Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

- Pančelko, ta angličtina je tak těžká!

- Vážně?

- Jo, hlavně jak se ty slova úplně jinak píšou a úplně jinak čtou. To není jako v češtině.

- V češtině to není?

- Ne, tam se to píše a čte stejně.

- Hmm, už jste někdy napsali tohle?

Beru do ruky křídu a velkými písmeny na tabuli píšu "spjef".

- ???

Jedním z jevů, kterými jsem právě žáčkům zamotala hlavu, je tzv. asimilace znělosti. Určitě jste někde (možná i ve škole) zaslechli, že rozlišujeme znělé a neznělé souhlásky (b – p, v – f, z – s, d – t apod.). Jedním ze základních pravidel české výslovnosti je, že pokud se za sebou seřadí souhlasky znělé a neznělé, ona skupina souhlásek se vyslovuje buď celá zněle, nebo celá nezněle. Určujícím faktorem je poslední souhláska ve skupině. Ano, to celé opět v zájmu zjednodušování – tentokrát výslovnosti. Takže např. ve slově "hlídka" je "k" neznělé, proto i "d" vyslovíme nezněle [hlítka].

Asi největší problémy nám asimilace znělosti dělá u dvojice s/z, zejména v předponách sloves. Pravopis některých slov lze odvodit pomocí pravidel, u jiných slov se psanou podobu musíme holt "našprtat". Tak pojďme na to. Nestoudně přiznávám, že dnes mi při psaní opravdu hodně pomáhala Pravidla českého pravopisu.

 

PŘEDLOŽKY S/Z

Asimilace znělosti nerespektuje hranice slov a klidně si probíhá i mezi slovy vedle sebe stojícími. Takže i mezi předložkami a jmény. Zde jsou ovšem pravidla vcelku jasná a přehledná:

- předložka "s" se pojí vždy se 7. pádem (s kým, čím): Obrátil se na mne s prosbou, s důvěrou (všimněte si, že vyslovíme [zdúvjerou])

- předložka "z" se pojí vždy s 2. pádem (z koho, čeho): Právě odešel z domu, z práce (pozor, proklatá asimilace, vyslovíme [spráce]). Chcete-li zdůraznit, že se jedná o pohyb z povrchu pryč, můžete použít i předložku s (shodit se stolu), ale proč si to komplikovat?

- předložka "s" se pojí také se 4. pádem, ale už jen v knižních výrazech kdo s koho, být s to něco udělat.

 

PŘEDPONA S

Psaní s nebo z na začátku slova je dáno spíše významem onoho slova. Takže nás nutí přemýšlet o smyslu napsaného. Předponu s napíšeme, má-li slovo význam:

- směřování dohromady (na jedno místo, k sobě – k vytvoření nějakého celku, k zmenšení objemu, k uvedení v soulad apod.): shánět, sdružit se, shromáždit, shledat se, sbírat, sbalit, shrabat, shrnout, sdílet, shodnout se apod.

- směřování shora dolů nebo z povrchu pryč: shodit, sházet, sprovodit, shýbnout (se), skácet, skanout, sklonit, sklopit, sfoukat, sčesat apod.

- na významu nezáleží, jde o ustálené případy, neodvoditelné, problematické, výjimečné, zrádné, protivné (pokračujte sami...): schovat (se), skonat, skončit, slevit, spálit, spasit, spáchat, stěžovat si, strávit, stvořit, stýskat si aj.

 

PŘEDPONA Z

Předponu z napíšeme vylučovací metodou, pakliže sloveso nemá ani význam směřování dohromady, ani shora dolů, ani z povrchu pryč. Většinou tato slovesa vyjadřují:

- prostý výsledek děje nebo změnu stavu: zblednout, zcivilizovat, zčernat, zděsit se, zdřevěnět, zfilmovat, zplodit, zpozorovat, zprostředkovat, zpustnout, ztichnout, ztížit, ztloustnout, ztuhnout, zúžit apod.

- slovesa odvozená přímo z podstatných nebo přídavných jmen a vyjadřují "učinit nebo stát se tím, co znamená slovo základové" (ocel – zocelit, viditelný – zviditelnit, temný – ztemnět): zpeněžit, zpestřit, zplnomocnit, zpronevěřit, zpřísnit, ztělesnit, ztotožnit, zesměšnit, zchoulostivět apod.

- výjimky neodvoditelné, divné, nezapamatovatelné: zhostit se, zkoumat, zkoušet, zpěčovat se, zpívat, zpověď, zpytovat, zpupný, způsob, zřídit, ztepilý a slova od nich odvozená.

Tááák, zdá se vám, že pro dnešek stačilo? I mně se zdá. Ale u konce ještě nejsme, ba ne, ani zdaleka. Máme za sebou tu lehčí část. Příště si ukážeme "zrádné dvojice" slov, které se liší pouze psaním s/z a přitom se významem hodně liší. Třeba všemi oblíbená dvojice shlédnout – zhlédnout. Doufám, že se těšíte tak jako já, že, Channah? :)