Není si jistá svými pocity a naším vztahem. Jak mám bojovat?
Milé čtenářky, s prosbou o radu se na vás tentokrát obrací mladý muž, který právě prožívá velké trápení s láskou.
Dobrý den, chtěl bych vás požádat o váš názor, a jak byste se zachovali v této situaci.
Chodíme s přítelkyní tři měsíce. Jí teď bylo 19, mně bude za půl roku. Známé se od základky, kde jsme v devítce spolu krátce chodili, pak jsem se moc svěřoval kamarádům, co jsme spolu dělávali a ona to zjistila a vztah ukončila. Potom jsme se v průběhu tří let na střední párkrát vídali jako kamarádi. Ona mezi tím měla tříletý vztah, ve kterém ji bývalý podváděl a všelijak lhal. S nim to ukončila někdy na podzim. Ještě bych rád dodal, ze i když jsme se vídali jako kamarádi, já ji měl stále rád a kdybych mohl, okamžitě bych neváhal ji získat.
Před prázdninami jsme se začali víc bavit a byli jsme spolu párkrát si večer někam sednout, na bruslích atd. O prázdninách jsme jeli k prarodičům, kde jsme se celkem dost napili a proběhla první pusa, následovaná opravdu vášnivým sexem, u kterého nám praskl kondom. Týden jsme se pak neviděli a měli neuvěřitelné obavy, jestli postinor zabere. Pak jsme spolu ihned začali chodit, jako kdybychom spolu byli odjakživa. Spávali jsme u sebe, chodili na výlety, bavit se. Pak mi začala říkat, jak je v našem vztahu zaseklá, ze prostě necítí to, co by cítit měla a začalo trápení. Doposud by mě ani nenapadlo, že něco nehraje, zde pár ukázek z diskuze:
"To ne, to mě nějak netrápí, všechno je teď dobrý, ale já se prostě necítím šťastně. Škola pak zas učení, o víkendu pokoj (rekonstruuje svůj pokojík), potřebuju něco dělat a nestíhám to. Nemam na to asi pořádně ani čas ani sílu. Ale to je jedno, já to teď myslela spíš na tebe. Že ti prostě nemůžu dát to, co bys chtěl nebo se ti věnovat tak, jak bys chtěl. Nemůžu dokonce ani dělat věci co bys chtěl. Proste se cítím divně a nevím čím to všechno je. Asi v tom bude víc věcí, ale prostě to považuju za velkou chybu. Já nevím vždycky jsem takový věci stavěla na první místo a teď mám pocit, že to ani neumím. Radši jsem doma, nebo se třeba i učím. Je to divný. Pořád si držím odstup, ale tím že to dělám, je to prostě špatně, protože pak si netvořím ani ten vztah. Jenže mě nepřijde, že bych s tím mohla něco udělat, protože o tom vím a uvědomuju si to, ale nevím co bych s tím měla dělat. Je to prostě o pocitech.
Jenže tobě na mně záleží asi už hodně dlouho, jestli jsem to dobře pochopila. Nebo víš, jak to myslím. Ale tys pro mě byl kamarád a během jednoho dne bylo všechno jinak. Prostě to si člověk nestihne ani uvědomit. Jako na to, že jsme byli kamarádi a během jedné noci jsme pomalu měli dítě, tak to je moc dobry no, jako už tohle mě prostě hrozně poznamenalo. Protože zrovna tomuhle bych dala i několik měsíců. Přijde mi, že je to pak o něčem jiném. Já to tak prostě cítím. Vím, že potřebuju dlouhý začátek. Prostě tak, jak to bylo, to není zrovna můj běžný postup. Docela mi to vadí. Kdyby se to nestalo, byli bychom spolu vůbec?! Jako jo nebyl jsi pro mě sice cizí, ale proste i tak to takhle nemělo byt."
Takže po několika rozhovorech jsme se asi dopídili problému, ze prostě to, jak to teď cítí, nebo spíš necítí, je způsobeno tím, jak jsme to příšerně urychlili a tím si nevytvořila ke mně takový vztah, který jsem já k ní po celou tu dobu už měl. Do toho ji začal psát bývalý, s kterým se od rozchodu nějak víc nebavila a sdělila mi, ze si myslela, ze on už je za ní, ale očividně se asi mýlila, ale že prostě kámen úrazu je mezi námi, že on s tím určitě nesouvisí.
Opravdu nevím, co dělat, myslím na to každou minutu, protože mi na ní strašně moc záleží a cítím se s ní, jak s nikým doposud, ani to slovy nedokážu popsat. Ovšem nevím si rady, jak tuto situaci vyřešit. Trápíme se oba a myslím, ze je nám oběma i jasné, k čemu to vše spěje. Chtěl bych slyšet váš názor.
21.10.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 31 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Není si jistá svými pocity a naším vztahem. Jak mám bojovat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
divnej patron: proboha, to je bohuzel pravda.
-
oblekame-andilky.cz
.jpg)
Jackun: ale to, jak dlouho jsou Tví rodiče spolu ještě neznamená, že to tak musí být i u Tebe
.
Každopádně, chlape, drž se
.jpg)
Mimochodem, ani ta bouračka není náhoda. Někam jsi se rychle rozjel a ono tě to zbrzdilo. Porovnej si způsob nehody se svým současným životním stylem a brzy se dej dokupy
Verera: S tím naprosto souhlasím.
Jakube, super, jsi snad první osoba, která zareagovala na naše příspěvky.
Rada Dospěj mi taky nepřijde moc k věci, vše má svůj čas a svůj záměr. Ale třídit si myšlenky, co vážně chci (nikoliv co nechci), to se hodí v každém věku.
Nakonec, v tomto věku si člověk začíná vybírat partnera, s kterým (možná) bude celý život anebo ho minimálně celoživotně ovlivní (děti apod), takže to je velmi důležitá a zásadní doba v životě člověka. Jak rádi bychom to někteří vrátili zpět, že?!
Držím palce
Jackun: Co dospěj? Dospívej, užívej si to a sleduj svět kolem sebe. Každá věc má svůj čas. Možná, že rodiče by ti řekli, že neměli nikam spěchat a kdyby měli druhý pokus , udělají to jinak.
divnej patron: ano ano:) jasně, každej říká dospěj:) ono ovšem mít jako předlohu rodiče, kteří spolu jsou od 17ti taky není úplná výhra;)
Jakube, v prvé řadě si nenech od nás, rádoby dospělých, namluvit, že kvalita či regulérnost lásky stoupá se zvyšujícím se věkem (VIZ níže příspěvky s radami typu "dospěj") Naopak, čím starší budeš, tím budeš cyničtější, budeš umět taktizovat, ale už budeš sebe dávat po menších a menších kouscích... Velice snadno se to říká, ale nenech slečnu se sebou provádět hru na bumerang..bu%d spolu chodíte anebo: "Sry, drahá, kontakt s tebou mne jitří, takže pa...žádné provizorium nejsem"
Jackun: brzo se uzdrav
a když budeš chtít, občas se zastav tady u nás na Šťastných ženách na kus řeči o čemkoliv 
.jpg)
Držím palce a přeji brzké uzdravení
Děkuji za vaše názory, každý, ač třeba úplně odlišný, mi něco dal a beru si z něj ponaučení:). Situace je taková, že jsme si udělali krásný večer v divadle a při večerní vycházce jsme si popovídali. Bylo to opravdu těžké mluvit o něčem takovém, po tak krásném večeru,... Ale ukončili jsme to. Pak následovala další komunikace, ze které jsem byl teda už úplný tatar,.. ale beru to jak to je. A jak tu někdo psal, jestli máme být spolu, tak to se časem ukáže:). Komunikace mezi námi neskončila a denně si píšem,.. Teď jsem měl bouračku na moto, tak probíhali i půlhodinové telefonáty a návštěva v nemocnici,.. Uvidíme tedy jak to dopadne:) a ještě jendnou děkuji, aspoň za vyslechnutí;)
Anahir: 
Asi měl pocit nějaké nečistotnosti
Ivča+3: no já taky dostala dopis s exkluzivní hrubicí.......
ono mít a mýt srdce je opravdu rozdíl
Anahir: to je fakt, kdysi dááávno mi jedna moje láska napsala v dopise z vojny pižamo a to jsem nerozdýchala dodnes. Kde je mu konec...
Tak jsem se musela nad tímhle dopisem docela dlouze zadumat a vrátit se v čase zpět, kdy mě bylo 19.
Je fakt, že je to věk, kdy lásky nejsou jiné než životní, je to čas hledání a zrání. A to není snadné.
Obávám se, že v současné situaci to jinak než bolestně stejně nepůjde.
První lásky dokážou někým zacloumat hodně silně.
Jestli dáš Jakube na naše rady, je na Tvém uvážení, ale dřív nebo později v životě dojdeš k tomu, že tlakem na druhého se nikdy nic nespraví, nevynutí, nepořídí. Ano, i láska může být tlakem. A před tlakem každý utíká.
Ač je to pro tebe bolestné, dej své dívce trochu svobody, možná ti o ni jen neumí (nebo se bojí říct, nechce ti ublížit) nech ji se nadechnout, vyřešit si své problémy, nech ji ať si svobodně jde cestou kterou potřebuje. Můžeš jí třebas napsat dopis, který si doma svobodně a v klidu přečte. Ničím si ji v dopise nezavazuj, nehořekuj nad svým neštěstím, aby neměla pocit viny (pocit viny je opět tlakem). můžeš jí napsat, že ji miluješ, že jí chceš dopřát tolik času kolik jen bude potřebovat, že to respektuješ a že budeš připraven, kdyby cokoliv potřebovala.
Nevydírej, nevyhrožuj (nebudeš ten typ, ale vyhrožování sebevraždou a koncem života je ubohost a ty nechceš být ubohý).
pokud se rozhodne jít svou cestou bez tebe, budeš to prostě muset respektovat, nelze nikoho přemluvit aby tě miloval. Dejte si oba čas na rozhodnutí.
A sobě dopřej taky čas. zavzpomínala jsem na své lásky a rozchody...jéjé ty bolely to ti tu můžu odpřisáhnout....ale čas všechno spraví. Je nutné se v tom nepitvat, ale vyrazit ven, něco začít prostě dělat. jsi mladý, jistě máš spoustu zálib.....
Pouč se ze svých chyb, že ne vždy je dobré všechno pitvat s kamarády a trochu natrénuj práci s kondomem, aby nepraskal 
Za 10 let (což je teď pro tebe neuvěřitelně dlouhá doba) poznáš, že dát patnerovi ve vztahu svobodu jednání, je velmi cenné a vztah to tmelí.
A jedna technická - pokud se rozhodneš napsat dopis, tak prosím Tě, bacha na hrubky, v takovém dopise fakt nemají co dělat.
Moje rada je jednoduchá - nebojuj! Proč bys měl a za co chceš bojovat? nešlo by to beze zbraní? Tvou zbraní je podle mě tvůj tlak, který na ní vyvíjíš a pod tlakem se nedá NIC. Zkus tomu nechat volný průběh, řekni jí, že ji máš rád a že ti nní záleží, ale ujisti ji (a hlavně sám sebe), že ne za každou cenu. Hodně štěstí v hhledání (sama sebe a v tom, co vlastně skutečně chceš) .
