Tajemný příběh v domě u jezera
Před dvěma lety jsem se starala o jednu nemocnou starou paní na Britských ostrovech. Paní Daisy většinu dne proklimbala v křesle, což pro mě bylo štěstí. Jinak byla totiž hrozně protivná a sekýrovala mě za každou maličkost. Tělesně byla jako věchýtek, ale její tmavé oči se dokázaly podívat tak zle, že mi běhal mráz po zádech.
Celá její rodina žila v rozlehlém sídle u jezera, docela stranou od menšího města. Hlava rodiny, Patrick, byl zvláštní patron, věčně zalezlý v knihovně, kde měl kromě starých foliantů vázaných v kůži i nový počítač. Měl divný, uhýbavý pohled a studené ruce, snažila jsem se mu jít z cesty. Jeho bratranec Rony byl úplně jiný. Okouzlující, zábavný a uhrančivě krásný. Jemu bych se do cesty ráda zapletla, ale on si všímal jen vzdálené sestřenice Alison, která u nich už rok bydlela. Pořád byli spolu, vtipkovali, smáli se a Rony ji rád strašil historkami o oživlých mrtvolách.
Pak se toho během dvou dnů seběhlo strašně moc. V sobotu ráno jsem šla probudit starou Daisy, ale ta nedýchala. Rodina to brala v klidu, nikdo nedával najevo emoce.
„Netrpěla,“ řekl stručně zamračený Patrick. „Neviděla jsi Alison?“ zeptal se mě ustaraně Rony u oběda. Venku mlha, že by se dala krájet. Přesto jsme se rozběhli po domě, pánové hledali v parku a kolem jezera. Procházela jsem chodbu vedoucí do sklepních prostor a zahlédla jsem pootevřené dveře do pokoje. Zvědavě jsem nakoukla. Proti dveřím viselo zrcadlo a před ním stála žena. Byla to Alison. Naše pohledy se setkaly a já ztuhla. Z mladé dívčí tváře na mě zíraly uhrančivé Daisiny oči a propalovaly se mi do mozku. Přibouchla jsem dveře a utíkala pryč.
Najednou mě někdo popadl za ruku a zakryl dlaní pusu. „Tiše,“ sykl mužský hlas. Poznala jsem Patricka a skoro omdlela strachem. „Do svého pokoje už nesmíte, svezu vás na nádraží, rychle!“
Hlavou se mi honily děsivé představy, že mě někam zaveze a zabije. “Pospěšte si, Rony vás už hledá,“ řekl Patrick důrazně a já najednou vše pochopila. „Tady máte nějaké peníze a letenku,“ řekl Patrick, když mě vysadil na nádraží. „Vlak vám jede za deset minut.“ Dívala jsem se na něj a viděla vnitřně zhrouceného muže. „Ve vlastním zájmu mlčte, stejně by vám nikdo nevěřil. Stěhování starých duší do mladých těl – to přece odporuje vědeckému poznání, ne?“ uchechtl se, otočil a odcházel. „ Děkuju!“ zavolala jsem. Neotočil se, jen mávl rukou. Naštěstí jsem se dostala v pořádku domů.
Od té doby se snažím, abych na tu hrůzu zapomněla.
30.10.2009 Rubrika: Horoskopy, sny, tajemno | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tajemný příběh v domě u jezera
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
.jpg)
PEGG:

PEGG: no vždyť. Každá správná žena má v sobě kus chlapa
.jpeg)
Majucha - 30.10.2009 13:43 - pustila, jóoo?
Vím,že to je mimo téma, ale já včera slyšela vtip: Souloží chlap se ženskou a on povídá:"Teda já nevím proč to s tebou dělám,když si tak ošklivá? Ale,miláčku,snad je aspoň ve mně něco hezkého? To jo, ale to brzo vyndám!"

teda tady se to nějak zvrhlo

Já bych do sebe pustila nějakýho pěknýho chlapa. Ale takhle, to né...

Vikina: svoje tělo k takovým orgiím
.jpg)
PEGG: v životě bychom si to nedovolily
.jpg)
Majucha: komu?
.jpeg)
Teda holky, vy to znevažujete

Nedám!!!

děvčata, co to tu z toho hororu děláte?
.jpg)
Kadla: neboj, já jsem tě pochopila, jen jsem trapně vtipná
.jpg)
Píšu jako pablb a eště dvojmo
.jpg)
Vikina: Šmarjá, neeee, to jsi mě blbě pochopila ... Prostě, chápeš, vstoupíš do Majucha a pak z ní budou čučet jen tvoje oči (jako v tom článku) ...