Je partnerství víc, než rodičovství? Ano, je.
Když se mi narodila první a posléze druhá dcera, ani jsem si neuvědomovala, jaká změna nastala ve mně samotné. Obě mé děti byly chtěné, od prvního okamžiku milované a připadalo mi tehdy normální a přirozené, že péči o ně podřídím celý svůj další život.
A tak, aniž bych si to uvědomovala, jsem se stala především matkou. A můj manžel otcem. Náš partnerský život se omezil na vše, co souviselo s dětmi, a na nás dva jako bychom zapomněli. Vše se točilo kolem našich holčiček, které jsme milovali nade vše: zabezpečit je, vymyslet jim program, zábavu... Náš dříve vydatný společenský a kulturní život se smrsknul na občasnou návštěvu divadla, když se podařilo přemluvit babičku k hlídání. Kdysi dlouhé rozhovory, při nichž jsme s radostí poslouchali jeden druhého a diskutovali o různých věcech, se z devadesáti procent točily v podstatě jen kolem našeho rodinného života.
Nepřipadalo mi to divné, a jak už jsem řekla, ani jsem si to neuvědomovala. Necítila jsem to jako újmu. Byla to přirozená součást našeho života, do kterého vstoupily děti.
Až po letech mi došlo, že taková cesta není správná. Že ani po příchodu dětí by neměli partneři zapomínat sami na sebe, rozvíjet svůj vztah, vzájemné pouto, porozumění... A to nejen proto, že už nejsou „jen“ partneři, ale především rodiči. Rodičovství je v podstatě další fáze partnerství, která je s tím spojena. Vychovat své děti, poskytnout jim pocit bezpečí a lásky, to je samozřejmé a asi všichni rodiče se o to snaží.
Není však na škodu – naopak, je velice potřebné – alespoň občas zapomenout na to, že jsme máma a táta, a věnovat se jen sami sobě. Ani v nejmenším to není sobectví. Mnohdy stačí i málo, chvilka, kdy jste jen spolu, jeden pro druhého... a hlavně: Mluvíte o všem možném, ale hlavně ne o dětech.
Moc se mi líbí postoj paní Gabriely, která poslala k nám do redakce svůj příběh a inspirovala mě k napsání tohoto čánku:
„Máme čtyřletou dceru, která je naším sluníčkem. Večery nebo víkendy se snažíme všichni tři maximálně užít čas trávený spolu, takže hrajeme hry, stavíme hrady, vystřihujeme, jedeme na výlet nebo jdeme na hřiště.
Ale co my dva jako partneři? Nejsme jen rodiče! Rádi trávíme čas spolu, což se nám poštěstí výjimečně, kdy si jedni či druzí prarodiče vezmou vnouče. Až jednou jsem byla pozvána na romantickou snídani. Překvapení. Dítě jsme odvedli, tentokrát společně a o něco dřív do školky, a zakotvili po cestě na metro v mekáči. Objednali jsme si toasty, míchaná vajíčka, čaj, horkou čokoládu a ... byli spolu, povídali si o všem možném a nehleděli na čas. Tohle je naše občasná všednodenní romantika a je pro mne obzvlášť důležitá. Po x letech manželství se to bere jinak než při horoucím vzplanutí srdce. Tyto partnerské chvilky si dopřáváme, jak je to jen možné, a můžu říct, že nám oběma velice prospívají.“
S tím nelze než souhlasit. Být spolu, jen ve dvou. A není k tomu nutná slavnostní návštěva luxusního podniku či významné kulturní akce. Někdy stačí procházka, držení za ruku, letmý polibek do vlasů... anebo klidně i ta snídaně v „mekáči“.
Jak jste na tom vy? Umíte si i přes všechny rodičovské starosti a radosti udělat čas jen sami na sebe?
16.2.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 25 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je partnerství víc, než rodičovství? Ano, je.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
medved: my jinak ani nejezdíme ...
kat:
třeba v Alpách se dají sehnat buď na letní období mimo německé a rakouské hlavní prázdniny neskutečně levné 3-4* hotely pro celou rodinu s polopenzí nebo 3/4 penzí ( což je asi nejlepší) až po all inn ... nejlevnější bývají takové ty lyžařské hotely které to mají jako udržovací sezónu v last minutes to pak vychází výborně a nemůžete se celkem spálit protože standart je tam vysoký .....
Ota: díky, večer nastuduju
Ota: jezus jak mám přepínat mezi češtinou/ang/němčinou tak píšu jak mongol .... moc se omlouvám
kat: speciálně tahle sít ....
http://www.kinderhotels.com/de-index.shtml
výhoda těhle je, že tam mívají pleny, kočárky, nosítka ( krosny) gratis k půjčení tak toho nemusíš tolik tahat.
případně dobrý web je http://www.tiscover.com/ ve kterím najdeš i konderhotely .
Nejlépe hledat v Packages nebo si nasetapovat v hledání "detailed search" family" nebo babys willkommen
V tecxh detailech si s tím mužes vyhrár tam je asi 50 voleb co musíš mít od "pejsek vítá" až po " na břehu jezera"
medved: no právě, já holky dávám po večerníku, v létě tedy na 8h..a co pak v jendé místnosti?
ten apartmán mě vůůůbec nenapadl
kat: na to staci normalni apartman ? ja bych teda uz ani do klasickeho hoteloveho pokoje nejela....nase mladsi chodi spat v osm a co bysme jako delali ? byli do rana potme potichu ? 
zrovna jsme prijeli ze zimni dovolene a tam jsme apartman meli...bylo to vlastne klasicke 2+kk s vlastni lyzarnou, kam se dal strcit i kocarek 
Ota: Prosímtě, kam jezdíte do těch kinderhotelů? nějakou takovou dovču sháním na leto s a zatím jsem nic nenašla...hlavně se mi líbí oddělený pokojík od ložnice dospělých...můžeš mi dát tip?
Merylko, pod tohle se jen podepsat...
sonije: mas ode me vzkaz 
sonije: takové to 3 v jednom.. tak nějak nám vyšlo nejneutrálnější a nejméně škodlivé pro sedačku .Manželka má obecně ráda voňavější krémy které mě vadí a já zas oleje nebo mentolové emulze které zase nesnáší ona...
Je to celé o signálech, bohužel jsme je museli naučit číst i našeho vrchního puberťáka. Například sobotně a nedělně ranní zavřené dveře u ložnice nám brání před mladšími sourozenci svědomitě. Takže on ví, že když se v obyváku na stole objeví dvě sklenky portského nebo ona nivea , že se má sebrat vyčistit zuby a nepotulovat se večerním bytem. Má sice útrpné poznámky, jestli na to nejsme staří ale 
Ota: Nivea na stole, to je dobrý
.
Já naposledy naznačovala a naznačovala, až jsem to musela říct na plnou hubu, načež se manžel odebral na záchod, ať chvíli počkám a než dotrůnil, usnula jsem
Po víkendu v hotelu v rámci balíčku "valentýn s překvapením" si to můžu dovolit říci ač pro některé zde možná budu za šov.blba, ale mě nejde na rozum takovéto všeobecné osočování partnera, von/vona nic nezařídí, nic nenachystá, nikam mě nevezmě nikam nechce a já furt sedím doma a on si užívá v práci.Ona je teď moc domácí a nesluší jí to To není jen o něm a jeho neochotě a neumětelství ... to je o tom popelkovském/honzovském přístupu k životu ze strany některých žen/ mužů , porodila jsem mu děti tak ať se on postará, copak mám čas být svůdná? Nevyhovuje mě vlastně když on sedí u mluví jen o dětech /on mlčí. atd ...
takže jak to vystihla např Elen chtít se musí z oubou stran, jedno kde kdy a jak ...a musí se umět naznačit, zařídit, svést nebo překvapit
My na to máme doma Niveu - když se položí nivea na stolek v obyváku tak se nejde spát i když už děti spí ale masírují se ramena, záda, nohy atak .
Letos jsme byli po 3 letech na Valetýna v hotelu ( páč malej už je odstavenej a schopen přežít bez rodičů jednu noc a starší dva jsem udali taky), jezdíme do lázní na víkendy pro dva a každé léto jedeme do takových těch "kinderhotelů! kde se o vaše děti pořádně postarají a ložnice je důsledně oddělení od dětského pokoje a tak když vaše dítka hrají venku něco s dozorem tak máte spoustu času na zajít do sauny, masáže, vířivky a nebo se prostě 
na cimře ... jen to nechce nic vzdávat ani po 20 letech 
sharon: no to je právě to, popovídat, buď mu to jde jedním uchem sem, druhým ven, nebo to sklouzne k výčitkám. Podle něj jsem věčně nespokojená a podle mě, mě zase zbytečně pořád peskuje kvůli zbytečnostem. Jeho maminka totiž měla pořád naklizeno, navařeno, k tomu byla péče o děti jen na ní... Jenže doba je jiná, já jsem pracující maminka batolete a pořád něco nestíhám. Přitom pomoci v domácnosti se nedočkám.. Jsme spolu sedmý rok, takže se krize dala čekat. Učíme se na tom pracovat a i proto jsem oddálila druhého prcka. Problém je, že ani jeden nechceme ustoupit. Nu, snad to ustojíme..
.gif)
Elen:
sonije: to je škoda, ale musíte se učit......vystihni jeho dobrou náladu, otevři lahvinku a popovídejte si o tom.......to víš je to jenom "chlap".....
denda04: máš pravdu...u nás je to stejné, a navíc dnes už spoustu věcí až tak nehrotím.....místo utření prachu jdeme s mužem třeba do kina, hospůdky nebo na bazén.......jsme doma sami už 14 let a fakt si to užíváme.......život je moc krátkej tak se snažíme si ho užít každým dnem, každou hodinou, každou minutou.......ale je fakt, že když byli děti malé a i větší, tak se svět točil kolem nich a já jsem za to ráda......dodnes rády vzpomínají i když už mají svoje děti a my tím pádem 4 vnoučata a neumím si život bez nich představit
