Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Možná jsem divná, ale já mám tchýni raději než svoji mámu. Ta se totiž chová otřesně za to tchýně byla vždy milionová k nám i dětem. Teď už však má svoje roky a začal se hodně zapomínat. Jednou spadla a ležela doma 4 hodiny, než jsem přišla z práce domů. Proto jsem pro ni koupila sos tlačítko pro seniory https://www.smartomat.cz/smartomat-sos-tlacitko-pro-seniory-smt03/ , kdyby se to opakovalo, tak si zavolá jendnoduše pomoc.

Možná je tchýně celkově takový chladnější typ, který neumí projevovat city a taky k nikomu nedokáže přilnout. A třeba opravdu nemá ráda děti. S tím nic neuděláš a podle mě nemá ani smysl to "babičce" říkat, ničeho tím nedosáhneš. Prostě dcera tu správnou babičku mít nebude, tak se snažte, aby měla aspoň ty správné milující rodiče. I na ty se potom s láskou vzpomíná.

punh: To máš pravdu.

anadir: když je někdo slušný (tví rodiče), tak s ním vždycky druzí zametou. To s těmi návštěvami je hrozné, něco podobného bylo i u nás, tchán s námi sice nebydlel, ale jezdil na víkendy a někdy i v týdnu, díky tomu jsme neměli žádné soukromí a když přijela návštěva, tak jsem si s ní ani nemohla sama popovídat. Na jednu stranu mi je těch starých osamělých lidí líto, ale pokud jsou pořád špatně naladění a popudliví, tak to je taky pro druhé neúnosné

kubikm: spousta lidí řekne, že to je hrůza, když někdo nechce děti, je sobecká atd., ale určitě to je lepší než se užírat, že se kvůli někomu obětovala A nakonec to je jen její věc, nikomu po tom nic není.
Naše děti mají moc hezký vztah s tchýní a tchánem mé sestry. Vždycky když jsme za ní přijeli, tak "babička" pro ně něco dobrého upekla nebo je podarovala nějakou drobností, děti za nimi zašly, povídaly si s nimi, šly "babičce nakoupit"... Když byly malé, tak je oslovovaly dědo a babičko, přestože to vůbec nejsou jejich prarodiče. Takhle rády jezdí ještě k našim, ale děda od tatínka na ně byl vždycky hodně strohý, za všechno je huboval, vyčítal, s tím se nic dělat nedalo, měl to v povaze - žádná srdečnost

kdysi bala taková akce ve Vlastě...že lidi hledali babičku a několika se to moc krásně povedlo...
je hodně osamělých starých lidí, kterým chybí láska
není někde poblíž domov důchodců?

nečetla jsem názory jiných, ale
tak to dopadá, když se žena přemůže a má dítě...ne kvůli sobě, ale manželovi, mamince...co by tomu řekli lidé
proto schvaluju, když některá žena děti nechce, ať je prostě nemá...
vidím to na švagrové..její matka.taky podlehla manželovi a rodině...a je to prostě matka...ne maminka, jestli vidíte ten rozdíl...má jediného vnoučka...a nezájem
tak prostě na babičku nenaléhat...třeba někde v okolí je osamělá paní, co by ráda vaši dcerku vzala za svoji...stává se to

punh: To si umím představit. Ona třeba naše babka měla ve zvyku, když viděla, že k nám přišla návštěva, se k nám nasáčkovat, takže jsme si ani nemohli vůbec s naší vlastní návštěvou popovídat. Ona neviděla, že je to naprosto nevhodné, ty lidi třeba ani neznala a musela se vnutit. Naši byli moc slušní a hodní, aby si dovolili něco říci, nechtěli mít spory. Takže jsme jen všichni tiše trpěli a skřípali zuby.

anadir: to si taky říkám, že je hrozné, když se prarodiče příliš pletou do všeho. Tchán byl vdovec a pobýval u nás jak to nejvíc šlo - děti pořád káral a napomínal, nic nebylo dobře - do dneška na to období vzpomínám s hrůzou. Děti sice viděly dědečka hodně často, ale nikdy si s nimi nehrál, nevzal je na vycházku, byl velice strohý a přísný

Já jsem také neměla rozmazlovací hodnou babičku. Spíš to byla ježibaba. Ale bohužel jsme bydleli společně v jednom domě, nebylo úniku. Pletla se nám úplně do všeho, deptala nás a tyranizovala, prostě nám neustále dělala peklo. Co bychom všichni tenkrát dali za to, kdyby si nás nevšímala. Milá Světlo, važ si toho, že máš doma klid a pohodu.

Verera: Přesně tak, ono je jedno, jestli babička ty buchty upeče nebo jestli je koupí v obchodě, ale jestli dítě vycítí, že babička ho má ráda a že s ní může být a provozovat nějaké aktivity, jedno jaké. Moje dcera je zrovna teď s mými rodiči na horách a užívají si to všichni tři.

Mé děti budou mít taky zcela jiné představy o babičce než je v článku uvedený ideál. Babičk aje teda miluje a ony ji, věnuje se jim kdykoli může, ale upeče občas tak leda štrůdl, vaří z nutnosti a zvíře jí nesmí do domu. Zato je neustále v poklusu, chodí s dětmi plavat, bruslit, na kolo, do divadla, na výlety. Takže až budou jednou hledat ideální babičku pro své děti, myslím, že pruhované duchny tam nebudou mít místo.

Ono asi není ani důležité jak konkrétně vztah dětí s babičkou probíhá, spíš jde o to, že vůbec je a že děti cítí, že jsou u ní kdykoli vítány.

Jestli bych za neco mela být tchýni vdecná, tak by to bylo její prohlásení, kdyz se narodila dcera. Sama vychovala 3 deti a ted si chce uzívat a tudíz at nepocítám s babickováním. Pravda dotklo se me to, navíc dcera byla její nejstarsí vnouce. A slovo dodrzela, opravdu nebabickovala. Dneska s odstupem let jsem ráda, ze mi to tenkrát na rovinu rekla a já neocekávala babicku pro své deti. A deti si na to zvykly, ze tuhle paní vidí jednou za uherský rok a jeste omylem. Dneska se tchýne diví, ze k ní holky nemají vztah a zacíná babickovat u nejmladsích vnoucat od svagrovky. Uz k vuli ní samotný doufám ,ze se jí to povede a zazije babickovství, protoze nase holky a i deti od svagra ztratila hodne dávno.

psát neumím ...nevěnuju...

Jadvinka: Naši se taky víc věnují mým klukům než tehdy mě. Hlavně táta, tam je to megarozdíl, se mnou si nikdy nehrál (co pamatuju tak 2x v životě nějakou hru, jinak fakt nikdy) a s nima si hraje od tý doby co to "jde".
Doufam že jednou taky budu dobrá babička, matka asi moc nejsem (něvěnuju se jim dostatečně, tak doufam že pak budu)