Neumím se přepnout z matky na „normální ženu“
Mám za sebou pět let na mateřské s celkem třemi dětmi: starší dcerkou a mladšími dvojčaty. Těm teď byly tři roky a nastoupily do školky, já začala chodit do práce. Otevřeně přiznávám, že jsem se už moc těšila, sice mě to s dětmi doma bavilo, ale upřímně, stačilo to.
Těšila jsem se, že se mi změní život, konečně budu zase řešit něco jiného, než jen záležitosti kolem dětí. Že se pěkně namaluju, obléknu a v práci budu za plnohodnotnou pracovnici. Jenže zjišťuji, že se těch pět let, kdy jsem byla mámou na plný úvazek, na mně pořádně podepsalo. I když, pravda, nejedná se o žádnou tragédii, spíš jsem zdrojem všeobecného veselí mých kolegů. A tak by mne zajímalo, jestli jsem takhle švihlá jenom já, nebo jestli jste s něčím podobným bojovaly i vy.
Do práce jsem nastoupila v prosinci, mám za sebou tedy cca tři týdny, Vánoce nepočítám. Vracela jsem se na své původní místo, většinu kolegů znám z dřívějška. Vždycky jsme byli fajn parta, takže jsem mezi ně naprosto bez problémů skvěle zapadla.
A teď o co jde. Jsou prostě určité situace, kdy mám nějaký mozkový výmaz, nebo co a reaguji naprosto nepřiměřeně. Poprvé jsem kolegy odbourala, když jsem je nadšeně volala k oknu, ať se jdou podívat, že kolem letí vrtulník. Na pár vteřin nevěřícně ztichli, a pak se začali šíleně smát. A já s nimi, samozřejmě. Došlo mi, že si musím dávat pozor.
Snažím se, kolikrát už mám něco na jazyku, ale včas si to uvědomím. Ovšem ne pokaždé. A tak ze mne občas vypadne „půjdeme si spapat obídek“ apod. A taky mám doslova obsedantní potřebu zastrčit jednomu kolegovi košili do kalhot, neustále mu totiž vzadu čouhá. Zatím jsem se vždycky ovládla a jen se děsím, kdy budu mít opět mozkový výmaz a opravdu to udělám.
Vím, že je to jen taková blbinka, nejedná se o nic zásadního, spíš je to pro pobavení. Moc by mě zajímalo, jestli jste s něčím podobným po ukončení mateřské bojovaly i vy. Taky jste mívaly takové výpadky?
3.1.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neumím se přepnout z matky na „normální ženu“
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Neumím se přepnout z matky na „normální ženu“
Nic si z toho nedělej - daleko horší by bylo - a často je, když je to obráceně .... když už tedy někdo porodí
Protože jsem nebyla moc pečlivá matka a mezi mateřskou a zaměstnánám jsem byla ještě na pracáku, tak mě to minulo. Až teď, po tolika letech - dospělé děti nechápou, proč, když chovám kočku, houpu ji a natřásám. Ale spíš to bude tím, že jsem se vloni na jaře jen těžko smiřovala se smrtí kocourka.
Linda: To je dobry. Mam bujnou fantazii i predstavivost a uplne vidim ty obliceje
Pripomnelo mi to jak jsem pred casem v kuchyni zvanila s manzelem a deti otravovaly a kdyz kolikrat hodne otravujou a ja potrebuju aby zmlkly abych mohla neco dorict nebo doposlouchat, tak automaticky nacpu malymu do pusy tlumic (dudlik). No a potrebovala jsem ztlumit kraval a automaticky jak jsem mluvila s muzem, tak jak na nej koukam co rika a drzim ten dudlik v ruce, tak jsem se mu ho snazila soupnout do pusy No koukal dost divne
Musim se priznat povedlo se mi jednou v jakemsi mozkovem zkratu nakrmit neter, bohuzel v te dobe ji bylo nejakych 13-14 roku ....nimrala se v jidle a já automaticky napichla cosi z jejicho talire na jeji vidlicku a vrazila ji to do pusy s patricnym proslovem "nekecej a dlabej".... bylo nás asi 10 u stolu a vsichni zmlkli a pak vybuchli.... na svoji obranu musim rici ze mym holcickam bylo v te dobe nejaky rok a 3
No, ovšem moje maminka 30 let učitelka ve školce, ta už se toho asi nezbaví. My i tatínek jsme byli bez ohledu na věk upozorňování, abychom si umyli ruce, převlíkli se a podobně. Já jsem se tedy systémově snažila své děti napomínat co nejmíň a oni se teď vehementně brání , kdykoli to na ně babička zkusí. Holt jsou odolnější než děti ve školce
Taky jsem si myslela, že na mně mateřství nezanechává moc velké stopy. Do doby než jsem jednou jela SAMA autem a notujíc si (nahlas) "to je ale paráda, my si hrajem na hada" jsem zastavila na semaforu na červené. A koukám (stále pějíc píseň o hadovi, jak ocáskem vrtí) jak se z červené stala oranžová, pak zelená, oranžová, červená... a až pak mi došlo, že je něco špatně.
Naštěstí byl večer, ulice málo frekventovaná, tak za mnou na tom semaforu nikdo nestál.
Ten vrtulník mi připomněl perličku jedné kamarádky, na jejíž obhajobu musím uvést, že bydlí asi 30 m od Vltavy.
Byly jsme společně na horách, ve vesnici, přes kterou jezdil motoráček. Jeden projížděl, zahoukal, a kolegyně uprostřed kopců pravila: "jé, parník"
Petruša: vozíkem v sámošce jsem drncala taky, když byla dlouhá fronta
Jinak jsem se ale během obou mateřských snažíla scházela spíš s bezděztnýma kamarádkama, abych se nemusela bavit o krmení a kakání, takže jsem to zvládla bez trvalých následků, aspoň si tedy myslím, ale to byste se musely zeptat spíš mého okolí
Petruša: chyba Péťo , emoce musí z těla ven.........
tak takový problém jsem po nástupu do práce (po 8,5 letech) naštěstí neměla. Ale popojíždění vozíkem znám, naštěstí období kočárků a tudíž popojíždění vozíkem netrvá až tak dlouho, tak se to dá
ale vlaky miluju odmala pořád a letadla taky, takže nadšení z nich mam i bez dětí (ale nedávám to znát. Doufam teda )
ploduska: aha tak proto já u přechodu pro chodce chytám manžela za ruku........
neboj! to časem přejde já jsem doma už osmnáct let a už tím, jak deti odrustají spousta "zlozvyků" sama vyšuměla - když jsem náhodou vyrazila sama mezi lidi - měla jsem potřebu kolem sebe pořád šátrat - chyběla mi dětská ruka v každé ruce (dvojčata ), v obchodech jsem automaticky mířila do dětských oddělení atd.
s kamarádkou jsme shrnuly, že blbý je, když začneš pohupovat/popojíždět nákupním vozíkem a máš tendence v restauraci krájet maso komukoli, kdo sedí vedle tebe
Ha. tak to já mám problém přesně opačný u nás se taky na děti nemluví jako na děti, včetně písniček atd. takže nejoblíbenější písnička našeho batolátka není pec nám spadla, ale jožin z bažin a běžně rozpráví o Temelínu. ostatní matky na mě koukají jako na magora
Doudice: já taky nééé.....máme jich plnou vládu...
talenka: sharon: no, tak už fakt nemusím nikam jezdit