Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nechtěná těhotenství jsou stará jako lidstvo samo. Někdy se „to“ prostě stalo. A stává dodnes. I když v dnešní době máme již velmi účinné a dostupné prostředky, jak nechtěnému otěhotnění zabránit.

Dříve to ale tak jednoduché nebylo. O nějaké antikoncepci neměli tehdy ani tušení. Když žena otěhotněla a dítě si zrovna nepřála, používaly se různé lektvary, aby potratila. Pokud nezabraly, měla taková žena prostě smůlu.

Je to kruté, psát takhle o nenarozeném dítěti, viďte? Přiznávám, že mi to nedělá moc dobře. Ale faktem je, že některé ženy se mohly dostat do skutečně tíživé situace. Takové nemanželské dítě, to bylo něco naprosto nemyslitelného. A když už přišlo na svět, nemělo ani ono ani jeho matka rozhodně na růžích ustláno.

Ale láska je slepá.... I to platí, co je člověk člověkem. A že z milenecké zaslepenosti je jen krůček k otěhotnění, je jasná věc.

To se stalo i Kateřině Holé v roce 1579.

Za pomoci porodní báby Lídy přivedla na svět nemanželské dítě. Proto bylo nutné udržet porod v tajnosti. Jelikož se ale dítě narodilo mrtvé, bylo potřeba někam odklidit mrtvolku. O to se postarala porodní bába, která ji vhodila do dolu.

Tělíčko však bylo později nalezeno a Kateřina Holá upadla v podezření, že se dítě nenarodilo mrtvé, ale že po narození žilo. Ona že ho pak zabalila do plen a nechala bez péče a pomoci, dokud neumřelo. Pak teprve zavolala porodní bábu.

Kateřina nakonec svou vinu přiznala. Asi si prožila opravdu hodně, protože jako důvod uvedla, že „... tovaryš Jiřík, s kterým sem to dítě měla, po hospodách mluvíval, že když se s ním voddám, že mě zabí. Proto sem nesměla, milí páni, s ním se voddati, rači sem chtěla s tím dítětem umříti. Žádnému sem svěřiti nesměla, bojíce se, abychom o řemeslo nepřišli.“ Také přiznala, že požívala různá koření, aby potratila, ale to se jí nepodařilo.

Já bych řekla – chudák ženská. Co asi musela prožívat? Když ženu opustí muž, se kterým čeká dítě, je to pro ni těžké v každé době. A tehdy, kdy společnosti vládly předsudky, to bylo určitě ještě mnohem horší.

Jenže na nějaké polehčující okolnosti tehdy nebyl brán zřetel. I když se Kateřina doznala dobrovolně a evidentně tak chtěla ulevit svému svědomí, které ji velmi tížilo, neměl pro ni soud slitování.

Ona i porodní bába byly odsouzeny k trestu smrti zahrabáním zaživa.

Zdroj: Vladimír ŠIndelář, Cesta na popraviště