Zahrnují nás luxusními dary a mně se to nelíbí
Nevím, co mám dělat s manželovými rodiči. Lépe řečeno s jejich dary, kterými nás zahrnují. Je mi to nepříjemné. Vím, že kdyby nechtěli, dávat nám je nebudou, ale já se z nich nějak nemůžu radovat.
Oni jsou velmi slušně zajištění. V restitucích získali velký majetek, žijí si na hodně vysoké noze.
Já jsem na mateřské, máme dvě děti – dvouletá dvojčata. Manžel má plat docela slušný, jenže když jsou malé děti, je potřeba stále kupovat spoustu věcí a my navíc vše kupujeme dvojmo. Jsem ráda, že nám rodiče pomohou například s nákupem oblečení a podobně, ale oni tu svou pomoc přehánějí. Cítím se zavázaná, působí to na mne, jako by si těmi dary chtěli koupit jakousi poslušnost.
Minulý rok nám k Vánocům dali 150 000 korun, abychom si mohli zařídit novou kuchyň. Podotýkám, že jsem se před nimi nikdy ani slůvkem nezmínila, že bych po novém zařízení toužila. Oni prostě sami usoudili, že naše stávající kuchyň je hrozná, dali nám peníze, zdůraznili, za jakým účelem, a basta. Dali nám to v podstatě příkazem. Potom mi tchyně až nepříjemně radila, co a jak má v kuchyni být, jaké spotřebiče koupit, která dvířka jsou podle ní nejlepší.
Nebylo mi to příjemné, ale když jsem se ohradila, že v té kuchyni snad budu vařit já, doslova mě zakřikla připomenutím, že bez nich bychom se na ni nikdy nezmohli.
Teď mi manžel řekl, že nám jeho rodiče chystají pod stromeček luxusní dovolenou na Seychelách. Prý to bude 14 dní pro celou naši rodinu. Oni mají jet taky.
Mám po náladě. Nestojím o dovolenou, kterou strávím povinným děkováním. Raději bych jela s dětmi na Slapy a měla klid. Řekla jsem to manželovi a on se skoro urazil. Jemu takové dary od rodičů nevadí, je rád, že nám takhle pomáhají a díky nim stoupá naše životní úroveň... Nechápe, co se ve mně odehrává. Prý by bylo velmi neslušné takový dar odmítnout.
Možná si myslíte, že jsem zbytečně zpovykaná, co by za něco takového dali jiní. Třeba vás napadne i něco o pálení dobrého bydla a o tom, jak jsem nevděčná. Jenomže já si nemůžu pomoct. Vyrůstala jsem ve skromných poměrech, na okázalé dary a povinnou vděčnost jsme si doma nikdy nepotrpěli. Hned, jak jsem ukončila studia, začala jsem se o sebe starat sama a naučila se samostatnosti a odpovědnosti.
Chci tak žít i dál. V rámci svých možností a schopností. Nepotřebuji mít všechno, obklopovat se luxusem a ověšovat zlatem. Nevím, co mám v takové situaci dělat. Jak si zachovat vlastní důstojnost a přitom je neranit a neurazit? Nejhorší je, že jsem na to sama, manžel mi v tomhle ohledu oporou skutečně není.
10.12.2007 Rubrika: | Komentářů 62 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zahrnují nás luxusními dary a mně se to nelíbí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Něco podobného jsem v manželství zažila. A není z toho cesta ven. Buď přijímáš a musíš mlčet, nebo odmítáš a hádají se s Tebou. Není situace, kdy by byli všichni spokojeni. Tobě aspoň dávají peníze. My dostávali věci. Do bytu, na sebe. Podle vkusu rodičů. Léta jsem žila obklopená věcmi, které jsem si nevybrala. Nedokázala jsem asi být patřičně vděčná. Ty věci se mi nelíbily, překážely mi. Neříkám, že všechny. Ale myslím, že člověk by měl žít v souladu s tím, jaký je. Že by jeho šatník, byt, styl života měl odpovídat tomu, jakým se ten dotyčný cítí být. Dneska mám taky mladé. A nekecám do ničeho. Pomohla jsem jim do začátků. Nečekám na vděk. Bydlí, vydělávají, ať se starají. Mám svoje koníčky a svoje cíle. Žiju v souladu sama se sebou. Sama, ale spokojenější. Mám, co mít chci a co jsem si vybrala sama. Radši o namazaném chlebu a svobodná, než přejedená z cizího, zač musím donekonečna tchány velebit. Není to nevděk. Je to přesvědčení. Chci mít odpovědnost sama za sebe. A i kdybych o hladu byla, už bych tak žít nechtěla. I pro tu lásku se mají potkat dva z přibližně stejných rodinných poměrů. A ne náročný mamánek a soběstačná samostatná holka.
Dorko, chápu co jsi chtěla říct, ono není moc jednoduchý , když Ti někdo ,, nacpe peníze" ani nezeptá a pak Ti ještě nakazuje co si máš a nemáš koupit, čeká, že budeš děkovat do konce života a v podstatě si kupuje Tvoji poslušnost. Vzít si peníze je jednoduchý a pěkný, ale když si Tě pak někdo uzurpuje a diktuje Ti co máš a nemáš dělat a Ty se musíš stále a stále přizpůsobovat- to už tak jednoduché není. Užívat si peníze, které patří někomu jinému začne být protivný, když Ti je pak vyčítá a musíš zapírat sama sebe.Je to ponižující. Já měla něco podobného (nejednalo se, ale o takové sumy), jenže můj muž se postavil na moji stranu a tím to všechno bylo jednodušší. Pokud se Tvůj muž za Tebe nepostaví, myslím, že to vyřešit asi moc nepůjde - ale to jsi asi slyšet nechtěla, viď? Ale E=mc2 možná radí dobře,stálo by za to začít nenápadně působit na manžela v tomhle smyslu.
Já bych se na místě pisatelky snažila dohodnout, aby dary pouze finanční- pro děti stavebko, účet, nebo " na knížku", aby jednou měly třeba na studim 
a sama bych si taky špórovala- tajně 
to pro případ, že by manželství nedopadlo dobře. 
A naučte se ten blahobyt přijmout a užívat. Peníze totiž nikoho nezkazí, jen velmi zesílí povahové rysy. 
tchánovci by chtěli vděk stejně a vy tvrdíte, že si peněz umíte vážit, tak co...............
..oprava- ke svému otci přece jen chovám ještě jakous takous úctu)
Já jsem v rodině, kde se žilo stylem: "já tě živím, tak ty můžeš leda tak držet hubu" a: " vdečnost až za hrob za cokoliv, co poskytnou mé osobě" žila skoro 30 let...ten skvělý pocit, který jsem měla poté, co jsem začala vydělávat dost na to, abych byla soběstačná a mohla na výlevy onoho typu odpovědět zvdiženým prostředníkem (teda obrazně, ke svému otci přece jen chovám) se dá těžko popsat.....
Proto bych patrně ony zavazující dary( a to, co popisuje Dorka rozjhodně jsou zavazující dary) asi nemohla přijmout, a když už, asi bych dala jasně najevo, že kujsem svéprávná si kuchyň vybrat sama, a dopokud mi chtěljí dát dovolenou, tak dle mého výběru, jinak ať si to nechají.
Já (ani moje rodina) jsem nikdy nic nezískala zadarmo, na vše jsem si musela vydělat...paradoxně mám nyní přítele, jehož rodiče restituovali kus městského centra, a po prodeji tohoto majetku jsou docela v balíku (tedy alespoň z mého pohledu "nuzáka" : postavili už druhý dům, když něco chtějí, nemusí na to šetřit, ale jdou a koupí si to). On se snaží být na nich "nezávislý", ale je zvyklý majetků své rodiny využívat jak může.....ale proč by to taky nedělal, že, když má tu možnost...takže kdovíco čeká mě....
Naštěstí nic takového řešit nemusím,nemám bohatou tchýni a nenechám si do ničeho kecat.Hlavně si nesmíš postavit manžela proti sobě,asi bych trochu mazala med kolem pusy:ty jsi přece šikovný chlap,co se umí postarat o rodinu,najdeme si dovolenou,kde budeme sami-když pojedou vaši tak si ani nebudeme moct zas....t,protože nás budou hlídat.Vaši z tebe dělají chudinku,který neumí vydělat peníze,ale já vím,jaký jsi šikulka a mám tě moc ráda.A my tě s dětmi potřebujeme,ty jsi ta hlava rodiny,co na to za pár let řeknou děti,že posloucháš babičku.....atd atd.Přesvědčit ho,že je dobrej a nemusí mít za zadkem rodiče.Mám velkou potřebu osobní svobody,tak můj návod jak odstavit synáčka od maminky se moc líbit nemusí.
Jen bych podotkla, že kuchyň je tak na 10-15 let v nejlepším, tak bych panímámě poděkovala za rady. 150.000- to není i se spotřebiči závratná částka, pokud musím koupit desku-10, troubu-10, lednici-15, myčku-30, digestoř-10, dřez-5, MW-10- to jsou nižší ceny, zbývá 60 na korpusy, baterie a spol- to není moc luxus, to je standart.
Šťastná Baronka: možná je romantička a miluje vůni buřtů a repelentů
BORAT BORAT BORAT
TY PLAVKY JSOU TAK SEXY
.jpg)
medved: ono se něco dá vrátit i jinak.
Babička mojí ženy ji léta ( dokud má drahá studovala) dávala peníze a věci a teď jí to vracíme my , zejména když potřebuje něco poplatit ona od doktorů až po opraváře .....
musim rict, ze na miste dorky, abych to utla uz davno....pokud je manzel zvykly na vyssi standard, tak se holt o nej bude muset postarat svou pili pripadne mu muzou rodice cast restituovaneho majetku darovat, aby s nim hospodaril dle vlastniho uvazeni a nemusel cekat "az podedi"...ja bych si proste penize na kuchyn nebo dovolenou z principu nevzala, byt bych mela doma kuchyn z roku raz dva a jezdila jen na slapy....byla by to totiz MOJE kuchyn a MOJE dovolena, coz je pro me vyrazne cennejsi nez jakekoliv hmotne statky 
ja sama bojuju s tim, ze moje mamka zahrnuje dary stale nasi dceru....kdykoliv tam prijedeme, tak je pro malou nachystane ruzne nove obleceni a hracky a knizky, vzdycky v hodnote rozhodne vetsi nez male 
jednou za cas se rozcilim, strhne se bourka, ktera vydrzi tak dva tri mesice a pak se jede nanovo 
uprimne, uz jsem na to rezignovala....veci si proste beru, ale zadnou zvlastni vdecnost neprokazuju...moje mamka vi vic nez dobre, ze to je proti moji vuli
kareta: 12:23
kdybych dostala "SÓTÓPATESÁT...slusí paný slusí" na kuchyň, tak vydržim i kecy tchýně a to já mám ECHT tchýni jéžišmárjo, možná bych tam aj snesla magič a z repráků Evu a Vaška....a dovolená ne Seyšoškách
, ty vogo Dorko, pozvi tchánojc na štrúdl a kávičku a ještě s tchýní si vyberte stejný "vodokalhotky /BORAT/"... Co blbneš... buď sis měla vybrat dřív chudějšího manžu a nebo si šporovat do štrozoku a kuchyň si koupit sama
Kurnik holka, přej jim prachy a využij toho, že je ti přáno, v nové kuchyni děláš svým dětem papů a Slapy místo Seyšošky...??!!.......bych opravdu s chutí u táboráku před stanem zpívala mezi sousty špekáčků nad ohněm a odháněním komárů... nějakou pěknou od Nedvědů...místo moře v exotice
Kašli na TEĎ hrdost
a pamatuj na staré dobré české osvědčené...blbej kdo dává, blbější kdo nebere...
Viv :o): ono to mělo ještě krásný souběhy ...
Když jsme šli se ženou z nájmu do hypotéky tak nám tchán udělal přednášku o neodpovědných závazcích na 20-30 let, jak je vlastně lepší být dál jen v nájmu atd ...
A když jsem mu o pár let později právě v souvislosti s III. vnukem "vpálil" ,že si prostě děti až dospějí něco pronajmou tak on začal o "nevýhodách nájmů a jistotách vlastnictví a jednoduchosti hypoték" ..
No tak jsem mu připoměl jeho předchozí totálně zrcadlové argumenty ....
On je jinak hodný a hódně spořivý, myslím že moje děti mají to nejlepší zajištění v shánčlivém tchánovi....
celina: no tak takoví rodiče jsou fakt dáreček prostě lepší dary nebrat, anebo před svědky 
Ota: myslis nasi kuchyn? no neco na ten zpusob.. zleva doparava po tvaru L... mala vestavena lednicka s marazakem, nad ni vestavena mikrovlnka, drez..skrinka pod nim kose ( zasunovaci odpadak, kdybliky, cistiky a tak).. pracovni deska na sirku myscky co je pod ni... pak hned varna deska vestavena trouba.... a to je vse .. rozmery koutu jsou totiz jen 180cm na sirku a asi 240 na delku... tam nic moc nevymyslis... ale ja jsem happy, odpovida to tomu, jak moc , resp. malo varime a co varime... takze spokojenost :-))
ale beda tomu, kdo by mi cpal domu rustikalni hruzu.. vsechno je hladke jednoduche.. az fuinkcionalististicke :-)
Stanik: systém puzle co ?
