Doživotně jako chudá příbuzná? Jak se s tím vyrovnat?
.jpg)
Chtěla bych znát váš názor na mou situaci. Jedná se o bydlení. Mám přítele, chodíme spolu čtyři roky, bydlíme zatím ve dvougarsonce, která je jeho, má ji po své babičce. Teď čekáme miminko a za měsíc se budeme brát. V souvislosti s narozením dítěte jsme začali řešit i bydlení. A já jsem narazila na problém, který je pro mne velmi nepříjemný.
Když jsem otěhotněla, měli jsme oba velkou radost, dítě jsme si přáli. Padlo i téma, jak uspořádat bydlení. Byt, ve kterém jsme, je pro dva dostačující, s dítětem už poněkud stísněný. Můj návrh byl, že bychom ho mohli prodat a koupit něco většího, aspoň třípokoják, na rozdíl bychom si vzali hypotéku. Partner s tím nejdřív souhlasil, ale jen do chvíle, než o tom mluvil se svými rodiči.
Abych vás uvedla do obrazu. Jeho rodiče jsou velmi bohatí. Majetek získali částečně dědictvím a částečně díky podnikání, kterému se otec věnuje. Když jsme jim oznámili, že čekáme miminko, byli oba velmi rádi. Asi za týden k nim přítel jel a když se vrátil, sdělil mi úžasnou novinu. Rodiče mu totiž nabídli, že zafinancují komplet stavbu rodinného domečku, máme si jen vybrat, kde ho chceme mít a jaký by měl být. Všechno ostatní už bude na nich, o vše se postarají. Než to bude hotové, tak to s miminkem v té dvougarsonce vydržíme a až se přestěhujeme, můžeme ji pronajímat a mít tak nějaké peníze k dobru.
Zní to krásně. V první chvíli jsem byla nadšená a cítila k nim velkou vděčnost. Považovala jsem to za ohromné gesto z jejich strany. Jenže mě to rychle přešlo. Dům bude totiž napsaný na ně. Čili nebude náš. Prý z důvodu, že kdyby se náhodou stalo, že bychom se rozváděli, aby bylo jednodušší vypořádání majetku. Hodně mě to zarazilo, najednou jsem se cítila jako prašivá, že se mi nevěří a představa, že bych měla bydlet v domě, ve kterém jsem trpěná jako nějaká chudá příbuzná, který není můj a ještě mám být vděčná, je mi hodně proti srsti.
Měla bych sto chutí příteli říct, že v žádném domě bydlet nechci,že budu radši clý život v té dvougarsonce. Ale asi bych ho tím ranila, on to vidí jinak, nic divného mu na tom nepřijde, považuje za správné, že dům patří tomu, kdo ho zaplatil.
Mně je z toho dost hořko a nevím, jak se k tomu postavit. Co myslíte, mám to překousnout a být ráda, že budeme mít vyřešené hezké bydlení? Nebo mám být hrdá? Myslíte, že to jejich opatření s napsáním domu na sebe, ačkoli to prezentují, že dům je pro nás, pro naši rodinu, je v pořádku? Já to vnímám jako podraz na mě.
29.8.2016 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Doživotně jako chudá příbuzná? Jak se s tím vyrovnat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ahoj, milý, jsem Michael, ráda tě oslovím z tohoto webu, neváhej mě kontaktovat na svém e-mailu, protože nejsem vždycky, prosím, odpověz mi zpět, protože mám něco důležitého Budu rád, když budeme mluvit, Odpovězte, prosím, abych vám mohl také poskytnout můj obrázek Čekat na vaši odpověď E-mail: (michaelgeorge4800@gmail.com)
Ahoj, jsem tu nová, rozkoukávám se a hned jsem narazila na tohle téma. Je to nezávidění hodná situace a každá rada je drahá. Já bych to ale řešila vlastním bydlením, za takových podmínek bych se pořád cítila jako na návštěvě.Určitě je to velmi lákavé mít hned krásné bydlení, ale je to riziko.Mám kamarádku, která se vdala do domu manželových rodičů, zařídili si vrchní patro, investovali peníze, ale bohužel, nenastavila si hned od začátku pravidla, takže tchýně jí kdykoliv vejde do bytu, přerovnává věci, uklízí po ní, dokonce tam vodí návštěvy a ukazuje jim, jak mladí bydlí,,,je to katastrofa, tohle bych nesnesla ani minutu. Určitě Andrejka není zlatokopka,jak ji tady jedna uživatelka nazvala a zdá se mi to dost přehnané a netaktní, ale prostě ta možnost tady je, tak ji zvažuje. To by snad udělal každý z nás.Přeji hodně štěstí, ať vše vyřešíte k vlastní spokojenosti.
Hypotéky v současné době nejsou až tak vysoké. Já bych nikdy nebydlela u někoho, vlastní bydlení je základ. Porovnej si tady a zkus si pozisťovať jestli by ti to nevycházelo .. http://www.hyperfinance.cz/hypoteky/
.gif)
jak to tak pročítám tak se stále utvrzju jak je fajn mít své vlastní a svýma silama vybudovaný bydlení
......nemuset být za nic nikomu vděčný.........hodně často se tu odsuzuje když dospělý syn nebo dcera bydlí u rodičů že jsou to mamánci.............myslím, že tohle je něco podobného.......bydlení s rodiči nebo od rodičů vybudovaný.....
\\\Přeju Vám Andrejko,že máte muže z bohaté rodiny.Nevěřím,že jste zlatokopka - to by Vás vůbec nenapadlo psát takový příspěvek.Užívejte domeček a děti budou mít krásné prostředí a budou mít na všechno,co budou potřebovat.Výhra v životě a k lásce bonus navíc! Přeju vše nej,ať vám všem vydrží zdraví.
Pentlička: A i kdyby šli společně do nájmu a pak se rozvedli, jaký v tom bude rozdíl? Ona stále nebude mít kam jít, on bude mít byt po babičce, takže bude mít i lepší zázemí pro děti.
Pokud on se rodičům zmíní, že by chtěl raději byt na hypotéku, bude za cvoka a rodiče mu zřejmě navrhnou, že mu teda ten byt koupí. Pochybuju, že on bude trvat na tom, že od nich nic nechce a raději bude splácet dvacet let sám byt, se ženou na mateřské. Akorát z toho budou hádky.
A i kdyby si pořídili tenhle byt, tak v případě rozvodu by ho musela vyplatit z půlky, splácet zbytek hypotéky, dokud nesplatí, pořád o byt může přijít, takže taky není ve vlastním, žádná sranda, to už je snad lepší, pokud to nastane, najít si něco k pronájmu a řešit problémy, až nastanou.
.jpg)
Pentlička: pokud by byt, který on zdědil po babičce, byl např. 3+1 a oni by necítili potřebu mít větší, byla by na tom naprosto stejně jako když přijme možnost bydlení v novém domě jeho rodičů. I tak ten byt je/byl pouze jeho, ona se do něj nastěhovala a neměla by na něj žádné právo. Bydlet v jeho bytě bylo v pořádku, bydlet v jejich domě v pořádku není? Pokud jsou vztahy dobré, neviděla bych v tom problém. Protože v případě rozvodu na tom bude naprosto stejně, jako by byla v případě setrvání v jeho bytě...
S ohledem na to, že se dnes rozvádí každé druhé manželství, bych do něčeho takového nešla. Andree totiž hrozí, že v případě rozvodu nejen že nebude mít vůbec kde bydlet, ale může kvůli tomu přijít i o děti, protože pro ně nebude mít zázemí. Podle mě to rozhodně není žádné zlatokopectví, když chce být aspoň trochu zajištěná.
tedy
1/ pokud bych byla bohatá
2/ syn si vzal nicku..zlatokopku...
3/ napsal bych vše na syna
pokud je vztah OK, tak to přeci nevadí, že???
jinak
má ho ráda?
vzala by si ho, i kdyby neměl bohaté rodiče??
šla by za ním na kraj světa???
z článku na mě čouhá, že je zlatokopka...a něco ji malounko nevyšlo....
život je jako houpačka...jednou jsi dole, jednou nahoře.....náš první byt jsem zafinancovala já...z věna
ale po studiu dostal muž umístěnku...a byt....tak se ten můj prodal
potom se firma stěhovala...a zase dostal podnikový byt...no a potom jsme se vrátili "domů" a máme družstevní byt...společný...
já bych to tak neprožívala
Andrejko,buďte hrdá na svého muže i jeho rodiče..postarají se vám o krásné bydlení! Vy jim dáte ale to nejcennější - dítě a vnoučka! Taky to,že jste milá,příjemná a laskavá ke starším lidem.Neočekávejte od nejbližších hned to nejhorší,to bychom se vůbec nemohly vdát ani mít děti!Užívejte přítomnost!/jaki říkají budhisté minulost je pryč a budoucnost nejistá/Přeji vše dobré!
Jako mladá holka bych se na to dívala jako Andrea, jako stará baba se na to dívám jako rodiče partnera. Pokud jim manželství vydrží, tak dům zdědí, pokud dojde k rozvodu, bude to takhle jednodušší.
.JPG){kind=avatar}
Piafka: Je jí nejméně dvaadvacet. Studentka není, to by napsala. O svém příjmu nepíše a o úsporách taky ne. Hypotéka by byla celá na jejím muži, protože bude na rodičovské. Je zvláštní, že jí vadí být závislá na bydlení v domě patřícím jeho rodičům, ale nevadí jí, že by byla zcela závislá na svém muži a jeho příjmu. Při rozvodu by měla nárok jen na tu část, kterou platili z hypotéky v době trvání manželství. To ale platí i pro úspory a společně pořízené věci. Nejlevnější hypotéka je řekněme za dvě procenta, úročení vkladů je nic moc, řekněme půl procenta. Pořád vidím jako lepší mít rozdíl těchto hodnot než společný dluh.
Já k životu velmi potřebuji nezávislost. Na komkoliv. I na manželovi. Přesto bych neměla problém bydlet v domě jeho rodičů. Ale připravovala bych se na to, že mohu odejít, když to pro mě bude náročné nebo mi to budou vyčítat. Teoretizuji, moje tchyně a tchán byli fajn a nebyli tak moc bohatí.
Bellana: No, spíš jsem to myslela tak, nebo o tom celou dobu tak uvažuji, že pokud to není náhodné těhotnenství ve dvaceti letech (například), tak je v dnešní době dost neobvyklé být těhotná a nebýt nijak připravená ani po stránce bydlení. Dejme tomu, že jí je kolem třicítky, pět let vydělává. To už většinou jako svobodná a bezdětná dobrý základ mít může a pak je hypotéka z mého pohledu lepší řešení. V tom mi článek připadá zvláštní (že spolu déle žijí, ale ona stále nic nemá, neuspořila, neřešila). To, k čemu se přikláníš ty, bych brala jako bernou minci v případě, že je opravdu velmi mladá a např. při studiu neplánovaně otěhotněla. Jinak ne, ale je to věc nátury.
