Třetí vnouče už nechci! Dvě mi stačí.
Právě mám rozepři se svou tchyní. Máme dvě dcery, mladší se narodila před rokem, starší je 5 let. Zatímco svou starší vnučku babička miluje nade vše, mladší úplně přehlíží. Tvrdí, že třetím vnoučetem jsme jí udělali čáru přes rozpočet. Od svého druhého syna totiž ještě má desetiletého vnuka.
Už když jsme jí oznámili mé druhé těhotenství, přijala to velmi vlažně, vlastně spíš chladně. „Hm, jak myslíte, do dnešní doby dvě děti, to já bych si netroufla,“ byla její první slova. Po narození Kačenky sice projevila takovou tu povinnou radost, hlavně že je prý holka zdravá, a tím její vřelý zájem o vnučku skončil.
Když přijdeme k ní nebo ona k nám (je rozvedená, žije sama), pokaždé se hodně věnuje pouze té starší. Malou jen letmo pohladí, aby se neřeklo. Sama od sebe si ji nikdy ani nepochovala. To já jsem se občas snažila napomoci tomu, aby si k ní vytvořila vztah, a poprosila jsem ji například, zda by Kačku nemohla chvilku vzít do náruče, než něco dodělám. Sice tak učinila, ale po celou dobu stejně mluvila jen na starší Lucku.
Je mi to velmi nepříjemné. Vím, že Kačenka je ještě malá a rozum z toho nemá, ale to se začne brzy měnit. Začne víc vnímat, a rozdíly, které mezi nimi babička dělá, ponese určitě velmi těžce.
Říkala jsem to manželovi, jenomže on je v těchhle věcech nějak bezradný. Řekl mi, že přece nemůže poručit své matce, aby měla ráda naše dítě. Jestli prý to necítí sama, nikdo ji k tomu nepřinutí.
Když jsem si o tom promluvila s ní, bylo mi hořko ještě týden poté. Doslova mi řekla, že dvě vnoučata jí stačí, krásně to vyšlo i v tom směru, že se jako první narodil vnuk a druhá v pořadí vnučka. Po dalším dítěti do rodiny už netoužila. Jako by se celý svět točil jen kolem ní! Chápete to? Zeptala jsem se, jak by jí bylo, kdyby její tchyně odmítala jejího mladšího syna. Na to mi odpověděla, co by s tím prý asi mohla dělat.
Je mi z toho všelijak. Od našeho rozhovoru se situace ještě zhoršila. Je schopná zavolat manželovi, ať přijde v neděli s Lucinkou na oběd, ale já s Kačkou ať nechodíme, že malá jí to tam vždycky všechno ocumlá a udělá binec.
Nevím, co mám dělat. Když jí zakážu stýkat se s oběma dcerami, ublížím tím Lucce, která babičku miluje. Bojím se chvíle, kdy si naše mladší dcerka začne babiččinu nelásku uvědomovat.
Dovedete si představit, že byste se takhle chovali k vlastním vnoučatům? Co znám babičky ve svém okolí, mezi kamarádkami, tak jsou všechny šťastné, že mají vnoučátka, a ani ve snu by je nenapadlo dělat mezi nimi rozdíly. Jenom ta naše je po téhle stránce nějaká divná.
12.10.2007 Rubrika: | Komentářů 81 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Třetí vnouče už nechci! Dvě mi stačí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak tohle tedy nechápu a děkuji za to jaké "všechny" moje babičky jsou.Máme dvě děti dcera 4,syn 5 měsíců.Vzhledem k tomu, že mám ještě své dvě babičky i dědy, tak máme prarodičů požehnaně a všechna svá vnoučata i pravnoučata milují stejně.Tchýně ta se z dětí může doslova po*** ale jsem šťastná páč si nedovedu představit tvojí situaci.
nelámala bych to přes koleno, však ono se to tchyni jednou vrátí...
Já bych se zase chtěla starat o svou vnučku,ale brání v tom snacha. Syn je rozvedený .
Připomíná mi to jednu moji babičku s dědou - ti uznávali jenom vnoučata od svých tří dcer, a my, děti od jejich jediného syna, jsme byli páté kolo u vozu. I když - i můj otec byl v té rodině poněkud jako cizí, byl jim dobrej jen k tomu, že když umřeli, tak on jim oběma zaplatil pohřeb a jeho sestřičky nepřispěly ani korunou.
Něco ze současnosti - můj tchán je něco jako ona babička, má svého vnuka, mého staršího syna a naše dcera ho nanejvýš obtěžuje, když je u babičky, tak na ni křičí a neřekne jí dobrého slova. I když, on je sprostej už snad na všechny, jenom na manžela si netroufne.
Omlouvam se za slovnik, ale tahle "babicka" mi prijde jako naprosto sobecka krava...
Cela planeta se opravdu netoci jenom pro ni...Vzdycky jsem obdivovala babicky, ktere se chovaly ke vsem vnoucatum stejne, spravedlive (navic prtata co za nic nemohou)..Nevim temto lidem bych doporucila zazit treba trochu bolesti treba s nemoci to se pak vidi svet uplne jinak...Nebo tak trosku premyslet o svete jinak - o tom proc tady vlastne jsme co po nas zbyde, kolik pratel opravdovych mame, kolik lidi si treba na nas v hezkym vzpomene etc...
Bože to je baba 
.gif)
Zrovna včera byl u nas vnouček a za dvě hodinky blbnuti to tu vypadalo jak po výbuchu,takže ještě budu i dneska uklízet,ale nevyměnila bych ty chvíle za nic na světě.Má teprve roček a budu se těšit na každé další kolik že by jich nebylo to je věc mladých a teskno mi je po vnučkách máme je daleko až v Americe. 
.jpg)
catcat: jo chata to byl citlivěj bod ... po té co jsme šli z bytu do domečku ( skutečně domeček malej) tak sme najednou zjistili, že jezdit přes celou prahu + dalších 50 kiláků někam do kolonie na zahradu je ópruz... tak sme přestali a to tchán s tchyní nesli a nesou dost těžce .... ale zas k nám častěji jezdí oni....
gabulina: teda, to máš matinku
jinak je hrozně dobře, ž s manželem takhle držíte při sobě 
Ota: u nas byly problemy uz pred detma. ja jsem si nasla spatneho chlapa a on zase spatnou zenskou 
Moje matka nesnasi deti - tedy i me - nikdy mi treba nezabalila darek-ji proste Vanoce, narozeniny... nebavi. Kdyz cekala me a doktor ji rekl, ze to mozna budou dvojcata, tak delala strasny sceny , ze s otcem rozvede a kazdy si vezme jednoho parchanta. Ona nikdy vic jak jedno dite nechtela - pry chtela dedice - jeji slova. navic desne miluje zlato, diamanty a chlast 
Dite bych ji stejne nesverila - bala bych se, co zase vyvede. S manzelovymi rodici zacali problemy uz jenom, kdyz jsem si chtela pujcit svatebni saty z pujcovny - hned mi nadali do cirkusaku a ze oni-takova nobl rodina, nepujdou na svatbu nekomu, kdo ma pujcene saty. Nebo delali desne sceny, kdyz jsme rekli, ze si chceme nechat udelat prstynky na zakazku ze stareho zlata, ktere jsem mela po babicce-pry jako zebraci. Chteli, ze nas vyvezou autem, do jimi predem vybranych obchodu a koupi nam prstynky, jake se libi jim a obleceni, ktere oni uznaji za vhodne. Jinak tak pro prestavu - s manzelem za par dni slavime 15 let od svatby - takze sam vidis, ze 6 v USA o tom neni 
V CR jsem byla se starsi dcerkou jednou na navsteve a jenom me to ujistilo v tom, ze tech 6 000 km mezi nama je tak akorat 
Padim odvezt holky do skoly a do skolky 
Babička trochu rozdíly dělala, jak už jsem psala, vyvyšovala vnuka, ale my 3 vnučky jsme byly tak nastejno. Zato děda, když poznal jakej vnuk je, tak se upnul na mě a ségru, nejstarší vnučka tolik dědu nenavštěvovala, protože vylétla z hnízda, ale určitě ji neměl rád o nic míň. Sice s babičkou měl ne moc spokojené manželství, ale děti, ty on měl rád. V životě mě neuhodil, byl to pro mě mužský vzor. Když jsem byla malá, právě mě zapojoval do práce na statku a učil mě tak různé práce, nikdy mi nenadával (akorát když jsem uvařila cuketu 
). Když jsem chodila na diskotéky, vyzvídal kdo pro mě přišel tancovat (disko si představoval jako vesnickou zábavu) a dělali jsme si s "nápadníku" srandu (chudáci kluci, když nějakej přišel, tak se ho ptal: a kterej ty vlastně seš). A hlavně on byl na svý vnoučata pyšný, když něco dokázali, bylo to vidět. Nikdy sice neřekl, mám tě rád, to bylo pro chlapa jeho generace nepřípustné, ale bylo vidět jak o nás mluví a jak se zajímá a snaží se pomoci. Otec se o mě totiž nijak moc nezajímal a nepamatuju se, kdy mě pochválil, mamka brala když se něco povedlo jako samozřejmost. Děda byl nejmilejší osoba mužského pohlaví (po manželovi), kterou jsem měla v životě nejradši. Dnes myslím, že by i více věcí dopadlo jinak, kdyby ještě byl. Škoda, že některé vnoučata nemají takové prarodiče.
Ota: mh, taková kvočna, co všichni musí být furt pohromadě je můj táta. Někdy je to náročný, páč musím i ve svých letech vysvětlovat, že na chatu nejedu, protože mám jiný program...
gabulina: tady bych řekl je vidět klasický zhrzení - "odvlekli jste jim vnoučátka do ciziny" - něco podobnýho jsem už viděl chvílí u tchyně ... ale tý to rozmluvil tchán a teď už normálně lítaj 1x za 6 měsíců na návštěvu......
Tchyně je hodná ale je to taková ta máma kvočna, nikdo nemá právo bydlet dál než ona dojede na kole ....
Jiřino, nejsi v tom sama. My mame 2 dcerky - jedinne vnucky z obou rodin - holky maji 7 a 4 roky a od prarodicu jeste nedostaly ani pohled k narozeninam a nebo Vanocum. Jeste nez se narodila prvni dcerka, tak mi moje matka neustale rikala, at nepocitam s hlidanim a nebo s tim, ze by mi neco koupila. Kdyz uz jsem chodila s kocarkem, tak se obcas nekdo vyptaval, kdy si poridime druhe - no znate to-zvedavy sousedi 
Pokud byla matka zrovna nekde na blizku, tak nez jsem stihla neco odpovedet, odpovedela za me: No predstavte si jak je blba, ona by chtela jeste dalsiho fakana. S manzelovymi rodici jeste horsi - manzel je proklety, chteli po nem , aby si zmenil jmeno, dokonce, aby se sel obesit 
Dnes uz bydlime 6 let v zahranici a rodina nam muze polibit ... 
Zajimave je, ze manzelovi rodice se nam po X letech najednou ozvali, ze nam chteji koupit pozemek a muj otec taky porad ceka, ze se vratim - ceka na nas domecek za 2 miliony a holkam pry koupi, co budou chtit - no myslim, ze se nacekaji 
Holky maji jako babicku a dedu sousedy - s nimi slavi narozeniny, vanoce... Prestoze maji 5 svych deti a vnoucata, tak na nase holky si cas udelaji a vzdycky od nich dostanou prani a nejaky darecek. Jednou za cas poslu do CR par fotek a hotovo. Starsi dcerce se ani nelibi, kdyz vidi , ze posilam fotky. Pry proc mi musime neco posilat, kdyz oni nam neposlou nic. Jinak se Jirino taky priklanim k tomu, aby jste jako rodina drzeli pri sobe - drzim pesti a pevne nervy.
divná babička
