Dcera nesnáší mého nového partnera. Přejde to?
.jpg)
Možná některá z vás prošla něčím podobným a poradíte mi. V současné době prožívám docela velké trápení a kolikrát už mi docházejí síly. A nejenom mně, ale i mému partnerovi. Má dcera ho totiž odmítá přijmout a dělá nám ze života doslova peklo.
Mám jedenáctiletou dceru z předchozího vztahu. S jejím otcem jsme nebyli oddáni, žili jsme spolu tak zvaně na hromádce. Bohužel, nevydrželo nám to, partner nás v době, kdy bylo dceři sedm let, opustil. S dcerou se ale pravidelně stýká, je u něj každý druhý víkend, půlku prázdnin a taky v době vánočních prázdnin vždycky pár dní před Silvestrem až do Nového roku. Naštěstí spolu vycházíme dobře, neděláme si žádné naschvály, vždycky se na všem dokážeme domluvit. I jeho novou partnerku dcera přijala dobře.
O to víc mne mrzí, že o mém novém partnerovi toto říct nemůžu. Po rozpadu předchozího vztahu jsem byla s dcerkou několik let sama, až teď před přibližně rokem jsem se seznámila se svým současným přítelem. Je také rozvedený, ale bezdětný. Nejdříve jsme se spolu stýkali sami, bez dcery, až když jsme oba poznali, že náš vztah má budoucnost, že si rozumíme, rozhodli jsme se seznámit ho i s dcerou.
Nevím, co jsem udělali špatně, ničeho si nejsem vědoma, ale dcera se k němu od první chvíle chová velmi odmítavě, řekla bych až agresivně. Je drzá, odsekává mu, cokoli, co řekne, shazuje, vysmívá se mu. O nějakém respektování autority nemůže být ani řeč, byť se partner opravdu nesnaží jí nahrazovat otce nebo ji nějak vychovávat. Od začátku se jí chtěl přiblížit, dával jí najevo, že je pro něj stejně důležitá, jako já. Občas jí koupil nějaký dárek, prostě se snažil.
Jenže ona to vše bojkotovala a stále bojkotuje. Jeho dárky odhazovala do kouta, takže ho brzy přestalo bavit jí něco kupovat. Na mé domluvy nereaguje, mele pořád jedno a to samé – není to její táta a basta.
Už si s ní nevím rady. Nejhorší je, že přítele už to taky zmáhá, rádi bychom žili spolu, ale kvůli dceřinému chování k tomu nemáme odvahu. Je u mě vždycky celý víkend, který je dcera u svého otce a jinak chodí na návštěvy, na společné výlety apod. Pokaždé však kvůli dceřinému chování vznikne nějaký konflikt.
Přítel mi už řekl, že jestli se to během příštích pár měsíců nezmění, bude zvažovat rozchod, že na tohle nemá nervy. Nedivím se mu.
Snažím se s dcerou mluvit, vysvětlovat, nic nepomáhá. Je jako kolovrátek – nechci ho, nelíbí se mi, není to můj táta. O mých pocitech, jeho pocitech vůbec není schopná uvažovat. Vím, je jí teprve jedenáct, ale snad už by trochu rozumu mít mohla.
Jsem v koncích, nevím, co mám dělat. Nechápu, že partnerku svého otce bere a má ráda a mého partnera tak sveřep odmítá. Je mi z toho smutno, a i když se za to stydím, občas mám na dceru hrozný vztek a nejraději bych ji naplácala na zadek. Ale vím, že to by celou situaci jenom zhoršilo.
Nemá někdo z vás podobnou zkušenost? Myslíte, že to přejde, že si zvykne? Já totiž ztrácím veškerou naději a s největší pravděpodobností ztratím i partnera, s nímž je mi opravdu dobře.
3.11.2015 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera nesnáší mého nového partnera. Přejde to?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Řeším identický problém.dcera 12,ex manžel žije s přítelkyní.není jediný problém,já mám rok přítele-dcera ksichty,kecy,bojkot,nic od něj nechce,nikam s nami nepůjde.Diskuze xkrát,dotazy co jí vadí:odpověď:nevím.je na zabití,nevím co mám dělat. Přítel s námi nebydlí,je u nás 1-2 do týdne.To by sakra mohla zkousnout,ne? Myslím že jen nezměrně žárlí.Ale je to velmi náročné,jsem ráda že to nemám sama:-)
Píšete,že její otec s Vámi vychází dobře - není tohle ,nenávidění, právě ponoukáno od něj - víte,chlapi nesnášejí,když si i jejich ex někoho najde.Pokud to není jeho vliv,-já to cítím v tom ,není to můj otec,-potom,Vaše holka je v pubertě a,bohužel,nebude to lepší,spíš horší.Já bych se tedy stýkala s ním rozhodně dál,zatím bez spolubydlení.Myslíte,že pohrozit holce,že,když se jí váš přítel nelíbí - mohla by bydlet u otce - co by to způsobilo-šla by?Pokud víte,že ano-neřekla bych jí to.Stýkala bych se ale s přítelem dál,klidně ať to holka ví,přicházela bych od něj veselá a v pohodě.Nehleďte tolik na ni,za pár let se postaví na vlastní nohy a Vy můžete být sama.Dárky nekupujte,bavte se spolu,přítel ať si ji nevšímá - je tam za Vámi,buďte veselá a pohodová,Vaše dcera uvidí,že nenávistí nic nezmění.Když budou ,ksichty,a ,kecy, - řekněte jí,ať neotravuje a jde si do pokoje,že máte návštěvu.Píšete o dobrých vztazích s ex - co mu to říct,ať s holkou šikovně promluví.Braňte si svoje štěstí!
.gif)
Jestli je dcera už starší,už asi těžko..10-12 a více r
také záleží na společných činnostech ,aby je to stmelilo dohromady,společné zážitky
A ještě- čím větší tlak dcera cítí, tím větší bude její odpor, to je přirozené. Takže - ne, není to tvůj otec a nikdy nebude, ne, nemusíš ho mít ráda, nemusíš se s ním stýkat, když nechceš, ale pokud přijde, chovej se jako ke každému jinému.
Pokud bude pán přítomen někde na okraji dceřina života, bude schopna si na něj zvyknou daleko snáz než když jí bude vnucován. Jestli je její odpor jen věcí puberty a pocitu ohrožení, mohlo by to zabrat. Pokud se jí pán nelíbí z jiných důvodů, může zůstat někde na úrovni rodinného známého napořád a nic s tím nenaděláš.
Určitě bych pána do této situace nenastěhovala, něco takového bych dětem v životě neudělala, klady toho jsou mnohem menší než zápory.
Napadlo mě přesně to, co Lindu na začátku.
Dcera může být rozmazlená neb jen panikaří z toho, že by se měl nastěhovat cizí člověk, ale řešení je na dospělých. Stejně tak jako matka i dcera má právo na své představy o životě. Nastěhovat si pána, i když může být úžasný,ale dcera má k němu odpor, to je nejrychlejší cesta, jak ji vyštvat z domu. Matka má právo na vztah, ale ne na to, aby tím ničila dítěti domov (třeba i jen proto, že nedokáže jednat tak, aby dcera pána přijala).
Holka ztrácí své jistoty, potřebuje se ujistit, že máma zůstane její, domov bude domov, že se pro ni nic nezmění. Pokud ji teď odstěhujete k tatínkovi, bude mít potvrzeno, že na ní mámě až tak nezáleží a může to nevratně poškodit vztahy.
V 11 letech už by se s ní mělo dát mluvit, ale taky by měla mít právo ovlivnit svůj život. Co kdybyste si v klidu sedly,popovídaly si o tom, co jí vadí, jak by si představovala řešení, jak vy, co se s tím dá dělat, aby byli všichni spokojeni. Proč jí nevadí otcova partnerka (no možná že proto, že tam jezdí jen na návštěvu, možná ta se dceři nevnucovala, nechala vše na přirozeném vývoji).
.jpeg)
Abrasia - 4.11.2015 8:36 ano, taky si to tak myslím. Už jsem psala, že bych teda vyžadovala od dcery slušné chování, jako k cizímu člověku, ale byla bych velmi opatrná.
Byla bych velice, velice opatrná. Co zkusit celou věc probrat s někým, kdo vás všechny tři zná? Sice je možné, že si vás dcera chce jen uzurpovat pro sebe, nebyla by první a jistě ani poslední, ale nezavrhovala bych ani tu variantu, že partner má také nějaké závažnější mouchy. Před pár dny si tady nějaká paní stěžovala na teror, kterým ji vystavuje její dlouholetý přítel, který napřed vyštval její děti a teď jí vyhrožuje a ona se ho bojí vyhodit. Takže slečnu bych rozebrala s psychologem, třeba by jí pomohlo si ujasnit, co je vlastně příčinou takového odporu k vašemu příteli a před společným sestěhováváním bych si sundala růžové brýle a snažila se nového partnera uzřít v co nejreálnějším světle.
než si přečtu diskusi... v 11 letech jí nejspíš začíná puberta, to zaprvé, kdyby teď "macecha" přišla nově, nejspíš by to bylo podobné a za chvíli i začne, stejně jako když jí něco zakážeš ty, bude chtít k tatínkovi a naopak... za druhé, ono ty holčičky maj k tatínkům trochu jinej vztah, než k mamince a promítne se to i do reakcí na partnery rodičů... osobně bych si zašla za psychologem a popovídala si o tom, kde ta příčina být může a jaké jsou varianty řešení aby byla mladá schopná to pochopit...
než si přečtu diskusi... v 11 letech jí nejspíš začíná puberta, to zaprvé, kdyby teď "macecha" přišla nově, nejspíš by to bylo podobné a za chvíli i začne, stejně jako když jí něco zakážeš ty, bude chtít k tatínkovi a naopak... za druhé, ono ty holčičky maj k tatínkům trochu jinej vztah, než k mamince a promítne se to i do reakcí na partnery rodičů... osobně bych si zašla za psychologem a popovídala si o tom, kde ta příčina být může a jaké jsou varianty řešení aby byla mladá schopná to pochopit...
a co jsi dělala a děláš ty, když ona příteli odsekává a hází jeho dárky do kouta, zesměšňuje ho a odmlouvá mu? Jako není to její táta a nemusí ho milovat - ale měla by se k němu chovat s respektem.
Hodně bych odfiltrovala to, aby jí přítel nemusel nic nařizovat, zakazovat nebo nějak s ní komunikovat - protože fakt není její rodič, ale to že se k němu ona chová takhle, to je tvoje vina - ty jsi jí to až doposud tolerovala - přítel s tím nic nenadělá, právě proto, že není otec, není autorita a nemůže jí vychovávat - to je tvoje práce...
ne být...ale bít...
dnes ty "matky" dětem nenastaví hranice...nebo mantinely...
a tolerují, že z dětí jsou tyrani...to je moc špatně
nemusí se děti být a trestat jinak fyzicky...ale musí vědět co mohou a co už ne
i pro ně je to lepší
nejdříve stanovit hranice dost pevně...a pomalu, jak dítě roste a nabývá rozum, povolovat
já bych řekla dceři - chovej se k němu, jako k cizímu člověku - slušně...pozdrav, poděkuj a na tom bych trvala¨
v 11 už je velká holka, už tomu musí rozumět
nemusí souhlasit, ale řekla bych ji to takhle
je to můj kamarád, pokud chceš i ty mít kamarádky, co sem za tebou budou chodit atd, tak musíš to samé respektovat u mě...
moji to došlo až po bydlení s tatínkem, přeju pevný nervy hlavně v pubertě
.jpg)
řekla bych že na tom, co píše Ivi ve 13:05 by něco mohlo být...
napadlo mě...když spolu s bývalým partnerem dobře vycházíte, nemohla bys mu nastínit dceřino chování a požádat ho, aby s ní zkusil promluvit on?
