Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Pár mladých reportérů televize Spektrum, usměvavá Eszter Csekéová a sympatický András Takács, cestuje po neklidných místech světa napříč kontinenty. S malou, zato výkonnou kamerou v ruce filmují exkluzivně pro pořad On the Spot – Reportéři v akci i tam, kde mají běžné velké televizní štáby zapovězený vstup. Jejich témata jsou drsná – válečné konflikty, ženská obřízka, výcvik Cizinecké legie, terorismus, zločiny. I kvůli této realističnosti a leckdy syrovosti bývá většina dokumentů On the Spot – Reportéři v akci na televizi Spektrum určena divákům starším patnácti, ve výjimečných případech i osmnácti let a na obrazovkách se objevuje až v nočních hodinách.

Inspirací obou mladých cestovatelů je heslo slavného fotoreportéra Roberta Capy, rovněž původem z Maďarska: „Není-li fotka dostatečně dobrá, jděte blíž!“ V nejbližším díle se mohou diváci podívat na to úplně nejlepší, co dosud naši Reportéři v akci natočili. To nejlepší z pořadu On the Spot – Reportéři v akci můžete vidět ve speciálním díle Best OfReportéři v akci 7. prosince od 22:20 hodin na televizi SPEKTRUM.

Kdy a jak jste se rozhodli cestovat po světě jen s malou kamerou a přinášet divákům televize Spektrum autentické zážitky přímo z terénu v zahraničí?

Naši učitelé nám tvrdili, že zdejší lidi události ze světa nezajímají. Nechtěli jsme tomu věřit. Vždy jsme si mysleli, že svět je zajímavý, jen je potřeba jeho příběh vyprávět správně a dobře. Film je tím nejlepším způsobem.

Většina zahraničních televizních štábů TV v zahraničí je zvyklá nocovat v luxusních hotelích, jezdí terénními vozy, má veškeré myslitelné vybavení atd. Vy se pyšníte tím, že takovou podporu a pohodlí nepotřebujete. Proč je to pro vaši práci výhodou?

Když žijete přímo s lidmi, proniknete se k nim blíž, ať už je to kmen uprostřed pouště v Africe nebo američtí vojáci na frontové linii v Afghánistánu. „Nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyli jste dost blízko,“ řekl Robert Capa, legendární maďarský válečný fotograf se světovým renomé. Nejenže s tím souhlasíme – je to naše motto.

Určitě jste se ocitli v mnoha nebezpečných situacích. Která byla nejnebezpečnější a proč? Írán, Barma, nebo Afghánistán?

Naštěstí vůbec nevíme, kde jsme byli v největším nebezpečí. V horách Afghánistánu s americkými vojáky vás mohou zastřelit kdykoli, takže se člověk jen modlí a doufá, že se to nestane. Když jsme sestoupili do pašeráckých tunelů mezi pásmem Gazy a Egyptem, rozhodně jsme nemysleli na statistiku bombardování tunelů ani nehod v nich, jinak bychom tam dolů vůbec nevlezli. Samozřejmě že se člověk bojí, ale zvědavost strach přemůže.

Váleční korespondenti a reportéři z krizových oblastí jsou zvyklí na základní pravidla přežití v nebezpečných situacích. Jaká pravidla máte vy?

Naším základním pravidlem je upřímnost. Ať už mezi vojáky v bitvě, mezi příslušníky kmene v těch nejextrémnějších situacích, jako je ženská obřízka, nebo mezi teroristy a gangstery. Musíte zůstat upřímný – oni musejí mít pocit, že nic neskrýváte, že máte upřímný zájem o jejich příběh.

V jednom z nejnovějších dílů Reportérů v akci se věnujete francouzské Cizinecké legii. O této jednotce koluje spousta smyšlenek. Které skutečnosti vás nejvíce překvapily, když jste v ní působili?

Hodně lidí si myslí, že ti chlapi jsou pouhé stroje na zabíjení, jiní zase legii považují za romantickou. Nic z toho nemá s Cizineckou legií co dělat, zejména v deštných pralesech Francouzské Guayany. Je to všechno možné, jen ne romantika. Bahno, moskyti, 90% vlhkost, hadi, někdy celé týdny bez teplé vody a někdy válčení. Nás nejvíc překvapil výcvik v deštném pralese, kde vojáci museli přežít 5 dnů úplně bez ničeho! Vzali jim dokonce i tkaničky od bot, takže když chtěli jíst, pasti na zvířata mohli dělat jen z lián. Bylo to zajímavé zejména po zkušenosti s americkou armádou, kde se utratí třeba milion dolarů v jediné bitvě za různé profesionální bomby a vrtulníky atd., kdežto v legii jsou ti vojáci cvičeni tak, aby přežili a bojovali do posledního dechu, třeba i bez vybavení.

Kolik českých či slovenských vojáků v CL sloužilo? Co si myslí o legii a o členství v ní?

V legii jsme se setkali s několika českými, slovenskými a maďarskými vojáky; většinou do legie vstoupili proto, že si tam vydělají víc peněz než doma. Mladý voják si může vydělat třeba tisíc eur za měsíc. Jiní přicházejí, protože se chtějí podívat do světa, a někteří jen chtějí být vojáky. Hodně jich bývá zklamaných, ale jakmile do legie vstoupíte, na dalších 5 let není cesty zpět.

Kam pojedete v budoucnu natáčet další epizody Reportérů v akci?

Právě teď (konec září – pozn. red.) jsme v New York City, zabýváme se multikulturním zázemím tohoto města. Zatímco v Evropě naši politici předpovídají blízký konec „společného života“ více kultur, v New Yorku je společnost, která dosud lidem umožňuje žít dohromady nebo vedle sebe. Sledujeme postavu čínského Američana, muslimského Američana, ortodoxního židovského Američana a Latinoameričana, jejich každodenní život, a snažíme se pochopit, jak může v této době multikulturalismus fungovat na druhé straně Atlantiku.

Kam jezdíte ve volném čase? Jak trávíte dovolenou?

Jedno z našich oblíbených míst je u Rudého moře v Egyptě. Před vámi je to nejkrásnější a nejmodřejší moře na světě, za vámi hora Sinaj, na pláži je pár beduínských rákosových chatrčí, kde můžete přespat, a to je všechno. Je to úžasně opuštěné a magické místo. Tam můžete doopravdy zapomenout na všechno, co jste udělali nebo co chcete udělat, můžete najít sami sebe a svoje místo v přírodě. Dalším naším oblíbeným místem je jezero Como s neustále se měnícími barvami a výčnělky hor z mraků nad jezerem.

Jak vaši příbuzní a partneři nesou vaše cestování po světě?

To si umíte představit. Pořad Reportéři v akci se jim líbí, ale nejsou rádi, že ho natáčíme. Naše drahé polovičky usilovně lobbují za natočení pořadu o evropských muzeích...