Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
Už samotné slovo tchyně mi od malička znělo tak odpudivě, že jsem nepředpokládala existenci osoby tohoto druhu, která by mohla být hodná, milá, příjemná a pohledná paní. Žila jsem v přesvědčení, že hlavním úkolem tchyní je v pokud možno v co nejkratším čase dovést životního partnera svého dítěte do blázince, kriminálu nebo nejlépe rovnou do hrobu, a umožnit tak celé rodině se znovu úlevně nadechnout.
Jednoho dne se již osobní setkání s mojí budoucí tchyní nedalo odvrátit a já s obavami napochodovala v hodobóžovém oblečení do jejich panelákového bytu. Přivítal mě pouze přítelův otec a bratr, o kterém jsem až na místě zjistila, že je poměrně vážně mentálně postižený. „Nechtěli jsme vám to říkat, abyste si svatbu nerozmyslela,“ sdělil mi šeptem tchán a já přemýšlela, zda by to nakonec nebyl docela rozumný nápad. Ne, že by mi jakkoliv vadil postižený člen rodiny, ale že buď o mém charakteru nemají moc valné mínění, nebo se za toho chudáka stydí a to zas byla vada na jejich kráse pro mě. Potom se dostavila maminka. Důstojně vplula do víru dění jak aristokratické matrony ze starých filmů pro pamětníky, ale místo elegantní dámy mi na první pohled připomněla Auroru krátce před potopením. Tmavá, zhruba stodvacetikilová dáma, oblečená v předválečném modelu domácího úboru, s makeupem Adamsovy rodiny, vědoma si svého nadřazeného postavení důstojnické paničky v domácnosti a střílející svým arzenálem zbraní po každém, kdo by chtěl její postavení jakkoliv ohrozit.
Začal společný oběd, což byla pouze zástěrka pro křížový výslech. Už chyběla jen lampička do obličeje. Ostatní jen útrpně mlčeli a snažili se vypadat, že vůbec neexistují. Zachránil mě až postižený bratr, který se vyzvracel zpět do svého talíře. Nemohu od té doby vidět křenovou omáčku. Nicméně akční změna způsobila, že na další otázky nebyl čas. Tchyně mi věcně sdělila, že sice nejsem nic moc, ale že jsem pořád lepší než její první snacha. Asi jsem to měla brát jako kompliment.
Na naši svatbu se dostavila pozdě, v pohřebním oblečení, líčení i náladě. Nebrajíc ohled na všechny dohody přitáhla v srpnovém parnu několik krabic s tukovými dorty, a rozesela tak mezi všechny hosty a jejich rodinné příslušníky, přátele, kolegy či sousedy nezapomenutelné bakterie salmonely. Bezohledně se pokoušela řídit i náš další život, do kterého vstupovala, jak se jí zachtělo, a jakýkoliv odpor z naší strany provázela buď hysterickými výkřiky, nebo uraženým mlčením. Moji přízeň si nikdy nezískala, ale musím přiznat, že i když se naše manželství rozpadlo po několika krátkých týdnech, tchynina osoba i pro celou moji rodinu zůstala nezapomenutelná navždy.
Nicméně nikdy jsem neměla důvod ji začít oslovovat tak, jak jsem často slyšela nazývat své tchyně ostatní. Baba, kráva, semetrika, zmije... Pro mě to vždycky byla jen paní M. Nedokázala bych si však ani představit, že bych jakoukoliv jinou, třeba i moc hodnou, mohla oslovovat maminko. Maminka je pro mě pořád jen jedna. Ta moje.
Jak oslovujete své tchyně či tchány vy? A jaký spolu máte vztah? Dáváte bomby pod rohožku, nebo se na jejich návštěvu těšíte?
2.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 104 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Tak já mám vztah kladný, říkám babi/dědo.....sice jsme si pžiťukli na tykání, lae ani jeden z nás to nedělá, stále si vykáme, vyhovuje nám to...jen při pozdravu si tykáme, toť vše..
mám je nade vše ráda, jsou to moje zlatíčkai když samo mají také své mouchy-ale kdo ne, že
tak nevím do které kategorie se zařiadit... Nicméně si s tchánovcema od svatby tykám a říkám "mami, tati" i když teď se snažím oslovení vyhýbat. Vztahy byli super, dokud nezačali bydlet s náma, teď je to horší. Skoro se bojím na vlastní zahradě něco zasadit nebo udělat jinak. No a o tom, že své jediné vnouče vůbec nehlídají ani nemluvím. Na procházce s ním za poslední půlrok byli tak 3x a jinak sedí venku na lavičce a čumí jak si hraje! Prostě sliby jak budou hlídat a tak se totálně mijí účinkem...
ta moje mi nabidla tykani - musela jsem si na to dlouho zvykat, ten muj je o 18 let starsi a ona je tedy ve veku moji babicky.....problem je, ze se nam neustale plete do zivota, zvl. pote, co umrel tchan, upnula se jeste vic na sveho syna.....mame "vikendovy vztah" on rekonstruuje barak 100km od prahy, ma tam praci a ja byt a praci v praze....to je vec, ktera se jeste tak nejak da snest - po rozvodu s byvalkou, ji nechal byt a z nedostatku penez koupil ruinu na opravu, neni to idealni, ale da se....co uz je problem, ze vetsi cast kazdeho vikendu travime s jeho matkou....driv jsem si najivne myslela, ze me ma rada a chce nas videt oba, ale casem jsem zjistila, ze ji jde hlavne o syna a tak nas zve oba....nechci mu zakazovat videt se s matkou, cely zivot se o nej starala a chapu, ze se po smrti manzela citi osamela, ale ma jeste dceru, vnoucata....ty vsichni za ni chodi a staraji se, jenze pro ni existuje jen synek a na vsech ostatnich hleda chyby....jsem z toho uz strasne unavena.....
I já mám svokru s veľkým S. .. viac by som to tu nerozoberala ... ale nemyslím si, že by bolo niečo zlé na tom, keď si matka určí pravidlá ... od toho sme predsa rodičia
nehnevajte sa, ale je to môj názor
pajmis: tak to přeji štěstí
A s tím druhým mimčem máš pravdu za chvili se na něm bude pracovat
Vrani, Kačenka - jenže ona malému na zadek dala... přiznal se mi můj, ale prej to nebylo moc.. jenže nevím co je to "nebylo moc" když malému byl měsíc... jasný,nevíte jaká je... svojemu synkovi (mýmu partnerovi) dala na zadek když měl 2 měsíce a ještě se tím chlubila, jak sem byla těhotná,že je to pro ty mimča to nejlepší, pže nebudou aspon rozmazlené... taková prevence... řekla mi,že od té doby, co mu dala na zadek, tak ji v noci nebrečíval... a ona měla pokoj a mohla se vyspat... !!!!!! Já si nemyslím, že bych měla být ta hrozná tchyně... !!!!!! On je ještě maličký, tak potřebuje mít lásku rodičů... !!!!!!!! Znám to podle sebe, moje matka nás zahrnovala láskou a jak sme dospěly, tak sme v 17 letech se segrou vyletěli z hnízda... a nikdo není na nikoho fixovaný... vídáme se a mamka je tchyně v pohodě.... i když mojemu taky vadí, pže nám furt něco dává
pajmis: možná by ti pomohlo další ditě ať se trochu uvolníš a odpoutáš od svého mimi a babičky tak neodsuzuj mám z tebe pocit, že budeš asi ta pěkná tchýněneb to tvé kouzelné dítko si žádná jiná nezaslouží
Já měla tchyni taky takovou velitelku, uběhlo pár let a už se řadí mezi normální, ale byla fuška si ji vychovata teď ji v klidu oslovuji mami, mamko a jsem ráda když přijede
pajmis: Je mi líto, ale tohle je nazor jedne strany a abych pravdu řekla, tak moc nevěřím, že dala na zadek tak malému dítěti. Podle tvého příspěvku jsi spíš trošinku, promiň, hysterická prvorodička, která ví všechno nejlíp.
tady se láteří na tchýně a maminy, ale není to náhodou o vztahu mezi ženami, , Jen si vzpomeňte, jak se tu psalo o vztazích na pracovišti. Jen tyto osoby nám bohužel "vlezly" do života a vidí nám do "hrnce". Chtěla by některá z vás mít doma svou nejlepší kamárádku ????? Asi ne, protože i když si rozumíte mimo svůj domov, tak její zvyky by vám třeba pěkně lezly na nervy - to si pište. Jak to chodí třeba na intru ? Taky to není ono. No a VO TOM TO JE !!!!
Vrani - babičky jsou na rozmazlování? Tak to je moje tchyně teda opak... já ji říkám mlátička... svoje děti(mýho muže a jeho bráchu) vychovávala tak,že když se jí něco nelíbilo, dostali po "čuni" jak ona říká... pro ránu si nejde daleko... plácala je i za pitominu... na mýho synka taky "vztáhla ruku" když měl 1 měsíc!!!!!! Já k nim nechodím,vždy pošlu jen mojeho s malým... a je mi moc líto,že ten den,kdy malému dala na zadek,sem tam nebyla!!!!!! tohle už nikdo nevrátí a já ji nemohu přijít na jméno..!!!!!!!! Nikdy mi malého nepovozila,protože sem ji to zakázala.. nikdy s ním nebyla osamotě, protože ji nevěřím...!!!!!! Ale stejně se chovám i k mé mámě... ta je zase rozmazlovací babička, ale takovým způsobem,že by 10měsíčnímu dítěti dala všechno... oplatek by m chtěla dát a tomu podobné když sem u ní na návštěvě,tak řekne - a můžu mu dát kousíček??? Já prostě věřím jen sobě a parterovi.. at se babičky stavijou na hlavu.... jedna by mi dítě přizabila a druhá by ho přecpávala jídlem,takže by měl zažívací potíže... obě sou nezodpovědné a já nemám potřebu malého nechávat ani jedné... Malého mi nikdy nikdo nehlídal a v dohledné době ani hlídat nebude... sem soběstačná a vystačím si s partnerem sama Možná si někdo myslí,že je můj malý rozmazlený, ale zdaleka není... je moc hodné a samostatné dítě už ted... dokáže si vyhrát sám, nezlobí,není umíněný... prostě je kouzelný... a je to tím,že má hodně lásky od svých rodičů
dneska jsem viděla zas po čase pohádku o soudci Ookovi, jak se zachováme ke svým rodičům , tak se zachovají naše děti k nám, ale platí to i naopak, jak se starali naši rodiče o nás a o své vnuky a vnučky, tak tak se budou ono starat o ně, tedy pokud nenavázali žádný vztah a jsou v podstatě cizími lidmy, nemají se pak čemu divit, že stráví svůj konec v samotě, ale obdivuji ty, kteří se dokáží postarat o svoje rodiče či prarodiče, kteří jim ze života dělali peklo, je smutné jak se k sobě kolikrát blízcí chovají, pak se nemůžeme divit jak vypadá společnost v které žijeme
Vrani: neco na tom je...ovsem nekdy jsou nektery lidi fat desny
ja mam tchyni daleko..rikam ji mamko nebo babi.Nevidame se, ale telefonujeme si.Ona je hodne jina nez ja, ale tak nejak se respektujeme.Ja jsem zazila babicku(taty maminka) v baraku...tata si privedl mamu do baraku kdyz ji bylo 16, byla uz rok sirotek, a tahle osoba ji davala dost najevo, z enadsena z ni teda neni ani omylem.Dnes jako dospela vidim, ze babicka je ve svy podstate zlej clovek...nekdy se ji ani nelze divit, pochazi z hroznych pomeru a o to min chapu, ze tohle delala svoji snase
jinak ja kdyz jsem se narodila, tak moje prababicka mame rekla:nemuzu ji mit rada, kdyz nemam rada jejiho tatu...mame bylo 18
maxik: Je to hnusný at je jakákoliv. Mam podobny problém s vlastní mámou. Neviděla vnoučata dost dlouho. Stále se vymlouvá na čas, práci, vzdálenost. Taky jsem si říkala, že to utnu ať se třeba vztekne. Ale pak mi došlo, že neochudím jen jí o přítomnost vnoučat, ale i vnoučata o babičku. Babička zůstane babičkou a pokud mám s ní problém já, neměla bych to řešit přes vnoučata.
Pokud narušují babičky řády nastavené u vás doma, já to řeším jak moje máma. U babičky se stavěj třeba na hlavu, když ti to dovolí, doma se budeš chovat tak, jak jsme si to nastavili my rodiče. A funguje to. U babiček nejsou tak často, aby to narušilo výchovu a babičky jsou od toho aby alespoň trochu rozmazlovaly. To je alespoň můj názor.