Nechci žít jako Matka Tereza
.jpg)
Je mi 56 let, jsem rozvedená, matka dvou již dospělých dětí. Před dvěma lety jsem se už stala i babičkou. Před asi dvěma týdny vyšel zde na magazínu článek na téma mladí versus staří a diskuse pod ním mne vyprovokovala k napsání mého příběhu, který se týká péče o staré a nemohoucí rodinné příslušníky.
Narodila jsem se jako nejmladší dítě ze tří sourozenců. Sestra již zemřela a zůstal mi bratr, kterému je 70 let a je rozvedený.
Tatínek nám zemřel před dvaceti lety a maminka teprve před čtyřmi měsíci, bylo jí krásných 97 let. Posledních patnáct roků jsem se o ni starala, protože kvůli svému zdravotnímu stavu nemohla být sama. Bydlela u nás, kde jsem jí vyhradila naši původní ložnici a zařídila ji jejím nábytkem. V té době už jsem byla sama s dětmi (manžel od nás odešel), takže mi spaní v obývacím pokoji nevadilo.
Od svých 41 let v podstatě až dosud jsem tedy měla doma svou maminku. Nikdy jsem toho nelitovala, považovala jsem za správné se o ni postarat. I když to pro mne znamenalo zajišťovat určitým způsobem servis i pro mého rozvedeného bratra, který byl zvyklý chodit k mamince každý víkend na oběd a nosit jí špinavé prádlo. Když už máma nemohla a bydlela u nás, jak ona, tak bratr automaticky očekávali, že v jejím servisu budu pokračovat. Velký podíl na zachování tohoto modelu měla hlavně maminka. Pravda je, že brácha alespoň vždycky nakoupil jídlo.
Tak to šlo celých patnáct let. Mé děti v průběhu té doby dospěly a osamostatnily se a já fungovala jako pečovatelka. Můj osobní život šel stranou. Z práce rovnou domů postarat se o maminku, víkendy jsem trávila u plotny, vyvářela, prala a žehlila.
Teď je mi 56 roků a konečně bych mohla začít žít. A to bych moc chtěla. Vynahradit si vše, o co jsem za posledních 15 let přišla. Vyrazit někam na dovolenou, věnovat se vnoučeti, a taky, možná, najít si konečně nějakého přítele, někoho, s kým by mi bylo dobře.
Narážím však na problém s bratrem. On by totiž rád v onom zaběhnutém modelu víkendového vaření a praní a žehlení jeho prádla pokračoval. Nyní je navíc po komplikované operaci kolene velice špatně pohyblivý (prý se to již nezlepší) a přišel s nápadem, že by se ke mně nastěhoval.
Odmítla jsem to. Jak jeho nastěhování, tak pravidelné víkendové vyváření a praní. Jednou za měsíc klidně, ale každý víkend ne. Mám toho už prostě dost. Bratr je na mne rozzlobený, označil mne za sobeckou, co prý si má ve svém věku a při svém zdravotním stavu počít, doslova citově vydírá. Prý mi už přece o nic nejde, děti bydlí samostatně a já už žiju sama, on by se nastěhoval do pokojíku po mamince.
Jsem neoblomná a pevně si stojím za svým. Bratrovi jsem řekla, že je na něm, aby se o sebe začal starat, ať si zaplatí pečovatelku, prádelnu a dovoz jídla. Vzhledem k tomu, že už několik desetiletí žije sám a hodně skromně, úspory má nemalé. Vím, že si to může dovolit.
Po těch patnácti letech velkého odříkání a přizpůsobování z mé strany mám pocit, že konečně můžu začít žít po svém. Bez toho, abych se neustále ohlížela na potřeby někoho jiného. Celé ty uplynulé roky jsem nic jiného nedělala. Přesto jsem nyní postavena do nelichotivého světla sobecké potvory, která se odmítá postarat o svého starého, špatně pohyblivého bratra.
V diskusi pod článkem, na který reaguji, od některých čtenářek zaznělo, že postarat se ve stáří o své blízké je povinnost a samozřejmost. S tím souhlasím. Ovšem z vlastní zkušenosti dodávám: jen do určité míry. O maminku jsem se postarala, jak nejlépe jsem mohla. Dokonce i o bratra. Ale nikdo mi nemůže vyčítat, že nechci v této pečovatelské roli pokračovat až do konce svého života.
Byla bych moc ráda, kdybyste se vy, které tu péči o blízké osoby od příbuzných požadujete za každou cenu, dokázaly na celou věc podívat i z jiného úhlu. Možná, že i na mne bude jednou nějaká sestra z domova důchodců hledět jako na sobeckou ženu, která není schopná a ochotná postarat se o nemohoucího bratra. A možná i sobecká opravdu jsem. Přesto si myslím, že i já mám nárok na kus normálního, obyčejného života.
30.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci žít jako Matka Tereza
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Renee: neříkám že chodila, ale obstarala bych mu dovoz obědů, a prádlo bych mu vyprala a vyžehlila.....dělala jsem to pár let i když žily oba abych mamince ulevila a vůbec mi to nedělalo problémy zvlášť když už byly naše děti z domu........máš pravdu, každá to vidíme jinak....
Renee: Souhlas. 
Ty jo. A to si predstavte, ze by se bratr dozil stejneho veku jako maminka. To se o nej budete starat do svych 83? A co kdybyste umrela driv? Co by delal? Lepsi ho naucit se o sebe postarat a nebo mu peci najit ted, nez to pak resit na svoji smrtelny posteli ne?
sharon: A fakt si nemůžu myslet o mužským, který se nechá celý život obsluhovat, že má k dotyčné obsluhovačce úctu. Ovšem to je samozřejmě věc názoru, věřím, že někdo to může mít jinak.
sharon: Ty bys fakt chodila vařit a prát svýmu otci, pokud by byl zdráv a schopný, ale zemřela mu manželka, která všechno dělala? Tak to já teda ani omylem. Co bych pro něj udělala, je to, že bych ho naučila, jak se ovládá pračka (to zvládne i průměrně inteligentní šimpanz) a dala bych mu detailní recepty na jídla, o který by měl zájem, pro začátek jednoduchý. Zapnout vařič by snad zvládl a pokud ne, taky bych byla ochotna mu to ukázat. A klidně bych sloužila jako rádce na telefonu, proč ne. Tím by to ovšem skončilo, dál ani ťuk. Protože přesně jak píše kareta, to není, že by to tihle mužský neuměli - oni to umět nechtějí, a v tom je velkej rozdíl 
A pokud by tyhle základní životní úkony přesto nezvládl, bylo by načase uvažovat o zbavení svéprávnosti. Pokud se o sebe dospělý člověk nezvládne postarat, je psychicky nemocný.
.gif)
Magdaleno, bratr je sice blízký příbuzný, ale mohl si svůj život zařídit dříve, dokud byl mladší. Ale mama-hotel byl pro něj pohodlnější. Pokud má děti, měly by se postarat ony. A to i bez naděje na dědictví po něm.
nejsi sobec, klobouk dolů před tebou za těch 15 let. Nenech se vmanévrovat někam, kam nechceš a užívej si života. A bratr může přijít na návštěvu, ale starat by se měl o sebe sám. Držím ti palce a přeju hodně štěstí. 
Magdaleno, nedejte se! 15let jste strávila pečováním o svou matku, tak si další léta užijte pečováním o sebe! Zajeďte si do lázní, na dovolenou, vemte vnouče na procházku nebo na výlet.
Užívejte života!!! 
Magdi absolutne si nemyslim, ze jsi sobec...Maminka se dozila urcite hlavne diky Tobe tech nadhernych 97 let (takoveho vysokeho veku se opravdu doziji hodne dobre opecovani lide po vsech strankach...) Myslim, ze tak nejak intuitivne jdes spravnou cestou - chces neco videt, neco zazit, nejak sama sebe necim nabit - zivotem nejspis...Na to ma pravo prece kazdy clovek...Bratr si nechce komplikovat zivot, ma svoje schema...Opravdu neni v pozici, ze bys musela dlouhosahle zkoumat svoje svedomi... Tak se drz
.jpg)
Magdaleno, gratuluji ke správnému rozhodnutí. Vůbec nejste sobecká. Sobecký je váš bratr
kubkin: Peníze neřešíme, protože Magdalena si k sobě bratra nastěhovat NECHCE a u nás hledá podporu, aby neměla špatné svědomí. A to mít nemusí, tak jí tu podporu dáváme.
kubkin: 
Magdaléno, hodně štěstí, máš právo na svůj život, nenech se bratrem vmanipulovat někam, kam nechceš. Pro něj existuje spousta služeb, jak už tady zaznělo.
Magdaléno, musíš se už konečně starat sama o sebe. Nebo jsi se narodile jako pečovatelka. Bratr si asi žil pohodlným životem. Hezky se napapkal, donesl špinavé a odnesl čisté prádlo. Ten si asi nedělal starosti s návštěvou divadla či kina. Možná, že ty by jsi to akorát prospala. Proč třeba maminka nebydlela u něj když byl sám a ty jsi tam jednou týdně nezašla pomoct. To je v pořádku, že jsi se postarala o maminku, ale dělala jsi tolik let servis i bratrovi na úkor své rodiny. Samo sebou, že když budete bydlet spolu ušetříte na nájmu. Ty však přijdeš o soukromí, které si sakra zasloužíš. Možná se mu nebudou líbit návštěví co za tebou budou chodit. Vnočata budou určitě moc hlučný.
Neni nic špatného, když půjde do pečovateláku. Neni to vězení mohou za nim chodit návštěvy a on si může také vyrazit kam chce.
Přeju hodně síly
žádná neřešíte peníze? vždyť je to levnější bydlet 2 lidé obvzláště důchodci dohromady. dříve tak lidé žili a není to tak dlouho,jak by se mohlo zdát....
sharon: jj.. znama to Oona z krížovek
