Stala jsem se neplacenou chůvou. Jak z toho ven?
Se sestřenicí Klárou jsme měly ještě donedávna nadstandardní vztahy. Je jen o rok starší, vyrůstaly jsme v jednom městě a často se navštěvovaly. Když skončilo období dětských her, v pubertě jsme si vzájemně svěřovaly svá „malá dívčí tajemství.“ Ve stejném roce jsme se provdaly a v následujícím roce se nám narodily děti, mně syn Michal a sestřenici dcerka Věrka. Taky jako „vdané paní“ jsme se často navštěvovaly a povídaly si hlavně o našich dětech, které za pár let nastoupily do stejné školky. No prostě rodinná idyla, která trvala až do loňského roku.
Vloni se totiž Klára rozvedla, její manžel se odstěhoval a sestřenice zůstala sama s malou Věrkou. Taky přišla o práci a musela počítat s každou korunou. Byla jsem proto moc ráda, když se jí podařilo najít slušně placenou práci, ale to jsem ještě netušila, že to bude mít dopad i na naší rodinu.
Začalo to zcela nenápadně. Sestřenice mně poprosila, zda bych jí občas vyzvedla Věrku ze školky, když bude muset výjimečně zůstat v práci přesčas. Ráda jsem to své kamarádce z dětství slíbila. Za několik týdnů jsem však již Věrku ze školky vyzvedávala pravidelně a sestřenice se vymlouvala na práci, jindy si zase musela zajít ke kadeřnici, nebo si něco zařídit. Pak už se na nic nevymlouvala, brala jako úplnou samozřejmost, že jí vyzvedávám dítě ze školky. Teď už si zvykla k nám chodit pro Věrku až v šest nebo sedm hodin večer, takže Věrka v naší rodině tradičně tráví odpoledne a samozřejmě u nás taky večeří. Mému manželovi se to už přestává líbit a já se mu ani nedivím. Nejde ani tak o ten kus žvance, ale hlavně o to, že naše rodina si vlastně nemůže vytvořit svůj odpolední a podvečerní program, neboť čekáme, až si přijde sestřenice pro svou dceru.
Musím si už se sestřenicí promluvit, ale nevím jak jí to mám říct. Poraďte mně, jak jí taktně naznačit, že o své dítě se hlavně musí postarat sama, já jí mohu jen občas vypomoci. Vždyť na druhé straně dobře vím, že jako samoživitelka to nemá lehké, a pak jsme kamarádky od dětství a ráda bych, abychom kamarádkami i nadále zůstaly.
21.1.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Má sestra je nesamostatná hysterka
- Moje dítě se dívá na televizi. Jsem proto neschopná matka?
- Příbuzné si člověk nevybírá
Diskuse ke článku - Stala jsem se neplacenou chůvou. Jak z toho ven?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
stihla 
Nika1: to je náhodou hodná, že ti to dala vědět dopředu, aby sis ztihla v klidu podle toho zorganizovat život 
Asi prasknu smíchy. V pátek mi kamarádka sdělila, že až půjdu na mateřskou, tak bych jí mohla vyzvedávat holku ze školky, protože ona bude pracovat. Řekla jsem jí, že těhotná ještě nejsem
a na mateřský budu půl roku. Když jí a jejím rodičům do toho něco vleze, tak jednou!!! týdně holku vyzvednu, ale že by se mi chtělo denně oblíkat a svlíkat ani ne půlroční mimino mimo procházkové hodiny, abych pro někoho došla (se školkou skoro sousedíme), tak to se mi nechce. Ať si vzpomene, jak "náročný" je začátek péče o mimčo pro prvorodičku, která se vše musí učit. No urazila se. Holt i takoví manipulátoři jsou mezi námi.
Nebo to můžeš postavit jinak - fikaně. Postavit se do role spasitele.
Zjistila jsem si, že paní na hlídání stojí..... za hodinu.
Protože jsme příbuzné a kámošky, budu ti účtovat půlku - bude to výhodné pro nás obě.
Tipla bych si, že hlídacích dnů ubude 
Proč taktně ? Copak ona se chová taktně ?
Prostě jí to řekni normálně - že tvoje pomoc, která byla původně jako občasná, už přerostla v samozřejmost a že ti to tak nevyhovuje, takže, ať si to do příštiho týdne, měsíce... to už záleží na tobě, ošéfuje nějak jinak. Tečka.
Ty se jí nemusíš zpovídat proč a nač, jenoznámit, že tohle ti nevyhovuje a datum domluvené dodržet - toho dne prostě děvče ze školky nevyzvednout - nazdar
.gif)
Linda: nemyslím, že by většina maminek brala děti ze školky pozdě odpoledne, protože třeba pracují na zkrácený úvazek. Vím od kamarádky, která pracuje v MŠ, že do zavíračky tam je 1 maximálně 2 děti, nejvíc dětí odchází kolem půl třetí až třetí hodiny. Takže do večera je dost času, aby mohla mamka s dětmi něco podniknout. Asi to je jinak než u vás, protože tady má dost školek (zvlášť ty venkovské a na malých městech) otevřeno jen do 15,30 nebo do 16,00. 
Občas vypomoci je v pořádku, ale pokud se na tom nedohodli jinak, neměla by sestřenice denně nechávat dítě do večera u Heleny.
.jpg)
Nechci rýpat, ale co je to ten odpolední / podvecerní program, který Verka narusuje? Co si tak pamatuji kdyz dcery chodily do skolky, tak jsem prilítla v pul páté do skolky, domu jsme dorazily kolem páté, vyposlechla jsem si vsechny novinky a kolem pul sesté sla varit. Od sesti do pul sedmé byl vecernícek a po nem se jedlo, trosku pohrát, vykoupat, precíst pohádku.... Ano obcas byla nekterá z holek odpoledne u kámosky a místo ve skolce jsem ji vyzvedla tam, alevíc jsme toho v prac. den nestihly . A kdyz jsem náhodou mela drív volno a vyzvedla jsem je mezi 3-4 hodinou tak cestou domu potkaly pravidelne nekoho a zustaly venku na hristi a prilítly domu az na veceri.
Cím samozrejme neschvaluji vycuranou kámosku z clánku, pouze me zajímalo, o kolik hodin denne se jedná. Ono by nevadilo ze Verka jde s nimi domu, nakonec dve deti se zabaví líp nez jedno, ale ze to je dennodenne a navíc bez jakékoliv odezvy z druhé strany, to bude to co Helene leze na nervy.
.gif)
Mate.pravdu...ale stejne bych ale u tohohle pribehu chtela slyset i druhou stranu veci.
Libushe+3: možná jsi to myslela tak, že lépe si spolu vyhrají 2 děti než 1 samotné. Ale tady jde o to, že to je každý den a Helena se cítí využívaná, sestřenice jí na oplátku za službu nenabídla nic, rodina si nemůže prakticky nic plánovat
tak tomuhle se taky říká samoživitelka?
pan manžel se snad propadl do země?
Libushe+3: Tak ono asi nejde o "překážení", ale o to, že Helena si chce třeba s rodinou naplánovat nějaký program a místo toho musí sedět doma a čekat, kdy se sestřenice objeví. Pokud to správně chápu, tak tohle vzniklo jaksi "samospádem" a tudíž ani nemají pevně stanovená pravidla jako v kolik hodin se vyzvedává, jakých rodinných aktivit se případně holčina může taky účastnit a podobně. Navíc je snad celkem pochopitelné, že si Helena chce taky někdy užít jen vlastní dítě a manžela. I kdyby měla neteř sebe víc ráda, vlastní dítě bude vždycky mít přednost, to je snad jasné. A z hlediska té holky to taky není zrovna dobré - vždyť vlastní mámu skoro nebude znát, nahrazuje ji teta...
PS: Penize pravdepodobne ma kdyz chodi ke kadernikovi.....
Ja si myslim ze k jednomu skolkovemu diteti to druhe v rodine neprekazi.To neni jak mas deti dve a jeste hlidas dve, to se uz pozna. Jen si za to rekni o trochu penez
Rict to kamaradce na rovinu, a pozadat ji o protisluzbu, bud at vyzvedava deti nekdy ona se mi zda jako rozumne reseni. Uz to tu devcata navrhovala. Penize po ni asi clovek chtit nemuze, kdyz je nema, ale trochu casu by mohla obetovat nejen pro svoje vlastni dite ale i pro kamaradku, ktera pro ni dela co muze. Jestli se nastve a prestane s tebou kamaradit, tak je to jeji skoda, a ty aspon poznas, jestli je tak dobra kamaradka jak vypada, nebo te jenom vyuziva.
Moje dcera byla take v situaci, kdy musela rict kamaradce nemuzu hlidat, a slo to taky. Sice ji kamaradka platila, dcera mela jejiho chlapecka cely den, kdyz kamaradlka musela do prace. Dcera je doma na materske, tak ji to nevadilo. Ale ted je znovu tehotna, a bylo ji hodne zle, tak mela co delat s vlastni dcerkou. Kamaradka to pochopila, nasla si nekoho jineho na hlidani ale kamaradi spolu porad. Obcas dcera maleho vezme k ni, aby si mohli spolu s jeji malou hrat a je to. Kdyz lidi maji porozumeni jeden pro druheho, reseni se najde vzdycky.
Byla jsem na tom podobně. 1,5 roku jsem vyzvedávala a hlídala synovce, aby si bráchova přítelkyně mohla brigádně vydělávat při mateřský. Já od ní neviděla ani korunu a to jsem byla bez práce a bez peněz. Když z brigády postoupila na HPP-celý úvazek, tak jsem odmítla pokračovat a všichni se divili proč, včetně moji mámy, když jsem přeci doma a nic nedělám.
Ale že bych i já ráda chodila do práce a že mi nemá kdo vyzvedávat a hlídat mýho malýho, to už nikdo neviděl.
Jo, za dobrotu na žebrotu.
