Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
.jpg)
Dobrý den. Chtěla bych se s vámi podělit o nepříjemný zážitek. O týden se mi zpozdila menstruace. Nedávno jsem začala chodit do fitka s nadějí, že zhubnu, a tak jsem zpoždění nejdříve přičítala tomu cvičení. S přítelem žijeme skoro rok a půl a rodinu chceme, takže antikoncepci neberu.
Když jsem byla o pár dní později s jeho matkou na kafi, začaly jsme tlachat. Tedy spíše ona. Když si začala stěžovat na gynekologické problémy, chytla jsem se tématu a řekla jsem, že mám týden zpoždění a nevím, jestli nejsem těhotná. To jsem neměla říkat, neboť budoucí tchýně hned začala plánovat svatbu stylem: „Takže svatba se stihne v termínu… sezvu celou rodinu…. tetky, strejdy, babičky… takže nás bude asi 50 lidí… a doufám, že ty si nebudeš zvát 100 lidí…. do tří měsíců stihneme koláče… hostinu, tu budeme mít na zahradě… a musíme objednat sele…“ a už to frčelo.
Já jsem jen zírala s pusou otevřenou, protože nechci mít velkou svatbu a z představy hromadného srazu důchodců na vesnické svatbě se mi dělá zle. Tudíž jsem jí řekla, že se nehodlám vdávat těhotná a už vůbec ne mít na svatbě celou rodinu a sele. Navíc jsem jí naznačila, že jsme motorkáři a chceme mít svatbu v létě, což by se nedalo realizovat, protože bych byla v pátém měsíci. Ona udělala v kavárně hysterickou scénu: „Jak mi to můžeš udělat? To snad nemyslíš vážně! Vdávat se po porodu! Taková ostuda!“ Já vypila vařící kafe a odporoučela se domů. Už tak jsem byla nervózní kvůli zpožděné menstruaci. A ještě k tomu její představa o takzvané svatbě.
Dopadlo to tak, že jsem kvečeru začala slabě krvácet. Docela jsem si oddychla. Hned jsem jí napsala SMS, že jsem menzes dostala. Jenže to bylo jen ten jeden den a pak krvácení přestalo. Za tři týdny jsem si udělala test a byl pozitivní. I lékař mi těhotenství potvrdil. Přítelově matce jsem to neoznámila se škodolibou radostí, že se to dozví, až to na mně bude vidět… Jenže člověk míní, osud mění a já jsem potratila. Teď jsem v šestinedělí. S přítelem se budeme snažit dál. Jediné, co vím, je, že se nebudu s budoucí tchýní už o ničem bavit. Jsou to jen nervy a stres. Taky máte zkušenosti s tchýní, co by nejraději jiným naplánovala celý život?
Čtenářské téma. Napište a vyhrajte dárek.
Chcete si i vy postěžovat na svou tchyni? Anebo naopak - je vaše tchyně skvělá žena, na kterou nedáte dopustit? Napište nám na redakce@stastnezeny.cz. Do předmětu zprávy uveďte heslo "tchyně" a nezapomeňte napsat i nick, pod kterým jste na magazínu zaregistrovaná.
Vaše příběhy budeme postupně vydávat na magazínu. Večer pak vyhlásíme jednu přispěvatelku, která od redakce získá malý dárek.
3.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já mám zlatou tchýni, ale je pravda, že svatbu jsme si s manželem domluvili a naplánovali sami tehdy, kdy jsme chtěli my i přes nesouhlas našich rodičů, ale nikdo po nich nic nechtěl, jen aby se dostavili, čili jim nikdo nedal žádné hlasovací právo ohledně naší svatby. A byla taková, jakou jsme ji chtěli.
A jistě ses Evyku poučila a taková nepředloženost, akje např že jsi těhotná ti už před tchýní neuletí z pusy. Chybama se člověk učí.
.jpg)
Soffie - je to pochopitelné. No, hlavně, e se jí alespoň klidí z cesty - jsou tací, kteří by ji jetě provokovali
děkuji za vaše názory a ohlasy vím že i já budu nekdy v uvozovkách tchýně a už ted vím že nebudu dělat chyby jaké dělá ona to jest můj názor děkuji
mashanka: znám jí 20 let a pánbůh je mi svědkem, že se snažím! Celá ta léta fakt jo. Ale v okamžiku, kdy jsem nedávno nedopatřením zaslechla, jak o mně mluví s naší společnou známou, šlo všechno do kopru, veškerá násilná schovívavost, které jsem byla schopná, prostě najednou umřela. To byla ta pomyslná poslední kapka.
Víš, kdyby aspoň nebyla tak vševědoucí, tak okázale samostatná, kdyby v ní bylo aspoň trochu empatie už v těch 63, kdy jsem jí poznala... Dneska už nedokážu vykřesat ani ždibíček tolerance. Proto se jí radši klidím z cesty. Ale pyšná na to fakt nejsem.
Chce být ještě užitečná, no. Co jí třeba poposit, jestl by ti nevyšila ubrus, že jsi vždycky chtěla ručně vyšitý, ale dneska už to skoro nikdo neumí tak, jako dřív - hodobožový - tedy, jestli na to ještě vidí. Nebo vymysli něco jného, čím bys jí dala pocit, že je užitečná, že ještě někdo o ni stojí. V tomto věku už to není sranda - člověk je na světě skoro sám - příbuzní mrtví, kamarádi, spolužáci, sousedi.... mrtví ... zkus se vcítit 
Soffie, 83 let je už opravdu hodně. Bud velkorysá. Paní v tomto věku u nemá zapotřebí někoho naschvál deptat, ta je ráda, že je ráda. V tomto věku už má nárok i na to, aby jí trochu hrabalo - když se toho dožijeme my, budeme také nemožné. Jsou už to zase děti
Sofffie: Kdybys nenapsala ten věk, myslela bych, že máme stejnou tchýni. Ta moje nás ještě k tomu všemu pomlouvá po sousedech, jací jsme chudáci a nic nemáme. 
Soffie: já ti rozumim..
.jpg)
martuš: tak to byla silá ,ale máš pravdu jsou to jak pišeš i s tím vínem 
.gif)
Evyku, z toho co píšeš se dobře pouč, možná i ty budeš jednou tchýně.......
denda04: my mu ji pochopitelně vrátili - stejně, jako vše ostatní to měl farář gratis a ještě krásně vyšité pobožnými babkami ze vsi, ale že ten kostelník tak necitlivě vpadl mezi hosty a hlasitě tu stuhu chtěl zpět /to jsem si udělala úsudek-nikdy jsem neměla ráda ty farizejské panbíčkářské lumpy, co hlásají vodu a pijí víno/. Stejně dostali fůru peněz, když se šlo sakristií byla tam nádobka na prachy plná stovek a k tomu ještě výslužku a jim šlo o kus hadru. Tehdy jsem byla taky poprvé a naposledy u zpovědi ve svém životě. Kostely mám ráda jen pro jejich atmosféru a krásu architektonickou, tehdy mi vzali poslední ždibíček sympatií k církvím - nenažranci.
Almega: tak jsem na tom byla já s tchánem.....celý léta buzeroval (major u bezpečnosti) a až v důchodu byl super, i básničky jsme si spolu četli......žel umřel dost brzo, nebylo mu ani 65......
Almega: mé tchýni je 83 a čím je startší, tím je to horší, dalo by se až říct pekelnější, ač (nebo možná právě proto!!!) je zatím soběstačná 
My tady ,každá z nás je nebo bude tchýní....Tak kde se teda berou ty děsné tchýně,o kterých píšete?Mé tchýni je 88,a čím je starší,tím se s ní dá lépe vyjít. Mou svatbu jsem si zařizovala sama,bylo na ní minimum osob,je to přece věc těch budoucích manželů a né jejich okolí....
martuš: 
fakt a co jak ??? to dopadlo s tou stuhou???
