Lituju, že jsem znovu těhotná. Budeme mít pět dětí.
.jpg)
Možná mne některé z vás odsoudí a řeknou, že se rouhám. A určitě budou mít kus pravdy. Jenže já se potřebuju vypsat a možná v skrytu duše doufám, že mne pochopíte a třeba nějak povzbudíte. Momentálně mám totiž sama v sobě pořádný maglajz.
Jde o to, že jsem těhotná. To těhotenství nebylo z mé strany úplně chtěné, v podstatě jsem se nechala manželem přemluvit. A teď toho lituji. Ale po pořádku.
Je mi pětatřicet, manželovi dvaačtyřicet. Brali jsme se před třinácti lety, hlavním důvodem svatby bylo mé těhotenství. Ale samozřejmě i to, že jsme se měli rádi. Půl roku po svatbě se nám narodila dvojčata, dcerky. Dnes je jim dvanáct let. Myslela jsem si, že nám ty dvě děti budou stačit, nikdy jsem netoužila po příliš velké rodině. I ta dvojčata pro mne tehdy byl docela šok. Ale nakonec jsem se s tím smířila a brala to jako pozitivum, že to budu mít sfouknuté pěkně naráz.
Po sedmi letech se mi manžel svěřil, že by si moc přál syna, prodiskutovali jsme to a rozhodli se pro další dítě. Manžel mne ujišťoval, že samozřejmě, když to bude další holčička, nebude zklamaný. Po nějakém čase jsem otěhotněla… a narodila se Amálka. Já byla šťastná, její miminkovské období jsem si neskutečně užívala. Starší dcery byly ve škole a chodily i do družiny, protože tam měly spoustu zájmových aktivit a já se věnovala nejmladší holčičce. Doslova jsem si užívala ten luxus jednoho miminka. Manžel se sice snažil nedat nic najevo, ale určité zklamání, že se ani napodruhé nepovedl chlapeček, jsem cítila. Ale všechna čest, všem našim dcerám je báječným tatínkem a mně skvělým manželem.
Takže teď máme doma dvě dvanáctileté slečny, jednu čtyřletou a já jsem, na opětovné naléhání manžela, že máme možná poslední možnost vzhledem k věku, opět otěhotněla. Po pravdě, musela jsem se hodně přemáhat.
A teď přišel šok. Doktor mi potvrdil, že čekám opět dvojčata! Málem to se mnou seklo! Vím to už dva dny, zatím jsem to nikomu neřekla, ani manželovi. Snažím se s tím napřed srovnat, ale moc mi to nejde. Pět dětí! Honička s dvojčaty! Mám to už za sebou a vím, co to obnáší, akorát teď to bude o to horší, že už mi není kousek přes dvacet, ale pěknej kus přes třicet a doma mám dvě začínající puberťačky a k nim ještě další, poměrně malou dcerku.
Od včerejška pořád bulím, vůbec nevím, co mám dělat. Zcela vážně uvažuji o interrupci, ovšem je mi jasné, že manžel by s tím nikdy nesouhlasil. To vím bezpečně. S financemi ani s bydlením (máme velký dům) problém není, zajištěni jsme dobře, takže bychom všechny děti určitě dokázali bez problémů uživit a zabezpečit. Ale já mám prostě pocit, že tohle je už moc, to jsem nikdy nechtěla.
Pořád to řeším, promýšlím ze všech stran. Neumím si představit, jak bych to zvládla, protože, co si budeme povídat, i když je manžel opravdu skvělý a pracovitý, péče o miminka leží vždycky v té největší míře na ženě. Nevím, co mám dělat. Pokud bych se rozhodla pro potrat, musela bych to udělat tajně a manželovi zalhat, že jsem potratila spontánně. Ale tahle varianta se mi ani trochu nezamlouvá, lhát mu v takové věci by byla pěkná prasárna. Anebo mu to říct na rovinu a pak mám dvě možnosti: buď si děti nechat, protože on potrat chtít rozhodně nebude, nebo si ho vyvzdorovat a prosadit a tím zasadit do našeho vztahu hodně velký klín. On by to nerozdýchal. Jenže já mám pocit, že zas nedokážu rozdýchat ta dvojčata a celkem pět dětí.
Tak jsem se trochu vypovídala, ale líp mi nějak není. Řekněte mi, co byste dělaly na mém místě?
23.1.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lituju, že jsem znovu těhotná. Budeme mít pět dětí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Nessie: Třeba je to tím, že se stýkáš s jiným druhem. Ale i kdybych byla jediná, je mi to úplně jedno - každý si jede to, co vyhovuje jemu, ne ? 
No jasně - jsem ráda, že mám práci. Netvrdím, že by mi jí nestačilo o něco méně, třeba 75% toho, co odpracuju, ale doma bych být nemohla celý život. Připadala bych si zahrabaná
Nessie: No vidis. A rekni sama, jestli jsi obcas v dobach bezdetnych neuvazovala podobne jako stanik. Ja teda jo. Obcas se v jejich prispevcich nachazim 
Stanik te bude tezko chapat, protoze nema za sebou tu zkusenost s detma. Vzpominam si, jak jsem kdysi byla smutna, ze moje jedina oblibena kolegyne pujde na materskou. Tenkrat jsem ji ani nepogratulovala kdyz mi to oznamila a rekla ji, ze je to skoda
PEGG: Taky si myslim, ze to stanik nemyslela jako utok. Ona to tak proste vidi, protoze nema za sebou materstvi a proto to bere jako ze je to skoda. Protoze nema tu obohacujici zkusenost a to srovnani zamestnane zeny a zeny matky 
Je vlastne ochuzena o dalsi uhel pohledu na vec.
Nessie: A proc myslis, ze jsi stara na dalsi dite?
Ja si teda taky rikala, ze bych klidne chtela treti, ale ze by mi muselo byt o pet min.
Monik: Jéje - líp bych to nenapsala, souhlasím v podstatě s každou větou 
Řekla bych, žes úpně přesně vystihla, jak to cítím. Já jsem jako úplně mladá děti vůbec nechtěla - prakticky jsem vychovala svou sestru a měla jsem za to, že to teda úplně stačí. Chtěla jsem si užívat, bavit se a měla jsem dojem, že děti by mě otravovaly a brzdily v rozletu. Jenže pak bác - a prakticky ve 20 jsem byla těhotná a musela se stím vyrovnat. Uvažovala jsem samozřejmě o potratu, ale pak jsem si to (dodnes nevím ani proč) rozmyslela......a život nabral úplně jiný směr. Začátky byly těžký, hodně těžký - přece jen jsem byla hodně mladá a o svým životě jsem měla úplně jiný představy. 
Ale postupem času jsem - jak říkáš - přišla na to, že dítě mě neomezuje a nebrzdí, naopak - čas strávený s ním mě obohatil víc, než cokoli jiného v mém životě. Jenže je pravda - jak jsem psala, že jsem nikdy neměla žádné megalomanské představy o budování kariéry ani o cestování po celém světě.
No a teď s druhým synem je to všechno ještě hlubší a silnější, nepopsatelný. Právě proto moc lituju, že nemám ještě víc dětí - 2 jsou pro mě moc málo, bohužel se mi nepodařilo manžela přemluvit dřív a teď už jsem moc stará ( a on by teď naopak plodil a plodil a diví se, že já už nechci )
.jpeg)
Nessie - 24.1.2013 15:44 - já se snažila dopátrat, na který příspěvek Staník odpovídala, ale nějak jsem v tom ztratila, ale určitě to nebylo myšleno jako útok na tvou osobu
A jinak, já bych byla doma hned a strašně mě štve, že pořád posouvají důchody, protože jinak bych šla za dva roky, ale takhle půjdu až v roce 2020, jestli to teda vydržím a dřív nezblbnu do nepoužitelnosti
Nessie: Otazkou je, ci skodu stanik myslela. Tipla bych, ze spis svoji.
Mozna te driv videla jako nekoho jineho a ted prozrela a vidi te realneji, ale realita se ji treba prave libi mene. Jenze to ma smulu, protoze tobe nejspis tvuj zivot vyhovuje a bude se muset s realitou smirit
Vis, driv jsem uvazovala podobne jako stanik. Ale prave ty deti mne posunuly mnohem dal. Musela jsem se mimo jine naucit zit vic v pritomnosti a brat realitu takovou jaka je. A treba v tom a ve spouste dalsich veci spojenych s materstvim (porod napriklad byl nejsilnejsi a nejhlubsi zazitek) vidim ten posun. Driv jsem si myslela, ze na matersky zblbnu a zakrnim. Ale ted to vidim tak, ze bych zakrnela, kdybych zustala v praci. Deti mne neustale nuti ke zmene. Protoze se moc rychle vyvijji a rostou a pokud cloveku neni lhostejne jaky s nimi jednou bude mit vztah a jak je pripravi do zivota, tak se musi zatracene rychle vyvijet a a rust s nimi. Takze to vidim jako obrovsky osobni rust a nezamrznuti na miste. Beru to jako zivot v pohybu.
Ovsem asi zalezi jak to kdo pojme.
Verim, ze jsou i matky co zakrni. Jenze to je i o tech zajmech, ktere clovek pri detech ma a kombinuje to s peci o deti.
Nikdy bych neverila, ze jednou dojdu k tomu, ze bych se nechtela vracet do prace.
A predstav si, ze najednou si vyhledavam a zacinam kurzy, ktere by mi umoznily pracovat z domova.
Nebo se zajimam o veci a oblasti, ktere mi byly driv uplne ukradeny nebo jsem o jejich existenci nemela tuseni a delam to kvuli tem detem a obohacuje me to.
I pres to, ze mi dost casto pijou krev a jsou chvile, kdy mam pocit, ze z nich zesilim. Ale popisuju to ted jako celkovou zkusenost a kdyz to vezmu jako celek a porovnam, jestli mi to vic dalo nebo vzalo, tak je to nesrovnatelny.
Jasne ze dalo a stale dava 
Jenze to muzu tak videt ted, po tom vsem. A kdybych si tohle, co jsem ted napsala, precetla pred peti lety a vedela, ze jsem to napsala ja, tak sama na sebe tenkrat zavolam chocholouska
mashanka: Vážně? tak to seš asi jediná - moc takových lidí neznám
Nessie:Že bych radši byla doma - ano a kdo ne?
Třeba já 
Stanik: Nedá mi to a musím odpovědět. A co je podle tebe škoda? že mě extra nebaví práce a radši bych zůstala doma? No a ty ne? Nebo kdokoli? Sama jsi jinde psala, že práce je jen prostředek vydělání peněz pro příjemné věci. Že bych radši byla doma - ano a kdo ne? Že bych se nechala klidně živit manželem a místo práce se starala o naše děti? No ano a co? Já mám manžela v tomto jaksi ze staré školy - bral by si to jako čest, že manželku doma uživí a ona nemusí do práce - tak jak si to za čest brávali muži dřív, než přišla emancipace.
Nebo je škoda, že mě baví děti? Já ale nikdy nikde neřekla, že mě děti nebaví - a když už je mám, tak je snad dobřea, aby mě bavily - nebo je lepší být matka, kterou děti nebaví a otravují, takže je hodí na krk chůvě a musí se jít seberealizovat do práce?
Nebo je škoda, že mě baví vařit a a nebaví třeba cestovat po světě nebo chodit po muzeích a galeriích? To tak ale bylo vždycky - mé koníčky a zájmy jsou velmi skromné - výlety do lesa, čtení, vaření, občas vyjížďka na koni, když se zadaří tak lyžování. Cestování mi bylo upřímně odporné vždycky a muzea a galerie jakbysmet, jakožto i celá kultura. Móda je mi ukradená a vždycky byla.
Jinak se na mě nic nezměnilo - kouřím pořád vesele dál, v tom mi nikdo nezabrání a tak jako dřív nesnáším nevychované spratky - ale úplně stejně nesnáším i nevychované čokly, když už jsme u toho.
A nemám ráda generalizování a pohled skzr prsty na někoho, kdo má pohled na svět jiný než já nebo než většina lidí.
V té včerejší diskuzi mě osobně nešlo to to, jestli 4 nebo 5 dětí - znovu opakuji, že mi vadí despekt, se kterým lidé (a zdá se mi, že i ty) pohlíží na ženy, které jsou třeba 20 let doma s dětmi. Z jakého důvodu? Určitě by se ti nelíbilo, kdyby nějaká zasloužilá matka pohlížela s despektem na tebe proto, že děti nechceš.
Tož to jen tak pro vysvětlení, páč bych vážně ráda věděla co nebo čeho je taková škoda.
Monik: protoze to je skoda, byvalo to jinak. Skoda velika.
Vím, že pět dětí bude záhul,ale kdo se může pochlubit, že má dvoje dvojčata, to se asi tak moc nevidí. 
.gif)
Ty brďo,tady se to rozjelo,to bude počteníčko,jdu na to
Lído, Vy asi spíš litujete, že jste se nechala ukecat,protože až nyní, kdy jste těhotná, Vám došlo, že to bude přece jen kapku šrumec. Že tam jsou dvě, to je prostě hříčka přírody a souhra náhod a snad trochu i těch genů. Co nejdříve to řekněte manželovi. Protože budete potřebovat podporu a více pomoci. na Vašem místě bych to souběžně řekla i starším dcerám. Ne kvůli zajištění slibu hlídání, vození, krmení. Ale je solidní je s tím seznámit.Nepíšete o babičkách.Zvládala jste to tedy sama - klobouk dolů, naše mladá zvládá svoje jedno jen tak tak a to s vydatnou pomocí svého manžela a taky mojí. Co se mě týče,pro mě jsou moje dvě již dospělé dostačující.Jejich péče ležela jen na mě. Cítila jsem, že jsem se vdávat neměla, taky to po letech nedopadlo. No. Ukecat bych se nenechala.Dneska Vám nikdo neřekne,jak to bude,až děti povyrostou,s Vaší prací, s jejich studiem, atd. Jsou to jen kalkulace.Že nebudete mít důchod,že Vás nikde už do práce nevezmou,že kdyby jeden z vás zůstal s dětmi nedejbože sám...Vezměte to tak nějak jako fakt, s pokorou, asi to tak mělo být, on rozhodl, Vy jste svolila, udělejte vše pro to, aby všechny děti byly v pohodě a Vy taky,zajistěte si pomoc do domácnosti ještě před porodem, některé ženy si rády přivydělají nárazovou výpomocí, a co tomu řeknou lidi, a jak by se rozhodly šťastné ženy, na to se vykašlete.Důležité je, aby Vaše rodina držela při sobě. Jste vlastně bohatá,pět dětí...co by kdo dal za jedno jediné...Hodně štěstí a síly! A dejte nám vědět, co se narodilo a co na miminka holky a táta!
.gif)
mashanka - kdyby nebesa opravdu věděla kam poslat tolik dětí tak je neposílají tam kde jsou jen kvůli soc.dávkám a menším i větším krádežím..
Pokud máte zázemí a prostředky pro to, že se můžete o děti postarat, ber to jako požehnání - Nebesa vědí, komu poslat tolik dětí - kdo to zvládne a kde budou v bezpečí.
Jako matka jedináčka chápu Tvoji paniku, ale na druhou stranu, pokud jste slušně situování, třeba by se dalo uvažovat o nějaké pomocnici, která by k vám alespoň občas zašla. A tay nezapomeň, že máš doma dvě chůvy velké - dvanáctileté holky milují mimina - a když to budou kolegové dvojčata, možná budou nadšená ještě víc
evidlo - teda nechci se chlubit ale mě to vyšlo líp. kluk-kluk.A ti co říkají že profíci mají od každého druhu jedno to napoprvé pos*ali a dělali reparát.Třeba takový Gott dělá reparát celý život.....
