Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

rychlonožka: moc pěkně napsaný

Táňo, Tvůj problém není možná manželova avantýra, ale Tvůj postoj ke změně jeho chování. A ten váš systém života. Kdyby byl doma s dětmi on, možná by se na Tě díval zrovna tak. A nemusela bys ani nějakou tu avantýru mít. Tady vidíš, že role sice máte rozděleny, ale špatně. Jaký bude k dětem mít jednou vztah, když je jen tátou-živitelem? Na to, aby se domů chodil jen vyspat a byl i o víkendu mimo domov, na to ho nepotřebuješ mít doma. Buď změň dosavadní pořádek,jdi na brigádu, cvičit, plavat, za kulturou, a nech mu doma děti i s přípravou jídla či praním, nebo se prostě rozveď. S domluvou na takových alimentech, abyste udrželi životní úroveň. Budeš zrovna tak sama a nebudeš se trápit. A na nějaké ty rady jako posílat SMS jako někde být - budeš plácat energií a zbytečně, domluv se s nějakou známou, která bude po ruce a až pan manžel jednou večer přijde z práce, mohl by slyšet třeba toto: DOBRÝ DEN, JSEM VAŠE NOVÁ HOSPODYNĚ,DĚTI JSOU VYKOUPANÉ, NAJEDENÉ, VY MÁTE VEČEŘI NA STOLE, VAŠE PANÍ SE VRÁTÍ NEJPOZDĚJI V JEDENÁCT. A až si na Tebe počká, mohl by slyšet třeba toto:PROMIŇ, MILÁČKU, JÁ TO S TEBOU PRODISKUTOVAT CHTĚLA, ALE NĚJAK NEBYL ČAS, JSI ZANEPRÁZDNĚN, RÁDA BYCH SI DODĚLALA ŠKOLU A OBČAS VYRAZILA MEZI LIDI,PANÍ VYPADÁ SOLIDNĚ, UVIDÍME, VIĎ.JSEM UNAVENÁ, TAK DOBROU NOC. Holka, ač jsi máma, mladá jsi jen jednou. Neužírej se, nesnižuj se ke špehování, nemá to cenu. Rozhodni se podle toho, zda chceš žít vedle někoho, nebo trochu změnit něco k pro Tebe lepšímu. Možná je někde i člověk, co by sice bavory nevydělával, ale byl rád s Tebou a dětmi doma. I z cizího člověka se může stát blízký přítel a kamarád dětí.Buď z vás dvou ta moudřejší!

Boubel: Znám několik případů, po dětech jak bedny, cpaly se jak o život a pak se divily že se manžel začal poohlížet jinde či jin postavu vyčítal.
Ostatně, není to tak dlouho co tu byl článek že manželovi se nelíbí povadlá prsa po kojení a vyžadoval po manželce operační zákrok. To tu bylo hafo těch co se zastávaly manžela, že ona je povinna být stále taková jakou si ji bral. Já toho názoru nejsem, ale pokud je ženě jedno jak vypadá, nemůže se divit že se manžel trhne. To ho neomlouvá, měl by to taktně ženě naznačit a ona se podle toho snažit.

Arna: Arni promiň, ale tohle je na mě moc.... "Ale koukni se sama na sebe. Jsi po dvou dětech, jsi stále přitažlivá a upravená"
Já chápu, že ženská doma s dětmi má občas sklon skončit v teplákách, nenamalovaná s mastnými vlasy, ale pokud se chlapovi začnou zapalovat lejtka, tak ho doma neudrží ani miss mokré tričko.

K autorce: nechci ti mazat med kolem pusy, ale řekla bych, že ani po ničem pátrat nemusíš, protože je to víceméně jasné- tvůj manžel někoho má. A teď jen záleží na tobě, jestli o něj stojíš nebo ne a raději zůstaneš sama. Ovšem ani jedna varianta není bezbolestná. Buď budeš trpět a budeš dělat, že se nic neděje a trpělivě čekat, jestli se manžel pokorně vrátí k tobě a dětem. Nebo zůstaneš sama, což v dnešní době taky není zrovna procházka růžovou zahradou.

Já už mám v životě něco "odlekané", takže bych začala být trochu sobecká a myslela více na sebe. Snažila bych se, aby se v manželovi probudilo majetnické právo a nechtěl se dělit. Občas vypadni z domu, děti nech manželovi. I kdybys měla sama sedět v kavárně, ale prostě jdi ven. Domů přijď s tajemným úsměvem, prozpěvuj si, telefon si pečlivě hlídej, občas dělej, že taky posíláš smsku. Prostě takový divadlo.
Jen si musíš opravdu ujasnit, jestli ti ten pán a otec tvých dětí stojí vůbec za to. Ale nepátrej a nedělej ze sebe hysterku. Jen ho zbytečně popudíš proti sobě a zprotivíš se mu. Ale ani se nevnucuj....
Držím palce, ať máš brzy klid v duši

Táňo, souhlasím se vším co tu bylo napsáno. Ale koukni se sama na sebe. Jsi po dvou dětech, jsi stále přitažlivá a upravená? Pokud jsi nějaké to kilo těhotenstvím nabrala, koukej s tím něco dělat. Ostatně, nějaké to fitko bude dobrý důvod k opouštění domova. Taky zajdi ke kadeřnici, kup si něco šmrncovního na sebe, Hlavně si zvednout sebevědomí.

Jak už tu padlo několikrát asi nejdůležitější je zjistit jestli ti stojí za to něco zachraňovat a jestli to za to stojí i tvému manželovi. A podle toho se zařídit.
Já za sebe bych si srovnala v hlavě argumenty a ty mu předložila (ve tvém chování vidím tu a tu změnu a můj pocit z ní je ten a ten, navrhuji toto řešení...). A klidně písemně, pokud s ním nedokážeš komunikovat bez emocí.

Na druhou stranu - toto může být i nějaký úlet, nebo třeba "sex po internetu"... který někteří jedinci nepovažují za nevěru. Pak bych zkusila dát partnerovi příležitost "projít se v tvých botách". Píše tajně sms, tajně cosi kutí na PC - dělej to taky! Třeba ho to trkne.

Mně se tento způsob osvědčil když jsem s přítelem řešila problém který on za problém odmítal uznat - čas od času se někde "zapoměl" a klidně dorazil domů o několik hodin později, v kapse vybitý mobil, a já šílela že skončil někde ve škarpě. Nedovedl pochopit že mi nejde o to být stíhačka a neřeším kde a s kým byl, ale že mám docela obyčejný strach jestli se mu něco nestalo.
Tož jsem se jednou sebrala s tím že jedu nakoupit a jsem doma cca do hodinky - a udělala mu to samé. Během pouhých dvou hodin jsem měla pět nepřijatých hovorů a pak sednul do auta a jal se objíždět okolí a kontrolovat pangejty. Problém byl vyřešen - od té doby ať se zasekne kdekoli dá mi vědět že je v pořádku.

Milajska: k takovému jednání "dotlačí" až čas, bilancování vlastního života...
Je jasné, že ze strany manžela je to selhání (on má "jen" práci, financování, vytížení v práci, přijde domů, kde čeká "uštvaná manželka", která si s radostí chce popovídat jako za starých času, přitom se stále musí něco řešit, k tomu děti...). Chybí tu společné chvíle, večeře ve dvou atd.

Má to doma moc jednoduchý, kompletní servis a nic se po něm nechce. Bere všechno jako samozřejmost, něco, o co se nemusí starat. Takže je potřeba vnést do života trochu nejistoty a na něj vložit víc odpovědnosti za rodinu než kolik jí má teď, ne finanční, ale faktickou.

Já bych asi nepátrala, to je ponižující. Pokud si tě neváží, tak co se doprošovat.
Ale vysvětlila bych mu, že peníze nejsou všechno, že děti potřebují tátu a jeho čas, tak ať se podle toho zařídí a udělá si ho na ně pravidelně.

Co znamená to kategorické "srovnání do latě"? Možná, že se chováš moc podřízeně. Jste si rovni a podle toho by ses měla chovat, nenechat se zahnat do kouta jeho útokem. Pokud má zkušenost, že se na tobě dá dříví štípat a že si může dělat cokoli, co chce, tak to se mu to užívá.

Já bych využila toho, co sám řekl a jednoho večera bych mu oznámila, že jsem o tom přemýšlela a že má pravdu, že vidím bubáky, protože se nudím a hrabe mi. A že tudíž navrhuju následující řešení... A pak už záleží na tobě, jestli se hned vytasíš s tím, co tu doporučuje většina holek, čili "žít si po svém" a oznámíš mu, že chceš volný jeden nebo dva večery v týdnu a jeden víkend v měsíci a o děti, že se stará on, aby ti teda přestalo hrabat, nebo jestli zkusíš nejdřív navrhnout, aby ubral v práci, zapojil se do nějakých společných aktivit a vůbec abyste začali nějak pracovat na oživení vztahu (nejen sexuálního). Já bych asi zkusila nějakou kombinaci obojího. Ale každopádně bych to postavila tím stylem "ano, máš pravdu, hrabe mi a nudím se, proto potřebuju změnu, tak pojďme vymyslet, jak to uděláme". Začít hned tím, že když ty si žiješ po svém, já budu taky, to podle mě tomu vztahu spíš pomůžeš do hrobu, budete se odcizovat čím dál víc a on nakonec za tou milenkou (pokud existuje) odejde bez výčitek, protože bude mít pocit, že to tak vlastně chceš i ty.

Tak jsem si článek přečetla ještě jednou a napadlo mě, že tohle stejně není společný život i kdyby nikoho neměl. Co z něj ta rodina má? Jen peníze, ano to je jistě dobré, že dokáže uživit rodinu,ale bohužel to na mě dělá dojem, že o tu rodinu nestojí, ať už z jakéhokoliv důvodu. Mají vůbec nějaký společný program?
Já dneska, se svými letitými zkušenostmi, už bych nic neřešila, využívala bych jeho peníze a zařídila bych si život po svém. Stejně není věčně doma, tak by ani nevěděl kam a s kým chodím. Ale jako mladou by mě to určitě taky hodně trápilo.

sharon: myslím : vynikající argument!

caira: to píše Táňa v předposledním odstavci..... myslím o tom "hrabání"...

Asi záleží na tom, jestli s ním v případě, že se tvoje podezření potvrdí, chceš zůstat nebo ne. Jestli ano, pak nedělej nic zásadního, nepátrej, nehledej, počkej, až ho to přejde. Jak už tu holky psaly -choď trochu víc mezi lidi, nech mu děti na hlídání, najdi si koníčky.
Pokud víš, že to neskousneš, tak si včas promysli, co bude následovat, jak to bude s bydlením, s péčí o děti apod., protože potom možná nebudeš stačit koukat, koho sis vlastně vzala. Moc bych ho neprovokovala ,,tajnými´´ telefonáty, předstíraným tajným vztahem apod. Protože ty tím nic nezískáš- jemu se buď uleví, že taky někoho máš a on tě má z krku a nemusí se cítit provinile, a nebo to naopak použije proti tobě.
A v každém případě bych dávala peníze na stranu, ono se totiž může stát, že i v případě, že s ním budeš chtít zůstat, tak on nebude chtít zůstat s tebou.

sharon:
tak aby Ti nehrabalo

myslím že každá máme nějakou tu zkušenost ať svoji nebo ze svého okolí, co se má stát , stane se....nepátrej , nešpehuj, žij si svůj život a jak radí holky , žij si taky občas sama pro sebe , nechej mu děti a vypadni z domu, jsou jeho tak ať se stará.....občas se vrať s něčím novým , s úsměvem a třeba i s jednou růží v ruce.......a když se zeptá tak mu řekni že ses zařídila tak aby ti nehrabalo, nic víc , nic míň.................