Dvojčata a roční dítě. Dá se to zvládnout?
Potřebovala bych poradit, nebo spíš uklidnit od ostatních čtenářek, protože jsem právě zjistila, že čekám dvojčata. Na tom by asi nebylo nic tragického, kdybych doma zrovna neměla půlroční miminko, holčičku. Až se dvojčata narodí, bude jí něco málo přes rok. A já si vůbec nedokážu představit, jak to zvládnu.
Když jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná, tak mi sice nebylo moc do zpěvu, ale za tragédii jsem to nepovažovala. S manželem jsme se nakonec shodli na tom, že aspoň budeme mít děti rychle za sebou a vypipláme je naráz. Jenže teď jsem byla na ultrazvuku a doktor mi potvrdil dvojčata. A to si nějak neumím 
představit, jak budu schopná zvládat. Píšu o sobě, protože manžel odchází z domova ráno a vrací se večer. Takže péče bude především na mně.
Proto bych se chtěla zeptat zdejších maminek, zda nemají s podobou situací zkušenosti. Nemám moc představu, kolik práce je kolem ročního dítěte, ale předpokládám, že hodně, začne teprve chodit, pleny bude taky ještě potřebovat. A do toho dva novorozenci naráz, to asi bude pěkná mela. I s dcerkou jsem se v prvních měsících moc nevyspala, vůbec si nedovedu představit, co to udělá takhle dvojmo. Navíc asi budu moct zapomenout na nějaké dospávání přes den, to bude prakticky nereálné.
Milé ženy, co byste mi poradily, jak je nejlepší si vše zorganizovat? Myslíte, že se to dá zvládnout? Ono mi asi nic jiného nezbude, budu muset, ale už teď se toho bojím. Jak jsem psala, manžel je od rána do večera v práci, obě babičky taky, nějakou chůvu si dovolit nemůžeme a ani tady nemám v okolí žádné kamarádky, respektive nějaké známé mám, ale není to nic osobnějšího a důvěrnějšího, ani se nenavštěvujeme.
6.1.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dvojčata a roční dítě. Dá se to zvládnout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Po půl roce od porodu otěhotnět znovu je opravdu nepředloženost...chudák starší dítě, bude odmalinka ustupovat těm dvěma...takový prcek má právo na to, mít mámu jen pro sebe....Vy jste si už odpověděla, než jste se zeptala. Prostě to zvládnout budete muset. Dítě je radost a dar....ale tohle těhotenství...je fakt velice předčasné....hodně síly.
mam-ča: 21:43 No prave ze ji obcas uplne zmydlim zadek, ze mam potom i vycitky a rikam si,jestli nejsem tvrda moc 
Ona ma ted uplne hrozny obdobi, snad pomine brzy.
Nejhorsi je, ze kdyz uz to opravdu prehani, zkousim to nejdriv po dobrym, pak ruznyma figlema (slibeny trest nebo odmena, dle situace), pak zvysuju hlas, pak uz rvu a ve finale ji drapnu a serezu.
No a prave z tehle situaci mam pak ty depky a rikam si, proc to nejde po dobrym, proc se vzdycky necham dohnat tak daleko a proc proste nemuzeme byt na sebe hodny? 
A uplne nejhorsi je vzdycky to, ze me vytoci takhle do nepricetna, ja si rikam, ze se me snad musi i bat v tu chvili a ze ji urcite desim a ona prijde, prituli se a rekne: rada maminko. Ja ji pohladim, reknu ze ji mam taky rada, vysvetlime si situaci, co bylo spatne a proc a za ctvrt hodiny jsme tam kde jsme byly 
A to je fakt obcas na budku 
Monik: 21:30 Neboj se trochu přitvrdit. I ta malá výtržnice si dovolí jen tolik, kolik si Ty necháš líbit. Zapomeň na nějaké výčitky, že v ní potlačuješ osobnost. Máš jen jedny nervy.
Případným nevyhověním nebo plácnutím přes zadeček (když už to jinak nejde) jen nastavuješ mantinely, odkud kam až smí zajít.
Pokud jí necháš růst jako dříví v lese (nově se tomu říká rozvíjení osobnosti), tak bude mít problémy se začleněním mezi ostatní děti i ve školce a ve škole.
Máme podobnou malou "osobnost" v příbuzenstvu, a už ve třech letech dosáhla "podmíněného vyloučení" ze školky. Odmítá se podřídit autoritám, tak si rodičové nejspíš ještě užijí té "nepotlačované osobnosti" dokud holčička nedospěje do puberty. Pak je dle psychologů prý šance buď na náhlé zlepšení, nebo totální krach.
.JPG)
užívej času dokud jste 3 až vás bude 5
zastavíš se po 3 letech,hodně štěstí
magie: No ja taky z toho nestastna jsem. Obcas mam z toho takovou depku, ze me vubec nic nebavi a nekdy jsou chvile, kdy jen tak tupe ziram na ty dva a rikam,ze me snad nebavi ani zit. Vim ze se rouham, ale jsou dny,kdy jsem z toho uplne vyrizena. A to pak vetsinou nadavam, ze materska je nejhorsi obdobi v zivote
Ale to je fakt asi extrem, vubec nechci Veroniku nejak strasit. Spis to bylo mysleny tak, ze ten rocni odstup je prave mozna lepsi, kdyby nahodou starsi sourozenec byl takovahle osobnost.
Jo a patram, proc to tak je skoro porad. Neco uz jsem vypatrala, ale bude nejakou dobu trvat nez se to srovna.
A prave ze jsem takova, ze dokud se to trochu nesrovna, tak budu patrat dal. Uz me to stalo fakt hodne usili, casu i penez, ale cert to vem, hlavne aby se to srovnalo a mala nemela nejaky dozivotni psychicky traumata.
A chvile kdy jsem s ni sama jsou kdyz malej spi. A to je prave v pohode. To ale neznamena, ze se ji jinak nevenuju. Snazim se ji venovat dost, vetsinou vic nez malymu. A nekdy prave zlobi vic, cim vic se ji venuju 
Ale kdybys mela nejakou radu nebo napad, tak sem s ni.
Ono je to celkove totiz hrozne unavny a vycerpavajici.
Linda: jenom to ne Ja si porad rikam, ze az budou vetsi, tak to snad bude lepsi, kdyz se na tom porad snazime tak nejak pracovat.
.gif)
Známá má dvojčata samotná,má ta houpací-vrnící houpačky,dnes je už vymožeností,vč,plen,kterým zase až tolik nefandím,ale dá se to s dobrou vulí a organizací jistě zvládnout.Mimina ze začátku koupala ob den,vždy jedno na střídačku,a také se nic nestalo
vlhké jednorázové ubrousky také stačily místo
chce si to jen poradit,a hodně zapojit tatínka,ono to věčně trvat nebude....děti rostou jako z vody,ty malé nejrychleji..přeji hodně sil
TAk to měla moje známá,celou noc na etapy kojila,věšela denně 100plín,na jednom konci dověšela a mohla jit sbírat na drhý konecONO nic jiného nezbývá,než to zvládnout a mít také zázemí s pomocí,alespon trochu
.jpg)
Monik: holka nechci te strasit, ale to je jak u nás. Nakonec jsem starsi ve 3 letech soupla do skolky a byla doma jenom s tou mladsi, aspon pres den pár hodin byl klid bez revu. Ale pokracovalo to odpoledne a po vikendech....a dneska je jim 17 a 15 a nechat je spolu samotny doma tak se zabijou. U nás sourozenecká láska nenastane nikdy. Spousta lidi to dává za vinu me, ale já opravdu netusim, kdy a kde jsem udelala chybu. Já udelala vsechno co bylo v mych silách, aby jsme vsichjni 3 prezili, no evidentne to nebylo dost 
Monik: no mazec. drzim palce. ze srdce doufam , ze tohle se nam vyhne
Monik: mam taky starsi deti takhle vekove od sebe, taky starsi holku a mladsiho kluka, ale to, co pises ty, to teda je dost hrozny... Jen me napada, travi dcerka taky nejaky cas jenom s tebou sama? bez malyho? protoze jakakoliv pozornost, i ta negativni, je pozornost... My jsme to casto delali tak, ze kdyz manzel prisel domu tak se postaral o mimino a ja travila cas jenom s malou, stacila hodinka, hodinu, dve hodiny pres vikend kdy si ji jeden z nas vzal samotnou aby nemela konkurenci. Asi je to i osobnosti, ona nikdy nezarlila, brasku milovala...Z toho co pises, bych byla dost nestastna.... a asi bych hodne patrala po tom, proc se tak chova...
Mam ted treti mimi, a sice trosku prostredni syn bojoval s pozornosti a ziskaval si ji u jidla a manipulaci okolo jidla, ale miminu by neublizil. Drzim palce, at je u vas brzy lip
Tohle má doma brácha, starší byly 2 roky, dvojčatům je půl roku. Už je to prý lepší, ale maká celá rodina, nejenom brácha, ale i babičky. I když švagrová je trochu náročná, nechtěla tu starší nechat aspoň na pár dní u babiček, ale konečně k tomu dospěla, že ji tam pár dní nechá, aby to neměla tak náročné. Pomáhá i brácha, jak to jen jde, i když je od rána do večera v práci.
mam-ča: No maly dite vydrzi asi vic nez ta maminka 
Kez by mu jen brala dudliky 
Me ubiji ten vecny rev.
Dcera je ve veku kdy vsechno sama sama, takze kdyz zrovna nemorduje malyho a nerve kvuli tomu on, tak zase rve ona, ze treba chtela rozsvitit sama a rozsvitila jsem ja apod. A je schopna kvuli tomu mit uplny hysterak. Takze ja uz pomalu se ji ptam nez se uprdnu jestli muzu 
A kdyz nerve dcera, rvu zajs ja, protoze mu ublizuje
A kazdy den si rikam, vydrz, to pomine.
Protoze silou s ni nic clovek nesvede, pak je to jeste horsi.
Nejvic me asi mrzi to, ze malej je uplne zlaty mimino pres den a ze si ho vubec nestiham uzit. On mi roste pred ocima a clovek se s nim ani poradne nepomazli, protoze to zas dcerka neco hned provede nebo jeci at ho polozim.
A on je takovej pohodovej smisek a takovy mazlik a utece to a misto abych si to uzivala tak porad resim nejaky jeji kraviny. Vlastne se s nim mazlim poradne jen kdyz je mala u babicky 
Jenze to mi zas prijde takovy divny vuci ni.
tornado-lou: No jak rikam, zalezi na osobnosti toho prvorozenyho ditete.
Ta nase je teda fakt Osobnost!
A rok a trictvrte, respektive dva, to bych rekla, ze je to dite dost maly na to aby pochopilo, ze ublizovat se nema a naschvaly se nedelaji, ale zase dost velky na to, aby vymyslelo ruzny rafinovany zpusoby a provokace.
Teda aspon to nase jo.
Nase chtela malyho opravovat sroubovakem primo do fontanely, kdyz mu byl asi tyden, bezne se po nem pres den vali, krouti mu ruce a slape mu na ne, krade mu uplne vsechno, zvedne ho do vysky a pusti na zem nebo ho, kdyz je na brisku chytne za kotniky a tahne ho pres celou mistnost apod. Zrovna predevcirem ho zvrhla s kocarem a vysypala na silnici, v lepsim pripade tam vysplha a vleze na nej. Zkousi ho pichat ruznyma predmetama do oci, hazi mu tvrdy a tezky hracky z vysky na hlavu, omotava mu snuru od vysavace kolem krku apod. To by byl asi taky roman. Clovek musi byt porad ve strehu.
Domluvy nefungujou, tresty ani rvani, pres prdel, ani uplatky. Proste nic. Jediny, kdy muzu treba v klidu dovarit obed, tak ji privazu do jidelni zidlicky a dam ji tam treba pastelky. Sice tam rve, ale kdyz clovek fakt potrebuje tech deset minut a nechce ji zamykat do jiny mistnosti
A pak si lehne schvalne pred nej tak aby ji tahal za vlasy a vola mami, pomoc, taha vlasky. Takze vycurana je dost, neni to o tom, ze by az tak nechapala.
Obcas mam pocit, ze skoncim v Bohnicich nebo na Krchove. Tuhle mi asi 3 tydny cukalo v levym oku a od revu mi praskla zilka v druhym.
Nekdy si pripadam jako san (samice od draka) a ne jako milujici maminka.
Kdyby aspon ten malej prdola v noci spal 
Tim samozrejme nechci nikoho odrazovat, treba zrovna to vase prvorozeny bude v pohode.
Monik: Neboj, takový malý dítě hodně vydrží ! 
Náš starší vejlupek bral dvojčatům dudlíky, aby řvali, a abych viděla, jak zloběj, zatímco on je ten nejhodnější chlapeček. Pak už jsem dávala pozor, a jak se ozval zvuk jako když vytahuješ špunt z láhve (krádež pevně drženého dudlíku), tak už jsem startovala.
Nebo : Rozbalené mrně na stole, a já jsem se jen otočila, abych si podala čistou plenku, a náš mládežník hlásil "pajeky, pajeky", mimino řvalo jak protržený. Až jsem zjistila, že mu kroutil palcema u nohou...
(Bylo by toho na katastroficko-humoristický román).
A vidíš, vyrostli, a jsou to všichni nejlepší parťáci.
Monik: svatej boze. a ja sem si rikala, ze rok a trictvrte bude tak skvelej prave proto, ze velkej bude moc malej na to aby zarlil.
