Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Noční děs!

Noční děs!

Ležím ve svém pokoji  a nemůžu usnout. Dívám se do okna, za nímž je černá, neproniknutelná tma. Už jsem si stokrát v duchu přehrála můj dnešní rozchod s Petrem. Pořád se nemůžu smířit s tím, že se už neuvidíme, že mě k sobě nepřitiskne a nezahřeje moje dlaně, až mi bude zima.

Vlastně jsme se ani nepohádali, ani v našem rozchodu nehrál roli nikdo další. Jen vztah skomíral na úbytě. Je fakt, že jsme měli na sebe málo času, a určitě v tom hrálo svou roli i to, že Petr odjel na půl roku do ciziny. Po jeho návratu to nikdy nebylo jako dřív. A tak jsme se dnes večer dohodli, že se rozcházíme.

Otočila jsem se na bok a hledím do zdi. Pojednou se mi zdá, že se v pokoji podivně rozjasnilo. Přes sklo na dveřích do chodby vidím, jak se v šeru mihla postava, přechází do obýváku. Že by se přece jen Petr vrátil? Ale ten mi přece vrátil klíče…Vlastně… nikdo už nemá klíče od mého bytu. Že by zloděj?

Sesmekla jsem se z postele a uchopila do ruky skleněné těžítko z nočního stolku. Po špičkách se plížím do chodby. Z obývacího pokoje se přes dveřní sklo line slabé, modré světlo. Linoleum v chodbě mě studí do bosých nohou a zuby mi tiše drkotají. V ruce křečovitě pořád svírám to skleněné těžítko.

Tiše pootevřu dveře na škvírku a jedním okem nahlédnu dovnitř. Přímo pod oknem vidím cosi šedivého, nezřetelný obrys postavy. Celé to je obalené mlhou, která jemně světélkuje. Dodám si odvahy a vkročím dovnitř. Z mlžného obalu se ke mně natáhne průsvitná ručka a kyne mi, abych přistoupila blíž. Celá postavička je světlounce modrá, jen místo očí má hluboké černé studně, které mě bez pohybu sledují.

Nejsem schopna rychlejšího pohybu. Celé tělo mám jako dřevěné a po zádech mi běhá mráz. Pomaloučku přistupuju a taky natahuju ruku. Jedním prstem se dotýkám mlhy. Jako bych dotekem zmáčkla vypínač, najednou mi do očí šlehne oslepující světlo. Rychle přivřu víčka, a když zaostřím, vykřiknu hrůzou. Není to přímo výkřik, ale zasípání, protože se mi hrdlo stáhlo, že ani nemohu polknout. Oči mě pálí tak, že mi z nich zbývají slzící štěrbinky.

Rukou si přikryju oči a mezi slzami rozmazaně vidím, že celá postava zmohutněla. Sálá z ní horko a z rozšklebeného obličeje na mě hledí zlé a výsměšné zelené oči, z nichž jde strach. Natáhne po mně ruku s prsty vypadajícími jako pařáty. Když couvnu, sekne po mně ukazovákem, který má na konci zelenočerný, dlouhý nehet, a v příšerném obličeji se mu ukáže vítězný úšklebek.

Nohy mám jako kus hadru. Ještě v posledním vzepětí sil po něm hodím těžítko. Ozve se třeskot rozbíjeného skla, ale není to nic platné, protože těžítko jako by proletělo SKRZ ohavného ďábla. Dveře za mnou se samy od sebe přibouchly a nejdou otevřít. Lomcuju klikou, ale marně. Už na svém zátylku cítím horký dech, který ohavně páchne. Jako smrt.

Otočím se a………. ten obličej, ztělesnění všech špatností světa, mám přimo před svým. Nejsem schopna se ani pohnout, zakřičet, bránit se. Vůbec nic! A teď ten netvor přímo z pekel po mně vztáhne obě ruce, jako by mě chtěl obejmout, a zachechtá se. Ozve se zvuk jako skřípění hřebíku o sklo a uprostřed mého obýváku se objeví díra, snad brána do pekla. Ty hnusne spáry mě uchopí a vlečou přímo k ní. Zoufale zarývám bosé nohy do podlahy, ale není mi to nic platné.

Když nahlédnu přes okraj, vidím nekonečnou hloubku, jako do středu země. Jsem bezvládná a netvor mě postrčí. Padám tmou, jen na konci je podivná zář.. Hluboko, hluboko…..když se mám dotknout plamenů na konci, vykřiknu a trhnu sebou v pokusu o poslední záchranu….

Otevřela jsem oči a nade mnou se sklání Petrova tvář. Obejmu ho a přitisknu se k němu, hledajíc útočiště a ochranu. Petr mi překotně vypráví, že byl pevně rozhodnutý odjet. Už seděl v rychlíku, když z ničeho nic se začal o mne bát. Takový ošklivý, podvědomý strach. A že ho mrzí, že mě svým příchodem vzbudil a vystrašil. Je rád, že jsem v pořádku, ale mám si příště za sebou zavřít dveře od bytu. Prý to ještě spolu zkusíme, protože mě má stejně rád. Nevím, co na to říct. Venku je už světlo a v bytě kromě nás nikdo není.

Všechno je, jak má být. Jako dřív. Klid. Jen já mám rozbité okno a šrám na ruce.

Vikina


3.6.2006   Rubrika:   |   Komentářů 23   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Noční děs!

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77052.
    Archiv anket.