Řekni mi, co čteš... Čteme ještě vůbec?
Možná se mi to jen zdá, ale mám dojem, že lidi stále méně čtou knihy. Tím nemyslím jen „ty ostatní“, ale i sama sebe. Už jako malá holka, sotva jsem se naučila všechna písmenka, jsem byla náruživá a vášnivá čtenářka. Louskala jsem cokoli, co mi přišlo pod ruku, a obracela stránky rychlostí blesku. Tato čtenářská vášeň mě provázela celý život, jen v poslední době zjišťuji, že ta „četbová výkonnost“ u mě jaksi uvadá. Ne že bych neměla čas, ne že bych už nic nečetla... Ale jaksi se nedokážu soustředit, ponořit se do příběhu, nechat se strhnout dějem.
A přitom to bylo tak krásné. Vzpomínám třeba na dobrodružnou knížku Pouští a pralesem, kterou jsem jedno léto přečetla několikrát za sebou. Bylo mi asi 11 let a osudy dvou ztracených dětí uprostřed nehostinné Afriky jsem prožívala jako ten nejnapínavější film.
Nebo doba dospívání. Pro mou generaci byl nejznámější a neoblíbenější autor dívčích románků Stanislav Rudolf. Jeho knihy jsme si s kamarádkami půjčovaly a pak o hrdinkách důležitě diskutovaly.
Později jsem přešla na Remarqua, Hemingwaye, Marquéze. Jeho Sto roků samoty mne okouzlilo na dlouhá léta a dodnes se k této knížce ráda vracím. Při jejím čtení se vždycky dostanu doslova do jiné dimenze a vychutnávám si mistrně skloubenou realitu s mystickou nadpřirozeností...
Nedokáži vyjmenovat všechno, co jsem kdy přečetla, co se mi líbilo a co naopak nelíbilo. Na to by jeden článek nestačil. Co mne však zcela minulo, byla povinná školní četba. Málokdy mě zaujala kniha, kterou jsem přečíst musela. Škoda, byly to totiž většinou skutečné skvosty, jenže pro mě tam až příliš čouhalo to slovo „povinná“ a už předem jsem k takovým knížkám přistupovala s despektem.
Také jsem se poučila, že když mám nějakou oblíbenou knihu, podle níž byl natočen film, nikdy se na něj nemám dívat. Nevzpomínám si, že by se mi nějaký takový film líbil. Vždycky jsem byla zklamaná. Při četbě si v hlavě promítám svůj vlastní filmový pás. Vidím všechny postavy, jak vypadají, co mají na sobě, slyším tón zabarvení jejich hlasu, přesně a dokonale vidím prostředí, v němž se děj odehrává. A tohle mi každý film totálně rozbourá a zničí. Tak už se na ně radši nedívám.
Jó, knížky. Naše tiché přítelkyně, které trpělivě čekají na svém místě, až po nich sáhneme a znovu se ponoříme do děje... Já jen věřím, že to podivné mezidobí, kdy mi na čtení nějaké náročnější knihy chybí soustředění, brzy pomine. A já si pak budu vychutnávat své vlastní filmy, které si budu promítat v hlavě...
Jak jste na tom vy a knihy? Jsou to vaše kamarádky?
11.1.2013 Rubrika: Knižní recenze | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Řekni mi, co čteš... Čteme ještě vůbec?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sofffie: Tak jsem včera zkoukla první díl Zaslané pošty, pěkné. Já jsm eto četla už před dost dlohou dobou, takže drobné odchylky jsem nepostřehla nebo mi nevadily. Sice Anguu jsme si jako blondýnu nepředstavovala a ten Vetinariho tajemník je taky nejaký úplně jiný, ale zbytek zatím dobrý.
A konečně jsem pochopila, jak fungují vysílací semafory.
.jpg)
No teda - to je jako bych tento článek napsala sama 
Přesně to souhlasí , bohužel i to, že moje četbová výkonnost nějak klesla a se soustředením mám taky občas nějaký problem. 
Ale čtu pořád - neflákám se
Já osobně jsem přelouskala všechno dostupné od Lukjaněnka, nejen hlídky , líbilo se mi všechno. Třeba Nanečisto nebo Bludiště odrazů.
Chystám se na knížky od Patricie Briggs, kámoška o tom básní, zatím jsem se k tomu nedostala, teď jsem začala Hru o trůny.
Sofffie: Dětem je 14 a 11, společně jsme zase začali číst asi před rokem, nejdřív jsme se společně chechtali mému milovanému Westlakeovi, to jsme schopna číst dokola a dokonce jsme si jednu přeložila jen tak cvičně, protože ta vyšla jen v angličtině a je fakt povedená.
Pak přišel na řadu Pratchett, vybírám jim takové ty stravitelnější kousky, oni se u toho chtějí hlavně zasmát a to je hlavně Elánius, případně čarodějky. Pes je naprosto uchvátil, každou chvíli když něco chtějí, doplní to slovy Haf haf vrti vrti.
Pak jsme přelouskali Hraničářova učně a teď toho Belgariona.
Elénium jsme četla taky, mám doma, ono je to taky 6 dílů, ne?Právě že mi ten Belgarion připadal pro děti vhodnější. Ale potoky krve je myslím v knížce nerozhází. V Harry Potterovi je jich taky dost, toho četli sami, všechny díly Eragona taky.
Dcrea si přála k Vánocům něco, co má víc dílů, tak jsem jí pořídila Syna lovce vlků od Loevenbrucka, někdo mi to doporučil,ale zatím se nijak nevyjádřila.
No co říct, já mám knihy jako drogu a navedla jsem i svoje děti (14,16) se kterýma se přetahujeme o knížky - hlavně Garth Nix je pro ně jak dělanej, Pád do podzemí, Eragon... snažím se i Zeměplochu, ale ta je spíš pro mě.
Holky, moc doporučuju Kuchařku stařenky Oggové, to se umlátíte smíchy - ty recepty i s výkladem... A teď konzumuju Hru o trůny, jdu na 3. svazek a když čtu, tak u toho ani málem nevařím. Ale je to šíleně tlustý, děti se málem křižovaly, když jsem to hodila na polici, prej to spadne a rozbije akvárko,
.gif)
Piafka: 
Rok kohouta mám taky .......
Doporučuji knížku Děvčátko od Dorothy Koomson, Labyrint od Kate Mosse. Jak se začtu, tak jen čtu. Proto v určitých fázích roku ani žádnou nezačínám číst, jinak bych nic jiného nedělala.
ijaku: 
Mimochodem, co čtou vaše děti? Syn čte hodně, už má za sebou Eragona, Percy Jacksona (obojí se tedy hodně líbilo i mně) a všechny díly Tajemství Nicolase Flamela (z toho byl úplně odvařenej, ale já se do toho nějak nemůžu začíst), přečetl i Hraničářova učně a Goriana, Podzemí přečetl dvě, ty ho nebaví.
Máte nějaký tip na knížku, která se líbila vašim dětem? Díky za rady, najednou nějak nevíme, co dál si pořídit. 
Verera: Kolik je dětem? Já předčítám synovi (13) taky, ale jen když přijde a ptá se, čemu se tak chechtám. Dost často ale i tak musím potom vysvětlovat. Nicméně přestože zatím nepřečetl Pratchettovku ani jednu, má unikátní znalost postav a mapu Zeměplochy i A-M má v malíku, protože si o tom se mnou rád povídá a sdílí se mnou tu radost. 
Na filmy se určitě podívej, ale moc od toho nečekej, nemá to spád, protože to točí fanoušci pro fanoušky a jde hlavně o věrnost knižní předloze a o detaily. Jen ta Pošta je super.
Co se týče Eddingse, Belgariad je víc pro děti, moc mě nezaujal. Četlas trilogii Elénium? Rytíř Sparhawk má s Elániem opravdu hodně společného, miluju je oba. Jestli jsi to nečetla, určitě doporučuju, první je Diamantový trůn. Ale dětem to radši nečti, tečou tam hektolitry krve.
Hobit film se mi taky líbil, až na to, že má stejné nešvary jako zfilmovaná Zeměplocha. Je to pomalé, pro nefanouška nudné a jde hlavně o to strávit dalších pár hodin v milovaných reáliích s milovanými postavami. Na tom ale nevidím nic špatného, fanoušek Tolkiena u toho musel mít pravý filmový orgasmus.
Tak zrovna ctu Jmeno ruze - Umberto Eco (v anglictine)...Driv jsem cetla mnohem vice dnes pokazde kdyz ctu tak mam v sobe takovy trosku pocit viny (je treba udelat jeste tohle, tamto...), malokdy je takovy ten vnitrni klid...v detstvi mel clovek spoustu casu. Knihy mam moc rada, sbiram, nektere knihy jsou prekrasne udelane vazba, kuze - jak sbiram krasne knihy meli Nemci, Anglie (stare)...Mam rada klasiku John Steinbeck, E.M. Remarque, Boris Pasternak, F. Scott Fitzeralg, William Styron ruske autory Tolstoj, Dostojevskij...Agatha Christie, Dickens (v detstvi) atd...atd...Biografie, poezie, filozofie...Pevne verim, ze elektronicke knihy neprevalcuji tistene...
.jpg)
A já chodím do knihovny každý den a do konce i ve středu, když mají zavřeno 
Verera: Já nevím, o čem to bylo, děti ano. Nějak mi tam vypadlo m a koukám, že to mění smysl
S těmi filmy a kniham i je to fakt a kolikrát když vidím nejdřív film, tak už se nějak nemůžu začíst do knížky, vadí mi ty odlišnosti.
Ale nadchlo mě filmové provedení Hobita, ta knížka je opravdu moc pohádková , film je reálnější a některé situace tam jsou víc promyšlené, má to větší spád.
Čtení nahlas mě baví, snažím se i o trochu dramatizace, jen jsem narazila na zvláštní jev. Přečtu klidne celou stránku i s náležitým přednesem a pak si najednou uvědomím, že vůbec neví o čem to bylo, zato jsem během toho stihla promyslet, co uvařím o víkendu nebo jak opravím bundu. Je to normální? Při čtení potichu se mi to nestává.
