První samostatné bydlení má své kouzlo. Jaké bylo to vaše?
Vzpomínáte si na dokumentární cyklus Manželské etudy, ve kterém autorka projektu paní Třeštíková po několik let sledovala šest manželských párů od jejich svatby na počátku osmdesátých let?
Ačkoli byly všechny páry od sebe odlišné, jedno měly téměř všechny společné. Bydlení. Většina z nich (stejně jako mnoho ostatních mladých manželství v té době), bydlela u rodičů a zoufale toužila po svém vlastním hnízdečku, kde by měli své soukromí. Dalším společným jmenovatelem všech párů byla svatba z důvodu těhotenství partnerky. I to bylo pro tehdejší dobu příznačné.
Na ty šťastnější se usmálo štěstí v podobě přidělení družstevního či státního bytu, případě dostali k dispozici nějaký straší byt, který bylo potřeba zrekonstruovat. Jakákoli z těchto variant byla pro mladé páry něco jako výhra v loterii. A s vervou se vrhali do rekonstrukcí, zabydlování, zařizování…
Ovšem taková rekonstrukce bytu nebyla tehdy žádná selanka. Přetvořit zanedbaný příbytek čtvrté kategorie se záchodem na pavlači v alespoň trochu obstojné a důstojné bydlení, to byl úkol doslova nadlidský a vyžadoval nejenom všestrannou manuální zručnost, ale především trpělivost. Někteří z vás si jistě pamatují, že sehnat i jen obyčejné hřebíky v potřebné délce byl často běh na dlouho trať. A co potom dlaždičky, palubky, sanitární vybavení, koberce, nábytek…
A tak jsme v průběhu času mohli sledovat, jak jednotlivé rekonstrukce bytů hlavních aktérů pokračují. Zatímco mladá maminka kojila a přebalovala právě narozeného potomka pod ostřížím dohledem přísné tchyně, novomanžel trávil čas v montérkách, zavřen v útrobách staveniště, ze kterého se zoufale snažil vytvořit útulné bydlení pro svou rodinu. Když se mu to podařilo dříve, než byly jejich dítěti dva roky, mohl si gratulovat.
Dnes je situace s bydlením diametrálně odlišná. Pronájmy, podnájmy, hypotéky, půjčky a stavby vlastních domů jsou zcela běžné. A když jsou peníze, nemusí se mladí zatěžovat úmorným sháněním a nedůstojným podplácením vedoucích prodejen, aby se na ně dostalo nějaké potřebné „úzkoprofilové“ zboží. Kompletní rekonstrukce třípokojového bytu se dá sfouknout za pár týdnů a s využitím služeb profesionálních firem, stavba domu není dnes záležitostí deseti let.
Přesto si nemyslím, že by to dnes mladí měli jednodušší. Možná jsou ušetřeni nutnosti společného bydlení s jedněmi z rodičů v panelákovém 3+1, avšak finanční zátěž, kterou od svého mládí za svou samostatnost platí, je opravdu vysoká. Přece jenom – vzít si hypotéku na několik miliónů, to není jen tak.
Ano, každá doba má své, všude najdeme výhody a nevýhody. Jedno však mají společná bydlení mladých párů společné: zařizování s láskou, těšení se z každé maličkosti, vybírání nábytku, vybavení… Dodnes si vzpomínám na ten slastný pocit, kdy jsem stála v našem prvním společném bytě. Až v tu chvíli jsem si připadala skutečně dospělá.
Jaké byly vaše začátky společného bydlení? Patříte k těm, kteří zakusili sdílenou domácnost s rodiči či tchánovci, nebo jste měli štěstí a už od počátku svého soužití jste si budovali vlastní hnízdečko?
29.6.2012 Rubrika: Náš domov | Komentářů 29 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - První samostatné bydlení má své kouzlo. Jaké bylo to vaše?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sama bydlím už několik let a musím teda říct, že až teď se mi nastavilo zrcadlo. Vždy jsem byla nespokojená s tím, jak moje máma vedla domácnost. Odsuzovala jsem ji za nepořádek co doma byl, ale až teď jsem poznala, že když člověk pracuje na plný úvazek a má doma dvě děti, tak to opravdu není nic jednoduchého. Sama jsem si už našla v Praze firmu na pravidelný úklid https://uklidprahacz.cz/
Já chtěla do vlastního, ale ideálně bez dluhů. Proto jsem si sehnala byt v Kolíně, který je menší a potřeboval rekonstrukci. Vše jsem více méně zvládla rekonstruovat sama s tátou. Jediné na co jsem si brala firmu, tak to bylo ze začátku na vyklizení a vybourání příček https://vyklizenikolin.cz/
My jsme nejprve bydleli u tchána a až poté jsme si postavili vlastní dům. Jsem hrozně ráda, že jsem k tomu přítele přiměla. Vlastní bydlení je mnohem lepší. Nemůžu si vůbec na nic stěžovat. Přítel postavil pěkný dům a s interiérem nám pomohl http://www.pwinterier.cz/ , takže máme krásné bydlení.
Realitní kancelář www.edoxreality.cz, z Prahy, nabízí klientům před prodejem zálohu až dva miliony korun, takže pokud potřebujete rychle peníze, tak se to opravdu vyplatí.
Tak to zní opravdu dobře, a to jste prodávala v Praze ano? se kterou realitní kanceláří?
Myslím si, že se to nevyplatí, bude Vás to stát spoustu času, a tím pádem dovolené v práci, já když jsem řešila prodejem bytu v Praze, tak jsem se domluvila s realitní kanceláří na prodeji, která dokázala najít kupce do měsíce, a ještě mi makléř nabízel před prodejem zálohu.
Nemáte prosím někdo zkušenosti s prodejem domu nebo bytu v Praze? vyplatí se prodávat na vlastní pěst?
Já jsem si s přítelem hledala svoje první bydlení teprve nedávno a byla jsem z toho trošku ve stresu. Naštěstí nám rodiče doporučili https://www.psn.cz/ , kde nám dokázali najít byt v centru Prahy za opravdu super cenu. Už v něm bydlíme asi měsíc a jsem tu moc spokojená.
V Praze se mi podařilo natrefit na realitní kancelář, která mi ještě před prodejem vyplatila zálohu https://www.edoxreality.cz/, takže jsem rychle měla peníze, které jsem potřebovala.
Ježiš tak to jo, prvně jsme bydleli snad jako každý v podnájmu, úplně první byt byla malinkatá opravdu malinkatá garosnka, byla jsem ráda, že jsme tam spolu ale skutečně to bylo hrozný, byla předem zařízená a já jsem úplně nenáviděla postel s matracemi, byla hrozná a proto jsem tehdy řekla, že první věc co ve svém bytě/domě koupím bude nejlepší postel světa a skvělá matrace :D Myslím, že se mně to i zdařilo splnit, miluju svou latexovou obludu https://www.matrace-best.cz/cs/eshop/matrace-do-postele/matrace-partnerske/matrace-spirit-superior-latex-1.html spí se na tom fakt luxusně :) druhá věc, kterou jsem koupila byla pračka ;)
my jsme s manželem nejprve šli do podnájmu, ale asi tak za půl roku jsme začali shánět své, nakonec zvátězila přestavba u mých rodičů. Aby jsme měli víc peněz, pustili jsme podnájem a rok bydleli u manželových rodičů a zárověň předělávali dům u mých. Docela očistec. Stejně to nebylo ono a tak konečně jsmé úplně ve svým. Odstěhovali jsme se do Prahy a koupili v Modřanech úžasný byt - http://www.modranskyhaj.cz/ . Trochu dražší, ale s vyhlídkou na brzké zúročení našich penízek.
.jpg)
Kassy: já vím, používá to hodně lidí 
Linda, Petruša: Holky, však to byla nadsázka. Řekla mi to kámoška, když jsem si stěžovala, že bych tolik chtěla moderní elegantní a vzdušný obývák a místo toho mám 40 starou stěnu a masivní sedačku. Myslela to ze srandy a já to taky ze srandy používám dál.
.jpg)
Kassy: moje deti jsou lumpové na druhou, ale za cely detstvi jednou pomalovali fixou stenu u sebe v pokojicku - dala jsem jim barvu a sami to museli pretrit...to je jediny. Deti se do urciteho veku (=zacatek puberty) chovaji tak jak ty jim dovolis, pokud je nechas budou ti skakat po stolku u sedacky, pokud reknes ne tak pochopi velice rychle ze utirat si ruce do sedacky nebo malovat po nabytku se jaksi nevyplaci 
...to jsou projevy nudy, pokud se detem venujes nevykecavas se u kaficka nebo pc, tak neznici nic
První rok manželství jsem bydlela u rodičů a manžel byl na vojně. Pak jsme dostali družstevní 2+1, neboť rodiče mého muže byli od 15ti let jeho staršího bratra v družstvu a tehdy to bylo zrovna 15 let, takže jsme měli štěstí (brácha získal byt výměnou za rodičovský a ti šli do domku k babičce). Byt byl v typickém tehdejším sídlišti - nebylo tam nic než baráky a hromady hlíny, nebyl tam zavedený telefon, jen 2 budky na celé sídliště, ordinace doktorů byly v panelákových bytech a jediná samoobsluha z likusáků. Měli jsme novomanželskou půjčku 30 000,- Kčs, kterou jsme zaplatili ten byt a nábytek jsme měli půjčený od našich. Naši nám spořili prémiové spoření mladých, což bylo 20 000,- Kčs, za ty jsme si koupili nábytek na veletrhu - dovezli nám ho za víc než půl roku od objednání. Ale byli jsme mladí, zamilovaní a šťastní. Kéž by se to všecko zase vrátilo!!!!
