Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nedávno jsem měla jakousi hloubavou náladu. Jak jsem tak byla ponořená do svých myšlenek, uvědomila jsem si, jaké máme štěstí, že žijeme právě v dnešní době. Uznejte sami. Počítače a internet nám skýtají tolik možností jak získat spoustu důležitých informací, že se nám o něčem takovém před nějakými deseti lety ani nesnilo. Některé poznatky jsou však skutečně humorné, ač se snaží tvářit seriózně.

V poslední době se například doslova roztrhl pytel s různými „vědeckými výzkumy“. Našinec skoro nestačí zírat. Používám pro ně vlastní pracovní název „Jak jsou muži dlouzí a ženy hluboké.“

Hluboká sonda do lidské intimity

Ano, tušíte správně. Jedná se výzkumy, ze kterých se my řadoví občané dozvíme, jak jsou na tom jiní řadoví občané v různých oblastech svého osobního a intimního života. Například kolikrát týdně „to“ dělají, jak často masturbují, jaké jsou jejich erotické představy, na které straně nejraději usínají, kdy na „to“ mají největší chuť, na co při „tom" myslí ženy a na co muži, jaká velikost čehokoli na lidském těle je „populačně průměrná“, kolik procent „to“ má nejraději po ránu, kolik večer a kolik jich to bere šmahem kdykoli. Nechybí ani průměrná délka předehry, vlastního aktu a dohry, výčet nejoblíbenějších poloh a dosažených orgasmů...

Aby takové výzkumy působily seriózně, a nikoli jako bohapustá zábava několika „prasáků“, je jim na učenosti dodáno pečlivým rozškatulkováním: mladí, staří, střední věk, vysokoškoláci, středoškoláci, ženy, muži... Svou roli hraje i příslušnost k rase a národu, ale také to, na které polokouli se zkoumaný objekt nachází.

Když občas někde narazím na nejnovější poznatky podobného výzkumu, nemůžu si pomoci. Vždycky si představím tlupu obstarožních chlípníků v bílých pláštích, kteří se bádáním zabývají, a nepřejte si vědět, co si myslím, že u toho asi dělají. V každém případě mají opravdu dobrý džob a není divu, že o něj nechtějí přijít. Tak přinášejí stále nové, dosud neprozkoumané oblasti lidské intimity a poctivě zkoumají dál.

Usne „po tom“ jako špalek? Nemůže za to!

V poslední době třeba vypustili do světa informaci, která má objasnit jeden (prý velmi rozšířený) model mužského chování. Učenci se totiž rozhodli přijít na kloub tomu, proč někteří muži vzápětí po vykonaném milostném aktu a prožitém vyvrcholení rychle usínají. A světe, div se – přišli na to!

Milé dámy, jestli si myslíte, že partnerovo rychlé usnutí po milování je známka jeho sobeckosti a bezohlednosti, jste na omylu. Muži za to prý nemohou. Jsou v tom úplně nevinně. Vinen je nějaký hormon, který se zároveň s orgasmem uvolní, vezme krevní oběh útokem a způsobí mužovu neodolatelnou touhu spinkat. Kolikrát je to tedy pěkný fofr, že? Ani narkóza mnohdy neúčinkuje tak rychle. Ale jak říkám, nemohou za to. To ten hormon. Alespoň to tvrdí vědci.

Jestliže však váš partner k těmto poorgasmovým spáčům nepatří, rovněž nemáte důvod k nějakému velkému jásotu, kdepak. Pokud prý muž po sexu okamžitě neusíná, není to známka jeho ohleduplnosti a lásky k vám. Znamená to totiž, že „to“ ten váš pěkně odflákl a nedal do toho ze sebe úplně všechno. Protože kdyby ano, tak by přece usnul!

Tak na tohle, prosím, přišli páni vědci. Zveřejnili svůj poznatek a ty, ženo, se s ním prostě nějak vyrovnej. Buď máš doma nadsamce, kterému všechny hormony fungují, jak mají, následkem čehož se půl minuty po sexu cítíš jako použitá ponožka, nebo sdílíš lože s jakýmsi flákačem, který u toho myslí kdoví na co. Vyber si – špatné, nebo ještě horší? A co je v takovém případě to špatné a to ještě horší?

Tak jsem se tedy jako žena hluboce zamyslela a podrobila svého partnera vlastní vědecké analýze. Dospěla jsem k tomu, že mám doma flákače. A co hůř, vůbec mi to nevadí. Nejenže hned „po tom“ neusíná, ale je schopný vyskotačit do kuchyně a přinést mi pití, někdy při té příležitosti ještě udělá i obložený talíř. Protože nevím, jak vy, ale my „po tom“ máme vždycky hlad. (Třeba bude některý z příštích „prasáckých“ výzkumů zaměřen na poorgasmovou konzumaci potravin.)

Tak o tomhle jsem usilovně přemýšlela v rámci své hloubavé nálady. A chtěla bych se vás zeptat: Co si myslíte o takových výzkumech? Máte doma nadsamce, nebo flákače?

A hlavně... Také se vám občas stane, že přemýšlíte o úplných hovadinách?