Chová se jako paša a doma nehne prstem
Ráda bych znala názory čtenářek na chování mého manžela. Jsme spolu dva roky, před svatbou jsme spolu nebydleli. Dítě zatím nemáme, se založením rodiny chceme počkat. Mně je 27, manželovi 32 let.
Trápím se tím, že si začínám připadat jako služka. Pavel se do domácích prací moc nehrne, což je asi vlastní většině mužů. Nikdy neudělá nic sám od sebe, občas se se značnou nechutí zapojí alespoň do většího úklidu, když mu přesně řeknu, co má udělat.
V poslední době mi to začíná už dost vadit. Chodím do práce, kde jsem většinou od rána do večera. Respektive odcházím ráno v půl deváté a vracím se kolem sedmé. Pavel má výhodné zaměstnání, několik dnů v týdnu nemusí do kanceláře a pracuje z domova. Někdy objíždí klienty. Má tedy mnohem víc času než já a větší svobodu.
Strašně mi vadí, že i když je celý den (nebo jeho většinu) doma, nenapadne ho, aby něco udělal. Kdybych věděla, že se od rána nezastaví a svou práci taktak stihne, neřekla bych ani slovo. Jenomže já vím, že to tak není. Volného času má skutečně dost. Přesto se chová, jako by se ho naše společná domácnost netýkala.
Neudělá nic, ani po sobě neumyje nádobí za celý den. Já večer přijdu a všechno čeká na mě. Dokonce mu není hloupé nechat prázdný hrnec na sporáku a talíř ve dřezu, když si k obědu ohřeje jídlo, které jsem večer předtím uvařila. Stejně tak hrnky od kávy atd. Jednoduše to nechá být a spoléhá na to, že až večer přijdu, všechno dám do pořádku.
Už jsme se kvůli tomu mockrát pohádali. Řekla jsem mu, že mi to vadí. Ptala jsem se ho, proč mu dělá takové potíže umýt po sobě těch pár kousků. Jestli mu to není vůči mně trapné. Odpověděl, že ne, že tohle nikdy dělat nebude, protože kdyby to udělal jednou, začala bych to považovat za samozřejmost.
Mám ho ráda, ale tenhle postoj mi velice vadí. Uráží mě, když ráno odcházím z uklizeného bytu, večer se vracím do bince, který udělal, a on automaticky předpokládá, že uklidím a navrch uvařím večeři. Párkrát jsem zkusila stávkovat, nevařila, neuklízela atd., ale k ničemu to nevedlo. On nehnul prstem a jen mi nadával, že jsem bordelářka.
Nějak se v něm nevyznám. Nevím, jestli je tak líný, nebo se tak chová proto, aby si doma zajistil nějakou pozici. Jenže prožít život jako služka se mi nechce.
Co s ním? Mám šanci to nějak změnit?
8.11.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 67 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chová se jako paša a doma nehne prstem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
nemyslim, ze tohle se da zmenit
--
oblekame-andilky.cz
tak abacha.. homeoffice neznamena, ze se misto prace uklizi!
a me ted arozhdone nevadi, kdyz mam manzelovi rict, at doma neco udela, Staci normalne pozadat o pomoc, pokud to neni uplny pitomec, tak pomuze. Ale znova.. homeoffice neznamena, ze ma clovek dovolenou! je to prace jako kazda jina, usetri maximalne cas na dojizdeni do kancelare.... presn epro takove nazory, jako mate na HO vy ho zamestnavatele nechteli poskytovat, i kdyz to vsem usetri cas, energii a penize.
.jpg)
kubikm: na ten jeden hrnek a talířek, co po sebě neumeje ? 
proč nekoupíš myčku? a ušetříš i dost vody...
Tady je návod 
Renee: Ani malé děti nepotřebují teplé večeře, pokud mají teplý oběd.
orinka - 9.11.2013 8:07: Přesně tak, nač žít s někým, s kým je třeba permanentně bojovat. Nebo hrát nějakou divadelní roli, která člověku není přirozená. Třeba to někoho baví, pro mě by to nebylo. Když přijdu po šichtě domů, chci mít klid, chovat se normálně, uvolněně.
Zita píše, že se vrací kolem sedmé. Já v některé dny taky a to už nedělám doma nic, jenom odpočívám a nabírám síly na další šichtu. Vařit večeři? To bychom večeřeli tak v devět a v takovou pozdní dobu už nejím, špatně by se mi spalo. Takže si umíchám nějaký salát nebo si vezmu něco, co uvařil manžel, abych se nejpozději do půl osmé najedla. Manžel v tu dobu bývá už dávno po večeři.
S malými dětmi by to bylo jiné, to bych vařit musela (kdyby nebyl doma manžel), ale zas neznám žádnou ženu starající se o malé děti, která chodí z práce až v sedm hodin večer. To se musí celé zařídit úplně nějak jinak. Třeba právě tak, že děti nakrmí manžel, když má práci doma nebo se z ní vrací o poznání dřív 
Což si v případě Zitina manžela nedokážu představit.
Nika1: "Jak já bordelářka, to je tvůj hrnec" a číst si dál, vypnout zvuk.
Jenže ze Zity mám dojem, že ona je ten typ, co prostě nesnese chvíli neumyté nádobí, takže seřve manžela , s trpitelským výrazem a spoustou řečí umyje to,, co by měla nechat na něm a ještě ze sebe dělá oběť.
Tak buď ať se jasně a hlavně v klidu a s vzájemným respektem domluví s manželem jak si to kdo představuje a najdou přijatelné řešení, které pak budou důsledně dodržovat, snad není takový blb, že opravdu čeká, že doma na nic nesáhne a pokud ano, nemá cenu s ním setrvávat a nebo ať teda uklízí i po něm, ale nestěžuje si, že on nic nedělá.
Fakt by mě v tomto případě zajímal názor pána. Jestli by to bylo : " V naší rodině vždycky domácnost obstarávaly ženy, já ženské práce prostě dělat nebudu." a nebo " Pracuju doma, mám jiné myšlenky, umýt nádobí jednou denně večer snad stačí, já bych to i udělal, ale manželka hned začne vyvádět kvůli jednomu hrnci, jedná se mnou jako s dítětem, takže mi to bere chuť cokoli dělat a schválně jí odpovím něco nepříjemného."
Zkusit párkrát stávkovat a nedotáhnout to není řešení. Prostě jednoduše metoda gramofonové desky JSEM UNAVENÁ Z PRÁCE SPOČÍTALA JSEM, ŽE EKONOMIČTĚJŠÍ BUDE ABYS NA TO JÍDLO NĚKAM CHODIL OSTATNĚ I JÁ MÁM OBĚDY V PRÁCI A TEPLÉ VEČEŘE BUDU DĚLAT JEN O VÍKENDU, KDY NEPRACUJU.TO TAKY TO NÁDOBÍ UMYJU.A nepolevit.
Zito, dokud nemáte děti, nevidím to jako problém. Prostě po návratu z práce bych to nechala tak, jak to je. Je to jeho binec, nechte ho v něm. Vydržte to večer, prostě v té kuchyni nebuďte. Vemte si jídlo do obýváku a nechte to tam taky povalovat, až dojíte. Muži jsou jako děti: platí na ně klid, důslednost a žádné zbytečné řeči. A na teplé jídlo v týdnu může pán někam chodit. Bude to mít i s obsluhou. Vy třeba uvaříte za tolik a tolik, ale ve finále se to prodraží. Když připočtete energii, čas, následný úklid. Jakmile přijou děti, už s tím nic neuděláte. Ty nemohou žít v takovém binci...Tuto situaci jsem zažila s dospělým synem. Dočasně jsme bydleli spolu. To jeho - SNAD TO NENÍ PROBLÉM PO MĚ UMÝT JEDEN HRNEK OD KAFE A JEDEN TALÍŘ slyším dodnes, když na to vzpomenu.Převezla jsem ho. To nádobí jsem tam nechala válet celý týden. Ve finále pak viděl ten svůj jeden talíř jeden hrnek. To víte, že mě ruce cukaly. Ale nepovolila jsem. A byl to on, kdo v neděli, kdy už nebyl ani talíř ani hrnek, ani lžíce a lžička, však to dobře do sady dělají po šesti....myl naschlou hromadu a neskutečně nadával. Dneska žije s přítelkyní. A je už ode mě vyučený. Uklízí. A je to správná žába, ta jeho. V mém duchu po něm ani hrnek neumyje. Není nad praxi!
Verera: netroufnu si to posuzovat, ale uklízecí běs je průvodním jevem určité neurózy, jako náhražkový program, vyrovnávající jiné nedostatky. Plzák tvrdí, že takto se chovají ženy, které příliš nezajímá sexuální život
Šmarjá, ale proč vůbec být s chlapem, se kterým musím bojovat??? Takové manželství je nesmysl, k čemu ho má? Už níž jsem psala, že je trubec...vlastně ani to ne, protože trubec napřed královnu oplodní, než ho vyšoupnou z úlu. Chcíplého
Verera: Jenže on by chodil po bytě a nadával, jaká je bordelářka a ksichtil se a dělal dusno. Ten by jel.
Docela dobře si umím představit rozhovor:
ona: Kdy umyješ ten hrnec?
on: To dělat nebudu, to bych pak musel pořád.
ona: Chceš říct, že po sobě nebudeš umývat nádobí?
on: Přesně tak
ona: "Hm, tak to nám brzo dojdou hrnce, nevadí, aspoň nebudu muset vařit. Ale kdybys přece jen chtěl něco k večeři, dej vědět , až to budu mít v čem udělat. " a jde si sednout s knížkou.
Nač se hádat ?
Jenže spousta žen trpí spasitelským komplexem, mají dojem, že ten jejich nekňuba (kterého si ovšem braly jako úžasného muže) by zahynul ve špíně a hlady, kdyby ho neopečovávaly a nevychovávaly a neúnavně se denně vrhají do boje za jeho záchranu. To je pak těžký. Přemíra aktivity na jedné straně vyvolává pasivitu na straně druhé.
Další exemplář pitomce rozmazleného sobeckého. Šla bych od něj. Manžel rozmazlený svou matkou taky nic neuměl, na nic nebyl zvyklý, ale musel a naučil se.
