Nesmíme pojmenovat vlastní dítě tak, jak chceme
Právě zažíváme v nejbližším příbuzenstvu doslova rozkol, kvůli, podle nás, absolutnímu nesmyslu. Příští měsíc se nám má narodit naše první dítě – víme, že to bude holčička – a manželova sestra začala příšerně vyvádět kvůli jménu, které jsme se naší malé rozhodli dát. Měla by se totiž jmenovat stejně jako její dcera. A ona to nemůže přenést přes srdce.
Ze svého rozhodnutí nemíním ustoupit, byť už jsem v tom zůstala úplně sama. Na straně švagrové totiž stojí jak její rodiče, tak v posledních dnech i můj manžel, který patrně podlehl jejich tlaku. Připadá mi to neuvěřitelné, co se může kvůli takové záležitosti, jako je pojmenování dítěte, strhnout. A nepomáhá, ani když se jim snažím vysvětlit, proč je pro mne důležité, aby se moje dceruška jmenovala právě tak, jak chci. Nechápou to.
Neměla jsem to v životě nikdy lehké. Když mi bylo sedm let, moji rodiče zahynuli při ošklivé autonehodě. Společně s bratrem se z nás v jednom jediném okamžiku stali sirotci. Nebudu rozepisovat, jak těžké chvíle jsme prožívali, jak moc nám máma s tátou chyběli a stýskalo se nám. To si asi dovede každý z vás představit.
Měli jsme však štěstí v neštěstí. Ujala se nás babička, která už tehdy byla v poměrně požehnaném věku, navíc vdova. Starala se o nás s veškerou láskou, a i když jsme nikdy neměli kolem sebe žádný luxus, v žádném případě jsme tím netrpěli. Dodnes vzpomínám se slzou v oku na babiččinu teplou a měkkou náruč, na její ruce, které uměly tak něžně hladit, na trpělivost, kterou s námi měla i v době naší puberty. Milovali jsme ji s bratrem oba dva. Bohužel, ještě jsem neměla dostudovanou vysokou školu, když babička zemřela. Dá se říct, že jsme s bratrem osiřeli podruhé.
Už když jsem byla malá a posléze dospívající dívka, předsevzala jsem si, že jestli budu mít jednou svou vlastní holčičku, pojmenuji ji po své babičce: Anežka. Cítila cítím to tak, je to můj způsob poděkování mé zlaté babičce za všechno, co pro mne v životě udělala.
A teď nastal problém, o kterém jsem psala v úvodu. Mé rozhodnutí se u manželovy rodiny setkalo s téměř zuřivým odporem kvůli tomu, že švagrová má dvouletou holčičku, která se rovněž jmenuje Anežka. Tvrdí, že dvě stejná jména v takhle blízkém příbuzenstvu nejsou vhodná, že se to nedělá. Švagrová má navíc dojem, že mám málo své vlastní fantazie a výběrem jména se po ní „opičím“. Několikrát jsem se snažila jim vysvětlit, z čeho můj záměr dát své dceři jméno Anežka pramení.
Sice mě politovali, vyjádřili velkou účast a snažili se vypadat, že mne chápou, nicméně pak vše zakončili tím, že mám chápat já je, že toto se vážně nehodí. Snaží se mi namluvit, ať přistoupím alespoň na kompromis a zvolím jméno Anna.
Jenže něco takového udělat nechci. Moje dceruška se prostě bude jmenovat Anežka. Mám pro to své důvody a myslím, že ani manžel nemá v tomto případě právo mi je rozmlouvat a vyvracet. Tím spíš, že vím, že to dělá jen z důvodu, aby měl s rodiči a sestrou klid.
Není mi z toho dobře. Jsem sotva měsíc před porodem, měla bych mít klid a místo toho čelím takovýmhle nesmyslným atakům kvůli jménu pro dítě. Jak byste se zachovaly na mém místě vy? A co si myslíte o teorii, že není vhodné pojmenovávat dvě děti z blízkého příbuzenstva stejně? Já totiž nechápu, co je na tom nepřijatelného.
26.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nesmíme pojmenovat vlastní dítě tak, jak chceme
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nebo dej dvě jména, viz:
Maria Anežka
Žofia Anežka
Mia Anežka
Danica Anežka
Amalie Anežka
Gaia Anežka
Lea Anežka
Maja Anežka
Bára Anežka
Ester Anežka
Tina Anežka
Paula Anežka
Saša Anežka
Lila Anežka
Lilith Anežka
Marion Anežka
Claudie Anežka
Lana Anežka
Lara Anežka
Nina Anežka
Sylvie Anežka
Stella Anežka
Lotta Anežka
Amélie Anežka
Iva Anežka
Dora Anežka
Tala Anežka
Doris Anežka
Jitka Anežka
Sonja Anežka
Finn Anežka
Violet Anežka
Karin Anežka
Níké Anežka
Karla Anežka
Isabel Anežka
Darja Anežka
Lída Anežka
Betty Anežka
Evelin Anežka
Viera Anežka
Emilie Anežka
Mína Anežka
Minnie Anežka
René Anežka
Adina Anežka
Robyn Anežka
Liana Anežka
Lia Anežka
Irini Anežka
Mirka Anežka
Heda Anežka
Meda Anežka
Medea Anežka
Dáša Anežka
Melina Anežka
Melita Anežka
Melanie Anežka
Bjela Anežka
Jorja Anežka
Jorga Anežka
Noemi Anežka
Danaé Anežka
Dita Anežka
Viven Anežka
Zoe Anežka
Zara Anežka
Dara Anežka
Zlata Anežka
Bertha Anežka
Gita Anežka
Honora Anežka
Milena Anežka
Božena Anežka
Jarmila Anežka
Jarka Anežka
Miluše Anežka
Rachel Anežka
Zita Anežka
Zina Anežka
Lola Anežka
Louisa Anežka
Vlasta Anežka
Zora Anežka
Nadja Anežka
Thea Anežka
Bibiana Anežka
Ingrid Anežka
Květa Anežka
Wilma Anežka
Willa Anežka
Timea Anežka
Tabea Anežka
Abigail Anežka
Babette Anežka
Eliana Anežka
Greta Anežka
Ida Anežka
Madla Anežka
Ava Anežka
Kyra Anežka
Leila Anežka
Marina Anežka
Rita Anežka
Ivona Anežka
Kim Anežka
Lydia Anežka
Tara Anežka
Eleonora Anežka
Euniké Anežka
GIZELA
Gisela Anežka
Margit Anežka
Margot Anežka
Regina Anežka
Ruth Anežka
Thao Anežka
Ariana Anežka
Ariadné Anežka
Klidně ji pojmenuj Anežka,je to tvoje dítě a ty máš právo jí dát jméno podle svého.Moje sestra se taky jmenuje stejně jako sestřenice.Od manžela mají v rodině tři stejná jména,Nedej se.
Nedala bych stejné jméno jako dala švargová svému dítěti, připadá mi to tak jak ti naznačili- nedostatek fantazie.,
My to měli trochu naopak. Teta je Lenka, sestřenice je Lenka, mamka je Lenka, já měla být taky. Ale naši nechtěli. Líbilo se jim jméno Kateřina. Prababička na to řekla: "Co je to za jméno, Kača...". Ale všichni si zvykli a vše je v pohodě. Jinak... babička Marie, její dcera Marie, manžel Marek, syn Marek... Já bych to neřešila. S manželem to probrala jen ve dvou a rodině to potom oznámila, až by to bylo oficiální. Zvyknou si a jestli ne, tak to nebude jen o jméně a něco není v pořádku celkově v rodině. Přeju hodně štěstí 
Já i moje sestřenice se jmenujeme stejně a nikdy mito nepřišlo divné.takže já bych do stejného jména šla také.
.jpg)
Já bych nedala dítěti stejné jméno, jako má jeho sestřenka, ale to jsem já. Každý jsme jiný. Pokud na tom trváš, nikdo ti do toho nemá o kecat - ovšem, kromě manžela - to dítě se totiž narodí i jemu, nejen tobě a má právo mluvit do jeho jména
u nás v rodině jsou samé Jiřiny a Václavové, nedej se 
Sylvo, nestresuj se kvůli takové hlouposti, jako jsou dvě stejná jména v příbuzenstvu. Jestli cítíš, že jméno Anežka je pro Tvoji holčičku to pravé, tak jej s klidným srdcem dej a neohlížej se na to, co řekne švagrová, tchýně...... U nás zase tchán prosazoval, když jsem čekala holčičku, že to musí být Miluška po ní. My měli vybrané jméno, manžel tázně řekl, že jestli chce tchán Milušku, tak ať si ji udělá, že my ji určitě mít nebudeme, že SVOJI holčičku si pojmenujeme tak, jak chceme my. A pojmenovali a tchán se s tím musel smířit.
My máme v příbuzenstvu 2 Adélky. Když přijdou k sobě, tak je to velká Adélka a malá Adélka. Nebo je Adélka Pepova a Adélka Pražská. Akorát malá Adélka nemohla pochopit, proč ona je Adélka a ta větší holka je taky Adélka.
Držím Ti, Sylvo, palce, ať to všechno dobře zvládneš a obrovskou radost z Anežky.
hojdas- ještě bych jukla jestli tvoje babička neměla druhé jméno po kmotře(křtěná) a třeba se Ti zalíbí spojení obou - uvidíš a každopádně se nedej!!!
Stát za svým! Podle mě má právo matka na výběr jména větší, než otec - vždyť odvede daleko více, než muž - myšlenka je to krásná, ale příroda rozhodla,že matka má daleko více zásluh - 9měsíců nosit dítě, kojení hormonální výkyvy, zničí si pevná prsa a bříško už taky není co bylo!! Takového obětování přináší matka a co otec?Zkrátka, pokud manžel není sobec jistě to uzná! Pokud po tom jméně tolik toužíš a máš k tomu jeden z nejkrásnějších důvodů ho dát - dej ho (mrzelo by tě to - pokud bys tak neučinila)! Měj se a zdravíčko, štěstíčko a klid v rodině přeje Jiřina
v našej rodine sme dve marušky - sesternice a nikomu to nikdy nevadilo, sesternica maruška je staršia, tak bola vždy veľká maruška a ja malá maruška, aj ked som ju o hlavu prerástla, je to tak dodnes
a aby som nezabudla, veľká maruška má štyri dcéry, jedna z nich je maruška a ja mám dve dcéry a jedna z nich je maruška
v našej rodine sme dve marušky - sesternice a nikomu to nikdy nevadilo, sesternica maruška je staršia, tak bola vždy veľká maruška a ja malá maruška, aj ked som ju o hlavu prerástla, je to tak dodnes
.jpg)
Sylvo, nedej se!!! Máme v rodině to samé - můj otec, děda, bratr, strýc i bratránek jsou Josefové. No a co? Jsou to Pepik, Pepa, Pepča, Jožan a Jožik. Pro děti - malý Pepa, velký Pepa, starý Pepa atd. Nevidím v tom jediný problém, navíc tvůj důvod plně chápu. Stůj si za svým, do porodu už bych to s nikým neřešila a pak si to udělala po svém. I manžel změkne 
Ty dvě jména... no nevím. U nás zase dostávaly matka a tety dvě jména a občas v tom byl docela guláš - babičky jim říkaly jinak, matky jinak, ostatní příbuzní jinak...
Ahoj Sylvo, ještě jsem nečetla příspěvky, ale držím ti palce abys vytrvala. Vím, že to není úplně běžné, ale v rodině 
se zdvojená jména vyskytují taky a vůbec žádný problém s tím nikdo z nás nemá. je Jiří, sestra Ivana, stejně jako děti matčina bratra. Záleží asi nejvíc na přístupu okolí. Vytrvej. Tvůj důvod chápeme snad všechny a věř, že kdybys ustoupila, poneseš si to s sebou zbytek života jako stín. Hodně štěstí
Pokud dáš malé dvě jména např. Marie Anežka , tak počítej s tím , že ty jí budeš říkat Anežka, ale švagrová s tchýní jí budou říkat Marie a mluvit o ní budou vždy jako o Marušce. Myslím, že to pak budou docela zajímavé rozhovory. Tchýně se tě zeptá jak se Maruška má a ty jí odpovíš, že Anežka se má dobře.Přestaň to teď řešit s manželem ať má klid a uvidíš že ti to pak podepíše, když ne před porodem tak pak určitě ano. Až si malou pochová tak ti podepíše klidně i Esmeraldu s Eulánií.
Já se přikláním k návrhům,které už tady byly.Dvě křestní jména.U nás v rodině je dáváme už běžně.Já i sestra jsme je dostaly před více než 60 a 50 lety,já je dala svým dětem před 40 a 30 lety také.To já bych potřebovala teď radu,jak mám oslovovat tři mužské v rodině:syna,zetě a vnoučka.3x Daniel.Držím pěsti,já jsem si vlastně před 40 lety u syna jméno taky prosadila.Ale chtělo to trpělivost.Ještě týden před porodem manžel vzal kalendář a říká,poď,podíváme se znovu ještě na ty jména.Já věděla,že neustoupím,ale pěkně jsem s ním sedla a brali jsme to od ledna.Když některé vybral,tak jsem ho komolila,jeli jsme dál.Došli jsme k Velikonocům a já říkám:no vidíš,to je pěkné jméno.Kalendář letěl do kouta a že si teda mám dát co chcu.Tak se drž a vydž.
