Dal mi na vybranou: Moje dcera nebo on.
.jpg)
Někdy stojíme v životě před těžkou volbou. V podstatě víme, co máme udělat, ale přesto to není jednoduché. Já jsem se přesně v takové situaci právě ocitla. Je mi úzko, těžko, zvažuju pro a proti. V hloubi duše je mi jasné, jak se mám zachovat, zároveň však vím, že úplně ideální řešení to není.
Je mi padesát let, mám jednu dceru, které je 28 a ta má roční holčičku. Když bylo dceři osm let, rozvedla jsem se a zůstala s ní sama. Nikoho jsem nehledala, o žádnou známost nestála. Bývalý manžel byl alkoholik a násilník, dokonale mne z potřeby jakéhokoli vztahu s mužem vyléčil.
Jenže člověk míní a život mění. Když bylo dceři dvaadvacet a byla už samostatná, seznámila jsem se se svým současným přítelem. Po dvou letech se ke mně nastěhoval a od té doby žijeme spolu v mém bytě, který mám v osobním vlastnictví. On byl do té doby v pronájmu.
Všechno klapalo dobře. S přítelem jsme si rozuměli, dcera se po pár letech vdala a narodila se jí holčička. Tato idylka skončila před pár týdny příšernou tragédií. Manžel mé dcery zahynul při autonehodě. Je to strašné. Dcera se sesypala, okamžitě jsem ji i s vnučkou vzala k nám, nechtěla jsem, aby zůstávala sama a ani ona se na to necítila.
Už jsou u nás tři týdny a zvažujeme, co a jak bude dál. Dcera je na mateřské, pobírá rodičovský příspěvek a vyřizuje si vdovský a sirotčí důchod. Vzhledem k tomu, že bydleli v nájemním bytě, asi by měla problém vše utáhnout. Ale o finance nejde, kdyby chtěla jít zpět, já bych jí s placením nájmu pomáhala. Jde o to, že ona chce zůstat u nás, nechce být s dcerkou sama. Já to chápu, beru to tak, že potřebuje přinejmenším nějaký čas, než se z té tragédie, kterou prožila, vzpamatuje. Jsem její máma a nikdy bych ji nehodila přes palubu. Považuji za zcela samozřejmé a přirozené, že u nás obě holky zůstanou tak dlouho, jak bude potřeba.
Můj přítel je však jiného názoru. Přítomnost dcery a hlavně malé vnučky dost těžce snáší. Ani jemu se v podstatě nedivím. Přišel o své soukromí, spíme v obýváku a dceři a vnučce jsme uvolnili ložnici. Víc pokojů nemáme. Poslední týden je přítel čím dál víc podrážděnější a v neděli mi řekl, že se mám rozhodnout a vybrat si: buď on, nebo moje dcera a vnučka. Všichni tady prý už nadále bydlet nemůžeme. Zároveň navrhnul, že je budeme finančně samozřejmě podporovat.
Když to dcera slyšela, rozplakala se, prý nezvládne být sama, do původního bytu se vrátit nechce, už dokonce napsala výpověď z nájmu. Prosila mne, abych ji neposílala pryč, že se bude snažit s malou překážet co nejméně. Bylo mi strašně. Mně by nic takového nikdy nenapadlo. Zároveň však nechci přijít ani o svého přítele. Jeho chování je sice na první pohled sobecké, ale já ho chápu. Ani pro něj to není jednoduché.
Jsem v patové situaci a nevím, co dál. Chci je mít všechny. Strašně let jsem byla sama, konečně mám někoho, s kým si rozumím. Když odejde, bude mi strašně. Jenže dceru v téhle její životní situaci taky nemůžu nechat jen tak. Je na dně, potřebuje mě. Na druhou stranu za nějaký čas se už třeba bude chtít znovu osamostatnit a já budu zase sama. V hloubi duše však vím, že přednost dám dceři a vnučce.
Je to hrozná situace, možná, že nejsem schopná nějak reálně uvažovat. Proto bych vás tady ráda požádala o názor, pokud se dokážete trochu vcítit do tak příšerné situace. Co byste dělaly na mém místě?
26.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dal mi na vybranou: Moje dcera nebo on.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zdravim vsechny..taky jsem necetla celou diskusi...tohle je opravdu moc citlive tema...mam situaci podobnou...dcera je i s vnuckou-4 roky u nas jiz podruhe za jeji vztah...poprve to bylo 7 mesicu, ted zatim konec nevidim-je tu uz mesic..poprve prisla jednou odpoledne, ze je jeji pritel neplatil najem a druhy den jsou na ulici...pak se k nemu zase vratila..nyni jim odstrihli elektrinu...doufam, ze se k nemu uz nevrati, i kdyz ji denne bombarduje smskama, dopisama a mailama..muj muz se s tim musel smirit, ale nikdy mi dceru s vnuckou nevycetl..tesi se na ne..je pravda, ze je pres tyden pryc, ale tim spis, by me mel rad o vikendu...ale to se musi o me delit...jsem mu za vse vdecna...dceru bych ale nikdy s vnuckou na ulici nenechala...
Neměla jsem čas číst celou diskusi.
Taky nesnáším ultimata. ALE - neviděla bych to tak jednoznačně. Samozřejmě bych taky svému dítěti pomohla. Jsou v životě situace, že to prostě jinak nejde. Ale dovedu se vžít i do toho pána, že ho třebas vyděsilo, že dcera hned dala výpověď z bytu, a nějaké řešení není na dohled.
Já zrovna nedávno dost dlouze probírala s kolegyní, jak měla nastěhované mladé ve 2+1, takže tam byli kolegyně s manželem, jejich pes, mladí s tříletým dítětem a dalším psem. Vím, že tohle je jiná situace, domluvili se tak, protože mladí staví, tak chtěli ušetřit za nájem. Ale podle toho, co mi kolegyně popisovala, bylo to neúnosné, nakonec to dopadlo tak, že se tam kvůli něčemu nepohodli, mladí se urazili a odstěhovali k druhým rodičům. Ve finále jsou "staří" rádi, že mají klid. Já bych do toho tedy nešla. Jak jsem psala, může nastat taková situace, že to na nějakou přechodnou dobu jinak nejde. Ale pak by se mělo hledat řešení schůdné pro všechny.
Verera - 26.2.2013 18:25 - presne... jsme rada, ze jen me to prijd epopsane hrozne jednostranne, taky bych spis tipla, ze ten rozhovor probihal takto...a jsem rada, ze ti to myslim nejen ja.
Monik: 6:53 deti nemely 
kdyz jsem to psala, vnimala jsem je uz jako dospele lidi 
UVita: 23:35 Taky na me nepusobi dcera vycurane jako ze by chtela mama hotel, kdyz ve 22 letech uz byla samostatna.
Tohle je spis muj bratr, kterej ve svych 27 letech jeste bydli u rodicu a porad je bez prace a kdyz neni tata doma a on potrebuje odvezt pritelkyni, chodi si pujcovat auto a jine veci ode mne.
Bellana: 23:03 
Ono je to asi taky uplne jine,kdyz se nekdo "jen" rozvede, ze? To bych asi taky resila nejakym hledanim jineho bydelni, v pripade ze by moje deti nemeli kam jit a meli jsme se mackat.
Par zen se tady ohani jak neni nikde jinde mamahotel a jak by mela byt ta dcera samostatna a uvadeji priklady rozvodu a podobnych veci.
Ale tohle je preci uplne jina situace.Tohle se opravdu s rozvodem neda srovnavat.
Nekdo nemusi byt silna povaha a pak se nedivim,ze lidem rupaji nervy a treba spachaji sebevrazdu nebo nedej boze vrazdi, kdyz se ve chvilich nejtezsich od nich odvrati ti nejblizsi.
Jo a taky tu nekdo zminoval, jak rocni dite nevnima, ze prislo o tatu nebo neco v tom duchu.
Musim rict, ze se seredne plete 
Verera: 18:41 To je docela dobre reseni. Libi se mi
Dat jasne najevo, ze dcera proste zustava, ale ze zaroven pocitam s nim.
.jpeg)
Bellana - 26.2.2013 23:03 přesně tohle si taky myslím.
.gif)
kubikm: dcera hledala psychickou oporu, určitě jí nešlo o mama hotel. Neříkej, že ty by si dceru nepřijala, kdyby se jí stalo takové neštěstí s manželem. A ber to tak, že by neměla své bydlení jako dcera pisatelky. Tady nejde o nějakou vyčůranost, ale já to tak pořád cítím, o duševní pomoc a oporu.
Jity, jak můžeš vědět, že by tam chtěla být na furt? Znáš ji tak dobře, aby si toto mohla napsat? Až to přebolí, určitě zase bude chtít žít svůj život. Ono bývat u rodičů taky někdy není to pravé ořechové.
.gif)
A co takhle jít na návštěvu k našim mírně opáleným krajanům se přiučit jak se dá žít v 2+1 v osmi lidech aby nikdo nikomu nevadil??
.JPG){kind=avatar}
kubikm: K čemu by rodina byla třeba, kdyby se ke mně moje děti nemohly vrátit, když by je potkalo neštěstí? Vyvedu mladé a víc se nestarám? Když se začnou hroutit, tak se mají jít vypovídat placenému člověku místo toho, aby se vybrečeli u maminky a dostalo se jim od ní útěchy? Ba ne, to by se mi nelíbilo. Děti byly mojí součástí a já tu pro ně budu, dokud budu žít. Nerezignovala jsem na svůj život, ale oni do mého života patří. Odešli na kolej v devatenácti, syndrom prázdného hnízda nás nepostihl, pupeční šňůra je přestřižena. Když to ale budou potřebovat, mohou se nás obrátit o pomoc. Kromě peněz, ty jim fakt nedáme, ty si budou muset vydělat sami
.
ax: No jak jsem psala, dcera se tam nemůže chovat jako doma, ale musí se vymezit prostor, každý musí mít šanci na určité soukromí, pokud ho potřebuje.
Dcera s vnučkou mají ložnici, matka s přítelem obývák, navzájem k sobě chodit jen na pozvání a klepat.
To by snad mohlo trochu omezit ponorku.
Verera - 26.2.2013 18:41 A co jde promyslet na tom, aby si ve 2+1 nepřekáželi a nelezli na nervy? Libušina dcera je pro něj bohužel cizí - nevyrůstala s ním, znají se posledních pár let z občasných návštěv, necítí k ní žádné povinnosti.
Upřednostnila bych dceru. Ta rána je hrozně čerstvá, kdyby jste se k ní teď obrátila zády, bylo by to pro ni ještě horší. Myslím, že dceři začnete taky postupem času "vadit" a bude chtít opět bydlet sama.
Finančně podporovat Vaši dceru nemusí, ale byt je jen Váš a z toho bych vycházela - když se mu nelíbí, ať si jde zpátky do podnájmu.
Jaguška: mám obavu, že mladá si myslí, že na furt
jak klofne někoho...pošle mami až nejdál a ona zůstane plonk....
