Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Zde diskutujeme na téma:

Dobry den, potreboval bych poradit, respektive se zorientovat a najit potrebnou cestu. Je mi 37 let, ziji a pracuji v zahranici, jsem ve stadiu rozvodoveho rizeni (po 18 letech vztahu, 12 letech manzelstvi, 2 holcicky, 6 a 9 let), manzelka se s mym souhlasem vratila s detmi domu na Slovensko, zatim bydli u rodicu. Nas rozvod je definitivni, neni moznost se dat zpet dohromady, zadost jsem podal ja (pred rozhodnutim jsem vyhledal pomoc psychologa a psychiatra, byla nutna, nikdy bych neveril, ze ji nekdy budu potrebovat, rozhodnuti me stalo dost sil, ale nelituji toho). Rozvod se nevyviji hladce, nemuzu deti videt sam bez manzelky, jelikoz manzelka se tvari, ze se bude rozhodovat podle deti, ktere jsou ale podle meho nazoru zmanipulovane a tudiz chteji vse delat ve ctyrech. Ja sam mam problem s manzelkou byt v jeji pritomnosti. Takze za detmi jezdim jednou za dva az tri tydny a neprobiha to zrovna hladce. Dva mesice po podani zadosti jsem se zamiloval do kolegyne zde v zahranici, ktera je bezdetna a o deset let mladsi, jsem jeji prvni vaznejsi vztah. Manželka vi, ze nekoho mam v srdci, řekl jsem ji to. Nemam na nose ruzove bryle, ale je mi s ni, jak mi s manzelkou nikdy nebylo. Co velmi ocenuji je uprimnost, kterou ve vztahu mame. Pritelkyne (na rozdil ode mne spise racionalne zamerena, ja spis idealista romantik) mi na zacatku vztahu rekla, ze ji je se mnou krasne, ale neni do mne zamilovana a neni schopna rict o nasem vztahu svym kamaradum a blizkym (v praci to samozrejme nikdo nevi a ani jeden z nas to v tuto chvili nechceme). Vi, ze mam deti, ze jsem o hodne starsi a ve fazi rozvodoveho rizeni. Po sesti mesicich vztahu to oznamila svym kamaradum, byli jsme spolu na dovolene a travime spolu cas u me nebo u ni nekolikrat tydne a je nam hezky. Planujeme spolu vylety a vikendy, kdyz jsem se ji ale zeptal, zda je do me zamilovana, rekla, ze ne, ale ze je se mnou stastna a ze ji je krasne a dvakrat mi napsala, ze me miluje. A ze ji trapi nase situace (kolegove v praci, rozvedeny,…), ale chce videt, kam nas to zavede. Nevim, co mam delat. Na moji rodinne situaci nic nezmenim, svuj vek tez ne. Nechci zbytecne tlacit na pilu a mozna jsem trochu emocne labilni romantik. Takze jsem ji rekl, zda chce pokracovat ve vztahu, ze treba je nekde nekdo, do koho by se mohla zamilovat a nechci, aby se mnou marnila cas, ale zaroven bych byl rad, kdyby byl nas vztah dlouhodoby a ta laska prisla pozdeji v plne sile, nez aby to byla vasen na zacatku, ktera po par mesicich vyhasne. Pritelkyne je uvazliva, casto potrebuje cas na rozmyslenou a ja ji ho chci dat. A pozadal jsem ji, kdyby zjistila, ze to nikam nevede nebo ze je to na ni prilis, aby mi to rekla co nejdriv. Ona souhlasila, zopakovala mi, ze ji je se mnou krasne a ze uz o tom nechce mluvit. Vim, ze musí mit v hlave spoustu myslenek a otázek, ja je mam taky. Co nevi totiž, je ze se mi stava nekolikrat tydne, ze me prepadnou bezduvodne zachvaty panickeho strachu, kdy nejsem schopen se na nic soustředit, ani na praci. V tu chvili se snazim si logicky zdůvodnit, ze není ceho se bat – planuje dovolenou, víkendy, pta se na rodinu, oznámila nas vztah svým blizkym, … a snazim se najit i ceho se bojim (strach, ze o ni prijdu? samota?). Na Slovensko ani do Cech se nechci momentalne vrátit, zni to divne, ale citim se tam jako cizinec, byt jsou lide v mem okoli na me mili, v zahranici to je o něco lepsi, ale ani tu to není idealni. Chtel bych vas poprosit o radu nebo jiny nahled na věc. Prosim nesudte me. Dekuji vam.