Další soutěžní retrofotografie. Mrkněte se.
Naše fotografická retrosoutěž je v plném proudu a dnes se tedy můžete podívat na další historické úlovky našich čtenářek.
Úžasné zákoutí pro hry malých batolat nám poslala Santé. Jakýpak copak, děti nepotřebují hromady plastových klouzaček a prolézaček. Trocha písku a kyblíček s lopatičkou stačí a kolik se s tím užije zábavy. Alespoň Santé coby hravé děťátko vypadá náramně spokojeně.
A ještě jedno půvabné místo pro dětské hry. Dostatek prostoru, oprýskaný kyblík…
Samá ruka samá noha. Z batolete už je skoro slečna v krásných strakatých podkolenkách.
A tady máme další slečnu, tentokrát v barevném vyvedení. Kdo z vás zná čtenářku Křeček osobně, ji zcela jistě poznal na první pohled. Za posledních 22 let se téměř nezměnila. A sluší jí to.
Jasmine a její vzpomínka na zlaté školní a internátové časy. Na pokoji jich prý bylo rovných dvacet a vůbec jim to nevadilo. I přesto všechny pilně studovaly. Třeba zrovna německý jazyk.
A na závěr ještě jeden ráj pro dětské hry s originálním popiskem od autorky Maryen: „Nebyli jsme žádní sociálové, přestavovali jsme dům, přesto to u nás doma na dvoře vypadalo takto. Děti si hrály s tím co našly na dvoře a na půdě, třeba i s holí od lyží (že by Nordic walking?) v modrých teplákovkách, denně jsem prala dlouhé šňůry bavlněných plen v obyčejné pračce. Jak o tom přemýšlím, pokrok ve všech oblastech šel hodně kupředu. Co bude za dalších dvacet let? Vždyť je to fotografie z roku 1988.“
Chcete se i vy pochlubit svými starými fotografiemi? Ještě stále nám je můžete zasílat. Podrobnosti najdete v tomto článku.
15.7.2010 Rubrika: Zábavný koutek | Komentářů 16 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Další soutěžní retrofotografie. Mrkněte se.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Křeček: ale kdo zná belkou držku
monja: dřeváky super - my jsem je měli ve škole zakázaný - jednak že bylo nebezpečí úrazu od pádů a za druhé bylo nebezpečí úrazů při školních bitkách - ono je rozdíl někoho ztřískat hadrovou papučí a tímto dřevákem - a je jedno, na čí noze byl původně
Santé: můj opelichanej medvídek už je taky v pánu
to je krásný, takový vzpomínky, jen víc a víc
máša h.: ale ta panenka v rukou - to byl můj Jiřík ( stále jsem doufala, že je schovaný u našich ve sklepě, ale asi není )
Santé: jj, byly to plasťáky... ale ty ségřiny byly fakt dřeváky s nějakýma cvokama, asi měly nějakou ostrou hranu, protože moje nohy v nich trpěly, ale co bych neudělala pro parádu
... moc pěkný podkolenky jsi měla... a botky skoro do tanečních
máša h.: no ony to byly dřeváky plastové, že jo? taky jsem je měla
Holky, jak tam je ta fotka s tím kýblem - tak můj taźka to fotil jako seriál a končí to tím, že mi koukají jenom nohy a já jsem v tom kýblu. Co jsem tam hledala, to už nevím...
Křeček: no, tak úplně malinkou, nepatrnou změnu jsi prodělala...
ty dřeváky jsme se ségrou měly taky... a ségra měla navíc červené lakové s vyšší podrážkou, ty jsem si tajně půjčovala... vždycky jsem si kotníkem křísla o dřevo druhý boty, krev crčela, ale nosila jsem je hrdinně dál
Křeček: no, přiblblej ne, ale skoro stejnej, fakt jsi to ty
jo, ty dřeváky, věčně sešmajdaný, klouzavý, ale super
Joo ty dřeváky byly moje vysněné
Jinak tedy doufám, že trochu jsem se přece jen změnila, ten přiblblej školáckej výraz snad už nemám
Ty dřeváky jsem měla taky, když se ošlapaly, strašně klapaly a děsně klouzaly - po terasu ve škole
Ty dřevákyyyyy! Byly super! Měly jsme je ve škole úplně všechny
fotky jsou super
Křeček: tyhle dřeváky jsem strašně toužila mít, sestřenice je měly a byly podle mně úplně boží a já je neměla
Křeček se fakt vůbec nezměnila, po dvou dětech vypadá pořád jak školačka