Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Přiznám se, že následující dopis pro mne byl velmi silná káva. Už je to dlouho, co jsem ho v pradědečkově krabici objevila, ale dosud jsem neměla odvahu vám ho předložit. Dnes jsem ji tedy našla... Přesto upozorňuji slabší povahy, aby raději nečetly dál. Je to skutečně otřesné.

Jana Š.

Přepis dopisu

Mein Lieblich!

Miluji Tě, víš to! Miluji Tě víc, než jsem kdy koho milovala. Vím, že Tě raním, ale nemohu Ti již déle zamlčovati, co tíží mou duši. Ty víš, že již mnoho let žiji u svého strýce Adolfa. On se navenek snaží budit dojem, že je laskavý a starostlivý strýček, kterému leží na srdci jen mé dobro. Opak je pravdou. Je to ďábel ukrytý v lidském těle.

Samozřejmě jsem i já čítala dívčí romány a podle nich si vykreslila svou budoucnost. Zbytečně jsem se nad nimi dojímala, mne čekal jiný osud. Od té doby, kdy se strýc stal mým poručníkem, je můj život zcela svázán s jeho. On by nikdy nepřivolil, abych ho opustila. Je to zlý člověk. Někdy má v očích takové zlo, až to člověka očaruje, a zcela si ho podmaní. V jeho blízkosti se stávám pouhou kořistí, zhypnotizovanou hadíma očima. Mnohokrát jsem se zkusila vzepřít, ale vždy mne ovládl. Co jsem mohla dělat? Byla jsem téměř ještě dítě a on, můj poručník, měl nade mnou neomezenou moc. Myslela jsem, že to tak musí být.

Je to pokrytec, který jinak žije pro veřejnost a jinak ve svém soukromí. Ve skutečnosti jsou mu cizí jakékoli zábrany. Byla jsem ještě dítě, když mne začal osahávat a čichat k mým kalhotkám. Někdy se díval, jak se koupu. Vždy se potom zamkl na záchodě. Tehdy jsem ještě netušila proč.

Když jsem byla starší, už jsem měla ňadra a on mne přiměl, abych se svlékla do naha, a kreslil mé akty. Horší věci přišly brzy poté. Nutil mne k tak ohavným činnostem, že se to až stydím napsat. Někdy mi při tom mířil na hlavu nabitou pistolí a oplzle a vulgárně na mne křičel. Bylo mi čtrnáct, když mne znásilnil. Nevzal si mne sice bezohledně, ale byl neústupný a já měla strach. Jest obvyklé, aby strýc žádal po neteři sexuální služby? Kdyby to byly ty normální, ale to nebyly! Ještě dnes v duchu slýchám: „Gili, miláčku, počurej strýčka.“ Nebo: „Gili, kam jsi uložila ty důtky? Okamžitě je přines!“ Zdá se mi, že z toho zešílím!

Někdy mi přikázal, abych si zapletla copy a oblékla dětskou sukénku. Jindy jsem se musela nalíčit démonicky, obléknout se do kůže a bít ho. Jen toto jsem dělala ráda, i když ne pro to, co si přál. Někdy jsem byla velmi nelítostná. Když potom hýkal v orgasmu a potřísnil linoleum, zamkla jsem se v koupelně a zvracela jsem. Ale člověk si zvykne na vše, trvá-li to dosti dlouho. Po letech se mi to někdy i líbilo. Jeho zlo mne fascinovalo.

Když jsem pak poznala Tebe, bylo to, jako by čistý a osvěžující déšť padal do bažiny. Teprve s Tebou jsem poznala, že láska může být i krásná, něžná, plná citu a spalující touhy, veselá i objevující. Závrať, kdy člověk ztrácí půdu pod nohama a padá do vesmíru.

Jednou jsem mu o Tobě řekla. Udělal mi hroznou scénu a zbil mne až k bezvědomí. Cítila jsem se tak svobodná, že mne to ani nebolelo. Každý den mi dělal žárlivé scény, ale nade mnou již neměl moc. Od té doby se bál on mne. A přitom mne miloval. Avšak po svém. Když mne někdy donutil, abych mu byla po vůli, má duše odlétala za Tebou, jemu zůstalo jen tělo, které již neodpovídalo jeho chtíči, bezvládné tělo mrtvoly.

Brzy již ode mne sex nežádal, ale i nadále žárlil. Kdybys věděl, jak Tě nenávidí! Zamyká mne v bytě, leč já jsem u Tebe alespoň v duchu. Nemůžeš si ani představit, co pro mne znamenáš.

Pro mne je však pozdě. Snažila jsem se, tolik jsem se snažila! Ale již není záchrany. Láska nepatří do mého života! Vše přišlo příliš pozdě, jsem již nenávratně zkažená.

Jako by mi ta nádherná láska nestačila, přistihla jsem se někdy, jak si představuji, že i s Tebou dělám ty ohavnosti. A vzrušovalo mne to! Jak jsem jen mohla pošpinit naši lásku? Když si uvědomím, že i to jsem někdy činila ráda, jsem odporná sama sobě.

Ne, nic si nenamlouvej! Není pro mne cesty zpátky. Pro mne jest již jen jedna možnost, protože ani sama se sebou dále žít nemohu. Vím, kam strýc ukládá svou zbraň. Bude to rychlé a konečné řešení. Slib nyní, že mne nebudeš mstít, znám Tvou prudkost, ale nechci odejít s vědomím, že jsem milovala vraha. Nelituj mne, pro mne to bude vysvobození. Již nemohu dál. Přeji Ti, abys u jiné nalezl, co jsem Ti nebyla schopna dát já.

Neplač a nelituj! Žij a zapomeň.

Tvá milující Angela

P.S. Možná Ti tento dopis ani neodešlu. Jestli to totiž udělám, již si nebudu moci dovolit být zbabělá. Čteš-li nyní tento list, víš, že již nežiji. A.