Od miminka do práce aneb Jak dlouho byste chtěly být s dětmi doma?
V posledních letech je stále častější trend, kdy matky předávají malá miminka chůvě a vracejí se do zaměstnání. Někdy není vyhnutí z finančních důvodů, jindy tak činí kvůli nastartované kariéře a z obavy, že několik let na mateřské dovolené ji může vážně ohrozit. V žádném případě nechci nikoho soudit; každý žijeme svůj život a děláme taková rozhodnutí, která považujeme za správná. A co vyhovuje jednomu, může být pro druhého nepřijatelné.
Jenže to, co v dané chvíli považujeme za nejlepší řešení, se může v budoucnu jevit úplně opačně. A v případě útlého dětství našich potomků čas nikdy nevrátíme, i když bychom to někdy udělat chtěli. Jako moje známá Mirka.
Byla úspěšná, pracovní postup měla díky svým schopnostem rozjetý a v zaměstnání byla jako ryba ve vodě. Její práce ji neskutečně bavila a trávila v ní spoustu času. Když otěhotněla, těšila se na miminko a celá jako by pookřála. Naštěstí neměla v těhotenství žádné potíže, takže mohla pracovat téměř až do porodu.
Po narození holčičky si mateřskou dovolenou užívala přesně půl roku. Pak si najala chůvu a nastoupila do práce na plný úvazek. Tvrdila, že už toho měla doma tak akorát, že to není nic pro ni, pořád kolem kašiček a plínek. Prý je klidná, protože chůva je skvělá a zodpovědná. Mirka ví, že je o malou dobře postaráno. Nutno podotknout, že i Mirčin manžel byl pracovně velmi zaneprázdněný.
Nějakou dobu všechno běželo tak, jak si Mirka představovala. Hodná chůva jí přes den udělala i drobný úklid, uvařila. Mirka se domů vracela večer a přebírala koupání a ukládání dítěte ke spánku.
Po několika letech však přišla rána. Reorganizace, rušení míst, výpovědi se rozdávaly jako na běžícím páse. Mirka se ocitla bez práce. Sice s tučným odstupným, ale na dlažbě. Hodně ji to vzalo. Tolik toho pro firmu obětovala a najednou ji vyhodili jako nepotřebnou věc, jako někoho, na kom vůbec nezáleží a bez koho se obejdou.
Zůstala doma a rozhodla se, že s hledáním nového místa si dá na čas. Její holčička v té době chodila už do druhé třídy. Tehdy jsem Mirku potkala a sedly jsme si na kávu. Napovídaly jsme toho spoustu a Mirka se mi mimo jiné svěřila, jak ji mrzí, že si svou dcerku víc neužila v době, kdy byla ještě malinká.
„Víš, měla jsem tehdy pocit, že když z toho rozjetého vlaku ve firmě vystoupím, už nikdy se mi podobná příležitost nenaskytne. Myslela jsem si, že dělám dobře. O Lucinku přece bylo skvěle postaráno. Ale teď už to vidím jinak. O práci jsem stejně přišla a vím, že si najdou jinou. Ale to, co jsem ztratila u Lucky, už nikdy nevrátím. Nebyla jsem to já, kdo ji učil chodit a dělat paci paci, její první slovo nebylo „máma“ ale jméno naší chůvy. Když si odřela kolínko, neběžela za mnou, ale za ní. Tehdy mi to nedocházelo. Až dneska. Kdybych se měla znovu rozhodnout, možná bych do práce šla znovu, ale vymínila bych si alespoň zkrácený úvazek“.
Nechci tímhle článkem vyvíjet nějaký laciný citový nátlak na kohokoli. Je mezi námi spousta rodin, kde je časný návrat maminky do práce nutný z finančních důvodů. Jen interpretuji příběh, který se opravdu stal a v němž je toho řečeno tolik, že jsem se rozhodla podělit se o něj s vámi. Mirka byla ve svém plném pracovním nasazení asi extrém. Možná že její příběh pomůže některé mamince v rozhodování, kdy se od malého dítěte vrátit do práce a za jakých podmínek. Protože... pracovní život nás všech trvá několik desítek let, ale to nejcennější, co můžeme v životě získat, mnohdy jen tak rychle přeběhne a už se nikdy nevrátí.
Mirčin příběh jsem použila s jejím svolením.
31.10.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Od miminka do práce aneb Jak dlouho byste chtěly být s dětmi doma?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zajímavý článek .. zkusím ze své zkušenosti také něco napsat. Jsem teď maminkou 4 dětí (od 2,5 do 9 let), na mateřské vlastně nepřetržitě celých 9 let a ještě půl roku mi zbývá. Rozhodně zastávám názor, že pokud je to jen trochu možné, tak by maminka měla být doma tím pevným bodem (být .. ne jen tam mít trvalou adresu!) pro děti i pro manžela. Na druhou stranu: nikdy jsem nebyla na 100% jen na mateřské. Vždy jsem měla něco bokem, abych nezešílela .. s prvním dítětem jsem doučovala angličtinu, občas dělala nějakou administrativu. U druhého dítěte jsem si po večerech dodělala kurz účetnictví, u třetího rozjela e-shop, u čtvrtého je to nyní takto: mám e-shop s 1 zaměstnancem, vedu účetnictví několika firmám a občas ještě učím angličtinu. Od září má 2,5 letý mrňous na 2 dopoledne chůvu (cca na 3 hodinky) a většinu toho času jsou venku na procházce, když je na to počasí. Mám pravidlo, že odpoledne prostě nepracuji, ale věnuji se dětem. Pracuji většinou až uložím děti k spánku, pak zmíněná 2 dopoledne a když se tu a tam vypraví manžel s dětmi ven, nebo jsou děti na kroužkách atd. Myslím, že si mi docela podařilo skloubit i rodinu a práci, ale rodina má vždy přednost .. V tomto vidím výhodu vlastní živnosti, že je člověk pánem svého času. Chci si toto udržet i v době, kdy bude i ten nejmladší ve školce, nechci být maminka až od pěti hodin odpoledne. Toto jsem převzala od své maminky - šila doma zakázkově, takže jako dítě jsem nikdy nemusela chodit do družiny, ale věděla jsem, že když přijdu ze školy, tak je mamka doma :-)
díky za tenhle článek....zrovna tohle téma řeším...vrátila jsem se po šesti letech mateřské do práce na zkrácený úvazek (30 hodin týdně), mladší byly akorát ty tři roky a všechno si poměrně sedlo klapalo....teď jsem po necelcých dvou letech dostala výpověď a řeším, jestli přeci jen nezkusit plný úvazek (byť by musela být pracovní doba flexibilní) nebo hledat jen zkrácený, kterých je hrozně málo a za krajně nevýhodných podmínek. Zatím jsem na straně zkráceného úvazku, protože si chci děti aspoň odpoledne užít, trávit s nimi čas....vidím (hlavně na té starší), jak se můj čas jako maminky nezadržitelně krátí a chci si pro sebe chytit ještě ten zbyteček co zbývá.....na druhou stranu děti by to beze mě zvládly, o tom žádná.....budu hledat a uvidím , jestli nebudu muset zkrácený úvazek oželet, ale bylo by mi to líto.....moc moc moc 
Verera: ale ty pořád vycházíš z předpokladu (tedy nejen ty), že všechny matky jsou supermatky. Nejsou. V létě jsem se byla podívat v kojeňáku, vím - je to druhý extrém, ale pro některé děti je fakt lepší, když u svých matek nejsou. A teď k tomu rozmezí mezi super-matkou a hororovou-nematkou - třeba jedna moje babička to s malými dětmi vůbec neuměla. Automaticky vykonávala to, co bylo třeba, ale uměla si najít cestu až k těm dětem cca starším 10ti let. Druhá babička byla pravý opak. Prostě já si myslím, že jako všichny na světě nemůžeme být špičkové kuchařky, nemůžeme plést ty nejkrásnější svetry, tak i ve výchově dětí je někdy lepší dát přednost lidem, kteří toto mají dáno od Boha a berou to jako poslání, než "aby se neřeklo" paušálně hnát všechny na 3 roky na mateřskou.
Já nevím, snad jsem to vyjádřila dobře, abyste mě tu zase nekamenovali. Myslím, že většina z Vás to myslí moc dobře - a věřte, že já taky. 
Tornado-lou: no, ale to jsou časopisy, kde ženskou krásu ukazují na vychrtlých modelkách 
, česká společnost to vnímá jinak.
Jinak také nesouhlasím s glorifikací "pracujících" matek a se "zatracováním" těch, které jsou doma. Souhlasím se zatracováním lidí, kteří se flákají a jen frflají a nic pro sebe, rodinu, kolektiv, společnost prospěšného nedělají a s glorifikací těch, kteří jsou přínosem.
Nessie: Podle mě máš pravdu. 
Zajímavé, že být učitelka ve školce, nebo i chůva v jeslích, kde se staráš o cizí děti a dostáváš za to peníze, je společensky akceptovatelné. naopak zůstat doma, starat se o vlastní dítě a peníze šetřit je divné
.gif)
tornado-lou: 19:52 : 
Nessie:
.jpeg)
Nessie - 31.10.2012 21:11 neboj, nejsi divná, mám to taky tak.
tornado-lou: Mě hlavně přijde úplně na hlavu postavené, že matka odejde od malého dítěte do práce, aby vydělávala peníze a ty peníze pak odevzdává někomu jinému, aby se jí staral o to dítě, o které by´se mohla (a podle mě měla) starat sama, a další peníze platí třeba zase někomu jinému, kdo jí doma uklízí (což by opět mohla dělat sama, kdyby byla s dítětem doma). Já nevím - jsem divná, že mi to připadá nenormální a úplně na hlavu postavený? To, že je takto společnost nastavená? Že tenhle nesmyslný kolotoč vydělávání a opětovného odevzdávání peněz za věci, které bych mohla dělat sama je vydáván za normální a správný? 
A ještě jedna věc: Zajímalo by mě, jestli ten finanční přínos pracující matky je opravdu tak významný. když si představím, že je potřeba platit školku, cestovné do práce, jídlo mimo domov, spoustu věcí, který zrychlují a zjednodušují život ale stojí hromadu peněz. Zůstane z toho platu reálně něco?
Capelucita: Mě nepřipadá, že společnost pořádá hon na ženy, co jdou brzo do práce. naopak je společnost obdivuje, jak to skvěle zvládají. stačí otevřít libovolný maminkovský časopis. Spíš naopak se mi zdá, že když řekneš, že ses "jen" doma s dětma, že vypadáš jako neambiciozní slepice bez koníčku, která nemá jiný zájmy než úklid.
Dnes to vidím tak,že kdyby bylo dost peněz,tak bych měla nějakou chůvu a dětí bych si užila jen když bych na ně měla náladu a jinak bych se věnovala svým koníčkům...Ve skutečnosti jsme žili od výplaty k výplatě,takže dítko šlo v roce do jeslí,tam byl asi do 2,5 roku,kdy už jsem zůstala doma na nemocenské a čekala,až se narodí druhé dítě a s tím jsem byla do jeho 3 let doma.Bylo to těžké období,z ruky do huby a kdyby nám tchýně finančně nepomáhala,tak jsem musela jít do práce ještě dřív...Mě práce bavila,ale byl to jen běh,ráno do školky je dovléct tak,abych byla v 8 v práci.Pak jsem jela někam do terénu a trnula hrůzou,jestli stihnem přijet aspoň do 16 hodin,aby děti nebyly poslední,což mnohdy byly...A pak nakoupit,jít ještě s nimi ven,na hřiště neb do lesa a pak doma,ty práce...Už bych to nechtěla zažít.Sama jsem byla z domova zvyklá na školku,i celotýdenní,družinu až do 6.-7.třídy!! Tak to bývalo...Máma doma s námi nikdy nebyla,jen co bylo placené,nebyly u nás nikdy peníze,aby mohla zůstat doma a vyžít s jedním platem (4 děti).
Nika1: Můžu se zeptat, proč jsi to přehodnotila?
Mmch já taky, myslela jsem si, že se doma zblázním. A čím jsem starší, tím víc si domov užívám a do práce chodím jenom vydělávat peníze.
Tak já jsem právě teď v práci a 3,5 měsíce staré dítě spí v kočárku vedle 
Mám to štěstí, že si můžu určit pracovní dobu jakou chci, nikdo mi nekecá do toho, co v práci můžu nebo nemůžu a nikdo mě z práce nevyhodí. Ale obrácená strana mince je, že nemůžu úplně zůstat doma. Chodím na 3 hodiny denně, to mi na mateřské radosti zbývá času dost.
Capelucita: No asi že tys psala o frustraci.
Zajistit potřeby dítěte jinak- právě o to jde. Co jsou potřeby dítěte. Jídlo, čisté oblečení, pískoviště a někdo, kdo dohlédne, to není všechno. Určitě ne po většinu dne u těch úplně malých.
Nessie: Já bych teda za těchto podmínek do práce nechodila nikdy, ani náhodou. A současně bych se věnovala činnostem jak píše Capelucita. Jenže většina jich je zadarmo, takže tomu se práce říkat nedá, ne? Je to koníček, i když je to kolikrát potřebnější než placené vysedávání v kanceláři.
Myslím, že velice málo lidí by chodilo do té práce jako teď , kdyby nemuselo. Současně by ale spousta lidí nevydržela sedět doma, takže by vzkvétaly obory a oblasti, které jsou teď z finančních důvodů opomíjené.
To by byl krásně vidět rozdíl mezi tím co lidi dělají a co by chtěli dělat.
Nessie: Radši jsem v práci než abych doma uklízela, to mě fakt nebaví, kdežto práce celkem i jo. Taky jsem si plánovala, jak se po půl roce vrátím do práce, když budu mít dítě. Dítě tedy stále nemám (to je jiná kapitola), ale už jsem to přehodnotila - prd mi uteče, když budu s dítětem 2 roky doma. Navíc si myslím, že žádná práce mi za to nestojí.
