Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bellana: Almega: já jsem chodila "za logopedii", mamka mě dovedla ke dveřím a šla na odpolední, já za dveřmi chvilku počkala a zdrhla. Je fakt, že "ř" jsem se naučila až na střední škole, až když jsem rozum vzala

Já jsem do školky vůbec nechtěla, brečela jsem jak tur, že ne a ne a ne... a po třech letech když byl poslední den školky jsem se držela zábradlí a brečela, že domů nejdu a ne a ne a ne

škola taky byla fajn, první třída šílené těšení další 3roky jsem se těšila na prázdniny a posledních 5let jsem se těšila až bude po prázdninách a zase půjdu do školy..kamarádi zůstali dodnes, vzpomínek víc než dost, byla jsem raubíř a dodnes, už je to 9let, mě učitelky zdraví, a já samozřejmně je! a povídáme si jak se kdo má..a co se v ''mé '' škole změnilo..je to krásné a dnešní děti neví o co přichází když si hrají na frajery a drsňáky..

Na můj první školní den si moc nepamatuju, jen vím, že jsem se posadila do první lavice uprostřed a že tam se mnou seděl cikán, co měl skoro samé 4. Ale brzo nás rozsadili.
Dnes jsem si to po mnoha letech zopakovala, ale bylo to něco zcela jiného. Fantastické přivítání dětí, paní učitelka jim připravila na podlahu chodby zelené tlapky, po kterých stopovaly třídu, do třídy jsme šli i rodiče s nimi - prostě něco úplně jiného než jsme prožívali kdysi my. Po hodině si děti odvedla paní družinářka, my měli rovnou třídní schůzku a nakonec jsme si vyzvedli děti v místnosti, kde seděly potmě a koukaly na nějaké kreslené filmy. Paní učitelka vypadá moc dobře, určitě to nebude konfliktní typ, učí se taky trošku jinak než my - a že je tahle škola naučí, to vím, protože syn chodil do stejné školy a dodnes z toho, co se naučil, žije i na osmiletém gymplu.

Almega: Pamatuju to sezení s rukama za zádama ale my už měli natahovací pera a "děti zahraničních soudruhů" dokonce pera bombičková.
Takže inkoust jsme měli ve vlastních lahvičkách ale nesměli jsme je mít na lavici aby jsme je neshodili

My jsme psali ještě násadkama a pérkama a měli jsme v každé lavici svůj kalamář,který úča dolévala inkoustem,asi tak do 3.tř jsme to měli...v té první jsme ještě museli sedět s rukama vzadu založenýma a úča toho,kdo zlobil,s gustem třískla přes ruku ukazovátkem(r.1961 a dál).

Já byla taky za blba. Máma mi do ruky vrazila kytku pro učitelku. Já nevěděla, jak jí to mám dát, tak jsem napochodovala před třídu a řekla něco ve smyslu "tohle Vám posílá maminka". Úča ječela, jaktože to nedávám za sebe a jestli mi nečím vadí a tak

Ota:

no já si pamatuju dvě věci ...
1. že mého spolužáka cikána přivezlo do školy policejní auto ( řídil jeho otec, praporčík VB) což jsme mu ohromně záviděli.
2. že ve třídě měli takové ty sklopné sedačky v lavicích a když jsme se učili pozdravit soudružku učitelku a povstali jsme, tak já stál křivě neboť mě nenapadlo si sedátko zvednout a učitelka na mě názorně vyučovala,že " ty co něco neumí napoprvé to ráda doučí" - což mě ohromně " pomohlo" v zařazení do kolektivu - protože se děti hned měly čemu smát

Já jsem dokonce chodila i "za družinu",do které jsem musela chodit od 1. do asi 6.třídy...Dali jsme si s bráchou tašky na záchod a pak zdrhli...dodnes se pamatuju na ten čas naprosté volnosti,chodili jsme po městě,zažili spoustu dobrodružství,vlezli jsme na různá tajemná a zakázaná místa a čas stál...neměli jsme hodinky ani odhad času...Do 5 nebo 6 hodin,kdy se vrátila máma z práce, se dalo toho tolik stihnout...

První školní den jsem byla vykulená - bylo to na školním hřišti, nějaký proslov, nějaké tanečky a zpěvy, pak nás prváky postavili a starší děti nám přinesli sešity a knihy, mám dojem, že i penál s pastelkami (bylo to v r. 1960). Takže žádné trauma. Ale po čase se mi ve škole přestalo líbit, děti se mi posmívaly, protože jsem mluvila jiným nářečím než ony, přestěhovali jsme se před pár měsíci, a já byla zvyklá být obletovaná, obdivovaná a opečovávaná i cizími lidmi, protože v naší vesnici to tak prostě bylo. Asi není mnoho dětí, které v první třídě chodily za školu

Já řvala, že tam nepůjdu

Já se v srupnu neskutečně těšila, až nastane školní rok a mé ratolesti nějaký ten režim
uuuuuž jsem se dočkala

Já si to sice nepatuji,ale mamka vypráví, jak mě odvedli do 1.třídy, proběhly proslovy pana ředitele a paní učitelky,pěkná otrava a šlo se domů.Druhý den jsem odmítla vstávat, vždyť už jsem ve škole byla a moc se mi tam nelíbilo,tak co tam. A měla jsem pravdu,nelíbilo se mi tam ani potom.

školku mám spojenou s povinným spaním poo, které jsem nenáviděla ( bože jak jsem byla hloupoučká ) vždycky jsem byla vystrčená mimo ložnici, protože jsem pořád koukala a tím zřejmě rušila ostatní škola pro mě žádné velké trauma neznamelnala, kdybych ovšem neměla švihlé rodiče, kteří mě z různých, mě dodnes nepochopitelných důvodů, přesunuli postupně na 4! základní školy

Já si pamatuji svůj prvnmí den ve škole. Psal se rok 1986 a já jsem šla s kornoutem naplněným sladkostmi do 1. třídy. Domů jsem odcházela nejen znovu s plným kornoutem sladkostí,ale ještě jsem toho měla dost v aktovce. Já totiž byla vyčůraná a dala každému na lavici jen jeden bombon,ale ostatní dávali po hrstech. První den se mi tam líbilo, pak už to bylo horší a chdila jsem s brekem domů