Založila Mishela poslat vzkaz
Ahoj Všem
Měli jsme s přítelem 5letý vztah, který víceméně ukončil on. Po teda rádoby asi měsíční pauze, kdy už mi stejně bylo jasné jak to vlastně dopadne. Nevím jak to mate vy, ale když se řekne pauza mám pocit, že je to jen oddálení konce, takové udržování při tom, ze se za tu dobu něco změní, i když je to stejně jasné jak to vlastně dopadne, alespoň já si to myslím. Je pravda, že jsme spolu moc společnýho neměli. Poslední dobou jsme spolu už ani moc nemluvili já na něj byla naštvaná a z toho pak tak nějak vylezlo, ze si teda dame pauzu. On o tom poradně se mnou nemluvil, ze mu to nejde, ze to neumí. Tak jsem se tedy od nej na ten měsíc odstěhovala. Vzala jsem si par věci, zbytek tam nechala, zatím. Bydleli jsme spolu od srpna 2017. Dlouho jsem se k němu stěhovat nechtěla, protože jsem přesně čekala, ze za nějakou dobu přijde tohle. Nez se poradně zabydlim pomažu zpátky. A taky z toho důvodu, ze s nim bydlel ještě bratranec už kvůli tomu jsme jednou byli skoro na rozchod, ze s nim nechci bydlet. Ale tak zpátky k tomu, za ten měsíc co jsme se spolu nebavili mi to nedalo a napsala jsem mu já. V té době jsem byla na dovoleny v Anglii a schválně mu napsala jestli se mnou nemluví a pak jestli by me mohl vyzvednout na letišti - jen tak ze zvědavosti co odpoví. Napsal, ze se se mnou baví, ale neví co by měl psát. A ze pro me klidně přijede. Mezitím samozřejmě napsal, ze by chtěl být teď nějakou dobu sám. Po příletu me teda vyzvedl, o nás nemluvil jen tak o věcech přítomných a jak jsem se měla v Anglii ptal se me ještě na rodiče. Přiletěla jsem asi okolo 1 v noci. Takže me odvezl domu vynesl mi kufr před dveře a dal mi pusu na tvar. Pak mi od nej ještě přišla zprava na telefon, ze přeje dobrou noc a ze mi to slušelo. A at zítra napisu jak je babičce (v tu dobu byla v nemocnici). Druhy den psal on. Pak jsme se tedy po dohadování sešly on nás zase moc mluvit nechtěl. Jen mi řekl, ze když se mnou není je to dobre, ale když se mnou je, je rad nebo něco na ten způsob. Nerozumela jsem tomu, ale zároveň v tom viděla naději. Pak jsme se asi za tři dny sešly u nej doma. Protože se mnou chtěl mluvit až v pondělí tohle byl pátek a já řekla, ze už to chci mít vyřešení tak jsem za nim jela. Samozřejmě to už bylo pozdě večer a mluvit nechtěl, takže jsem šli spát. No spát tak úplně ne jestli mi rozumíte. Ovšem já byla trochu indisponována takže to bylo takové napůl. Ráno se se mnou o tom zase nebavil a tak jsem s nejakyma vecma jela domu. Řekl, ze to necháme na to pondělí. V pondělí psal jestli se teda sejdeme, souhlasila jsem. Přijel za mnou a ptal se jestli pojedu k němu. Řekla jsem ze ne, ze si promlvime tady. Tak jsme spolu tak nějak mluvili nejdříve o kravinach, tak jsem mu řekla co ta ,,pauza’’ dala me. On to pak stejně zakončil tím, ze chce být sám. Potom už jsme se tak nějak rozešli něco mi ještě u auta předával a chtěl mi dat pusu na tvar, já jsem ucukla a řekla a k čemu to je dobrý? Pak jsem odešla. Doma mi to nedalo a sedla jsem do auta a jela za nim. Já vím byla to kravina, ale já to proste musela udělat. Přišla jsem k němu s tim, ze bychom to mohli zkusit od znova, ze ho miluji a tak on řekl, ze to takhle trvá už dyl, nejdříve jsem si myslela jestli někoho nemá tak jsem se ho zeptala a ze prý ne. A ze to bude zase dobre na měsíc a pak to bude stejné. Tak jsem odešla. Dal mi pusu na tvar tentokrat mi bylo jasné, ze ne to naposled tak jsem neucukla. Bylo asi po 10 hodině večer a tak mi po cestě přišla zprava, ze až prijedu mám napsat, nereagoval jsem. Pak mi psal asi ještě 3x ze sedí v autě a jede se teda podívat jestli jsem dorazila domu v pořádku i mi volal, ale nebrala jsem to. Poslední co napsal bylo, ze tam auto stojí tak jsem snad dorazila domu. Já teda nevím proč ta přehnaná starost, když se se mnou rozešel? To už mu mohlo být přece jedno, když se na me vykašlal :( je fakt, ze to se mnou občas jednoduché nebylo a taky jsem mu to řekla a ze me to samozřejmě mrzí.. Já jsem měla šanci to napravit, ale on mi ji už bohužel nedal.. je to teď hrozne pro me :( říkám si, ze bude dobre ale moje nálady jsou jak na houpačce, chvíli jsem v pohodě pak začnu brečet, pak jsem naštvaná a je to tak cely den. Samozřejmě doma podporu mám ode všech, ale přesto prosím poraďte jak se s tím vyrovnavate vy? Já vím, ze nejsem jediná na světě, ale teď se tak cítím. Je mi hrozně.. děkuji za každou odpověď i za to, ze jsem se tady z toho mohla alespoň vypsat..
FinkovkaJitka - 20.12.2020 21:03
Holky, poraďte prosím, za poslední roky jsem dost přibrala a přítel mě chce opustit..našla jsem si nějaká cvičení a taky pomůcky na fitham.cz? Znáte? Máte zkušenosti?
