Odešel k milence a teď se chce vrátit. Mám s ním strávit Vánoce?
.jpg)
Je mi 57 let, jsem rozvedená. Před třemi lety mne manžel vyměnil za „mladší model“, jak se dnes říká. Byla to pro mne tehdy velká rána, asi jsem trpěla slepotou a hluchotou zároveň, ale já skutečně netušila, že má muž mimomanželský vztah. Dozvěděla jsem se to až ve chvíli, kdy mi oznámil, že se zamiloval a chce odejít. Tenkrát jsem to doslova odstonala a v době rozvodových tahanic jsem na tom byla zdravotně hodně špatně, z nervů jsem dokonce na nějaký čas skoro přestala vidět. To se po pár týdnech naštěstí upravilo.
Manžel tedy odešel za svým novým štěstím v podobě o mnoho let mladší milenky a jejích dvou dětí, tehdy jedenáctiletém klukovi a sedmileté holčičce. Náš rozvod nebyl vůbec hezký, protože se navíc projevil jako velký hamoun a kdyby bylo na něm, snad by mu nevadilo, kdybych skončila pod mostem. I tak jsem zůstala pěkně „oškubaná“. Ale to už je za mnou, o tom se rozepisovat nechci. Za ty tři roky jsem se postavila na nohy, bydlím v pronajaté garsonce, protože nájemní byt, ve kterém jsme byli spolu, bych sama neutáhla. V podstatě mi nic nechybí.
Nikoho nemám, jsem sama, často mne navštěvuje dcera s vnukem, chodím do práce a snažím se užívat si i volný čas podle svých představ a zájmů. Od dcery jsem se dozvěděla, že od léta je její otec, tedy můj exmanžel, sám.
Předminulý týden mne najednou z ničeho nic kontaktoval. Zaskočilo mne to, celou dobu se neozval ani nezajímal, jak žiju. Ptal se, jak se mám, hlavně ho zajímalo, jestli někoho mám. Nechtěla jsem na něj být zbytečně nepříjemná, tak jsem mu tak nějak korektně odpověděla a tím to považovala za vyřízené. Včera jsem však měla doslova šok, když na mne bez předchozího ohlášení čekal před vrátnicí podniku, kde pracuji. S kytkou jako hrom a úsměvem, jako by se mezi námi nikdy nic špatného nestalo.
Nechtěla jsem před lidmi dělat divadlo, tak jsem souhlasila, že zajdeme do vinárny. A tam to na mne v podstatě hned vybalil. Začal si sypat popel na hlavu jaký byl blázen, že moc dobře ví, jakou udělal chybu a jak mi ublížil, že si to nikdy neodpustí. Postěžoval si, jak po prvním roce jeho nového soužití začalo peklo, kluk prý přišel do puberty a provokoval, on mu nemohl nic říct, protože jeho matka ho tvrdě bránila za jakékoli situace.
Zkrátím to. Jednoduše chudáček malej. Nosil jí tučnou výplatu, všechny je královsky zajistil, vozil je k moři a vůbec dělal, co jim na očích viděl a za to se mu dostalo nevděku, až to nemohl vydržet a sám od nich odešel. Teď bydlí v pronajatém pokoji ve vile jednoho kolegy a čím dál víc prý vzpomíná na roky, které jsme prožili spolu my dva, a došlo mu, jak strašně sobecky a nepěkně se ke mně zachoval.
Nevím, co čekal. Asi že ho chudáčka polituju, nebo co. Jen jsem pokrčila rameny a řekla mu, že jsem ho nevyhazovala ani nenutila odcházet, že mne podváděl, způsobil náš rozvod a dostal mne do zdravotních a existenčních problémů. A rovnou se ho zeptala, co ode mne čeká a zda mu přijde normální, že se mi s ohledem na všechno, co se stalo, takhle vyzpovídává. Na to mi řekl, že je mu nesmírně trapně si takhle sypat popel na hlavu, ale pro mne by to měl být důkaz, že to myslí opravdu vážně.
A pak z něj konečně vypadlo, o co mu jde. Chtěl by být opět se mnou. Ani nevím, jestli mi to vyrazilo dech. Je mi jasné, že mu nejde tak úplně o mně, ale o něco jiného. Už je mu čtyřiašedesát, nikdy nebyl zrovna typ na domácí práce, patrně těžko zvládá samostatný servis. Od dcery jsem věděla, že k ní občas zajde v neděli na oběd a rovnou přináší i špinavé prádlo. Takže důvod je jasný, žádná znovuobjevená láska ke mně. I když, pravda, snažil se opravdu hodně, aby to tak vypadalo. Já mu řekla rezolutní ne, kytku nechala ležet na stole a odešla jsem.
Jenže jsem se z toho vyspala a od rána mi to šrotuje v hlavě. Byli jsme spolu pětadvacet let, i když mne hodně zklamal a ublížil, nějaké pozůstatky citu tam z mé strany stále jsou. Už nejsem nejmladší, důchod za pár let, jak to pak sama zvládnu? Taky se blíží Vánoce, dcera s rodinou odjíždí na chalupu k zeťovým rodičům, já budu sama ve své garsonce, on ve svém pronájmu. Tak mě napadlo, pozvat ho alespoň na ten Štědrý den a večer. Dát víc prostoru k nějaké promluvě a tak.
Mám hodně důvodů to udělat a stejně tak je jich hodně to neudělat. Moc času na rozmyšlení není. S kolegyněmi v práci to řešit nechci. Asi bych potřebovala slyšet nějaký nezaujatý, objektivní názor. Budu vám za vaše pohledy na mou situaci moc vděčná. Děkuji.
20.12.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Odešel k milence a teď se chce vrátit. Mám s ním strávit Vánoce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Milá Julie, nevím jak ses nakonec rozhodla, ale byla by velká chyba se vracet zpátky.
Myslím tím tebe.
Můžeš být na sebe hrdá, že jsi tak velkou, pro tebe, ránu zvládla a žiješ si SVUJ ŽIVOT !!!
Podařilo se ti to, co mnohé ženy nedokáží za mnoho někdy i desítek let .
Zbavit se nedobrého svazku a začít žít svůj život.
Tím ses v životě posunula o velký kus a nebylo by dobré se vrátit zpět.
Užívej si své volnosti.Určitě je hodně radostí v životě i pro člověka který je sám.
Podívej se kolem sebe kolik žen je v manželství jen pracovní silou a ne partnerkou.
Čím by jsi v tomto svazku byla to víš jen ty.
Přeji ti hodně pevnou vůli do dalšího života.
Jako bych četla svůj příběh, ode mne odešel bývalý manžel po 30 letech, začal žít se svojí podřízenou, která je stará jako naše dcera. Také hlučný rozvod, tahanice o domek, žaloby syna o výživné, žaloby dětí o navrácení peněz, které jim sebral.
I můj bývalý manžel nebyl zrovna typ na domácí práce, teď maká dle pokynů své partnerky jako šroub, nemá čas ani zvednout hlavu. Viděla jsem ho nedávno, vypadá jako dědek. Doufám jen, že ho nikdy nenapadne ta myšlenka, co napadla bývalého manžela Julie, totiž že by se vrátil. NIKDY bych na to nepřistoupila, důvěra je pryč a trápit se, kterou sukni komu a kde zvedá, to děkuji, nemám zájem. Jsem sama svojí paní, dělám si, co chci a kdy chci, nemusím se nikomu přizpůsobovat, nikomu skládat účty.
Za sebe tedy NE, nevzala bych ho zpátky, žit a bydlet určitě ne, jen bych si vychutnala svoji pomstu a aby si to vypapal až do dna. 
A Belana má pravdu v té poslední větě. Nemusí jít o nevěru. Bohatě stačí, když muž má extrémně časově náročný koníček, je mamánkem, despotou, psychicky nemocným, upřednostňuje kamarády, nemá zaměstnání nebo naopak je workoholikem....žena to x let trpí...děti jsou malé, má špatnou nebo žádnou práci, čeká, až se to zlepší, atd. Taková nerozhodná a trpělivá žena je pak sama proti sobě. Na důchod jí doma zůstane člověk, pro kterého nikdy nebyla ta první, ale kdesi pořád za někým, za něčím, co je pro toho jejího přednější. Tam je dobré to srovnat, nekoukat vlevo vpravo, vyjasnit si to, chtít to řešit. My ženské kolikrát se celý život přizpůsobujeme, a pak najednou jsme samy a nevíme, co si počít. To je náš problém...řada z nás být sama prostě neumí a bojí se toho!
Ale já souhlasím s tím,že mnohým ženám je líp po rozvodu a některým líp samotným než s manželem, a nímž neměly život podle svých představ. Je velký rozdíl ovšem mezi vdovou a rozvedenou, stejně jako mezi tou, která rozvod chtěla a iniciovala, než tou, co byla vpodstatě opuštěna. Jo, dospělá ženská by mohla vědět a umět se rozhodnout sama. Ale mnohé z nás to neumějí. Vidím to v okolí. Buď jsou v manželství zcela nefunkčním, nebo po rozvodu či ovdovění jsou takové....žijí uzavřeně a ani třeba nejsou schopny změnit bydlení, uspořádat byt jinak, prostě ustrnou... V naší Julii ale cosi z manželství zůstalo.Ona se rozvedla nedobrovolně.Byla rozvedena.To je rozdíl.Někde v koutku cítí,že by ho vzala zpět.Že by to bylo přijatelné.Proto váhá a ptá se.Ona byla tou pasivní, přistrčenou k faktu, s nímž by stejně nehnula. Pokud ten druhý odchází, neudržíte ho ničím. Ano, její bývalý se zachoval tak, že šel přes mrtvoly.Když mu nyní řekne ne....až přijde za pár let do důchodu, bude celé dny doma a bude myslet na to, že mohla být ve dvou, mít víc peněz, mít komu vařit...nezapomeňte, že máme my starší skoro zakódováno....o někoho se starat....když to teď nezkusí, jak má vědět, zda by to klapalo...Tady je dobrá rada drahá. Protože ona na něm asi fakt citově závislá byla a zas se to vrátilo. Každý případ je jiný. Já bych muže zpět nevzala, u nás to bylo jinak.
Bellana: 
poslední větu vytesat do kamene
Dle mého názoru a životní zkušenosti, mnoho vdov konečně svobodně dýchá a žijí svůj život dle svých představ / po celoživotním přizpůsobování se dětem a partnerovi/ - je to úplná nádhera moci si užívat volnost a svobodu a NIC NEMUSET - já už bych nesnesla v jednom bytě mužského příživníka 
- ani za zlatou cihlu
.jpg)
Bellana: taky souhlasim, manželova babička měla druhého manžela, ten zemřel v roce 2002. Předloni v létě se v lázních seznámila s pánem, shodou okolností téměř stejný typ jako předchozí manžel (myslim že kdyby jí ho na první pohledn nepřipomínal, tak by se asi neseznámili) a nežijí solu, jen sem za ní vždy na několik dní přijede a je spokojená. Říkala že jí to takhle maximálně vyhovuje, že už je zvyklá na to svý a nastěhovat si ho domů nechce. A on to asi cítí stejně, má doma svojí rodinu se kterou se vídá ty dny co je tam, stejně by za nimi jezdil když by bydlel tady
.gif)
Bellana: presne tak, navic znam ze sveho okoli pripady, kdy se seznami prave starsi a zklamani lide a funguje jim to mozna lepe, nez s tim "dlouholetym partnerem". Je jina situace, kdy odejde - zemre - partner ve vztahu, ktery fungoval a oba se milovali. To ale rozhodne neni pripad pani Julie, rekla bych, ze jeji exak dopadl jako sedlak u Chlumce a utulna pohodlna garsonka by se hodila
Pokud ji po rozvodu oskubal a vede se mu tak dobre, ocekavala bych, ze Julii vyzve k prestehovani se do jeho vily
.JPG){kind=avatar}
rychlonožka: Kdyby se Julie bála jen reakce okolí, byla by to hloupost. V našem věku se máme rozhodovat podle sebe, ne podle reakcí okolí. To je omluvitelné jen u dětí a pubertální mládeže.
Opravdu někdo potřebuje mít někoho, komu je třeba nadávat za neuklizené holení či pohozené ponožky? A nákup - pro jednu osobu toho není třeba mnoho, to žena zvládne sama. Nebo si to objedná z Tesca a dovezou jí to za mírný příplatek až do bytu (v Praze to funguje dobře, možná to lze už i jinde). Kvůli tomu není třeba si takové nespolehlivé sobecké tvory nastěhovat domů. Kvůli sexu už vůbec ne, ten už v jeho případě za mnoho stát nebude.
Nejsem romantická a na případě mnoha vdov z okolí mé maminky vidím, jak jim vdovství svědčí, protože doma měly právě takové, o které "musely" pečovat a kteří je brali jen jako mluvící domácí spotřebiče. Být sám a být osamělý jsou různé věci. Se špatným partnerem je člověk osamělejší než když žije sám.
snad nám Julie dá vědět, jak se rozhodla
Pokud je sama už 3 roky, snad si zvykla na jiný životní rytmus a domnívám se, že jí špinavé ponožky, válející se v malé garsonce - chybět zrovna nemusí
.
Kdyby se jednalo o rozhodování, zda žít s novým partnerem a poznávat se s ním, to bych pochopila - ale vracet se do vztahu s podrazákem takového kalibru - 
Vždyt žít sama ještě neznamená být osamělá, ženy to dokáží lépe nežli muži, protože jsou soběstačné a dělat někomu pucfleka a ještě se obávat, kdy opět zradí - to by Julii bolelo mnohem více, nežli nynější odmítnutí exmanžela - když zklamal jednou, udělá to klidně i po druhé - na tyhle vypočítavé gaunery by mělo být vydáváno povolení k 
.gif)
tak jestli je toto tak jak je psáno, tak ne, chce služku
.gif)
u nás v domě...........
Báraa: tak nějak......a možná i dcera už toho má dost......
rychlonožka: .....a budete spokojeni oba.......kéž by to Julii takhle vyšlo......ale kdo jí zaručí že jí to neudělá za chvíli znovu , že si zase najde nějakou fuchtli a situace se bude opakovat ???.........já tedy za sebe po tom všem toho stejného rozhodně NE !!! anebo když už tak jen se stýkat jen tak, ale nastěhovat a čekat na další zklamání ani náhodou......stovky žen jsou samotné , u nás v době je jich 5 , ano není to lehké ale jde to....je to na zvyku.
Aniž bych nějak chtěla zlehčovat problém zvaný nevěra a rozvod kvůli novému partnerovi, prošla jsem něčím daleko horším, speedy. Byla bych raději brala nevěru a rozvod...bylo by to pro mě daleko menší zlo. Nelze jako nezúčastněná v tomhle případě říct...nebrat ho zpět. Té paní je 57. Mohla by mít parťáka pro stáří. Někoho, koho už zná a má k němu vazby. Nebo si snad dámy myslíte, že v tomhle věku se se solidními nápadníky dveře netrhnou? Nebuďme naivní. Ano, ten pán si to nezaslouží...ale o tom tady řeč není. Ona Julie totiž hledá důvod, proč jej vzít zpět, bojí se ne toho, že by ji zase zklamal, ale reakcí okolí...Paní Julie, pokud to čtete, jděte do toho, pokud o to aspoň trochu stojíte. Ale fóry dělejte a buďte nad věcí. Jde o to, nebýt sama a mít se líp. V tomto věku jsme už praktické realistky, ne? A v lásku až za hrob nevěříme. Vy mu uvaříte, on si nechá vynadat, že si zase neuklidil holení v koupelně, on Vás doveze na nákupy, vyhubuje Vám, že jste v marketu byla moc dlouho.......a budete spokojejí oba.
NEEE!!! Pokud si sebe vážíte, nikdy. Odešel k mladší, oškubal Vás, způsobil Vám zdravotní problémy. Zaslouží to samé, žádný soucit, natož mu poskytovat servis - o což mu nejspíš nyní jde.
