Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Minulý týden jste si na našem magazínu mohli přečíst strašidelný seriál Setkání u Olšanských hřbitovů. Na konci posledního dílu jsme vás vyzvali, abyste příběh dokončili podle své fantazie. Tři čtenářky se odhodlaly a napsaly své dokončení... Teď je na vás, abyste vybrali, která z nich zvítězí a vyhraje velký balíček s kosmetikou.

Čtenářské příspěvky jsou vydány bez redakčních úprav.

Připomeňte si závěr seriálu

V bílé tmě, kterou matně ozařovaly lampy pouličního osvětlení jako bludičky nad močálem, před sebou zahlédla urostlou postavu muže v černém kabátě. Nejprve se ho lekla, ale vypadal jaksi mohutně a důvěryhodně. No co, i cizí člověk je lepší než mokré lepkavé neznámo za zády.

„Pane! Pane! Prosím, pomozte mi! Někdo mě pronásleduje!“

Muž zastavil a pootočil se. Jana k němu doběhla a křečovitě ho uchopila za loket. Pevná paže a dotek mohutné postavy ji uklidnily. Vydechla úlevou a odhrnula si s čela pramen zplihlých mokrých vlasů. Náhle se zastyděla, že se chová jako malé vystrašené děcko. Začala se omlouvat.

„Promiňte, pane! Já... víte, něco mě v té mlze hrozně vyděsilo!“

Když muž promluvil, jeho hlas byl hluboký a sametově konejšivý.

„To nic, paní, nemusíte se omlouvat, já to přece chápu. Také jsem se občas bál, když jsem byl ještě živý.“

Jana uviděla, jak se k ní otáčí hubená, mrtvolně bledá tvář. V temných očních důlcích pod černým kloboukem se jako rudé žhnoucí uhlíky rozhořely pronikavé oči.

Zaječela.

Muž se usmál a odhalil tak dlouhé, ostré špičáky.

Dokončení č. 1

Janino tělo se cukalo hrůzou, pot jí stékal po zádech i prsou a zmáčel jí nové šaty. Jana instinktivně odskočila, popadla první zbraň, která se jí dostala do rukou, - a udeřila!
"Co blázníš?", vykřikl její manžel Milan a držel se za hlavu. Díval se na svoji ženu Janu, sedící v posteli s výrazem divoženky, s rozevlátými a zpocenými vlasy a vytřeštěnýma očima.
Vázička s barevnými buclatými andílky, kterou Jana dostala od své matky, se válela rozbitá v malinkých střípcích po zemi. "Konečně je ta hnusotina pryč," pomyslel si Milan, když se trochu vzpamatoval. "Promiň, lásko, měla jsem strašný sen," vydechla Jana. "Vyprávěj mi ho, uleví se ti," podpořil svoji ženu Milan. Nechal ji vypovídat se z prožité hrůzy, poté ji přikryl a Jana usnula.
Milan starostlivě sledoval její spánek a hladil ji po vlasech.
Podivně se usmál.
Vstal a ze skříně si vzal dlouhý plášť.
Oblékl si ho, postavil se na římsu a vylétl do noci...

Rigi

Dokončení č. 2

Jeho úsměv ji naprosto přimrazil na místě, nebyla schopná se pohnout ani začít pořádně křičet. Prostě se podala osudu. Je se mnou konec, proletělo jí hlavou. Vtom se všude kolem ní rozzářila světla. Asi jsem už v nebi, prolétlo jí hlavou. Podlomila se jí kolena a pak jen jako z dálky slyšela mužský hlas: "Stop, sakra, už jsme to mohli mít v kabeli, ale to ne, to můžu říkat furt dokola, " zamykejte tu bránu, ať sem nikdo neleze večer, když se natáčí, ale to ne, každej se na to vykašle a pak to budem točit znova, tak takhle ten horor bude spíš komedie! No tak, ženská, co jste to tady dělala takhle pozdě? V tuhle dobu máte doma koukat na seriál a ne lítat po hřbitově! Vstaňte, my vás dovezeme domů, ať se zas někde nezatouláte. Za chvíli jsem už před domem vystupovala z příjemně vytopeného auta. Ještě cestou po schodech se mi klepala kolena. Tak, a ode dneška už se na žádné horory nekoukám. A domů jen za světla. Ale jednu světlou stránku tohle dobrodružství mělo, rejža (i když pěkně vzteklý) si řekl o mé telefonní číslo, a tak možná nebudu už muset večer chodit sama! Konec dobrý, všechno dobré!

mlachout

Dokončení č. 3

To už bylo na Janiny rozjitřené nervy moc. Nohy jí zdřevěněly a nezmohla se ani na hlásek. Jako by jí hrdlo sevřela neviditelná ruka smrti. S očima rozšířenýma hrůzou sledovala to příšerné monstrum a cítila, jak se jí podlamují kolena. Postupně se jí realita začala zamlžovat… „Omdlím, panebože, já omdlím…“

Jejímu upírskému společníkovi nemohlo ujít, jak je vyděšená. Bleskově si vyndal z pusy upíří protézu a zachytil padající Janu.

Probrala se za chvíli. Ležela na lavičce a u ní byl „upír“ a ještě dva další muži. Jejich výrazy byly napůl vyděšené a napůl starostlivé. Když uviděli, že pomalu nabírá vědomí, přelétl jim přes tváře výraz úlevy.

„Co se to… co to…?“ Jana byla stále hodně zmatená a vyděšená.

„Promiňte, slečno, nechtěli jsme vás vyděsit. Tady kámoš prohrál sázku a musel dneska v noci chodit po hřbitově v převlečení za upíra.“

Jana chvíli nevěřícně zírala, srovnávala si v hlavě, co všechno se událo a co se právě dozvěděla o té pitomé sázce. Bože, ti chlapi jsou vážně cvaklí, napadlo ji. Pak si uvědomila, že jí od nich nic nehrozí, že je konečně v bezpečí. Nervy povolily a začala se smát a zároveň do toho plakat. Když se uklidnila, vyprávěla jim celou svou noční anabázi. Poslouchali napjatě a zároveň jaksi zahanbeně. Jako satisfakci pak Janě nabídli doprovod až domů.

Před vchodovými dveřmi si pak Jana s „upírem“ vyměnila telefonní číslo. Nakonec se z něj vyklubal docela sympaťák…

ramia 1

Pro vítězný příspěvek hlasujte v anketě v pravé liště magazínu. Hlasování bude ukončeno ve čtvrtek o půlnoci.