Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Včera jsem zase byla nakupovat v české pekárně u Potůčkových. Byla tam Pavlínka, a tak jsem se s ní dohodla, že mě provede po obchodech, kde jsou výhodné nákupy a slevy.

Mám radost, protože budu moci z vyčleněných peněz nakoupit domů víc dárků, než jsem čekala. Mimo jiné drobnosti pro dvě miminka, očekávaná v Čechách. Copak u Hanky jde všechno jako na drátkách, ale včera večer mluvil Martin s Tondou a ten je jako v Jiříkově vidění.

Z kočky Zuzanky má doma funící kouli, která co nakoupí, to sní. Všechno. Podle Tondy přibrala už nejmíň 25 kilo a vinen je tím prý on, protože ona ještě těhotná být nechtěla. Taky prý už Tonda obstojně pere, žehlí a naučil se i vařit. Nechci být škodolibá, ale včera jsem mu koupila apartní pánskou zástěrku do kuchyně. Jemu by asi udělalo radost, kdybych pro Zuzanku a jeho štěkavou tchýni koupila dvě značková košťata.

Janka mi s radostí sdělila, že neohrožená babča Lída vypudila mou matku z dobytých pozic a vše se vrátilo do normálu. S chutí mi taky práskla, že Michalovi se na znovu obrostlé hlavě vyvrbilo asi dvacet copánků a opičák Jarouš si z prázdnin přivezl tetování. Janka si okamžitě vzpomněla na jeden český film pro děti, a protože je žena činu, Jaroušovi říká Reklamo!

Taky jsem si po telefonu popovídala se zvířátky. Tomík se po zaznění mého hlasu z telefonu vydal hledat, kde se schovávám, a Fanda do sluchátka vrněl a mazlil se s ním.

U našich cizokrajných sousedů včera zase vypukla nefalšovaná italská domácnost, která se po soumraku proměnila v noc létajících talířů. Asi v jedenáct hlasitě práskly dveře od pokoje, ale žádné hlučné usmiřování se nekonalo. Ráno měla Sabine uplakané oči a Mario byl v nedohlednu i se svým kufrem. Vypadá to, že se odstěhoval někam na ubytovnu pro řidiče a nechal ji tu samotnou.

Ještě že tohle řešit nemusím. Občas nadávám, jaký je Martin flegmatik, ale zaplať pámbu, že se nerozčiluje kvůli každé prkotině, jako náš bývalý soused. Jediné, co ho dovede rozčílit, jsou ostatní řidiči, když jezdí bezohledně. Tomu se ale vůbec nedivím.

Zrovna v pátek přišel domů celý bledý s tím, že ho někde zběsile předjížděl motorkář nejmíň dvoustovkou. Po dalších dvaceti kilometrech se vyhýbal jeho motorce na silnici a houfu gestikulujících lidí. Mládenec zřejmě pokračoval ve svém stylu jízdy a v ostré zatáčce to napálil přímo do auta v protisměru. Takovým řidičům doma říkáme bezplatný dárce orgánů. Jen doufám, že se příští týden na cestě domů s žádným nesetkáme.