Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

A jeste jeden hetky clanek k tematu noseni:
http://www.suenee.cz/proc-africke-deti-neplacou/

Muj prispevek byl asi moc dlouhy, tak posilam zbytek te anotace knizky co tam chybelo:
Mělo by miminko spát o samotě? Je kojení lepší než krmení z láhve, nebo je to mýtus 90. let? Kolik času by mělo uběhnout, než matka vezme do náruče plačící dítě? A jak je pro rozvoj kojence doopravdy důležité, když na něj mluvíme nebo mu zpíváme? To jsou jen některé z důležitých otázek, které Smallová pokládá. Odpovědi jsou nejen překvapivé, ale mohou dokonce změnit způsob, jímž pečujeme o své děti!

Uz to tady asi bylo receno... taky si myslim ze ma separacni uzkost. Pomalu se zacina osamostatnovat, ale jeste si tim vsim neni tak uplne jista... Takze potrebuje ujisteni, ze tam pro ni jste.... Je to strasne narocny obdobi, ale urcite ji nenechavejte vyplakat... Neuvazovala jste treba o koupi nejakeho nositka? Vyborna je Manduca... kdyz mel syn takoveto obdobi, a ja potrebovala doma neco udelat, tak jsem ho dala na zada do nositka... tim padem jsem mela volne ruce a zaroven syn byl spokojeny... ;-)
Jak rikam, je to tezke, deti v takovem obdobi jsou velice narocne... Myslete ale na to ze s vami nijak nemanipuluje... Takoveto male deti neco takoveho nedokazi... Kdyz neco chteji, tak to chteji doopravdy, bez vedlejsich umyslu. Kdyz dcera chce abyste ji byla nablizku, tak plac je jediny nastroj jak vas privolat... to neni manipulace, to je dano evoluci. Deti ktere takto nereagovaly neprezily.... Takze nezoufejte, budte se svou dcerou, nenechavejte ji plakat, noste ji kdyz to potrebuje (i za pomoci nositka nebo staku) a ono ji to zase brzo urcite prejde... Kdyz vas zacne privolavat (placem) a vy neprijdete, tak je to pro ni velky stres... Driv nebo pozdeji se osamostatni a prestane s tim... Cim vic ji ale budete vychazet vstric, tim driv se osamostatni!
K tomu stani u nabytku... Kdyz syn zacal stat, tak prvni co jsem ho naucila bylo jak se dostat bez ujmy na zem. Proste jsem ho vzala zezadu za kolinka a zatlacila az si klekl... Stacilo to udelat 2x a potreti uz si klek sam... z kleku uz je to na vsechny 4 kousek. ;-)
A k tomu nocnimu spani - neuvazovala jste o tom vzit si dceru k sobe a manzlovi do postele? male deti spatne snasi samostatne spani, nejsou na nej pripravene... Podle poslednich vyzkumu i deti ktere spi klidne vyolavuji hodne stresovych hormonu pokud spi v jine posteli nez rodice... Kdyz ji budete mit u sebe, tak se pravdepodobne nebude budit a i vy budete odpocatejsi.
Nezastiram, ze pak bude trvat, zez zas zacne spat sama... Ja zastavam nazor, ze deti maji spat sami v postylce az k tomu dospeji, a to je u kazdeho ditete jine... nektere dite k tomu dospeje ve dvouch letech a nektere ve 4-rech nebo 5-ti. Nas syn ma 4 roky a spat sam zatim nechce. Jednou za cas mu to nabidneme a verim, ze driv nebo pozdeji si o to rekne sam... ted na to ale jeste neni pripraveny. Abych rekla pravdu tak obcas kdyz se trochu roztakuje (nastesti to neni casto), tak bych ho nejradsi poslala spat jinam a mela celou postel jen pro seme... Na druhou stranu kdyz se ke mne v noci to teply telicko prituli... Neni nac krasnejsiho... A je me jasny, ze az mu bude 15, tak na to jeste s laskou budu vzpominat...
Pokud mate aspon trochu cas na cteni, tak si zkuste precit knizku "Naše děti, naše světy" od Meredith F. Smallove - resi se tam presne ty otazky o kterych je tady rec, viz Anotace:
V této převratné knize antropoložka Meredith F. Smallová představuje svá pozoruhodná zjištění na poli nové vědecké disciplíny - etnopediatrie. Profesorka Smallová ve své práci spojuje objevy pediatrů, výzkumníků v oboru vývoje dítěte a antropologů....

Mělo by miminko spát o samotě? Je kojení lepší než krmení z láhve, nebo je to m

Zde
https://www.facebook.com/notes/michaela-mrowetz/empatick%C3%A9-a-kontaktn%C3%AD-vztahov%C3%A9-rodi%C4%8Dovstv%C3%AD-respektuje-v%C3%BDvojov%C3%A9-mo%C5%BEnosti-a-pot%C5%99eb/591602104237535

se k Vašemu (a podobným) problémům vyjadřuje klinická psycholožka Michaela Mrowetz.

Citace z textu:
"Respekt k vývojovým potřebám dětí, čili v období seprační úzkosti, ve velmi bouřlivém vývojovém mezníku, kdy se rozvíjí motorika, rostou zuby, dítě se chce emancipovat, ale zároveň k možnosti emancipace potřebuje vztahovou osobu, ideálně matku, která jej plně podporuje a podporuje dítě v emancipačních tendencích stálou blízkostí a respektem k potřebám dítěte je základ zdraví a také empatické a kontaktní vztahové rodičovství.

Slezské přísloví: "až uzraje, tak odpadně""

Vzpomněla jsme si,že naši sousedi měli hlavně po nocích ubrečenou holčičku,paní byla výborná máma a nenadělala s tím také nicTakže vydrž,jistě je to jen nějaké období,je malá,tak ji musíš tak brát a více se jí věnovataž si sama řekne,co jí chybí,bude to lepší.

Nemyslím si, že bys rozmazlila mimino.
Mám spíš opačnou zkušenost - starší dceru jsme (dle "moudrých" příruček) nerozmazlovali a ve výsledku byla víc uřvaná, než mladší, kde jsme se už vybodli na příručky a chovali jsme a brali ji do postele atd.
Ono ji to přejde, vydrž.

Normální vývojová fáze Tvoje dcera bude nejspíš podobné torpédo jako můj syn a dokud nebude samostatně pohyblivá a schopná lítat po bytě a zkoumat, co ji zajímá, včetně lezení po výškách, tak bude prostě s životem nespokojená. Ale přejde to, neboj.

A co takhle si koupit nějakou knížku o vývoji miminek a batolat?? Tam by sto myslím našla

V deseti měsísích to je naprosto přirozená reakce. Některé děti jsou úzkostnější víc, nekteré míň. Vydrž, tohle období přejde. Pamatuju, jak jsme si s kamarádkou volaly, protože naše dítka se nás držely za nohu a my jsme je za sebou vláčely po kuchyni. Můj je kluk, ona má holku, děti jsou narozené skoro ve stejný den a taky se dost podobně chovaly. Prostě to je přirozený vývoj. Spíš by byl problém, kdyby to nepřestávalo, ale chce to postupovat citlivě, abys dceři nezadělala na nějaký větší problém.

Když na ni nebudeš reagovat a necháš ji řvát, tak jenom zvyšuješ její nejistotu, což asi nechceš.

Na záchod chodí se mnou, do koupelny chodí se mnou, v prostředí, které zná, snese, když si pro něco jdu třeba do ložnice a nevidí mě, tam kde to nezná, nikoliv. Je rád, když má okolo sebe ostatní členy rodiny, tj. tátu a bratry. Tím, že reaguješ na její potřeby hned, ho učíš, že Ti za to stojí, že jsi jistota, vytváříš jí jistou vazbu. Když se jí vzdálíš za roh a ona začne řvát, tak je to proto, že v tom okamžiku pro ni přestáváš existovat, nechápe ještě, co je to za roh. Děti mají různá vývojová období a je potřeba v nich adekvátně reagovat a ideálně aspoň trochu o nich tušit nebo se jim nebránit. A je to :-)

Mě se dítě po očkování také takto zvrhlo. S homeopatem jsme to dali dokupy. Možná to bude kombinace očkování a zoubků, k tomu se může přidávat např. nějaká fobie, ale to asi nezjistíš jinak než na nějaké terapii - doporučuju kinézku. Ale většinou, no vlastně skoro vždycky je prvním pacientem matka.

V tomto věku je dost možné,že jí lezou zoubkydošla bych se nejdřívě poradit k dr,pak bych malou-byly-li by OK, cepovala více ve výchově..

pokud 10 měsíční dítě jídlem škaredí, je určitě dobré to zatrhnout. Jídlo není hračka, aby se to házelo kolem. Nejíš uklidím. Kdyby měla hlad tak jí, možná ji dáš něco mezi a pak zlobí.
Moje nejml. dcera také řvala, jen jsem zmizla ze zorného pole. Ztichla když běžel vysavač, ale to bych zcvokla já. Časem se to srovnalo, plakala proto, že první týden v porodnici trpěla, pak jsem doma měla trochu víc práce kolem ní a ona si na to zvykla.
Každá dítě je jiné a určitě se to nedá brát podle učebnice. Oni ti prťavci jsou velcí vychytralci, dovedou si se svým okolín zahrávat a vycvičit k obrazu svému. Dovedou být velcí tyrani.
Deset měsíců to už by se mohla hrát chvilku sama. Když jdeš na záchod a ona začne řvát, tak k ní hned neutíkej, má tě vycvičenou. Pokud je najedená, napitá přebalená tak ji nic nechybí jen si s váma cvičí tolik kolik ji dovolíte. Chce to vše v klidu, dítě vycítí tvoji nejistotu.
Hračky bych střídala a pokud bych ji chtěla mít v ohrádce abych si udělala nějakou práci tak bych hračky dávala jen tam, aby tam chtěla být. Je ještě moc malá, aby se pohybovala sama po bytě, mohla by na sebe něco strhnout.
Také si s ní hraj tak, aby se unavila a pak spala.

U nás měly děti hernu v podstatě všude. Hračky jsou většinu dne roztahané po celém bytě, většinou se mnou byly v místnosti, kde jsem i potřebovala něco udělat, všechno jsem uzpůsobila - do metru a půl vyklizené poličky, na rohy ty záslepky, aby se nezranily atdatd. Je to sice když šlápneš na nějakou zajímavou hračku ale vydržet se to dá. To, že se vzteká u jídla, to bych netolerovala, prostě bysme jídlo ukončili. A jak bylo psáno-nepomáhat, jen jistit, však ona si na všechno časem přijde (u nás se vztekalo taky dost
Máma mi často vyčítá, že nemám ohrádku a děti jsem tam prostě nešoupla, ale pro mě je to nepředstavitelné - chci, aby si všechno (bezpečné samozřejmě) osahaly, aby měly prostor a volnost. Ale skákat po hlavě jsem si od nich nikdy nenechala