Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Kdo dosud neviděl originální baletní inscenace Národního divadla Svěcení jara, novinku této pražské sezony ověřenou v zahraničí, a celovečerní dějový balet Othello, dostává v únoru příležitost k jejich zhlédnutí.

Komponovaný večer Svěcení jara, který lze v provedení souboru ND vidět 1. a 2. února 2011 v historické budově, je vytvořen z několika děl. Navzájem je propojuje svébytný choreografický rukopis Petra Zusky, uměleckého šéfa baletu ND.

Večer otevírá poetická kreace klasického a neoklasického stylu na hudbu 1. symfonie D-dur Gustava Mahlera. Petr Zuska choreografii připravil speciálně pro Expo 2010 v čínské Šanghaji, kde slavila úspěchy. Balet Národního divadla se tak spolupodílel na druhém nejvyšším ocenění českého pavilonu na této světové výstavě. Soubor ND má tedy toto dílo zažité a užívá si značně sehraně Mahlerových melodických odkazů k lidové písni. Světelná hra (Petr Zuska a Pavel Kremlík) i působivé kostýmy z modrého hedvábí (Roman Šolc) jako by šly spolu s pohybem a prodlužovaly ho, a tak ještě podtrhují ladnost a vznosnost tance.

V druhé části večera představí přední sólisté Zuskovy hvězdné duety, s nimiž si už dokázali získat publikum na mnoha mezinárodních galapředstaveních. Duet Lyrická, vytvořený na lidové písně východoslovenské, rusínské, ukrajinské, jako by souzněl s opusem na Mahlerovu hudbu. V duetech však osvěží diváka i humor, tak typický pro Petra Zusku, ať je to v mistrném kuse Déja vu, kde si partneři milostné dvojice vymění role, anebo v Empty Title, nečekaném baletním ztvárnění argentinského tanga.

Vrcholem inscenace je titulní dílo – Svěcení jara na hudbu Igora Stravinského. Jeho výrazná hudba je pro choreografy od dob slavné skandální premiéry Ruského baletu v Paříži (s Nižinského choreografií) na začátku 20. století neustálou provokující výzvou. Petra Zusku však k práci na titulu pro West Australian Ballet v Perthu, hlavním městě západní Austrálie, požádal tamní šéf Ivan Cavallari. A obrovský úspěch díla u protinožců českého tvůrce inspiroval k zařazení hotové impozantní práce do repertoáru pražského souboru ve chvíli, kdy bylo nutno rychle řešit radikálně snížený rozpočet.

Petra Zusku si hudba Stravinského získávala postupně: „Jakmile začnete o tématu přemýšlet a poslouchat různé verze s různými dirigenty, zjistíte, jaké jsou v tom velké rozdíly a jak různě lze takové dílo pojmout. Najednou se mi líbí čím dál víc... Nicméně je to hudba na choreografování velice náročná.“

Vzniklo tak vlastně dramatické taneční divadlo. Obsáhlo atmosféru tajemství na pozadí věčného a nemilosrdného opakování běhu času, obsáhlo divoké pohanské kulty života a smrti, magii jara, kde se hemží život počínající jakoby z ničeho a ze zkázy, kde všechno pučí a bují v nahé zranitelné tělesnosti, kde všechno kolotá až bolestně k zániku, i čas sám. A pak může snad nastat i zázrak znovuzrození...

Národní divadlo uvádí 5. a 8. února ještě další velký titul - celovečerní dějový balet Othello. Příběh vášně, žárlivosti a intrik podle Shakespearovy tragédie vytvořil speciálně pro baletní soubor Národního divadla originální choreograf a režisér Youri Vàmos.

Publikum Národního divadla již ocenilo Vàmosovy populární inscenace převzaté z Německa: Louskáčka – Vánoční příběh a Romeo a Julie. „Poslední vypravěč baletu“, jak bývá choreograf maďarského původu nazýván díky svým dosavadním 16 velkým dějovým baletům, šéfoval 13 let baletu v Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu. Pro Čechy je zajímavé, že představa inscenace Othella odpovídá jeho vnímání Janáčkových děl: „Hudba k baletu je složena z Janáčkových různých skladeb, z nichž mi právě symfonická suita Taras Bulba dala ten rozhodující impuls,“ prozradil tvůrce. „Tato suita není svým častým střídáním krátkých a rychlých nálad zrovna běžná pro předlohu k baletu. Avšak právě to potřebuji pro Othellovu citovou rozkolísanost mezi žárlivostí a výbušnými projevy lásky. Janáčkova hudba je expresívní, plná pohybu, s celou paletou nálad a přesto jasná...“

Petr Zuska, umělecký šéf baletu Národního divadla upozornil na zajímavý postmoderní kontext: „Jsme v Čechách, v Praze, a vlastně Othello napsaný Angličanem je choreografován Maďarem působícím v Německu – k tomu na hudbu Moravana a ještě na ruské hudební téma!“