Manžel nesouhlasí s umělým oplodněním
.jpg)
Jsem hodně nešťastná. Je mi 35 let, jsem dvanáct let vdaná. Prakticky celou dobu našeho manželství moc toužím po miminku. Děti miluji, nikdy jsem si neuměla představit, že bych je neměla. Bohužel, ačkoli jsme se s manželem dlouhé roky snažili, těhotenství nepřicházelo.
Zpočátku jsme to nechtěli lámat přes koleno. Nechávali jsme tomu volný průběh a byli připraveni, že můžu otěhotnět. To se však nestalo. Tak jsme si dali pauzu, přestali na to myslet a říkali si, že však ono to jednou přijde.
Když se mi překulila třicítka, začala jsem zlehka panikařit. Cítila jsem, že mi roky utíkají, a začala se bát, zda je se mnou vše v pořádku. Své obavy jsem sdělila manželovi, ale ten je nebral příliš vážně. Podle něj jsem se na dítě zbytečně upnula, a proto mám problém otěhotnět. S vyšetřením své plodnosti razantně nesouhlasil.
Nechala jsem se tedy nejdřív vyšetřit já. Vše dopadlo z mé strany dobře, lékaři neshledali žádnou překážku. Byla tedy řada na manželovi. Pod dvou letech přemlouvání, vysvětlování a argumentování se mi podařilo přimět ho, aby podstoupil i on potřebné vyšetření. Šel na něj, ale byl vyloženě naštvaný. Cítil se poníženě.
A pak přišla rána a potvrdilo se to, co jsem si dosud jen v skrytu duše myslela. Důvodem toho, že nemůžu otěhotnět, je můj manžel. Je neplodný. Bylo to přímo šokující zjištění, hlavně pro něj. Doslova upadl do deprese a dlouho se na téma děti nechtěl vůbec bavit. A roky ubíhaly…
Celá zoufalá jsem začala uvažovat o umělém oplodnění od anonymního dárce spermatu. Tato myšlenka ve mně dlouho uzrávala. Ne proto, že bych se jí já sama bránila, ale proto, že jsem měla strach, jak takový návrh přijme manžel.
Nakonec jsem s tím vyrukovala a ve vhodné chvíli mu co nejšetrněji sdělila své přání a vysvětlila mu obrovskou touhu po dítěti, která mne doslova sžírá. Už nedokážu myslet na nic jiného. Manželova reakce byla otřesná. Velice razantně to odmítl a prohlásil, že s něčím takovým nikdy nebude souhlasit, když nemůže mít své vlastní dítě, o cizí nemá zájem.
Už je to půl roku a on si stále stojí na svém. Umělé oplodnění nepřipustí a chce, abych se se svou bezdětností smířila, prý jsou takových žen mraky.
Jenže já se s tím smířit nedokážu. Tím spíš, že vím, že vlastní dítě mít můžu. Jsem zoufalá. Času už moc nemám, tenhle rok mi bude už šestatřicet. Strašně bych chtěla manžela přesvědčit, ale bojím se, že se mi to nepodaří. On je doslova zaseknutý.
Neporadí mi někdo, jak na něj? Případně – není tady mezi vámi nějaká žena, která umělé oplodnění od anonymního dárce absolvovala? Jak se s tím smiřoval a vyrovnával váš partner? A jaký má vztah k dítěti?
13.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jak probíhá umělé oplodnění?
- Náboženství umělému oplodnění příliš nepřeje
- Diskriminace párů žádajících o umělé oplodnění.
Diskuse ke článku - Manžel nesouhlasí s umělým oplodněním
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Umělé oplodnění je cenově náročnější. Ale teď jsem viděla u ivf-zlin, že mají věrnostní program.
Tak to mě mrzí, my jsme na umělém oplodnění byli, jiná možnost u nás nebyla.
.gif)
pavliiinka: 
.JPG)
tak to bych milého pána kopla do zadku už dávno a hledala si jinýho jinde 
smyšlený příběh, žádná by to s ním tak dlouho nevydržela a utekla dávno dřív. 
Majda, je mi to úprimne ľúto... mužská ješitnosť je nekonečná. tak ako píše slunečnice, tak MESA/TESA by túto situáciu vyriešilo. Inak ja osobne si neviem predstaviť, že by som mala žiť s mužom, ktorý má diametrálne odlišné názory a jeho ješitnosť je pre neho dôležitejšia ako deti, ktoré sú veľmi dôležité pre Teba. My s manželom sa už dlho snažíme o deti všetkými dostupnými prostriedkami a dúfam, že sa to konečne už podarí.
Možno by si mala skúsiť sa s manželom jemne porozprávať a vysvetliť mu, ako je to pre Teba dôležité materstvo. Ešte máš čas ale už nie veľa... držím palce a verím, že ak Ťa manžel miluje bude ochotný podstúpiť potrebné procedúry. Toto je najväčší prejav lásky aký môže od partnera byť ... toť môj názor
emchira: njn, mas pravdu. Kdyz ja mam zrovne tohle vyresne uz tak od 12 let..
mej se hezky
Stanik:to je samozrejme dobre, videt sama sobe do kebule.
Ale spousta lidi to nedokaze. Ono to je totiz dost tezky.
Zdravim tebe i psiska. Jsem tez pejskarka.
Jo ale chce to precist i diskuzi. Kdyz si prectes jen clanek, tak ten chlap vypada trochu jako psychopat.
Mila Majdo, mrkni sem. Treba by se ti hodil.
http://www.stastnezeny.cz/index.asp?menu=981&record=20690
emchira: ver tomu , ze vidi a velmi dobre.
Stanik:no hlavně aby si viděly do hlavy samy.
Renee: no asi tak. Nekteri z nas to vedi uz od doby,co se jim matky snazily nacpat na hrani panenky-miminka. V pripade nehody ale vim,ze mam az 12 tydnu na reseni. A je mi o rok min nez pisatelce. A vybrat si deticko misto manzela a 12 let bajecneho vztahu mi prijde ultrasobecke at si zaslouzile matky a babicky tvrdi,co chteji. Nejsem prech deloha na nozickach.
emchira: jasne. Okolni breederi totiz vidi dobrovolne bezdetnym do hlavy. To je fakt ujety.
emchira: To ale nevíš, že byl opak pravdou. Ona je třeba opravdu nechtěla. A pak to znenadání přišlo a ona otočila až v ten konkrétní moment. To se klidně může stát. Ve 42 letech už moc lidi s nehodou nepočítají. Mohlo to pro ni být natolik šokující, že si prostě řekla, že do toho teda půjde, když už se to přihodilo, a přitom ještě den předtím děti fakt nechtěla 
To zas nevíš, co se jí honilo hlavou. Rozhodně bych nikoho, kdo tvrdí, že děti nechce, nepodezřívala ze lži, proč taky?
Renee:ale ona možná bláznila, jen tak pro sebe.
Mně je holt podezřelý, když někdo pořád tlampá, jak děti nechce, a opak je pravdou.
