Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Podle vzpomínek Hitlerova dvorního architekta Alfreda Speera je osoba a život Evy Braunové pro historii zklamáním. Vcelku vzato – měl pravdu: kdyby nebylo setkání s Adolfem Hitlerem, prožila by zřejmě poklidný, ničím nerušený život veselé slečny bez ambicí.
 

Eva se narodila v roce 1912 v Mnichově v rodině učitele. Pocházela tedy stejně jako Hitler ze středostavovských poměrů. Už jako dívka milovala sport, vynikala např. v lehké atletice. Dochoval se také filmový záznam, na němž je zachycené její mimořádně vydařené cvičení na hrazdě. Podle svědectví pamětníků to byla podnikavá, neustále dobře naložená dívka, která si raději zatančila v baru, než by zašla do divadla. Stejně jako Hitler měla ráda romány Karla Maye. 
 

S osudovým panem Wolfem (Hitlerův pseudonym) se setkala poprvé v roce 1929 ve fotografickém ateliéru, kde pracovala. Vzpomínala, jak jí tehdy čtyřicetiletý politik neustále okukoval nohy. Jejich vztah ale zůstal dlouho platonický, Evu držel její otec zkrátka a neustále ji kontroloval. 
 

Eva byla pohledná blondýnka s velmi pěknou sportovní postavou a hezkýma modrýma očima. Její nepřátelé o ní zlomyslně tvrdili, že působila jako loutka či tuctová kráska z reklamních fotografií. I její příznivci jí často vytýkali poněkud afektované a teatrální chování. Nicméně Hitler od ní požadoval především naprostou oddanost, poslušnost a hlavně diskrétnost. Intelektuálky přímo bytostně nenáviděl.

O povaze jeho vztahu k ženám vypovídá hodně výrok, který pronesl přímo před Evou: „Velmi inteligentní muži si mají brát primitivní a hloupé ženy. Představte si, kdybych teď měl ještě ženu, která by mi mluvila do mé práce!… nikdy bych se neoženil!“ Stejně jako mnozí filmoví herci Hitler svůj dlouholetý vztah k Evě Braunové tajil především z obav, že by tento románek mohl ohrozit jeho šance u voliček. On sám měl osobní kouzlo a na ženy působily jeho hysterické veřejné projevy v kontrastu se slušným, poněkud starosvětským chováním s rukulíbáním, jako pověstná krysařova píšťalka.

Eva svému Vůdci v sexuálním slova smyslu podlehla až v roce 1932 a od této chvíle trávila většinu svého nedlouhého života čekáním na něj. Navíc musela snášet i kritiku své rodiny za nemanželský poměr. O Hitlerově sexuálním životě toho bylo již napsáno mnoho, podle některých dával přednost mužům, podle jiných neměl o sex zájem vůbec. Jisté je pouze to, že trpěl tzv. monorchismem, to znamená, že měl jen jedno varle. Dochovalo se i svědectví jeho osobního lékaře doktora Morella ve smyslu, že jej ke konci Vůdcova života Eva Braunová žádala o nějaký prostředek, který by oživil jeho uvadající zájem o ni…

Během jejich vztahu se Eva dvakrát pokusila o sebevraždu, těžko říci do jaké míry to myslela vážně. Každopádně v obou případech to přineslo žádoucí výsledek – Hitler vždy přestal přemýšlet o rozchodu a začal si jí více hledět. Ačkoli nebylo moc o co stát, na veřejnosti se s ním nesměla objevit. Před Němci chtěl udržet obraz muže, který kvůli práci pro vlast nemá čas na soukromý život. Kdykoli měl v jejich sídle oficiální jednání, musela čekat zavřená ve svých pokojích a měla přísný zákaz vycházet. Nikdy se nepletla do žádných jeho záležitostí a slyšení u ní nenašli ani lidé, kteří ji žádali o přímluvu. Jedinou výjimku udělala v případě jednoho židovského lékaře, jemuž pomohla k emigraci.
 

Skutečným přínosem Evy Braunové pro dnešní badatele byla její filmařská a fotografická vášeň. Natočila mnoho metrů unikátních záběrů a její filmy z Obersalzbergu jsou nejen prvními barevnými snímky v Německu, ale především hodnotnými dokumenty. Její fotografie Hitlera s dětmi působily tak civilně, že je používal pro propagandistické  účely.                                                                               

I když věděla, že jejich vztah má pevně vymezené mantinely a ona není tím, kdo o nich rozhoduje, přesto v březnu 1945 cestovala přes zničené Německo do Berlína. Tady prožila posledních pár týdnů vedle svého osudového muže. Odmítla jej opustit, ačkoli měla možnost odletět. Tušila, že vítězství Německa nebude konečné a možná vůbec žádné. Svědčí o tom i sepsání poslední vůle už na podzim roku 1944. Hitler jí ale nakonec splnil velký sen – stát se paní Hitlerovou. Tohle jméno však použila jen jednou, a to když se podepisovala na oddací list. Společnou sebevraždu spáchali manželé Hitlerovi 30. dubna 1945.

Zdroj: Anna Maria Sigmundová: Ženy nacistů, Allan Bullock: Hitler a Stalin – paralelní životopisy