Nechutná mu moje jídlo a sekýruje mě
Možná vám můj problém bude připadat malicherný a tak trochu dětinský, ale mně už z toho asi začíná hrabat. Je mi pětatřicet let, po rozvodu jsem se seznámila se svým současným přítelem, který se ke mně a mé dceři před třemi měsíci přistěhoval.
Než jsme spolu začali bydlet, vypadalo všechno téměř ideálně. Rozuměli jsme si, i on byl po rozvodu nějakou dobu sám a byl rád, že jsme se poznali. Okamžitě si zamiloval i mou sedmiletou dcerku, i ona si k němu brzy získala pěkný vztah. Po půl roce chození vyplynulo naše sestěhování tak nějak zcela přirozeně. Jelikož jsem měla větší byt, nastěhoval se on ke mně a jeho byt pronajímá, z čehož nám plyne vítaný finanční příspěvek. Zdálo by se, že nám ke štěstí nic nechybí, kdyby nebylo jídla. Respektive toho, jak já vařím.
On má totiž k mému kuchařskému umění neustále výhrady, nic mu není dost dobré. Zpočátku se snažil nedávat nic najevo, ale jakmile se trochu otrkal a zdomácněl, začal svou nespokojenost dávat dost najevo, postupně ji stupňoval, až už to pro mne začíná být neúnosné.
Myslím, že vařit umím. Alespoň si nikdo nikdy, včetně mého bývalého manžela, nestěžoval. Přítel je ale asi nějaký strašně rozmlsaný, nebo já nevím. Prakticky vše, co uvařím, podrobí přísné kritice. Bez připomínek snad projde jenom chleba s máslem. Jinak okecá prakticky všechno. Tvar knedlíků, těstoviny jsou buď uvařené moc nebo málo, omáčka špatně ochucená, polévka nemastná neslaná. Dopracovala jsem se až k tomu, že mám sevřený žaludek, když vařím a už předem se bojím jeho reakce.
Řekla jsem mu, že by se měl krotit, že tohle mi dělat nemůže, ale on mi odpověděl, že když spolu žijeme, je potřeba, abychom se shodli ve všem a jídlo je základ. A pokud mu to moje nechutná, považuje za správné mi říct, co je špatně, abych to příště uvařila správně.
Jenže to je právě problém. Spočítala bych na prstech jedné ruky, kdy neměl k tomu, co má na talíři, připomínky. Navíc je hodně vybíravý a hodně jídel by nepozřel. Mám tak dost omezený repertoár. Například rizoto, šunkofleky, buřtuguláš nepovažuje za pořádný pokrm, to nejí vůbec. Z polévek pozře pouze vývary s masem, ale už v nich nesmí být zelenina a nudle zásadně domácí. Z omáček jí jenom guláš, svíčkovou, štěpánskou a znojemskou.
Nejraději má různě upravené těstoviny na italský způsob, jenže ty já podle něj správně neumím a nikdy to není ochucené tak, jak by mělo být. Jediné jídlo, které projde bez připomínek, je smažený řízek s kaší, i když i k té kaši má často připomínky, buď je málo slaná, nebo nedostatečně vyšlehaná apod.
Jsem z toho dost otrávená, už jsem se i naštvala a řekla mu, ať mi tedy ukáže, jak se správně vaří, že se té povinnosti mileráda zbavím a tu vařečku mu předám. Ovšem to prý ne, on vařit neumí, od toho je ženská.
Jsem v koncích. Přistihla jsem se, že už uvažuju i o rozchodu, protože mám pocit, že takovou buzeraci kvůli kusu žvance nemám zapotřebí. Jenže když o tom přemýšlím, připadá mi, že rozcházek se kvůli něčemu takovému je vysloveně hloupé.
Asi bych se měla nějak vzchopit a ohledně toho jídla ho usadit, dát mu razantně najevo, ať přestane prudit. Jenže všechny mé pokusy o domluvu zatím ztroskotaly. Posledních několik dní stávkuju a nevařím vůbec, maximálně udělám dcerce k večeři krupičku nebo palačinky apod. Jemu se to samozřejmě nelíbí a začíná vyhrožovat, že začne chodit do hospody. Jsem z toho nějaká špatná, nechtěla bych zase zůstat s dcerkou sama, ona ho má navíc moc ráda.
Jak na něj, aby se konečně uklidnil a přestal mne kvůli kusu žvance znepříjemňovat život?
11.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 140 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechutná mu moje jídlo a sekýruje mě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ivetkaprochazkova: No hele ale jestli ti radí koupit si kvalitní pánev, tak to je zase na druhou stranu dobře. Technika a vybavení je opravdu nesmírně důležité a to zejména v kuchyni. To mu nechci přidávat plusové body, ale v tomto rozhodně nemluví z cesty.
ivetkaprochazkova: Jo tak to ti závidím, nejsem sice zase tak moc romantická, ale toto bych si také pravda nechala líbit, to zase ano. Já jsem ráda že se tak nějak dokážu postarat sama o sebe. A on mně do toho věčně kecá že proč si nemůžeme od https://www.zgastro.cz koupit pravé titanové nádobí a tak podobně, to je smutné ež.
esternovakova: esternovakova: Můj muž je naštěstí pravý opak, ten by mě nosil na ramenou, nikdy by na mě nevytáhl ruku a vše by řešil jen doteky. To je radost potom trávit život s takovou personou, to mi teda věřte. Jsem také moc ráda že občas uvaří i on, to je tak pohodlné si sednou a mít vše nachystané.
No tak s takovým chlapem který by kritizoval moje jídlo bych vůbec nemohla být. Já tedy sice nevařím první ligu, ale už jen pro to že jsem nějaký čas strávila v kuchyni a on si na mně něco začne vyčítat, tak bych mu nic neudělala ani v posteli. Co si o sobě ti chlapi někdy jako myslí?
Chudinka malej, rozmachanej, zakomplexovanej, domácí tyran v zácviku. Co maminka, vyvářela, vyvářela? Mně jeden můj bývalý předhazoval kuchařské umění své maminky (ani jsem se nesnažila ji trumfnout) a druhý mi se zvláštní jiskrou v oku říkal, že všechny jeho holky si pochvalovaly, že není "hajzl na jídlo". Toho nenáročného, za cokoli teplého vděčného, co mám doma, si vážím. Ono totiž když člověk nemá doma pitomce, vaří často dobrovolně a raději, prostě chce tomu druhému udělat radost. Navíc přítel žil předtím nějakou dobu sám a nebyl pro něj problém si zajít na hotovku za 70 korun a tak to dělá i teď, zeptá se, jestli něco budu vařit, a když ne a chce něco teplého, zajde si. Mám kliku. Je ale fakt, že náš táta vždycky bez remcání snědl co bylo na stole, nikdy nechválil, ale ani nekritizoval. Takže bych si těžko zvykala na něco jiného. Ale vím, že ve spoustě rodin je to folklór, u mých prarodičů např., kde babička byla (skvělá) bývalá kuchařka z povolání (!) a děda měl ke všemu cancy na zabití (dej mu pánbůh nebe).
muj manzel, se vzdycky pta co si uvarila, ja reknu jidlo.Koukne do hrnce a rekne ja nemam dneska hlad, je mi to jedno, ja si od nej chut zkazit nenecham.Vim ze jsem velice dobra kucharka, ale on je zvykly jen rizky steaky atd.Nechces, nejez, parkrat kdyz mel blby kecy, jsem vzala jeho talir ze stolu a dala to psovi, koukal jak buk, ale proste mne to nevytoci.Jen mne vytoci, kdyz rekne ze nema hlad a jde do lednicky, co by tam zblajznul.
Jen dodam, ze je Francouz, ziji ve Francii, francouzska kuchyne mi moc nechutna, Uz jsem taky parkrat stavkovala a nevarila, ted mne uz nevytoci, neches, neje tvuj problem, ja se s chuti najim.
tak mne napadlo co prijde casem.z duvodu efektivity vykonu,plne vyvazene igelitky s nakupem,pradlo slozene do kominku tak,ze nic rovnejsiho byt nemuze?typek vtom ma asi jasno.doporucil bych mu eldeenku,tam ho i nakrmnej.copak chlapec papal,nez vas poznal?kdyby mi na vztahu zalezelo,tak jedine ze by se vyjadril co odemne vlastne chce.tak nejak tusim,ze casem by si moch vzpomenout co vsechno k zivotu jeste potrebuje.osobne si myslim,ze by chroupal i kobylky a o stravu mu ani tak nejde.a to jeho remcani je jen trik jak daleko muze zajit.nebylo by od veci zacit komunikaci jako rozumny tvor.vono nez pecovat o vecnyho stezovatele,tak bych byl radsi sam.
Nedovolila bych si kritizovat práci,kterou sama neovládám a nezvládám.Kdyby ho Zuzka nechala někdy pod záminkou .....nemám dneska čas, uvař prosímtě kaši...ne po hádce ...tak si to uvař sám.....tak by viděl, co to dá práce...i ta hloupá bramborová kaše se nechá dělat, aby byla dobrá.
A zadruhé...být Zuzkou, neřeším to...je to jeho problém....sedla bych si....a řekla sama pro sebe....tak tohle vařit už nebudu....to neumím...tohle taky ne...to taky nejde....a z toho, co mi kdy zkritizoval....bych vypouštěla a vypouštěla...až bych pro sebe a dceru vařila, co jíme my samy...jo Pepo, Ty nemáš co k večeři...je mi líto, ale já spoustu jídel neumím, jak víš. Budeš to muset nějak vyřešit....já budu vařit jen, co umím, tamto ne. Bože, jde snad o dva obědy týdně...?Všední dny pán, co asi neví, co je hlad, jí v práci...?
.jpg)
Monik: Tak toto mě skutečně pobavilo! 
11.2.2013 10:36
.jpg)
když spolu žijeme, je potřeba, abychom se shodli ve všem a jídlo je základ. A pokud mu to moje nechutná, považuje za správné mi říct, co je špatně, abych to příště uvařila správně.
Tak po téhle větě bych měla po starosti a on po kuchtě - jel by jak namydlený blesk, ani moučník by nestih 
YXH: 15:23 No, jen jestli nema trpaslici rozmery nekde, ze si to na Zuzce tak vyleva, aspon v te kuchyni 
Monik: No jo Rejpal 
Asi utekl Snehurce ten sedmej trpaslik
Reklo mi to ze v aplikaci doslo k chybe a musim to poslat znova, proto zase koktam
sharon: No jo ale prkynko na maso je lehci, musis dat vic sily a muzes mu zadrit trisku
sharon: No jo ale prkynko na maso je lehci, musis dat vic sily a muzes mu zadrit trisku
