Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Francie má víno, módu a Belmonda,“ prohlásil kdysi spisovatel Robert Merle. A měl pravdu. Jean-Paul Belmondo patří k žijícím legendám francouzského filmu a nejedno ženské srdce se při vyslovení jeho jména dodnes rozbuší na poplach.

Boxer se zlomeným nosem

Jako mladému muži mu učaroval box, jemuž se svého času věnoval. Tuto etapu Belmondova života však ukončila nemoc a jako vzpomínku na boxerskou kariéru si do života odnesl zlomený nos. Tento handicap jej však od dalších plánů neodradil. Rozhodl se stát hercem, což někteří lidé z branže považovali téměř za drzost. „Jak může člověk s takovýmhle ksichtem chtít hrát divadlo?“ prohlásil jeden z vyučujících na herecké konzervatoři.

Hercem z vytrvalosti

Jean-Paul se však nedal odradit a svůj talent předváděl zkušební komisi tak dlouho a vytrvale, až ho na konzervatoř konečně přijali – na třetí pokus. Po jejím absolvování začínal v různých menších divadelních společnostech. Převrat v profesní dráze znamenalo účinkování ve filmu U konce s dechem, který se stal skutečným odrazovým můstkem Belmondovy budoucí zářivé kariéry.

Připomínat filmy, v nichž se objevil a jimiž si získal srdce nesčetných diváků, jistě není třeba. Snad jen pár kousků: Cartouche, Policajt nebo rošťák, Muž z Ria, Zvíře, Borsalino... Od akčního filmového žánru se odklonil v 54 letech a vrátil se zpět k divadlu: „Nechci být létajícím dědečkem francouzské kinematografie,“ prohlásil tehdy.

Kaskadér, nebo hazardér se životem?

Kdo si pamatuje jeho filmy, ví přesně, o čem je řeč. Belmondovy kaskadérské kousky, při nichž se zásadně nenechával zastupovat dublérem, obdivovali úplně všichni. Jen on a jeho nejbližší spolupracovníci však věděli, jak nebezpečné to mnohdy bylo. Při natáčení filmu Strach nad městem uklouzl ze střechy a v poslední chvíli si zachránil život tím, že se chytil okapu. Ve filmu Zvíře zase nevydrželo „potyčku“ s tygrem Belmondovo ucho. Svůj poslední kaskadérský kousek – přestup z jedoucího auta na letadlo – zaplatil dvouměsíční hospitalizací.

Milovaný milovník

Možná že právě odvaha a neohroženost spojená s uličnickým výrazem byly důvodem k otevírání ženských srdcí dokořán. Zástupy ctitelek a obdiv žen si Jean-Paul uměl užívat. „Asi se nikdy nenabažím žen. Jestliže jednoho dne zjistím, že už jsou do mě zamilované všechny Francouzky, vypravím se do Ameriky.“

Poprvé se oženil už ve dvaceti letech, avšak manželství, z něhož vzešly tři děti, skončilo rozvodem. Poté se Belmondo objevoval s mnoha krásnými ženami a jeho vztahy ze všech stran propíraly a rozebíraly bulvární plátky. Druhé manželství uzavřel až v roce 2002 a jeho o třicet let mladší žena mu k sedmdesátým narozeninám povila dceru Stellu.

Letos v dubnu bude Belmondovi 75 let. Herectví už pověsil na hřebík. Po prodělané mrtvici má přece jen jistá zdravotní omezení. Na herecký život však vzpomíná velmi rád: „Ve svém profesionálním životě jsem měl vždycky dojem, že se vznáším jako ve snu. Štěstí při natáčení bylo skutečné.“

Odchod ze záře reflektorů a divadelních prken mu však na popularitě neubral. Má na kontě třicet pět filmů, díky nimž se stal skutečnou žijící filmovou legendou.