Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Horoskopy, sny, tajemno

Přízrak v mlze

Přízrak v mlze

Zpožděný vlak mě vyplivnul na nádraží přesně čtvrt hodiny před půlnocí. Kdybych neměla zítra brzy ráno jednání v té cizí firmě, asi by mě sem nikdo nedostal ani ve dne. Byla jsem jediná, kdo v tomhle zapadákově z vlaku vystoupil.

Bohužel jsem rovněž jediný člověk, který mohl jednání o spolupráci našich firem dovést do úspěšného konce, jak mi důležitě vysvětlil šéf. Nehledě na to, že on má jiné důležité závazky. Jo, já vím! Zítra v deset musí hrát na Konopišti golf s tím německým zástupcem, co má zachránit nejen naše platy, ale pravděpodobně celý svět.

Na tak obyčejnou činnost, jako je nekonečné dohadování podmínek spolupráce, procházení papírů s miliony údajů, kdy musíte být jako ostříž, on má prostě svoje lidi. Celý den jsem dávala dohromady podklady a z kanceláře jsem se dostala až v šest večer.

Ještě že jsem si cestovní tašku prozíravě vzala s sebou. Firemní auto samozřejmě potřebuje šéf na ten zítřejší golf, aby se jeho mazlíkovi neošoupaly gumy cestou na Konopiště...

V důsledku toho všeho teď stojím na opuštěném nádražíčku a nikde nikdo. Výpravčí už asi zalezl do své nory, a tak mi nikdo neporadí, mlhajak se dostat do hotýlku, kde mám zamluvený nocleh. Navíc před chvílí asi přestalo pršet a po nástupišti se válí mlha, že by se za ni Londýn nemusel stydět.

S povzdechem tedy beru tašku a procházím halou před nádraží. V zaplivané hale se na dřevěné lavici povaluje jakési individuum, které má hlavu přikrytou špinavým vaťákem, aby mu spánek nerušilo slabé světlo z jediného osvětlení celé haly. Je to taková ta zavěšená koule pod stropem, s kovovým trychtýřovým stínítkem. Průvan, který vznikl mým příchodem, ji rozhoupal. Vydává vrzavé zvuky a chabé světlo sotva proniká nánosem staletých mušinců.

Vyšla jsem před nádraží. Mlha je tak hustá, že z nejbližší lampy vidím jen rozplizlou hvězdičku volně visící v prostoru. Na sloup totiž nedohlédnu. V duchu procházím mapku, kterou mi na kus papíru namaloval náš provozní. Ten tu prý dokonce asi dvakrát byl. Podle jeho řečí je tu asi konec světa a čas se tu zastavil někdy za první republiky.

Vydám se doprava, kde tuším chodník, který by mě měl dovést až na náměstíčko. Za čtvrt hodiny bych měla být v suchu a teple místního hiltonu. Podle chodníku tuším vzrostlé stromy, z kterých v nočním tichu s občasným pleskotem padají kapky. Brr! Podle ledového dotyku za krkem to vypadá, že stromy sahají až na chodník.

Z bílého mléka se vynořila další rozmazaná hvězdička lucerny, a tak se vydám za ní. Je úplné ticho, jako před začátkem světa. Ještě neprojelo jediné auto, žádní chodci, prostě to vypadá, jako bych byla na celém světě sama.

Plesk! Další studená kapka přímo na nos. Na tvář se mi přilepil nějaký mokrý lístek, spadlý ze stromu. A zase to bílé mokré ticho. Kolem ani světélko. Bodejť, v tuhle nekřesťanskou dobu už všichni slušní lidé spí.

Áúúúúúúúúú! Škublo to se mnou. Z dálky se ozvalo psí zavytí. To mi ještě chybělo. Proč já se vůbec dívám na horory! Pak moje fantazie pracuje na plné obrátky. Jediný zvuk, který celou dobu slyším, jsou mé boty. Občas zaskřípou na nějakém kamínku na chodníku.

Najednou slyším ze tmy a mlhy tiché zaskučení, ozvalo se docela blízko. Zastavila jsem a se zatajeným dechem začala poslouchat. Běhá mi mráz po zádech a po těle se ježí všechny chlupy. Mám husí kůži jak struhadlo. Připadá mi, že srdce mi musí bušit tak, že to je slyšet.

Pojednou se mi zdá, že v tom tichém, mokrém pleskání slyším tichý šustot  tlap velkého zvířete, našlapujícího ve spadaném listí. Ozve se tlumené hrdelní zavrčení, tak deset metrů ode mne. I když se zoufale snažím očima proniknout tmu, nevidím kromě tmy a mlhy nic.

Začnu našlapovat opatrněji a zkouším přidat do kroku. Než dojdu k další lampě, topící se v mlze, zdá se mi, že slyším tiché kroky. Jako by šly souběžně s mými hned za stromy, které nevidím, jen tuším...

U další lampy mi připadá, že jsem po pravé straně zahlédla mohutný stín, ale může to být i má zjitřená fantazie. Napínám uši, jak jen můžu, ale stále slyším jen tiché kroky velkých tlap, k nimž se přidal chrčivý dech.

Děsí mě to. Nevím, zda můj tajemný průvodce z ničeho nic nezaútočí. Sláva! S úlevou slyším, jak po chodníku proti mně někdo jde. Kroky přízrakse blíží. Jsou to takové těžké mužské kroky, které tlumeně dušou a skřípou o chodník. Zaslechnu cosi jako tichý povel a po mé pravé straně to ve tmě zašustí. Kroky se blíží.

Už, už... každou chvilku se noční chodec musí vynořit z mlhy. Jsem právě v úseku mezi dvěma lampami. Mlha jako by ještě zhoustla. Mám nutkání jít kupředu s napřaženýma rukama, abych do něčeho nenarazila. Oči už mě bolí, jak je napínám do tmy.

Raz–dva, těsně u sebe zaslechnu dva rychlé kroky a tiché zamumlání. Vyděsím se, protože přede mnou není NIKDO!

Najednou se ozve zavrčení, které přechází v zavytí, a bílou tmou se prolne obrovský temný stín přímo přede mnou. Podlomí se mi kolena a málem omdlím. Nohy mne neunesou a já se schoulím v dřepu. Roztřesenýma rukama si vyděšeně přikrývám obličej. Koutkem oka chabě vnímám, že stín se vzepjal jakoby ke skoku, z boku se k němu přidal druhý a oba se převalily na mě.

Na vteřinu mě obklopí cosi jako mokrý ledový dech, který páchne. Nejen že to přechází přes mne, ale ke vší hrůze jakoby SKRZE mne. Začne mě hrozně pálit pravá ruka a....... nic. Oba přízraky v tu chvíli zmizely, jako by je někdo naráz smazal. Ticho a hrůzná bílá tma. Nikde ani hlásek.

Z posledních sil se rozeběhnu dopředu, pryč od toho strašlivého místa. Když na mě vlídně zasvítí žlutý obdélník okna a hotelový nápis, vrhnu se do dveří. Stojím rozcuchaná a vyděšená před rozespalým recepčním za pultem a vypadám jako blázen.

Ale ne, já neblázním! Na pravé ruce mám totiž tři krvavé škrábance od velkých drápů...

Vikina


2.3.2007   Rubrika:   |   Komentářů 16   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3,7/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Přízrak v mlze

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77046.
    Archiv anket.