Opustil mě před porodem a teď se chce vrátit
Mám roční holčičku, se kterou jsem sama. Měsíc před tím, než se narodila, se můj přítel rozhodl žít sám. Prý mu došlo, že se vlastně na dítě necítí a neumí si představit, jak by ho zvládl vychovávat. Byl to pro mne šok.
Pravda, neznali jsme se dlouho, otěhotněla jsem po necelém roce známosti, bydlet jsme spolu začali až když jsem byla v pátém měsíci. Jeho odchod mne hodně ranil, nechal mne samotnou ve velmi náročném období. Nějakou dobu jsem byla hodně uplakaná, plná obav, jak to vše zvládnu. Ale my ženy to asi máme jinak, když jde o naše dítě. nakonec jsem se nějak vzchopila a myslím, že se mi podařilo nás obě zajistit.
Když od mne přítel odešel, akorát jsem nastupovala mateřskou. Do té doby jsem pracovala a měla slušný plat, takže výbavičku jsem již měla nakoupenou a bylo i něco ušetřeného. první půlrok byl v naprosté pohodě, když budu brát jen tu finanční. Sice bydlíme v pronájmu, ale není nějak přemrštěně drahý, spíš takový průměr. Byt je malý, jen pokoj a velká obytná kuchyň, ale pro nás dvě ideální.
Pak, když jsem začala brát jen rodičovský příspěvek, se mi příjem sice o něco ztenčil, ale když bylo nejhůř, sáhla jsem do úspor. Navíc alimenty jsem mu odpustit nemínila a v tomto ohledu jsme se docela rozumně dohodli, on nevydělává špatně a na malou pravidelně platí.
Tolik tedy ta finanční stránka. Ta je v pohodě a i když si nemůžu vyskakovat, žijeme s dcerkou normálně a celkem bez potíží.
Teď ta druhá, důležitější stránka. Když se Adélka narodila, psala jsem mu zprávu s oznámením, že má dceru. On se totiž od chvíle, kdy odešel, vůbec nezajímal, jak mi je a tak. Odpověď přišla pouze jednoslovná: Gratuluji. Tím to skončilo, pak jsme se viděli jen jednou, když jsme domlouvali alimenty. To proběhlo bez problémů, on nakoukl do kočárku a tím to pro něj haslo.
A teď nastala změna. Přišel mi od něj nejdříve mejl, přiznávAL, že to napřed zkouší touto cestou. Nasypal si popel na hlavu, prý mu to všechno došlo, jaký je vůl, jak strašně se zachoval, uvědomil si, že mě má rád, že o nás obě stojí, litoval, že se o Adélku nezajímal. Oko by nezůstalo suché. Prosil mne o schůzku, o to, aby mi mohl všechno vysvětlit.
Sešla jsem se s ním. Musela jsem vzít i malou, neměla jsem hlídání. Trvala jsem na schůzce na neutrální půdě, zašli jsme tedy do kavárny s dětským koutkem. Adélka už chodí a v těch koutcích si vždycky krásně vyhraje.
Přišel s kytkou a plnou taškou hraček. Začal, jak báječně vypadám, jak jsem úžasná, že se zvládám starat sama, jaký on je idiot, že si tohle všechno nechal utéct. Celou dobu, co jsme spolu seděli, nespustil z Adélky oči. Bylo na něm vidět, že je strašně dojatý. Hodně se na ni vyptával, na všechno, co jsem celý rok dělala. Obviňoval se za to, co udělal a sliboval, že když dostane šanci, dokáže mi, že se změnil a bude skvělý partner a táta. Rozešli jsme se s tím, že si to musím promyslet.
A já už tři dny nedělám nic jiného, než přemýšlím. Není to jednoduché. On mne zklamal a opustil ve chvíli, kdy jsem ho strašně moc potřebovala. Nezajímal se, prostě se vypařil a dělej, co umíš. Nebyl se mnou v době, kdy se malá narodila, nezažil to náročné novorozenecké období, do té doby, než jsme se sešli v té kavárně, ji viděl jen jednou. Já stojím nohama na zemi, naučila jsem se být nezávislá, a to jak finančně tak citově. Zvládám vše, co potřebuji. Adélka je šťastné, spokojené a veselé děťátko. Já jsem vyrovnaná, zajetá ve svém režimu, který jsem si vytvořila.
A teď se objeví a chce zpátky. A já nevím, jestli mu tu šanci mám dát. Co když ano, on se vrátí, malá k němu přilne a jemu za rok zase dojde, že to vlastně není, co si představoval a zase odejde? Už tady nejsem jenom já, ale i ta malá dušička. Na druhou stranu, je to její otec, není to ani alkoholik, ani násilník, je normální, pracující, inteligentní. Žádné vohráblo. Pokud by byla pravda, co říká a myslel to skutečně vážně, vím, že bychom mohli fungovat jako normální rodina, malá by měla mámu i tátu.
Co se týká mých citů k němu, umím si představit být s ním znovu. Asi by to chtělo trochu času, ale stále mne přitahuje. Jen mne život – a vlastně hlavně on – naučil postarat se sama o sebe a na nikoho se nespoléhat.
Váhám. Bojím se dalšího zklamání, ta rána, kterou mi před rokem zasadil je tam pořád. Ale zároveň si říkám, jestli bych to přeci jen neměla zkusit a tu šanci nám všem dát. Nevím. Chvíli to mám tak a chvíli zase jinak.
Pokud bude mít někdo z vás na můj problém nějaký svůj názor, zkušenost, budu moc ráda, když mi ji napíšete. Potřebuju si nějak utřídit myšlenky a podívat se na celou věc z širšího pohledu. Předem vám moc děkuji.
9.11.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Opustil mě před porodem a teď se chce vrátit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Take bych ho nevzala zpet.....za to jak me ublizil a nezajimalo ho jak se citim......
.jpg)
já jsem nečetla příspěvky a tak možná zopakuji to, co už tady bylo napsáno..ale..za sebe říkám, že bych jej nevzala zpátky.nikdy bych totiž nepřekousla to, jak mi ublížil, dokázala bych to nějak v hlavě schovávat a neřešit, ale při prvním problému bych to stejně dokola a znovu vytahovala..poznámky typu: zase se na nás vykašleš, jako minule apod. zkrátka stejně by se ten vztah pořád kazil, protože bych mu nikdy neodpustila a nezapomněla tu velikou křivdu. a nevěřila bych mu.zkrátka hledala bych štěstí jinde, ne u něj.on měl možnost předvést, co v něm je a taky to předvedl. Iveto, máte jistě na víc, než vzít za vděk někým, kdo už jednou hna celé čáře selhal.
Nevzala bych ho zpatky. Pravo videt dceru bohuzel ma, protoze na ni plati. Ale moralni pravo nema zadne. Opustil vas obe v dobe, kdy jste ho nejvic potrebovaly. A ted, kdyz je vsechno v poradku. dcerka vypiplana z nejhorsiho, se vrati. Iveto, vzdycky budete ta, co resi problemy, a panacek se jen veze. Vy budete tahoun, protoze jste to prece uz tenkrat sama zvladla. Taky bych rekla, ze mu to nevyslo jinde, tak hura, udelam par cukrbliku na dcerku, a mam to vyreseny. Opustit zenskou mesic pred porodem, do porodnice napsat jen Gratuluji, no, tak to bych mu neodpustila. Pokud mate, Iveto, pochybnosti uz ted, asi si jeho ryzim charakterem nejste moc jista. Poslechnete svou intuici, nerozhodujete se jen za sebe, ale i za dceru.
Velmi správný postřeh zuzico. Dítě je z nejhoršího vypiplané a žena schopná, samostatná, ani hloupá, ani ošklivá. Jo, prevít jeden. Myslí, že stačí trocha obdivu, trocha posypu popelem, uznání chyby a hurá, je vystaráno. tatínkovi asi nevyšel nějaký jiný vztah a chce náplast na bolístku...Vydusit. Důsledně.Být opatrná, abych si nakonec ve snaze uchovat rodinu a zachovat pravého tatínka nepohoršila. Pán bude chtít druhé, to aby si mohl užít miminko, a maminka bude uštvaná, protože bude chtít předvést, jak to tehdy zvládla. A dítě může být marodivé nebo hyperaktivní - a bude sama se dvěma. Nedělejme opakované chyby, děvčata! Lépe samostatná s jedním děckem než honem vztah a honem další! Lépe zaumout opatrné a nic neslibující stanovisko:MÁM SVŮJ ŽIVOT A VYHOVUJE MI, JAK JSEM SI HO ZAŘÍDILA, PROTOŽE TO ZROVNA LEHKÉ NEBYLO. TO BYCH SI MUSELA MOC DOBŘE ROZMYSLET,JESTLI TAKOVOU ZMĚNU VŮBEC CHCI. A to platí jak pro novou známost, tak pro starou, co už se předvedla a neosvědčila!
.jpg)
staral sa on o vas cely ten rok ako zijete ci mate z coho ci nieco nepotrebujete ci nieco citite ci necitite....
preco ty by si ho mala teraz pocuvat aky bol on srab ze vas nehal a ako chce vsetko napravit?ake ma pravo vchadzat aj tebe do zivota?Dcere nepoviem....ale tebe nema ani len moralne pravo vchadzat spet do tvojho zivota.....tak nech prosi nech ziada nech ukaze ze nie je ten idiot a potom by som ja minimalne tolko dlho co on premyslala ako zo ziskanymi informaciami nalozim a ziadne prid na obed tu mas kolacik ci kavicku prespi u nas....nie pekne kazdy na svojom za svoje....
a bola by som velmi zvedava ako by ten rok vydrzal ako velmi by sa snazil....
ved to nejde len tak nehat rodinu a po roku sa vratit zistit ze vsetko pekne im funguje ziju netrpia tak sa k nim pridam aj ja vsak som malej otec!...uvedomuje si kde mohla byt ta rodina o rok ak by si nebola tak sikovna a nepostavila sa na nohy?ze uz vas napriklad nikdy nemusel vidiet?a vratil by sa a snazil sa aj ked by zistil ze ste niekde pod mostom ty v nejakych psychickych chorobach a dieta zanedbane napriklad aj na pokraji smrti....uvedomil by sa aj vtedy a chcel by vam pomahat???ci to len teraz ked fungujete vcelku fajn len chce priskocit do rozbehnuteho vlaku?
Sama za sebe a po zkušenostech - zpět bych ho nevzala. Jednou selhal, příště může zas, až zjistí, kolik je s dítěem práce, že s ním člověk taky občas nevyspí, že je nemocné, co když mu to zase překazí jeho představy a plány? Styku s dcerkou bych nebránila, ale jako svého partnera bych ho už nechtěla. A smekám před autorkou, jak vše zvládla.
Nečetla jsem příspěvky...
Za sebe mohu říci, že bych vše to, co jsi tady napsala, řekla či napsala ex-přítelovi... prostě aby znal Tvé obavy za city Vaší dcerky i Tvé...
Dala bych mu šanci nejprve nás navštěvovat a časem bych svolila i ke společné domácnosti. (Nemyslím si, že matka má právo bránit kontaktu mezi dítětem a otcem, to by se za pár let mohlo vymstít - obviňování od dcery apod.).
Osobně si myslím, že se ex-přítel vytrestal sám a o to více si Tě teď bude vážit. 
velice těžké poradit. Chtělo by to zjistit co je v pozadí, rychle vycouvala a najednou by se po dlouhé době ze dne na den vrátil. Vím, chlap jinak myslí, to nejhorší období probdělých nocí máš za sebou, dokázala jsi to zvládnout a tak se měj napozoru, aby jsi neměla jen práci o chlapa navíc. Hned si ho nenastěhuj a zapoj do hlídání.
Co když by přišlo druhé bude připravený?
Je to táta, bylo by to fajn kdyby to vyšlo, hodně
Brala bych ho v potaz jako otce své dcery., To znamená vídat se jako rodiče. A pěkně dlouho bych si ho nenastěhovala! Než bych se přesvědčila, že jeho úmysly jsou vážné a čisté.Ať se hoch snaží a ať hlídá, když půjdu někam za kulturou či sportem. A ať si láme hlavu, kde jsem a co dělám doopravdy. Jste dobrá, že jste to zvládla! Klobouk dolů. Vy jste ta, co určuje pravidla! A on je ten, co selhal a je sám! Mohl mít bezva ženskou a krásné mimino! Má houby. Jen si ho prověřte! Jste to Vy, kdo si může vybírat. Klidně bych i naťukla, že mi je samotné fajn a když se někdo objeví, nejsem proti! Neřád nespolehlivá! Od závazků k mámě svého děcka utíkají slaboši.
těžko říct, někteří chlapi dospějou až později, ale někteří nikdy...
podívej, musel by být fakt závažný důvod, že odešel...a teď už ten problém nemá?
co na to jeho rodiče a vůbec rodina?
zajímali se o malou? o tebe?
.gif)
monja: 
.gif)
Nevím,je to těžké..zachovat rodinu a dát mu šanci,nebo vše hned zavrhnout...
podle mých zkušeností v životě,neb jsem prošla něčím podobným,bych mu už nevěřila a hledala spolehlivého partnera,který v krizové situaci nezklame
Stalo se mi skoro totéž, jen se jednalo o manžela. Prostě před porodem odešel, nechal se rozvést (přes můj nesouhlas) a po roce se vrátil, že byl blbej a tak. A taky jsem si říkala, že je to vlastní otec mé dcery a tak a přes odpor mé rodiny jsme se k sobě vrátili - každý ve vlastním bytě. Nadšení mu vydrželo chvíli a pak jsme to spolu pytlíkovali bez úspěchu asi 5 let, než jsem se odhodlala ho vyhodit. Vcelku se staral jen o sebe a využíval nás.
Skoro souhlas s ax - 9.11.2012 7:17 .. dala bych mu sanci, neco jako nepatrnou nadeji, delej trochu drahoty, at se chlapec snazi a ukaze, o co mu opravdu jde. Nema smysl v teto situaci rikat 100% ano-ne, pokud si sama nejsi jista. Asi na tvem miste bych mu rekla, ze vzhledem k tomu, v jake situaci te nechal, tak mu nemuzes zcela verit a ze proste potrebujes cas, ale zaroven ze to zcela neuzaviras.
.jpeg)
pippi.dlouha.puncocha - 9.11.2012 13:55 - já bych ho už nechtěla a tečka, je to celé divné
