Snacha se po narození dítěte asi zbláznila
.jpg)
Možná mi pomohou vaše názory ohledně situace v naší rodině. Já asi vidím všechno moc osobně a nemám ten správný nadhled. Jde o vztah mezi mnou a mou snachou, potažmo i synem. Vlastně v tom hraje hlavní roli jejich dcerka a moje vnučka Adélka.
Žiju sama, s manželem jsme se rozvedli, když syn nastupoval na vysokou školu. Teď je mu už třicet let, je ženatý a před dvěma lety se jim narodila krásná holčička, moje první vnučka. Asi ani nemusím popisovat, jaká radost to pro mne byla, jak moc jsem se na maličkou těšila.
Do doby, než se Adélka narodila, byly naše vztahy velmi dobré. Mladým jsem se do ničeho nemontovala, jak to některé matky a tchyně dělají a vycházeli jsme spolu výborně. Snachu jsem brala jakoby to byla moje dcera. Líbilo se mi na ní, že je pracovitá, pečlivá, milá a příjemná.
Po narození Adélky se ale změnila. Zpočátku jsem to přikládala na vrub těhotenským a poporodním hormonům, však jsem si tím taky prošla. Chápala jsem, že je pro ni její dcerka vším, že o ni má strach. Ale jak postupoval čas, uvědomila jsem si, že to, jak se chová, úplně v pořádku asi není.
Tak ráda bych byla někdy s Adélkou sama, třeba dvě hodinky odpoledne, jít s ní na procházku, potěšit se bez dozoru. Ale není mi to dopřáno. Ani když byla ještě miminko a spala v kočárku, jsem s ní nikdy nesměla vyjet na procházku sama. Vždycky šla se mnou a dovolila mi vézt kočárek. Vysvětlovala to tím, že by se necítila dobře, kdyby ji měla ze svého dohledu.
Pak byl Adélce rok a situace zůstala stejná. Jestli chceš malou vidět, tak přijď na návštěvu nebo se zastavíme my. To zas měla snacha strach, že malou nedokážu uhlídat, protože začala chodit a všude vlezla.
Před měsícem oslavila vnučka dvouleté narozeniny, je moc šikovná, krásně mluví, je bystrá a moc hodná. Po dlouhé době jsem se osmělila a zeptala se, zda by se mnou mohla Adélka v sobotu odpoledne do ZOO. A opět stará známá písnička, že můžeme jít do ZOO všichni společně.
Možná se vám to zdá jako prkotina, ale mne to velmi trápí. Připadám si, že si o mě snacha myslí, že jsem snad neschopná. Přitom je mi teprve třiapadesát, jsem v plné síle. Chodím do práce, s klubem turistů na výlety, s kamarádkou několikrát měsíčně do divadla.
Kontakt s vnučkou je pro mne velmi důležitý a myslím, že i pro ni by chvilky, strávené se svou babičkou, byly přínosné. Jenže ani snacha ani syn o tom nechtějí nic slyšet. Adélka je prý jejich dítě a oni jsou od toho, aby stanovili pravidla, kterým se musím přizpůsobit. A je ještě malá, aby byla na celé odpoledne z dosahu alespoň jednoho z rodičů.
Minulý víkend jsme se kvůli tomu se snachou už pohádaly. Jak jsem jim nikdy do ničeho nemluvila, tak teď jsem to už nevydržela a řekla jí, že to přehání, že si připadám jako nesvéprávná, když se smím s vnučkou stýkat pouze pod dozorem a že to moje věčné doprošování je opravdu nedůstojné. Její odpověď mne doslova přimrazila. Prý se s tím musím smířit, nebo riskuju, že bych malou už nemusela nikdy vidět. A že má svou představu o výchově a výživě dítěte a nebude riskovat, že ji budu někde potají cpát bonbóny apod. Přitom já se důsledně varuju jakýchkoli nevyžádaných rad a názorů a takové tendence opravdu nemám.
Připadá mi, že se ta holka narozením dítěte snad zbláznila. Vůbec tomu nerozumím a nechápu to. Promluvila jsem si pak se synem mezi čtyřma očima a on mi řekl, že ho to v podstatě taky trápí, jak se jeho žena změnila, že ten samý problém, jaký řeším já, řeší i její rodiče. I ti se se svou vnučkou mohou stýkat pouze pod jejím dohledem.
Připadá vám to normální, aby dospělá žena takhle zblbla? Ve svém okolí neznám nikoho, kdo by byl až takhle umanutý. Kolegyně v práci, které jsou už taky babičkami, si vnoučata berou i na celé víkendy a mladí jsou šťastní, že si od dětí odpočinou. A já nesmím jít s vlastní vnučkou ani sama na hřiště za barák. Jsem z toho strašně smutná.
13.6.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 152 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Snacha se po narození dítěte asi zbláznila
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Monik: souhlasím na sto procent. O cizích výchovných či stravovacích metodách si můžu myslet co chci, ale to je taky to jediné, co s tím můžu dělat. Babičku jako Marcela bych potřebovala jako sůl, pokud by dodržovala naše pravidla, což ona píše že dodržuje.
Jinak jsem si vzpomněla, jak jsem přijela se svým asi osmiměsíčním synem na návštěvu k prababičkám (podotýkám, že jim není 90, ale jedné 72 a druhé ještě ani 70 není). Syna jsem nakrmila a už mi pro něj babička strkala kuřecí polévku. Odmítla jsem s tím, že jsem ho právě nakrmila. tak prý ať mu dám aspoň maso, no nedala jsem, když se zrovna najedl (nehledě na to, že v té době jsem mu ještě takové polévky nedávala a maso jsme taky dávali zřídka). Sotva jsem vyšla z místnosti, už mu to maso strkala do pusy. Za pět minut už měl v ruce zase sušenku od druhé babičky (tenkrát jsme mu sušenky ještě vůbec nedávali). No, maso jsem zatrhla, sušenku mu nechala, stejně ji spíš rozdrobil než snědl. Ale za ty dvě hodiny, co jsme tam byli, jsem v jednom kuse poslouchala lamentace, jak mu nedám pořádně najíst a nic mu nedopřeju a co už jsme v tom věku jedli my (všechno). Tohle nepovažuju za rozmazlování, spíš za naschvály ze strany babiček, které mě absolutně nerespektují.
pippi.dlouha.puncocha: 12:08 Jsem tehoz nazoru.
Kdyz muzu respektovat ostatni ja, tak proc ne oni me?
Jeste kdyz jsem nemela deti, tak jsem kupovala kamaradcinym klukum taky cokolady. Jednou mi rekla, ze ten starsi ma problemy, ze furt kasle a ze ma plisne v krku a ty sladkosti to zhorsuji. Jen mi to rekla jako informaci. Ani po me nechtela abych jim prestala nosit cokolady a me to stacilo k tomu, ze jsem s tim prestala a zacala jsem nosit jine veci.
I kdyby mi kamaradky argumenty pripadaly sebeblbejsi, tak proste to beru tak, ze ona si mysli, ze to je z cokolad, tak ji to asi vadi, tudiz jim to nebudu cpat.
Je to o respektu k druhemu. Pokud budu nekam chodit na navstevu a delat neco, co jim vadi i pres to, ze me na to upozorni, tak se pak nemuzu divit, kdyz uz me na navstevu nepozvou 
Stejne tak kdyz bude tchyne ladovat deti necim, co si vyslovene rodice nepreji a je na to opakovane upozornovana, tak se nemuze divit, ze ji deti nesveri. A ta matka se pak zase nemuze divit, ze za cas, az by potrebovala hlidani, tak tchyne uz nebude mit zajem.
Pokud si nekdo mysli, ze ma pravo delat nekomu neco proti jeho vuli (at uz se to tyka cehokoli), tak zase ten ma pravo se podle toho zaridit.
Je to jen o tom, ze si kazdy muze svobodne vybrat jak se bude chovat a pak taky o tom, ze si proste ponese ty nasledky sveho chovani. At jedna nebo druha strana
A Marcela z clanku si musi sama ve sve hlave srovnat jak to doopravdy je. My ji tady muzem maximalne napsat svoje zkusenosti, ale nemuzeme rozhodne hodnotit z jednostranneho popisu, zda jeji snacha je normalni nebo neni, kdyz nezname snasiny duvody
Bellana: Dceri budou ctyri a bohuzel si to vysvetlit moc nenecha. A to ani po te, co mi parkrat prozvracela vecer. A muzu ji rikat dokola, ze to je po tech dobrutkach co ji dal deda s tetou.
Ted se musim smat. Ucim ji, ze kdyz se ji chce blinkat, musi do vany. protoze na wc to vetsinou nestiha, tak at to aspon neni na podlaze. A jednou nablila manzelovi do vany kdyz se zrovna koupal a on jak rychle vstal a chtel to omyt, tak mu to na tom uklouzlo a malem se prizabil a vyvalel v tech blitkach 
No ale to jsem odbocila. S dcerou je tohle proste problem. Ona nevezme do pusy zadnou syrovou zeleninu, nic a kdyby mela volnou ruku, jedla by jenom sladkosti a to doslova. Bohuzel se musi v tomhle dost usmernovat, kdyz pominu zdravotni problemy, tak uz je to na ni i docela dost videt 
Syn je jineho razeni. Ten zdlabe obed, k tomu spoustu zeleniny a pak si do sladkeho kousne a uz nechce. je par sladkych veci, ktere by snedl na kila, tak mu jich klidne dam vic, protoze vim, ze jinak s nim problem neni. Ale holka by klidne za bonbon sla i s kdejakym cizim uchylem. Jednou si na dovoleny i vzala od uplne ciziho chlapa zmrzlinu a nebo kolikrat soused jde okolo a strka jim pres plot kraviny. Syn si to nevezme, dcera jo.
A pak jeste na navsteve u tchyne po delsi dobe, jeji sestra zacne vykrikovat jak holka ztloustla a zopakuje to nekolikrat za sebou.
Ale ze je tchyne jedna z tech ladovacu sladkosti uz nevidi a jenom ja jsem pak divna a nenormalni.
Speedy: četla a rozumím tomu. Jsem prostě toho názoru, že pokud si rodiče nepřejí, aby dítě jedlo např. čokoládu, babičky to musí respektovat, žádné úlitbičky. Pokud to nerespektují, ať se nediví, že nemají důvěru. Jestli jsou rodiče cimprlich je úplně jedno, mají na to plné právo, stejně jako babičky měly právo na svůj styl výchovy u svých dětí.
.JPG){kind=avatar}
Monik: To je fakt na zabití. Kolik je dceři? Nedá se jí vysvětlit, že jí z něčeho nebude dobře, i když jí to chutná? Moje dcera milovala vajíčka, luštěniny, uzeniny, ale nesměla je jíst, bolelo ji z nich břicho. Ve čtyřech letech už babičce říkala, že to má ráda, ale že by ji bolelo bříško, tak si je raději nedá. A nenechala se babičkou ukecat. Dnes už může jíst všechno.
Speedy: Ukazkovy priklad. Predevcirem rikam otcove manzelce, at nedava dceri tolik kupovanych jahod a tak casto, at ji je koupi treba jen jednou tydne (kupovali jim je ted kazdy den) a vysvetlila jsem ji proc. Dcera na ne jeden cas hodne blbe reagovala a zhorsovalo ji to ekzem.
A co myslis. vcera prijdu na dvur a dcera misku jahod uz spola snedenou. Takze absolutni nerespekt cehokoli, co jim rikam. A to zas neprijde normalni me.
Speedy: Ja taky nepisu, ze mu ho vyvolali, ale ze mu znicili zdravi. Protoze mel dorzovat nejake diety a kaslali na to a ta nemoc se mu dost zhorsila a pridruzily se k tomu dalsi. Ono je neco jineho jist zdrave a obcas si dat neco "nezdraveho" nez naopak. A u nich je to opravdova ukazka prasaren, vcetne koureni a chlastu. Jednoznacne stravou to nebude, ale urcite na to strava vliv ma vyznamny.
A kldine se hlasim k tem nenormalnim matkam, protoze si myslim, ze imunita vychazi ze strev a strava je jedna za zakladnich kamenu zdravi.
A na otce jsem nastvana, protoze bydlime v jednom baraku, takze tam deti porad lezou a oni jim dnes a denne daji nejaky sajrajt. To uz neni obcasna "ulitbicka", ale denodenni cpani do ditete nejakyho hnusu. A muzu mu to rikat stokrat, at ji nedavaji to nebo ono, ale neni to nic platny.
Vis co, at si kazdy dela co chce. Ale nechapu lidi, co maji nutkavou potrebu cpat neci male deti vecma, co si rodice vyslovene nepreji.
Ani jeden z tech lidi mi pak na lecbu neprispel, kdyz se dceri zhorsil stav a litali jsme po homeopatech, protoze to bylo jedine co zabiralo. A bohuzel tohle pojistovny nehradi. A to potom kazdej z tech "normalnich" kolem, co to mysleli preci dobre, pred tim zaviral oci a delal ze neslysi 
A tohle chovani zas neprijde normalni me. Pokud by mi kdokoli rekl, nedavej memu diteti to nebo ono, nepreju si to (at uz by byly duvody jakekoli a mohly by se mi zdat malicherne), tak to budu bez problemu respektovat.
kubikm - 13.6.2013 23:42: tak by to mělo být
.gif)
Monik: Crohna ma dcera nasich pratel, podotykam, ze snad v zivote nekousla do niceho neorganickeho. Jsou Holandani, maji farmu, pestuji si vlastni zeleninu, chovaji drubez i dalsi zver na maso, takze to nebude az tak jednoznacne tou zivotospravou
.
pippi.dlouha.puncocha: cetla jsi dobre muj prispevek
?
Jak jsem zivotu vdecna za normalni matku a normalni babicku, kterou jsem milovala a miluju dodnes, i kdyz uz davno neni. Tenkrat to holt nebylo az tak cimprdlich jako dneska. Dnesni matky mi prijdou mnohdy az zarputile. Tim nerikam, ze bych ditko ladovala masem s omackou, colou, cokoladou a dalsim. Ale obcasna ulitbicka "bohum" je pro me naprosto prijatelna.
Arna, vsak oni na to jednou prijdou.
monyk: 17:41 No tohle je taky sila. Tohohle je presne schopnej muj otec. A jeste kdyz mu neco reknu, tak ze me dela blbce, jak to prehanim. A nejspis si taky mysli, jak deti tyram hlady. Ale ze znicili svyma debilnima stravovacima navykama zdravi brachovi, kterej ma Crohna, to jaksi nevidi.
kubikm: 23:42 Moudry nazor 
pippi.dlouha.puncocha: Ted si mi pripomnela s tim pitim. Ja ucim deti na vodu a oni ji piji. Kdyz maji zizen, vypijou ji docela dost. Ale nesmi byt nic jineho v dosahu. A tchyne posedla pitnym rezimem furt vozi nejaky sladky dzusy a ruzny stavy, ze pry je dulezity aby pily a je jedno co Takze kdyz byl male necely rok a bylo leto, tak ji tady chtela cpat vodu s cukrem, hlavne aby pry pila. Argument, ze je pouze plne kojena a ze to neni nutne a doplnuju cistou vodou byl blbost
Nektery lidi si proste musi za kazdou cenu prosadit svoji pravdu a zpochybnit uplne vsechny ostatni argumenty. A pak se hrozne divi, ze nemaji duveru
Verera: 16:04 Asi tak nejak. Miluju, kdyz nekdo prijede jednou za cas, vubec nevi jak to u nas chodi, jak to tu mame a co na dite plati (protoze se o to nikdy nezajimal,jedine, co, tak nam vzdy byly vnucovany jine nazory a rady) a zacne urputne "vychovavat" 
I kdyby ta osoba mela pravdu a nase vychovne metody byly spatne, tak by me zajimalo, co jako tim chce vyresit nebo zachranit, kdyz jednou za tri nedele cele odpoledne husti neco do deti
A nejlepsi je svagr. Ten je fakt vtipnej. Ten vidi deti jednou za pul roku a minule tady hlasil neco ve smyslu:" vy vzdycky...". Nejak jsem nepostrehla, ze by s nama zil, ze vi, co my vzdycky
A jeho rady, jak by deti privazal k topeni apod. jsou opravdu vyzivne
A do takovy domacnosti mam pustit dite.
Speedy: nevím, proč by babičky měly cpát děti čímkoliv, co si rodiče nepřejí. My jsme taky považovaní za tyrany, když dítěti dáváme k pití vodu a ne slazené čaje a šťávy, nebo bílý jogurt místo pribiňáka. Že my jsme jedli v půl roce svíčkovou a zapíjeli to sladkým čajem není pro mě žádný argument.
no myslím, že je to vždy na dohodě...
pokud kojí, není co řešit
ale pokud matka vychovala syna...snad zvládne dohlédnout i na vnučku...
já byla dohodnutá s dcerou co se nesmí...a to jsem dodržovala...
ale jinak platilo, že u nás děti jedou podle mě...doma podle ní
a když se mi někdo ptal...tak jsem říkala...a co by ti na to řekla mamka?
babičky mají rozmazlovat, ale nemohou narušit autoritu rodičů, protože jsou to rodiče, kdo ručí za jejich výchovu
Mám syna, kterému bude brzy rok a půl. Babičkám bych ho na víkend samotného nedala, protože jedna je ze všeho na nervy, děda ještě víc. Druhá zase má agresivního psa. Ale mít babičku, která si pro něj přijde a vezme ho občas na procházku, líbala bych jí ruce (pokud bych věděla, že bude dodržovat naše pravidla, což bych ve věku Adélky už určitě věděla). bohužel naše babičky bydlí daleko, takže procházky a krátké výlety nepřicházín v úvahu.
