Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

První den v první třídě. Zavzpomínejte si.

První den v první třídě. Zavzpomínejte si.

Když jsem byla malá, strašně jsem se těšila, až se ze mě stane „velká“ školačka. Záviděla jsem svému staršímu bráškovi aktovku a penál, i to, jak sedí nad sešity a smolí úkoly. Byla to pro mě známka toho, že už je opravdu velký.

Když nastal čas, abych i já zasedla do školních škamen, nemohla jsem se dočkat. Stále dokola jsem kontrolovala ořezané tužky a pastelky v penále, zkoušela, jak mi sluší aktovka... A těšila se, až nadejde vytoužený den D.

Dočkala jsem se. Ale vše dopadlo úplně jinak, než jsem si představovala, a nevydařený začátek toho nejdůležitějšího školního roku jsem pak za sebou táhla jako balvan po celých deset měsíců.

Prvního září jsem totiž místo s aktovkou do školy nakráčela s angínou do zdravotního střediska. Zatímco děti se pomalu seznamovaly se školním prostředím, slavnostně přebíraly Slabikáře a potřeby na výtvarnou výchovu, já jsem doma se zábalem na krku polykala antibiotika a ronila hořké slzy.

Po třech týdnech jsem se konečně dočkala. Starší brácha mě čapnul pod křídlo a vedl poprvé do školy. Když jsem se zmateně prodrala hučící šatnou, odvedl mě do mé třídy a zmizel jako pára nad hrncem. Jediná jistota, někdo, kdo mi byl blízký a koho jsem znala, mě opustila a já byla vržena přímo do jámy lvové.

Šokovaně jsem stála u dveří a zírala na své budoucí spolužáky. Neznala jsem nikoho. Děti, které se mnou chodily do školky, patřily do jiné třídy. Pocit zoufalství a ztracenosti násobilo ještě to, čeho jsem byla svědkem. Až na pár výjimek se všechny děti „bavily“ tím, že se posmívaly uplakané brýlaté holčičce, která byla navíc trošku oplácanější. Kluci i holky se předháněli, kdo dokáže na její adresu říct peprnější a urážlivější výrok.

Bylo mi nanic. Nohy jsem nedokázala odlepit ze země. Bála jsem se vejít dovnitř a zařadit se mezi tu rozjívenou smečku. Z tohoto stavu mě vytrhl až hlas soudružky učitelky: „Co tady děláš? Jak to že už nejsi v lavici?“ Tón nezněl ani trochu mile a příjemně. Slzy se mi rozkutálely po tvářích a vysoukala jsem ze sebe, že jsem dneska ve škole poprvé. „Aha. Tak pojď. A přestaň brečet!“ Chytla mě za rameno a posadila do předposlední lavice. Samotnou.

Pak ještě rychle vyběhla, přinesla mi učebnice, sešity a všechny pomůcky, které tehdy děti ve škole dostávaly, bleskově mi udělila pokyny co a jak, přičemž mi říkala příjmením, a začalo vyučování.

Nestíhala jsem. Už nevím, co se tenkrát probíralo; jediné, co si pamatuji, je, že jsem měla utkvělý pocit, že vůbec ničemu nerozumím. Soudružka učitelka kladla nějaké úplně nesrozumitelné dotazy, děti třepetaly ručičkami a já seděla jako tvrdé „y“. Žádné laskavé uvedení mezi děti, kdy by jim třeba řekla, jak se jmenuji, že jsem byla nemocná a aby mi pomáhaly...kdepak. Spadla jsem do toho rovnýma nohama a pěkně natvrdo.

Je zajímavé, jak někdy dokáží chod příštích událostí ovlivnit i úplné maličkosti. Nejenom že jsem neměla šanci zapadnout do kolektivu, ale několik prvních týdnů jsem byla stále „ta, která ničemu nerozumí a které se musí všechno opakovat“. Strašně jsem se styděla, protože kdykoli jsem se na něco zeptala, třída propukla v hurónský smích. Pak už jsem se radši neptala, abych se uchránila výsměchu, ale důsledkem bylo, že jsem zadání nepochopila správně a pak se na mě zase zlobila soudružka učitelka.

Připadala jsem si jako v pasti. V druhém pololetí se situace začala postupně normalizovat, ale stejně to nebylo ono. Do školy jsem nechodila ráda, vůbec jsem se tam necítila dobře. Až od druhé třídy začalo být konečně všechno v pořádku a já jsem zjistila, že ostatní děti jsou docela fajn, našla si kamarádku a vše špatné bylo téměř zapomenuto.

Přesto na svou první třídu nevzpomínám ráda. Z dnešního pohledu už vím, že chyba nebyla ve mně, ale tehdy jsem si to tak rozebrat neuměla. Kdybych ve svých šesti letech znala slovo mindrák, určitě bych si říkala, že mám na nějaký pořádný právě zaděláno. Neschopná, nechápavá, odvržená holčička...

Jaké jsou vaše vzpomínky na první školní den a rok? Doufám, že trochu veselejší než ty moje.

Meryl


28.8.2012   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 44   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - První den v první třídě. Zavzpomínejte si.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-49
Janeckova4
Janeckova4 - 18.7.2022 14:59

Byla jsem se dívat na prodejně https://www.baagl.cz/znackova-prodejna-baagl/ , kde jsem vybrala školní aktovku s liškou. Ještě jsem si to chtěla promyslet, a tak jsem ji nakonec objednávala přes e-shop obchodu. I tak jsem ji ale měla rychle doma. Dcera jí vlastně používala teď celou první třídu a aktovka vypadá pořád jako nová. Myslím, že jí dlouho vydrží.

 
Lulakova
Lulakova - 16.7.2022 0:52

Jakou tu školní aktovku jste tedy vybrala? Kupovala jste ji přes internet nebo osobně někde na prodejně?

 
Janeckova4
Janeckova4 - 15.7.2022 1:26

Taky jsem chtěla pro svoji dceru koupit dobrou školní aktovku, která se jí bude líbit, ale bude i kvalitní a nebude jí ničit záda. Jsem za to ráda, protože někdy v tom nosí opravdu hodně učení, ale díky kvalitnímu zádovému systému se váha v aktovce perfektně rozloží.

 
Lulakova
Lulakova - 14.7.2022 1:26

Mně to přijde jako včera, co jsem šla do první třídy. Přesně si na ten den pamatuji a pamatuji si i na to, jak se máma snažila, abych měla vše perfektně připravené a nachystané. Stejný komfort bych chtěla poskytnout i své dceři, a tak už jsem jí začala vybírat novou školní aktovku do první třídy. Víte, na co bych si měla při výběru dávat největší pozor?

 
Jagea
Jagea - 1.9.2012 14:38

Do první třídy tehdejší ZDŠ jsem šla v roce 1959. Měla jsem bílou halenku a modrou, skládanou sukýnku s kšandami, co tvořily vpředu písmeno H a vzadu X. Učitelka nám vyprávěla, že bude něco jako naše druhá maminka. Přišlo mi to divné, tak jsem vyplázla jazyk na holčičku, co tleskala ručkama. Ta hned žalovala té "maminkoučitelce"...
Událo se v Horním Slavkově, okres Sokolov

 
Bellana
Bellana - 29.8.2012 10:34

Almega: To nové písmo je hodně podobné tomu, co jsme na střední začali používat my, co píšeme hanebně, a říkali jsme mu strojařinka. Nevím, jestli je to krok správným směrem. Stejné písmo používají i Angličani. Asi se jim osvědčilo. Mně se ale stejně víc líbí klasické vázané psací písmo. Možná i proto, že píšu strašně, a tak se ráda kochám krasopisem jiných.smajlik - 2

 
Bellana
Bellana - 29.8.2012 10:30

Almega: Množiny, to byl hit sedmdesátých let. Já se je učila až na vysoké a musím říci, že se mi mnohokrát hodily i později v mé profesi. Teď už je nepoužívám vědomě, ale pořád jsou kdesi ukryté a pomáhají mi. Ale chápu, že pro většinu lidí k ničemu nejsou. Většině by stačilo trivium. Ani to často neumějí. Umějí číst, ale nerozumějí přečtenému, umějí psát, ale nemá to hlavu ani patu, umějí počítat, ale nemají finanční gramotnost.

 
Almega
Almega - 28.8.2012 18:49

Vzpomněla jsem si,jak se nyní děti učí nějaké nové písmo,tak můj synovec v Německu chodil do nějaké waldorfské či jaké školy a ještě asi ve třetí jejich třídě psal jen tiskace a skoro neuměl číst,ani nic tam nedělali,skoro se neučili,víceméně si hráli,zatímco náš syn,mladší o rok,uměl číst,psát,hrát na flétnu a pod.,nedalo se to naše učení s jejich vůbec porovnávat...

 
Almega
Almega - 28.8.2012 18:45

vosmajda: To byla děsná blbost,ty množiny.Můj nejmladší bratr to měl,šel do školy až v 7 letech,a mě bylo 17,a učili jsme se to na gymplu a on v základce...Nepamatuju se z toho skoro na nic,myslím,že to bylo k H,ale i dnes se chtějí někteří učenci zviditelnit a nacpou do škol krávoviny,které se posléze neosvědčí a s jakým humbukem se to zavádělo,o to tišeji se to ruší...

 
vosmajda
vosmajda - 28.8.2012 16:40

Já jsem zase chodila do školy, když devítky končily. Vycházela jsem v r. 1983 osmou třídu, devítka pak byla jen jedna na okrese a do té jsem už nechodila. Na střední škole jsme byly namícháni, z osmiček i z devítek. Ještě jednu křivdu jsem cítila, byli jsme totiž poslední, kdo jel ještě postaru, ročník 1968-69, nástup do školy 1975. A za námi už měli nové slabikáře, ty bílé, my jsme měli ten červený, co červený, rudý, příliš poplatný době. A proč ti po nás se učili množiny, a proč my jsme měli být ještě ti "hloupí"? Nakonec se stejně přišlo na to, že to je blbost, a moje děti už zas byly bez množin.

 
Jaguška
Jaguška - 28.8.2012 16:25

Milda3: Tak to jsme stejně staří (mladí), když jsme chodili do školy v letech 1953-62 - letos to bylo už 50 let - ano, první ročník, který měl povinnou devátou třídu. - Měla jsem štěstí na hodné učitelky, ale měli jsme dva neschopné matikáře a to nás většinu třídy poznamenalo do života.

 
Hanča
Hanča - 28.8.2012 16:06

Johanka74: tak moje dítě šlo do školy ve věku 6 let a 18 dní, většina spolužáků taky byla strší o víc jak rok, což jsem nějak nechápala, děti narozený v lednu a šly o rok dýl jen z plezíru rodičů

 
vosmajda
vosmajda - 28.8.2012 16:01

Směnovali jsme taky, od druhé do páté. Šesťáci už ne, protože měli více hodin. No, a ve městě postavili novou školu a pak už nesměnoval nikdo. Ale to jsem už byla v té šesté třídě. Takže smůla. Neumím si to představit dnes, aby děti chodily domů večer potmě. Dneska by to asi nešlo. V pět hodin byla v zimě tma a ještě jsme se šli třeba klouzat, to se nedivím, že měli rodiče strach a hledali nás.

 
Johanka74
Johanka74 - 28.8.2012 15:57

Milda3: Tý jo tak to je drsný! Myslím,že to počůrání docela chápu smajlik - 47
jenže dneska co poslouchám kolegyni,která je ve škole pečená vařená, je to o tom,že si rodiče vyskakujou na učitele kvůli prkotinám, že si dovolil jejich díťátko přesadit nebo mu vytknout že je hlučné, smskuje si při hodině apod. No jo no,jiná doba..jak se tomu říká? Kult dítěte? Každej extrém je špatnej. smajlik - 26
Za mě byla doba trochu jiná, učitelku,která po nás při zlobení házela klíče, mám dodnes ráda. na mojí dceři se taky paní učitelky dost podepsaly, pořád předhazovaly, že šla do školy o rok dřív (šla v 6 a 2měsících!), že je taková "dětská".Prostě ostatní byli o rok starší kvůli odkladům smajlik - 26
Pak nechtěla dát svolení,aby šla dcera na jazykovku, protože zapomíná bačkory smajlik - 76 No, dostala se tam. Další na jazykovce opět problémy, že zapomíná přezuvky. No Bóže, ponožky jsem prala já tak co. Nicméně i bez bačkor základku odchodila, skvěle odmaturovala a i na vejšku se dostala, ale musím říct,že sebevědomí jí škola hodně ubrala.. Ale i tak jsem o "krávě" učitelce nikdy nemluvila před ní, teda teď už jo,už můžu smajlik - 64 . vždycky jsem se snažila to nějak vysvětlit racionálně a bez emocí.

 
Almega
Almega - 28.8.2012 15:56

Milda3: To teda máte zážitky,jen co je pravda....Za mého chození na ZDŠ se taky děly věci,měli jsme několik let vyučování na směny-ranní a odpolední,ve třídě nás bylo i 42.Na fotce z 5.třídy stojí jakoby 2 učitelky,ale ta jedna osoba byla 15 letá propadlice...Cikáni se mnou do třídy nechodili,s bráchou asi 2,tehdy je nikdo do zvláštních škol nedával,prostě chodili a propadali a vyšli třeba z té 5 třídy.Asi ve 4. třídě dal jeden spolužák úče facku,už si nepamatuju,jak to dopadlo.V 6.-9. jsme měli na zeměpis sadistu,který obzvlášť rád ponižoval kluky,kroutil jim ruce,uši nadával jim....hnus.Nevěděli jsme,že se to nesmí a nic jsme neudělali,jen ty kluky litovali.Ovšem jinému učiteli zase ukradli jeho zápisky známek a notýsek,v domnění,že budou mít lepší známky...Scházíme se nyní již každý rok,sejde se nás tak do 15.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-49
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77048.
    Archiv anket.