Sophiina volba. Čekám trojčata a mám zvážit redukci.
Řeším hodně bolestnou situaci a nevím, jak se s ní vypořádat. Manžel mi, bohužel, moc oporou není, prý bude respektovat mé rozhodnutí ať bude jakékoli. Jde o to, že jsem těhotná a čekám trojčata. Lékař mi doporučil, či spíše mně seznámil s tím, že v tomto případě je možné provést redukci plodů ze tří na dvě.
Zkusím vám v kostce nastínit naši situaci. Jsme s manželem spolu už deset let, mně je třiatřicet a jemu o dva roky víc. Máme už dva syny – osmiletého a šestiletého. Když kluci trochu povyrostli, zatoužila jsem po ještě jednom miminku a tajně si přála, že by to mohla být holčička. Otěhotněla jsem poměrně bez problémů a za pár týdnů se ukázalo, že miminko není jedno, ale hned tři.
Byl to šok, v první chvíli jsem se přímo v ordinaci rozbrečela. Doktor byl velmi ohleduplný a citlivý, chápal, jak mi je. Když jsem se trochu zklidnila, řekl, ať to napřed vydýchám a proberu s manželem a sdělil mi i tu možnost s redukcí.
V první chvíli jsem si říkala, že to je asi jediná možnost, podstoupit to. Jenže čím více o tom uvažuji, tím těžší to pro mne je. I když jsem s trojčaty v žádném případě nepočítala a výraz „zaskočilo“ mne to je velmi slabý, přesto se jedná o mé vlastní děti a představa, že nad jedním z nich vynesu ten příšerný ortel, mne doslova drásá. Na druhou stranu si neumím představit, jak bude ta trojčata zvládat, když už dvě děti máme. A to nejen co se týká péče, ale hlavně finančně. Nemáme se sice nějak špatně, ale trojčata, to je pořádný finanční zápřah na mnoho let dopředu. Plenami a výbavičkou počínaje přes nástup do školy, obutí, oblečení, tábory, školy v přírodě atd.
Pro manžela to byl rovněž šok, on, ač skoro abstinent, si musel nalít panáka rumu, který mám v lednici na pečení. Řekla jsem mu všechny své pocity, všechny pro a proti. On mne prý k žádnému rozhodnutí, které by pro mne bylo nepřijatelné, nutit nebude. Podpoří mne, ať se rozhodnu jakkoli. Tohohle jeho přístupu si cením, nicméně mám pocit, že jsem na to nakonec zůstala sama.
Času moc nemám měla bych se rozhodnout co nejrychleji a zmítám se mezi dvěma břehy. Chvíli jsem jednoznačně pro redukci, to asi když mi zrovna lépe funguje ta rozumová část mozku, ale pak se zaktivní ta citová a já si neumím představit, že bych něco takového měla udělat.
Chtěla bych se zeptat, zda si dokážete představit takovou situaci a jestli byste v tomto případě na redukci šly. Ne, nechci se rozhodovat podle toho, co mi řeknou v podstatě cizí lidé na internetu, jen potřebuju slyšet víc názorů, třeba i příběhů ze života rodin s trojčaty apod. Možná mi to pomůže si vše v sobě nějak ujasnit a rozhodnout se správně. Předem vám moc děkuji za vaše názory.
23.6.2014 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 153 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sophiina volba. Čekám trojčata a mám zvážit redukci.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Je mi smutno z toho , že ačkoli se na nás Zuzka obrátila s prosbou o názor ,( 151 odpovědí ) ani se neobtěžovala ozvat se , jak se rozhodla . 
Zuzko , ozvi se !
Zrovna jsem se zereigistrovala a koukám tady na tuto diskusi. Asi to nebude souviset s otazkou, kterou zakladatelka položila, spíš bych jen chtěla říct, že když čtu něco takového, tak mi to vždy připomene mou situaci. Já mít děti nemůžu, i když jsem je vždy chtít měla, ale bohužel mi to není souzeno. Lidi se na mě koukají, že jsem divná, když ve svých 39 letech nemám děti, ale nikdo si neuvědomuje, že ne vždy žena, která nemá děti je nemá z vlastní vůle. Mnohokrát jsem uvažovala o adopci, ale singl ženě bez partnera(momentální situace-dobrovolná) nikdo dítě do péče nesvěří. A můžu být zajištěná, mít spoustu lásky na rozdávání, ale ani tato cesta není u mne možná. Proto si v těchto situacích říkám, proč se nejde domluvit s nějakou rodinou, která děti má, další čeká, ale nemůže si je z nějakého důvodu dovolit.Bohužel naše zákony to neumožnují a já si myslím, že je to škoda. znám spoustu párů, které nemohou mít děti a vím, že by byli perfektní rodiče. Ráda bych se dozvěděla, jak se paní rozhodla, a doufám, že vše dopadlo dobře. Přeji hodně štěstí.
.jpg)
Taky by mě zajímalo, jak to celé dopadlo ..... 
Jak se ZUZKA rozhodla ?
Petruša - 30.6.2014 17:44
jo jo byl na senamu 21.6. Proto, kdyz jsem si tento precetla tak jsem si rikala, slozita volba. Chtela by holcicku, tri je sok - coz chapu, ale to je priroda. Pokud budou mit dve jednu placentu, tak dve nebo jen jedno a je to zasach, odejit mohou nakonec vsechna.
.jpg)
ne, to bude déle...
cca ne cac...
Kozoroh18: tenhle článek už jsem četla někdy dřív, cac tři týdny, možná déle...
a....: Paní má nezadatelné právo se rozhodnout, jak naloží se svým těhotenstvím. Nikdo nechodí v jejích botách.
Úplně stejně jako potrat má právo požadovat péči o rizikové těhotenství nebo o nedonošence.
Ve skutečnosti ani jedna varianta není "emocionální" nebo "racionální".
Kdybych chtěla argumentovat tvým stylem, budu ti tvrdit, že rozhodnutí pro redukci je emocionální, ono totiž je emocionální, ta emoce, která ho žene, je strach. Není těžké to pochopit ani se vcítit, ale ty rovnou hodnotíš potrat jako rozhodnutí zodpovědné, donošení těhotenství jako jako rozhodnutí nezodpovědné a tak to prostě není. Není to ani naopak, není to tak jednoduché.
Kromě toho ta rozhodnutí, která ty nazýváš "ve vleku emocí" jsou častěji spíš intuitivní než ve vleku čehokoliv a také to velmi často bývají dobrá rozhodnutí. ¨Zrovna tak se jako "racionální" často označuje něco, co je ve skutečnosti racionalizace, což je pravý opak realistického zvážení možností.
.jpeg)
a.... - 30.6.2014 9:49 tak s tou antikoncepcí s tebou na 100% souhlasím. Já říkám, že od patnácti se cpou pilulkama, aby neměly děti a po třiceti se cpou pilulkama, aby je měly
Ona možná i ta mnohočetná těhotenství souvisí s antiko.
Tante Ema: Jen se bavíme o tom, co je přirozené, tady vy tvrdíte, že příroda tomu tak chtěla, aby paní měla trojčata, takže odpovídám: ať to tedy paní nechá na přírodě a nežádá si udržování těhotenství a další lékařskou péči o nedonošené děti. Nebo nebudeme argumentovat přírodou a řekněme si , že díky pokročilé medicíně má nyní právo volby: rozhodnout se rozumem nebo emocemi, za oboje bude potom nést svoji zodpovědnost.
a....: To není pravda, zdravá trojčata narozená téměř na termín existují, viz maminka, o které jsem psala, chodila na Rodinu.cz.
To, co ty jsi psala, bylo, že vzhledem k tomu, že před sto lety se podle tvého názoru nemohla narodit zdravá trojčata, je argumet proto, aby si matka těhotná trojčaty, nechala "přebytečné" zárodky odoperovat, což je "rozumné", zatímco když to neudělá, nezdravě spoléhá na medicinu a je ve vleku emocí.
PEGG: Chtěla jsem tím říct, že taková těhotenství dřív končila samovolným potratem, nebo děti při porodu nebo krátce po porodu zemřely. Dnešní medicína je schopna zařídit, aby děti zůstaly živé, ať už jsou k samostatnému plnohodnotnému způsobilé nebo ne. Pokud by to tedy paní nechala na přírodě, každopádně by se jí přeživší trojčata nenarodila, tohle jsem tím asi chtěla říct...Jinak o tom, jak nám medicína pomáhá, to by bylo na samostatnou diskusi, zrovna ta antikoncepce je dobrý příklad toho, zda nám pomáhá nebo škodí ( vedlejší účinky jsou už dnes dost dobře známé, jen před nimi zavíráme oči, protože slupnout pilulku je tak pohodlné).
a.... - 27.6.2014 12:49
rozhodně se nechci hádat a resektuji tvůj názor, každý máme právo na ten svůj a i trochu rozumím, co tím myslíš. Ale nebýt medicíny, tak ještě dnes umíráme na banální nemoci.
Jen nějak nevím, co teda Zuzce radíš? Pokud nemá spoléhat na medicínu, tak si musí děti nechat a v případě jakékoliv komplikace je nechat zemřít, protože příroda to tak chce. A pokud půjde na redukci, tak je to zase zásah medicíny, je to něco,co dřív nebylo vůbec myslitelné.
Zuzka si děti nenechala udělat uměle, tak co má dělat? Asi to tak příroda chtěla
