Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Dům u jezera

Dům u jezera

To jsem zase vyfasovala kšeft... Naše firma výhodně koupila vilu ve známé rekreační oblasti a já mám na starosti její rekonstrukci na školicí zařízení. Jenže rekonstrukce se neuvěřitelně táhne, už dvě stavební firmy zakázku odřekly. Jedna dokonce odešla uprostřed dne od rozdělané práce. Její šéf do telefonu mumlal něco o podivných událostech a o tom, že kvůli jedné zakázce nehodlá přijít o všechny zaměstnance. A taky prý už se na něj nemáme obracet, kvůli nám přece nezkrachuje.

Teď mám sepsat stav věcí a zajistit zbytek prací u někoho jiného. To bych ráda věděla, co se asi stalo. Panu šéfovi pravděpodobně přeskočilo.

Nakonec jsem se z práce dostala až pozdě po obědě. Teď se blížím na místo a už je skoro pět odpoledne. Budu sebou muset hodit, protože se stahují mraky jako černý pytel. Všude kolem jsou lesy a ty prý přitahují vodu, takže by mě mohla chytit pěkná průtrž mračen. Když projíždím okolo velkého krásného rybníka přímo ve vsi, je to už na spadnutí. Jedu pomalu a rozhlížím se.

Na druhé straně rybníka, který vypadá spíš jako jezero, stojí u pláže sice ošumělý, ale majestátní veliký dům. Ten přece znám nejméně ze dvou filmů, které se tu točily. Tehdy byl ještě v plném lesku a kolem bylo živo. Teď se smutně odráží v hladině jezera a pláž je zarostlá býlím. Je to tristní pohled. Vesnice je dost velká, proto mě zaráží, že ač je v rekreační oblasti a bydlí tady spousta slavných a bohatých lidí, jsou ulice pusté.

Výstavní vilky se schovávají za vysokými zdmi, které střeží jejich soukromí. Čerstvý vítr zvedl oblak prachu a žene ho proti mému autu, jako by vyháněl nevítaného hosta. Vpředu přes silnici přeběhne hubený voříšek s ocáskem staženým mezi nohy. V běhu se ještě otáčí a přidá na rychlosti. Jinak je ulice úplně prázdná, nikde ani živáčka. Mezi zahradami jsou kamenné zdi obrostlé břečťanem a přes ně se ve větru naklánějí staré smrky a borovice. Dojedu ke vstupní bráně naší vily.

u jezeraČerná vrata z ohýbaných železných prutů jsou dokořán a zívají mi naproti jako černá zubatá tlama nějakého netvora. Vjedu až dovnitř a v duchu nadávám tomu, kdo zapomněl zamknout. Na cestě, vroubené žulovými obrubníky a vysypané štěrkem, se vyhýbám pohozené lopatě a rozházené hromadě cihel.

Sakra, to musela být firma, když po sobě nedokáže ani uklidit. Možná je dobře, že tu skončili sami a dobrovolně. Zastavím před vstupními dveřmi a vystoupím z auta. Vila se mi moc líbí, i když bude potřebovat ještě hodně úprav. Přímo nad prosklenými dveřmi s několika popraskanými tabulkami drží čtyři mohutné sloupy velký balkon, či spíše terasu.

Po obou stranách jsou velká oblouková okna, zdi jsou z holého kamene. Vypadá to vznešeně. Jen kdyby se všude nepovalovalo nějaké zednické náčiní. V hromadě písku je dokonce zapíchnutá lopata, přes kterou někdo přehodil montérkovou blůzu. Jako pitoreskní postava na jedné noze...

Kruci! Ani vstupní dveře nikdo nezavřel. Jestli se z domu něco ztratilo, dám jim co proto. Beru z auta brašnu s notebookem a kabelku. Když zamykám auto, uvědomím si to dokonalé ticho. Ani pípnutí ptáčka, štěkot psa, obvyklé zvuky venkova. Nic! Mám pocit, jako bych náhle ohluchla. Nikde nikdo, i ten vítr se najednou utišil a zlověstné černé mraky, z kterých by se měl každou chvíli spustit déšť, visí nad hlavou jako obludná černá peřina.

Tak honem obejít vilu, než přijde ta průtrž. Vydám se po štěrkovém chodníčku okolo domu. Zadní trakt dosud skrývá lešení. I tady vidím zmateně pohozené zednické náčiní. Pomyslím si, že to vypadá, jako by někdo vyhlásil poplach bez možnosti vzít si cokoliv s sebou. Tady na zídce se dokonce povaluje napůl snědená houska a vyplazuje na mě jazyk nazelenalého kolečka salámu.

Z dálky temně zaduní hrom a jako špatná ozvěna se za hradbou borovic ozve tlumené zavytí psa. Závan chladného větru mi na holých pažích vyčaruje husí kůži a na písku se objeví několik velkých kapek. Inspekci tedy zahájím uvnitř, abych nezmokla. Rychle se vracím a koutkem oka zachytím jakýsi pohyb za oknem, které částečně skrývá lešení. To bude asi stavbyvedoucí. Šéf mi sice říkal, že v žádném případě nepřijde, ale zřejmě si to rozmyslel.

Sotva se schovám pod terasou, znovu zahřmí a spustí se prudký liják. Vejdu tedy do vstupní haly. Je prostorná a temná, protože okna zakrývá lešení, a přes její vnitřní zařízení jsou přehozené velké, zaprášené plachty. Když za sebou zavřu dveře, nastane zase to podivné, jakoby zlověstné ticho. Moje kroky se dutě rozléhají celým domem. Zavolám: „Haló, je tu někdo?“, ale můj hlas naopak žádnou ozvěnu nevyvolá. Do prostoru zazní hluše.

Nikdo se neozývá. Najednou se venku prudce zableskne a vzápětí se ozve zapraskání a zadunění hromu. Muselo uhodit někde blízko. Zdá se mi, že v namodralém záblesku, který na vteřinu osvětlil halu, jsem zahlédla cosi jako stín na schodišti. Na chvíli jsem skoro ohlušená, ale pak něco tichounce zašustí a zaslechnu tichý šepot s ozvěnou.

Prááásk! Bouchne něco v patře a znovu cosi jako tichý zlověstný smích. Ve strašidelném šeru, které prozařují jen blesky zvenčí, se cítím ztracená.

 

Dokončení příběhu vás čeká příští pátek.

Vikina

Dům u jezera:


18.5.2007   Rubrika:   |   Komentářů 12   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Dům u jezera

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77050.
    Archiv anket.