Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Zde diskutujeme na téma:

Rozhodla jsem se s Vámi podělit o svůj příběh a velice by mě zajímali Vaše názory, jelikož se nemůžu nějak vnitřně srovnat s tím, čeho se na mě vědomě dopustila nejbližší osoba, kterou jsem milovala z celého srdce... Začalo to minulý rok, já malinko přes třicet, on 38 let. Poznali jsme se v práci, jezdil k nám pracovat (bydlel 300km daleko) Muž, který nebyl ani zdaleka můj typ, spíše naopak. Začal mi nadbíhat, byl velmi jemný a pozorný, byla s ním neuvěřitelná legrace a měli jsme ve všem podobné názory. Zamilovala jsem se..moc, on taky byl zamilovaný jako puberťák, spousty sms denně, z chování, objetí poznáte, zda Vás má někdo rád. Netlačil na mě s ničím, spíš mi až začalo být divné, jak se dokáže ovládat. Řekl mi, že je svobodný a má jednu 12ti letou dceru se kterou se ale nestýká. Já děti nemám a zatím neplánuji. Přes týden a 2 víkendy v měsíci jsme trávili spolu a jezdili všude možně po výletech a zábavách, 2 víkendy v měsíci musel jezdit domů, protože prý opravuje u rodičů domek, aby měl kde bydlet. Když musel jet domů, tak mi posílal fotky ze stavby, jak pěkně pracuje. Až to dodělá, tak by to prý mohl pronajímat, když bude bydlet se mnou jinde. Postupem času jsme spolu začali i bydlet, představila jsem ho rodičům a kamarádům. Začalo mi být divné, že mě nikdy nevzal k sobě "domů" a že vždy, když je na víkend doma, mi píše jen sms a když zavolám já, telefon nebere a zavolá třeba za 15 minut zpět sám. Koncem listopadu mi, dnes už vím nalhal, že dává výpověď ve svojí práci a našel si práci tady u mě, aby jsme mohli být spolu. V prosinci pak měl jít na operaci s nohou, další lež a proto musel odjet domů na delší čas. Já mezi tím začala předělávat byt v baráku, aby jsme to měli pěkné, až se vrátí, nové podlahy, nábytek atd. Když jsem se ho ptala, kdy přijede na vánoce, řekl mi po dlouhém naléhání, že na vánoce bude sám, protože mu kdysi umřelo na vánoce malé miminko. To byla pro mě dost rána....pak mi oznámil, že mi lhal a bere si vždy o víkendech svoji dceru k rodičům, že bych mu už nemohla nikdy věřit atd atd a že má šílené finanční problémy a práce v Táboře mu asi nevyjde...poté se mi přestal ozývat. Bylo to těsně před svátky. Vzpomínám si jak jsem seděla v polo rozdělaném bytě na zemi a brečela, protože jsem nemohla naprosto pochopit, co se stalo, žádné vysvětlení, jen výmluvy. Vždycky když jsme si volali říkala jsem mu jak moc se mi stýská a ještě se mi snažil vemluvit, že nejsem normální, že mi nestačí sms a "vynucuji" si prý volání (1xdenně) Bála jsem se o něj (operace na které jak se ukázalo nikdy nebyl) byla jsem unavená, rozdělaný byt, svátky na krku. Bohužel nebo bohu dík mám hrdost a neprosila jsem se, jen jsem se obviňovala, že jsem udělala něco špatně, co mu vadilo...byla jsem na tom opravdu zle, o svátcích na kapačkách, zhubla jsem 11 kg (na 43kg) nemohla jsem jíst, spát, chodit do města, všechny místa mi ho připomínaly. O tři měsíce později, jsem se dozvěděla, že má doma malého dvouletého syna a přítelkyni a ten barák, co opravuje je samozřejmě její......Dnes mi nejde o něj, ale o vstřebání té strašné lži a zrady, té iluze, já jsem vlastně milovala přelud, fiktivní osobu, která jen hrála jaká je, jak myslí a jak cítí. Máte někdo podobnou zkušenost? Můžete mi napsat pohled na věc z venčí, po přečtení tohoto příběhu?Případně radu jak bojovat s tou sžíravou bolestí a zradou uvnitř mě? Budu ráda za Vaše příspěky K.