Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Je to vlastně trapas mé prvorozené dcery, ale já ho považuji i za můj trapas. Když byly dceři asi tři roky, musela být hospitalizována v nemocnici. Tehdy měla hodně tmavé a neuvěřitelně prstýnkovité vlásky.

U příjmu mi říká sestřička: "Tak vidím, že vaše holčička má stejné vlásky jako náš nový pan doktor."

Tehdy jsem této poznámce nevěnovala pozornost. Informace o zdravotním stavu dcerky mi podával její lékař po telefonu. Trochu mě zarazila jeho "podivná" čeština, ale věděla jsem, že v té době bylo v nemocnici několik cizinců.

Konečně nastal den, kdy jsem si pro dceru mohla přijet. Při oblékání mi povídá sestřička: "Počkejte si na pana doktora, rád by s vámi pohovořil i soukromě."

Otevřely se dveře a do místnosti vplul bílý doktorský plášť a z něho se na mě usmíval - černoch. Jeho úsměv korunovaly alabastrové zuby. Podívala jsem se na jeho hlavu a hned jsem pochopila sestřinu poznámku o vlasech. Lékař měl úplně stejné vlasy jako má dcera.

Přistoupil ke mně a říká: "Víte, paní, vaše dcerka pobavila svou výřečností celé dětské oddělení a hlavně mě. Při první zdravotní prohlídce mi najednou říká - hele, než na mě sáhneš, běž se umejt, ty špindíro. Co vy na to?" Zčervenala jsem až na záda a stěží vykoktala omluvu: "To se moc omlouvám, pane doktore, ale víte, ona v životě neviděla černocha, tak si asi myslela, že jste se nemyl."

Lékař se stále usmíval, pokýval hlavou a potvrdil mi tuto moji teorii. Byla jsem moc ráda, že to nebral jako rasovou diskriminaci. Tento vynikající pan doktor se dokonce v Čechách i oženil a jeho dva synové jsou dnes také dětští lékaři.

Pište nám i vy na vyhlášená témata tohoto týdne, ať se vespolek pěkně pobavíme a zasmějeme.

Ten /ta/ má ale vyřídilku - veselé a trefné hlášky

Největší trapas mého života  

Tři autorky pak budou odměněny pěkným dárkem.

pisetesami@stastnezeny.cz