Proč porod bolí?
Tak, jak svět běží, je dokonalý. Nic není náhodné. Vše má své místo, smysl. Hlad nás nutí se najíst, únava odpočinout si, strach schovat se nebo zaútočit. A jaké místo má bolest? Na něco nás upozorňuje. Na to, čemu se máme vyhnout. Pokud se nožem řízneme do prstu, je to jasné. Máme být trochu opatrnější. Ale co porodní bolesti? Proč se porodní cesty, když přijde ten pravý čas, prostě bezbolestně neotevřou a nevydají dítě? Vím, anatomicky je to jasné, ale bolest má vždy své místo…
Nedávno jsem rodila své čtvrté dítě. Všechny moje předchozí porody proběhly normálně, ale přesto jsem se bála. Ať je to, jak je to, a každá matka mi to bezesporu potvrdí, bolest při porodu je největší fyzická bolest, kterou na světě znám. Mnoho let se zabývám šamanismem a ve své poradně, spolu s manželem, pracuji s energiemi a léčím. Tak jsem se rozhodla, že prozkoumám, co se to vlastně při porodu děje. Proč probíhá zrovna tak jak probíhá. To, co jsem uviděla, mě nesmírně překvapilo.
Vše začíná tam. Všechny budoucí rodinné vazby začínají porodem. Celý porod provázejí děložní stahy. Stupňují se ve zrychlujících se intervalech až do okamžiku neúnosnosti. Nejprve ženu stahy zaskočí, pak se snaží před nimi uhýbat a nakonec začne spolupracovat. Dál už to prostě nejde, moc to bolí. Nastává třetí doba porodní. Žena si uvědomuje, že už před bolestí neuteče, protože není kam, a odevzdá se jí. Bolestí projít a porodit je pro ženu jediná možná cesta. V tom okamžiku se vše stane. Vznikne energetická vazba mezi dítětem a matkou. Žena pod tlakem bolesti vydá ze svého lůna „energetické vlákno“, které bude dítě provázet a sytit energií celé dětství až do dospělosti a mnohdy i mnohem dál.
Je zřejmé, že pro dítě je tato vazba prospěšná. Bez ní by zahynulo. Poskytuje mu ochranou náruč, pozornost, láskyplnou péči. Ale co pro matku? Co pro mě? To už není tak jednoznačné. S každým porodem se vzdávám části své energie ve prospěch svého dítěte. Nevzdávám se dobrovolně, ale pod nátlakem bolesti. Zůstává ve mně pocit ztráty. Odtud pramení všechny pocity známé z šestinedělí – únava i deprese. Vše, co medicína označuje pojmem laktační psychóza. V šamanské terminologii jde o jasné projevy ztráty části duše. Vše se časem zacelí. Zranění duše se překlene různými mosty. Ale uzdraví se po takové energetické ztrátě žena docela? Je to možné, ale způsoby, jak se zranění zahojí, patří individualitě každé ženy. Většina matek se upne k dítěti, naplní celý jejích svět. Může jim to pomoci, ale energii, která jim stále odchází z lůna, to nepřeruší. Vytvoří to pouze most od dítěte k matce. Pokud by se žena opravdu chtěla „vyléčit“, musí umožnit sobě i svému dítěti postavit se na vlastní nohy, odpoutat se z energetické vazby. Pak se jí energie vrátí zpět a dítě na oplátku získá svou vlastní svobodu. Jejich vztah tak získá nový rozměr, a to lásku dvou svobodných lidí a ne vztah vycházející ze závislosti.
V každé kultuře existuje rituál, který tuto věc řeší. Mám na mysli křesťanské biřmování nebo židovské Bar micva. Také všechny přírodní národy mají své tradice, které otvírají dětem vstup do dospělosti, nezávislosti, samostatnosti a tím i k svobodě. Bohužel naše moderní společnost na energetickou podstatu rituálu už dávno zapomněla. Vazby tedy přetrvávají. A škodí dětem i jejich rodičům. Žádná z žen už nevyslovuje větu, která zaznívá v závěru židovské Bar micva: „Nechť je požehnán Ten, který mě nyní zprostil od veškeré odpovědnosti za mé dítě.“ A to je škoda. Tehdy by totiž došlo k velkolepé léčbě. Ženě by se vrátila zpět její síla. Ta síla, pomocí které ochraňovala, pečovala a starala se o své milované dítě.
Vaše Margot
Autorka je členkou Věštírny Květy Fialové.
Diskuse Věštírna pro vás právě dnes!
Každé pondělí a čtvrtek můžete využít možnost on-line výkladu zdarma. Na této diskusi vložte dnes do 11 hodin svůj dotaz a během dnešního dne na něj dostanete odpověď.
(Vstup do diskuse najdete v horní části magazínu v sekci speciály – Věštírna.)
Více o Věštírně Květy Fialové se dozvíte na www.vykladzive.cz
2.12.2010 Rubrika: Věštírna | Komentářů 87 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Proč porod bolí?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Alice.: Já ale nechtěla soutěžit, jen nemám ráda dezinformace- o téhle studii jsem totiž taky kdysi slyšela..a pak četla upřesňující info, stejně jako takové to WHO doporučuje...kojení snižuje rakovinu prsu- ANIO!, ale studie se týkala peruánek, které měly první dítě před 20 rokem a měly min. 6 dětí...bohužel odkaz nebudu hledat, neb jsem líná, ale - ...
kareta: Sorry, B jsem neřekla, neb jsem si už tenhle detail nepamatovala. Přece jen to už je pár let co jsem to četla. 
Ale vzhledem k tomu, že v mém okolí se plánované císaře prováděly úderem 38. týdne, moje informace mimo nebyla. Ale vyhrála jsi, máš poslední slovo 
Jinak doufám, že ta informace někomu pomohla 
Porod rozhodně nebyl největší bolest, kterou jsem zažila. 
Ba řekla bych, že byl až tak druhá nebo třetí největší. Rozhodně nic, co by se nedalo snést - a to při mém prvním porodu trvaly kontrakce 19 hodin. Ale já jsem byla v takovém zvláštním rauši, vlastně jsem to jako bolest nevnímala, i když to bolelo fest (ano, je to protimluv, ale tak to prostě bylo, neumím to líp popsat).
Jo a oba porody jsem měla dokonale přirozené, bez jakékoli komplikace, bez jakéhokoli porodního poranění, bez jediného medikamentu. Po porodu jsem slezla z postele a mohla jsem bývala jít normálně domů. Já jsem taková reklama na porody. Rodit bych šla znovu kdykoliv, co už nechci opakovat, je těhotenství 
Alice.: jinak ale když jsem čekala děti, tak jsem byla taky masírovaná laktační ligou a chtěla rodit přirozeně, bez medikací, pokud možno v lese na stromě......přenášela jsem obě děti do 42 týdne a kdyby nebylo doktorů, tak patrně neporodím..poprvě jsme to zkusili PP- za 2 hodiny po začátku bolestí byl syn na světě, rodil nás primmář...podruhé, když mne viděl jít zas rodit, tak si na to vzpomněl a rovnou mne přemluvil k SC. Prostě to už NECHTĚL riskovat. 
Alice.: je ovšem tedy nutné říci i B. Jedná se tam o to, že SC na přání se mimo jiné NEMÁ uskutečňovat příliš brzy! Má se odložit na dobu po 39 TT...atd...ty jsi vytrhla z kontextu jednu informaci.
kareta: slíbený odkaz
http://news.bbc.co.uk/2/hi/health/7137945.stm
Tohle je článek kde se o té studii zmiňují. Když budeš potřebovat, můžu vyhledat přímo tu studii a poslat ti jí emailem.
PEGG: ano, je to tak, jak to napsala Margot. Snad jen se dá doplnit, že člověk vzděláný "rád utiká k informacím, kterém nastudoval" a přestává vnímat okolí. Zmoudří, ale přitom zhloupne (omezí se na poznané a předpokládá, že je to absolutní špička informací).
Když se spojí obě varianty, tedy školní informace, které jsou fantastické a otevírají mnoho dalších možností, a paranormalní svět, získáme celek.
I když nebude celek ucelený, protože se stále budeme mít co učit.
Porod klasický i císařský a napojení na dítě.
Samozřejmě že je to tak, jak se v článku uvádí, za předpokladu, že je matka po této vazbě touží. Totéž platí o otci. Prostě to napojení lze uskutečnit.
Můj manžel nejen při porodu ze mě a dětí stahoval bolest, nemoci... tím jsme objevili spousty nových možností.
Ale ... přestože stáhnul spalničky v mého syna, za nějaký ten rok je syn dostal tak jako tak. Buď si tělo nevytvořilo dostatečnou imunitu anebo některé nemoci si musíme "odžít".
Každý článek, který čtu, mě těší. Každá myšlenka je k tomu, aby se o ní přemýšlelo. To, co jsem napsala dnes, mě nenapadlo před 2 dny.
A přitom vím, že je správná cesta.
Děkuji všem, kteří sem píší. Je to dobrá škola života. 
*Margot*: já si myslím, že i žena, která chce SC na přání má své důvody...to není o bolesti, to je třeba o špatném předchozím porodu, fobii, příklady z okolí...kdo má právo soudit? Já bych si netroufla...PP je fajn, když je bez komplikací..SC je prima, když je plánovanýa obojí je senzační, když se narodí vytoužené dítě.
.JPG)
Uf tak to musela být sakra dřina... No já si rozhodně nemyslím, že císař neplatí. To debata se tady ztočila tím směrem Nerodíme jen ze svého, jsme součást celku a stane se i tehdy, pokud je císař nutný... Dokonce i tehdy, když si ho člověk přeje .... ale tahle volba je podle mě dost praštěná 
I vy jste jistě zažila za těch čtrnáct hodin přechodové místo, o kterém mluvím... 
Margot: zajimavy clanek. Tak jak to potom je s tou vazbou, kdyz jsem se 14 hodin snazila porodit prirozene a nakonec to skoncilo cisarem?
modroočka: Co já o tom vím. Opravdu na sebe muž stahuje bolest. Hm, pokud jsou napojeni, možné to je. Tím samozřejmě přijímá i vazbu ne dítě. Pravda je, že jsem to s manželem zkoušela, ale asi neumím přijímat bolest dost neosobně, aby se o ni dalo rozdělit Vědomí zdejšího člověka je mnohem víc individuální než u lidí žijících v kmenu. Kolektivní vědomí je u nich na vědomé úrovni a tak jsou vlastně velmi propojený organismus. Všichni. Jako celek.
.jpeg)
modroočka - 2.12.2010 20:37 - ty o tom víš něco bližšího, to by mě moc zajímalo. Dík 
*Margot* - ptala jsem se, příspěvěk č. 1
Mám radost z tolika podmětných reakcí 
Pokud se mě chcete na něco zeptat, jsem tu...
kareta: Pokusím se to najít, ale asi to bude chvilku trvat. Četla jsem to asi před rokem, nepamatuju si kde, ale budu vzpomínat a hledat.
